Londýnský knižní veletrh 2019

Londýnský knižní veletrh 2019

aktualita beletrie zahraniční

Co nového na letošním Londýnském knižním veletrhu? Kdo byl hostem a jaké aktuální otázky se na něm probíraly?

Indonésie a knihy vydávané navzdory

Od 12. do 14. března proběhl Londýnský knižní veletrh. Indonésii, hlavního hosta letošního ročníku, zastupovalo na třicet autorů; prezentace nesla název 17 000 ostrovů imaginace, stejně jako před čtyřmi lety při hostování tohoto čtvrtého nejlidnatějšího státu ve Frankfurtu.

Organizátoři zdůrazňovali, že obyvatelstvo tvoří 600 odlišných etnik, jež spojuje jazyk, který tamní nacionalisté (či buditelé?) použili ke konstrukci indonéského národa. (Jak to také popsal vlivný politolog Benedict Anderson v knize Představy společenství: úvahy o původu a šíření nacionalismu.)

Indonésie byla na veletrhu dávána za příklad země, která umí realizovat svoje národní motto „Jednota v různosti“, jež bychom si měli připomínat zvláště v době vzrůstu národního egoismu a stupňujících se rozbrojů. Na druhou stranu ne všechny prezentované knihy vyznívaly takto obdivně. Například tamní novinář a spisovatel Mochtar Lubis (1922–2004 ) ve své publikaci Indonesiadilemma tvrdil, Buchže Indonésané jsou pokrytci, mají feudální sklony a jsou nezodpovědní.

Indonésie představila i tvorbu určenou nejmenšímu publiku: například dětské knihy, které se pomocí mobilů „rozpohybují“, takže text získává další rozměr, případně přestává být textem v úzkém slova smyslu.

Oficiální prezentace „ostrovů koření“ představila kromě knih i jiné produkty: připojený komentář k pestré přehlídce dodával, že i když byla kdysi země kolonizována hlavně kvůli koření, Indonésané na něj nezanevřeli a ti současní prý oceňují, že i díky koření se jako národ vypracovali k tomu, čím jsou dnes. V podobném duchu byla na veletrhu vyzvedávána i káva, která formovala životy a kulturu Indonésanů, Buchjak podrobně vysvětluje nedávno vydaná a na veletrhu propagovaná kniha KOPI: Indonesian Coffee Craft & Culture (Jakarta 2018). Káva se také před očima návštěvníků připravovala a ti se tak při její ochutnávce mohli na této esenci „indonéství“ spolupodílet.

Hned vedle jednoho z indonéských pavilonků vítal hosty stánek Ukrajiny. Ta se veletrhu samostatně účastnila vůbec poprvé (stejně jako třeba Japonsko). Jestliže někteří tomuto státu stále předhazují, že mu vládnou „fašisté“, nebo že je dokonce „lídrem antisemitismu v postsovětském prostoru“, tamní expozice jakoby se snažila taková nespravedlivá osočení vyvracet. Řady anglicky vydaných knih kupříkladu přibližovaly dějiny ukrajinsko-židovského soužití se zdůvodněním, že naše příběhy jsou vždycky neúplné, pokud v nich chybí pohled těch druhých. Dodejme, že český stánek je na veletrhu přítomen už řadu let.

Na veletrhu se debatovalo o celé řadě témat, například o Trumpovi a jeho pokusech snižovat subvencování amerických knihoven nebo o vzestupu používání audioknih, které přestávají být „subformátem“ a někdy se při publikování stávají formátem primárním (navíc jde vzhledem k nízkému věku uživatelů o formát velmi perspektivní). Opakovaly se také obecnější výzvy, aby nakladatelé využívali nové technické prostředky, ale současně by měli zůstat věrni svým tradičním hodnotám, jako je zachování svobody slova, stejně jako respekt k intelektuálnímu životu. (Jsou pravdy, které zůstávají věčné, prohlásil v této souvislosti pateticky Stephen Page z nakladatelství Faber and Faber). Ve veletržním zpravodaji zase vyšel obsáhlý článek o knize The Technology Fallacy. How People Are the Real Key to Digital Transformation, podle níž mají firmy využívat digitální technologie, ale hlavní důraz by stále měly klást na svoje lidské pracovníky.

Veletrh se odehrával ve dnech, kdy britský parlament rozhodoval o dalších „brexitových“ krocích, a téma vystoupení z EU také patřilo k těm frekventovaným. Větší část hlasů byla protibrexitová, odsuzující představu, že se Británie jeho uskutečněním náhle ocitne v nějakém magickém světě. Podobně jako když při výběru země roku 2018 někteří členové redakce týdeníku Economist „trochu žertovně navrhovali Velkou Británii. Vždyť prý dokázala světu předat užitečné varování, že i bohatá, mírumilovná a stabilní země se dokáže propadnout do ústavního chaosu bez jakéhokoliv plánu alternativního postupu“. V rámci příprav na brexit ale zaznívaly i praktické hlasy, že bez ohledu na něj by britské zákony měly být slaďovány s legislativou Evropské unie, například v oblasti vyrovnání daní na e-knihy a knihy tištěné. (Dodejme, že DPH na knihy je ve Spojeném království 0 %.) Jedna francouzská nakladatelka pak paradoxně soudila, že knihám z její země nastalá situace pomáhá, protože v Británii sleduje vzrůstající zájem o jejich překlady. Jako by tak místní nakladatelé chtěli zmírnit negativní důsledky zpřetrhání vazeb, které by brexit mohl přinést.

V době, kdy u nás v rámci prestižního výběru Velkého knižního čtvrtku vyšla kniha Obchodníci se strachem, Buchkterá podle recenzenta Pavla Pecháčka působí silně manipulativně a čtenáři znesnadňuje udělat si na věc nezaujatý názor, se na londýnském veletrhu a v tiskovinách, které při jeho příležitosti vycházejí, probíraly názorově spíše opačně orientované knihy, například The Uninhabitable Earth: A Story of the Future (Duggan Books), Losing Earth: The Decade We Could Have Stopped Climate Change (Picador) nebo A Bright Future: How Some Countries Have Solved Climate Change and the Rest Can Follow, jež vyšla nedávno, nebo knihy, jejichž publikování se teprve chystá. Často se v nich konstatuje, že současná ekologická situace je možná ještě horší, než si myslíme. Zkušenosti s ekologickými opatřeními z Jižní Koreje, Ontaria nebo Švédska, ale zavdávají důvod k optimismu.

A celkově pozitivně byl hodnocen i veletrh, na kterém se prý uzavřelo více nakladatelských smluv než kdykoli v minulosti.

 

© Jan Lukavec

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 274x

Inzerce
Inzerce