Bieńczyk, Marek

Bieńczyk, Marek

portrét beletrie zahraniční

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Marek Bieńczyk

Marek Bieńczyk se narodil 6. července 1956 v Milanówku u Varšavy. Vystudoval romanistiku na Varšavské univerzitě, nyní působí v Institutu literární vědy (Instytut Badań Literackich), jako znalec vín zasedá v porotách evropských soutěží. Jeho starší knihy získávají čím dál výsadnější postavení v zájmu odborníků, spisovatelské novinky zase patří k nejsledovanějším událostem literárního roku. Když v roce 2012 získal nejprestižnější polskou cenu Nike za esejistickou sbírku Kniha tváří (Książka twarzy, 2011), bylo jeho vítězství vnímáno jako pocta autorovi už docela zavedenému (což není samozřejmé, poněvadž romány, jež jsou často u čtenářské veřejnosti v tomto smyslu hlavním ukazatelem, Bieńczyk napsal pouze dva) a snad také jako stvrzení výjimečnosti výsledků jeho literární činnosti. Jednotlivé oddíly knihy odkazují na hlavní tematické okruhy Bieńczykova celoživotního autorského zájmu. Patří mezi ně melancholie, v autorově bibliografii reprezentovaná především knihami Melancholie (Melancholia, 1998) a Dürerovy oči (Oczy Dürera, 2002), překládání z francouzštiny (především Emil Cioran, pozdní Milan Kundera, přičemž sám Bieńczyk si nejvíce považuje autorova díla raného, a Roland Barthes), láska k vínu, jež vyústila v souborné vydání dvou starších sbírek vínomileckých fejetonů jménem Všechny kroniky vína (Wszystkie kroniki wina, 2018), láska ke sportu, k romantismu apod.

Zdaleka největší slávu Marku Bieńczykovi přineslo Sanatorium Tworki (Tworki, 1999). S první prózou, pozdním debutem Terminál (Terminal, 1994), je spojuje důraz na koncept, vypravěčská eruptivnost a vynalézavost a smysl pro jazykový detail; zatímco Terminál charakterizuje kompozice a styl vypravěče, jenž hledá způsob, jak vyprávět o lásce, ústředním problémem Sanatoria Tworki je způsob psaní o největší tragédii dvacátého století. Kniha bývá řazena k nejlepším polským románům poslední doby a k nejoriginálnějším knihám o holokaustu vůbec.

Poněkud stranou veřejného zájmu zůstaly dvě knihy pro děti, Nussi a něco víc (Nussi i coś więcej, 2012) a originálně pojaté leporelo Princ v cukrárně (Książę w cukierni, 2013), přeložené do několika jazyků a oceněné Polskou sekcí IBBY za nejkrásnější knihu roku.

Zatím poslední kniha Marka Bieńczyka, Schránka (Kontener, 2018), věnovaná matčině smrti, byla v letošním roce nominována na několik cen včetně Nike.

 

© Michael Alexa
foto © Jan Plavec, Polský institut v Praze

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 378x

Inzerce
Inzerce