Bunn, Cullen; Crook, Tyler: Pochmurný kraj

Bunn, Cullen; Crook, Tyler
Pochmurný kraj

recenze komiks

Pochmurný kraj je jeden z nejjemnějších a nejcitlivějších komiksových hororů, který u nás kdy vyšel. Pokud existují čtenářky, které se hororového žánru straní, zde mají příležitost poopravit si o něm mínění.

Malá čarodějnice
Cullen Bunn
, Tyler Crook: Pochmurný kraj – Hejna běsů. Přel. Alexandra Niklíčková, Comics Centrum, Praha, 2018, 160 s.

Přestože strašidelný žánr ke komiksu odjakživa patřil, v Česku to s hororovými komiksy nikdy nebylo jednoduché. Domácí autoři se mu až na výjimky (nejčastěji při zpracování básní z Erbenovy Kytice a pak tvorba bratří Tesařů) nevěnují vůbec a ani překladů není zrovna mnoho. Z nich je vedle hororových mang nejúspěšnější série Živí mrtví (podpořená i televizním seriálem, který podle ní vznikl), u níž je ovšem sporné, do jaké míry je – navzdory tradičním hororovým rekvizitám – stále ještě hororem. Čistší, protože děsivější byla série Zámek a klíč, která si ovšem tak velké publikum nezískala. I z toho důvodu, že od čtenářů vyžadovala pozornější a přemýšlivější čtení a také trpělivost, protože šlo o ucelený příběh, nikoliv o nekonečný seriál. Nakladatelství Comics Centrum přesto poté, co loni vydalo poslední díl Zámku a klíče, letos navazuje podobně chytrým hororem, jen možná ještě o něco subtilnějším a citlivějším.

Příběh série Pochmurný kraj má zajímavý začátek: zkušený spisovatel a scenárista Cullen Bunn (pracoval na všech možných superhrdinských sériích pro DC Comics i pro Marvel) totiž příběh mladé venkovské dívky, v níž se probouzí čarodějnice, původně publikoval na svých webových stránkách jen jako uzavřenou povídku, teprve později se dal dohromady s Tylerem Crookem a pro nakladatelství Dark Horse začali připravovat celou sérii. Tato povídka je ostatně v prvním svazku příběhů otištěna a její závěr, s neexplicitním, ale zřetelně jiným vyústěním, než jak dopadla příslušná pasáž v komiksu, má svou sílu a působivost; jen z toho nejde udělat sérii…

V USA začal Pochmurný kraj vycházet v roce 2015 v poměrně rychlé frekvenci (skoro každý měsíc jeden sešit), poslední díl z letošního července má číslo 32. U nás vydaný svazek zahrnuje první čtyři díly, které tvoří poměrně sevřený celek, a kniha funguje i sama o sobě, jakkoliv v závěru slibuje zajímavé rozvinutí. Odehrává se někdy v meziválečných letech na americkém venkově a líčí osudy dívky Emy, kterou vychovává jen otec a která v předvečer osmnáctin v průběhu dramatické noci odhaluje své magické schopnosti a vztah k démonům v nedalekém lese. Zjišťuje, co čtenář tuší už od začátku, totiž že se v ní probouzí duše čarodějnice Hester Beckové, kterou kdysi její sousedi zabili a upálili. Tématem komiksu se stává otázka, zda je Ema skutečně inkarnací zlodušské ženy, či zda má jen nadpřirozené schopnosti, které chce používat ku prospěchu komunity. V průběhu děje Ema kolísá mezi oběma možnostmi. První kniha se nakonec uzavírá útěšně, ale to pro sérii samozřejmě nemusí nic znamenat.

Bunn se touto ambivalentností hlavní hrdinky vrací k tradičnímu rozporu křesťanské civilizace, kdy jedni čarodějnice velebí jako přírody znalé ženy, které umějí léčit, zatímco jiní se jich bojí, považují je za zrůdy a pekelnice a upalují je. Vztah běžných lidí k těm mimořádným se mezitím stal tématem pro superhrdinské komiksy, z nichž některé také začaly trochu špinit dlouhou dobu sněhobílou morálku všech možných supermanů. Bunn na to jde pozvolna, nejprve Emu představí jako nejistou bytost plnou strachu. S přibývajícími zkušenostmi s nadpřirozenými jevy však Ema získává více sebedůvěry, a přestože Bunn rád uzavírá jednotlivé sešity hororovými „lekačkami“, v pokračování děje se několikrát ukáže, že na pohled děsivé jevy hlavní hrdince vlastně pomáhají před davem vystrašených vesničanů, který je pro ni mnohem nebezpečnější.

Jemností a promyšlenou barevností se vyznačuje také Crookova kresba a koloring. Jeho linka působí místy skoro křehce, je více zaoblená než ostrá, často splývá s pozadím. Podobně i oblečení postav: v průběhu trmácení se lesem je čím dál potrhanější a špinavější a postupně se začíná přibližovat barvám podzimního listí. Výrazněji z nich vystupuje jen tvář hlavní hrdinky, ale ani ta není čistá: kromě věčně červeného nosu a tváří se na ní začnou objevovat škrábance, šmouhy či (v působivé scéně z křoví) stíny větví. Příběhu to dává dynamiku, plastičnost a napětí. V mírných dávkách, což neznamená, že autoři neumějí přitvrdit, ale s akčními scénami jen sympaticky šetří.

Nad prvním svazkem je samozřejmě ošemetné předpovídat, že se v českých knihkupectvích objevila další nadějná a nekonformní komiksová série. Zdá se ale, že po uvedení postmoderní Černé palice mělo letos Comics Centrum znovu šťastnou ruku.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 13 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.