Kavalír, Ondřej; Mašek, Vojtěch: Návrat Krále Šumavy

Kavalír, Ondřej; Mašek, Vojtěch
Návrat Krále Šumavy

recenze komiks

Napínavé příběhy nejslavnějšího šumavského převaděče Josefa Hasila se dočkaly také komiksového zpracování. Trojice autorů vypráví současným komiksovým jazykem, zároveň však sympaticky střídmě.

Hrdina, který býval padouchem
Karel Osoha
, Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek: Návrat Krále Šumavy 1 – Na čáře. Labyrint/Euromedia Group, Praha, 2018, 160 s.

Dění na západočeských hranicích, které v době komunistického Československa představovaly jediný styčný bod s „nepřátelskou“ kapitalistickou cizinou bylo od prvních próz Rudolfa Kalčíka vděčným tématem pro produkci „socialisticky uvědomělých“ napínavých románů. Autoři měli nezpochybnitelné hrdiny i realistické padouchy a mohli rozehrávat dramatické i dojímavé akční příběhy, které navíc ujišťovaly čtenáře, že v Německu a Rakousku rejdí záškodníci, kteří se k nám plíží škodit budování socialismu a neštítí se přitom střelit ani věrného služebního vlčáka. V padesátých a ještě začátkem šedesátých let, kdy Kalčíkův bestseller Král Šumavy vyšel, suplovaly tyto vybájené historky zakázanou produkci westernů a detektivek.

Teprve po roce 1989 se více začalo mluvit o tom, co se na západní hranici dělo doopravdy. Že totiž průniků směrem do republiky bylo jen minimum, zejména ve srovnání s opačnou snahou československých občanů všech věkových i profesních kategorií: totiž utéci z nesvobodného režimu. A lidé, jako byl Josef Hasil, představovali pro pohraniční stráž problém především v tom, že takovým nešťastníkům pomáhali proklouznout nástrahami, které na ně uniformované síly připravily. Ostnaté dráty, jiné pod vysokým napětím, psi. A také vrah, který uprchlíky (nebo „kopečkáře“, jak se jim tehdy podle sousloví „utéct za kopečky“ říkalo) věznil, okrádal a zabíjel. Ale tou největší hrozbou byla samozřejmě vojensky organizovaná pohraniční stráž, která měla rozkaz střílet v hraničním pásmu na každého, kdo neuposlechl výzvy k zastavení, ať to byl „narušitel“, nebo zoufalý uprchlík. Pohraničníci takto postříleli stovky lidí, poslední ještě koncem osmdesátých let.

Tolik kontext ke komiksu scenáristů Ondřeje Kavalíra a Vojtěcha Maška a kreslíře Karla Osohy. Ten přitom vychází ze stejnojmenného románu Davida Jana Žáka, který zase literárně zpracoval skutečné osudy Josefa Hasila. Tomu bylo v roce 1945 jednadvacet let, pocházel z malé obce u Prachatic a po účasti v partyzánském odboji, ale také u pozdějších Rudých gard, které vysídlovaly pohraničí, se přihlásil k pohraničním oddílům nově vznikajícího Sboru národní bezpečnosti. Po únoru 1948 však nejprve začal přivírat oči, když na hlídce narazil na uprchlíky, a později „kopečkářům“ cílevědomě pomáhal. Na podzim 1948 přešel hranice s kamarádem z hlídky Zdeňkem, sám se ale vrátil – byl zatčen a odsouzen k devíti letům nucených prací v komunistických lágrech, kde se se Zdeňkem znovu potkal, protože bavorští pohraničníci jej vrátili do Československa.

Právě tento úsek zpracovává první díl chystané komiksové trilogie: děj vrcholí Hasilovým napínavým útěkem z lágru a následným – možná až nečekaně hladkým – překročením hranic. Příhody pozdější, kdy Hasil fungoval jako agent CIA a převáděl uprchlíky zpoza bavorské strany hranice a kdy získal přezdívku Král Šumavy, zachytí pokračování. Autoři přitom Hasila nijak neheroizují: předvedou jeho angažmá v Rudých gardách, veselé mládí, kdy udržoval poměr se dvěma ženami současně, i přetvářku a triky, díky nimž dokázal přechytračit bavorského pohraničníka i estébácké vyšetřovatele. Ukazují, že Hasil byl povahou nepochybně dobrodruh a nepřehledné a divoké (doslova i obrazně) prostředí Šumavy konce čtyřicátých let pro něj bylo jako stvořené. Zároveň nenápadně, ale soustředěně sledují prozření zprvu bezstarostného mladíka, který si začne uvědomovat, že se ocitl na té špatné straně hranic i pomyslné barikády. Lineární líčení Hasilových osudů před osudným nepodařeným útěkem do Bavorska přitom scenáristé prolínají s depresivní atmosférou koncentračního tábora, kde se Hasil snaží usmířit se Zdeňkem, který je přesvědčený, že byl Hasilem zrazen, a naplánovat útěk. Příliš přitom nevysvětlují historické okolnosti, spoléhají na to, že čtenáři je znají a že diváci televizních repríz Kachyňova filmového přepisu Kalčíkova starého románu asi nebudou jejich čtenáři. Slovy ostatně vůbec docela šetří, dávají prostor Osohově kreslířskému umu.

Karel Osoha patří k nejmladší generaci domácích komiksových tvůrců, narodil se v roce 1991 (a není tudíž zatížený předlistopadovou ideologickou masáží), ale už toho má za sebou docela dost: několik krátkých komiksů, z nichž nejvýraznější jsou příspěvky do sborníků Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství nebo Totální nasazení, a rozsáhlejší sešit Češi 1948 – Jak se KSČ chopila moci, kde scenárista Pavel Kosatík v rámci cyklu o novodobé české historii zkoumal stejné období jako nyní Návrat Krále Šumavy. Osohova kresba (zde zcela bez barev) je jednoduchá, vystačí si s obrysy a stíny, mimiku tváře zvládne zachytit dvěma krátkými tahy. Častokrát vypráví zcela beze slov, soustředí se na budování atmosféry, a působivě zachycuje dojem okamžiku. S jistotou ale zvládá i akční scény. Nepředvádí se, nesnaží se být za každou cenu originální, svou kresbou skvěle slouží příběhu. Jen jednou se pokusí o citelnou změnu tempa, když na dvoustraně v jediném okně zachytí pouze dva muklovské obličeje. Ke klíčové replice celého sešitu takový rozměr patří, scéna se ale k tomu nezdá být dostatečně vizuálně silná; anebo její minimalistické zpracování.

Osohův styl trochu připomíná pérovky českého komiksového klasika Miloše Nováka, jen je přece jen o něco čistší a hladší. Úskalím tohoto typu kresby je zaměnitelnost zejména mužských tváří. Že jsou k nerozeznání vyholení trestanci v lágru, to je jistě záměr. Ale čtenář také příliš často tápe u obličejů civilistů (i uniformovaných mužů), čímž se zbytečně zdržuje a komplikuje čtení jinak skvěle plynoucího děje. Ještě rozlišíme samotného Hasila (i když i tady místy s obtížemi), ale identifikovat jeho bratra, kamarády a další postavy, pokud zrovna nemají vousy, uniformu či jiný výrazný prvek, je občas skoro nemožné.

Komiksu to nijak zásadně neškodí, jen to při čtení poněkud rozčiluje; jistěže jen nepatrně ve srovnání s rozčilením, které člověk pociťuje nad současnými aktivitami bývalých pohraničníků, kteří se nestydí svou tehdejší práci obhajovat, ba oslavovat. Je dobře, že osud někoho, kdo byl léta démonizován, i když byl vlastně hrdinou, dostal i komiksovou podobu. Uměřenou i strhující, dojemnou i napínavou. Její čtenáři budou netrpělivě vyhlížet pokračování.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 17 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.