Turner, Gerald

Turner, Gerald

rozhovor beletrie česká

Tisková zpráva ČLC oznamovala: „V bytě po Jaroslavu Foglarovi bude Gerald Turner, držitel překladatelské ceny amerického PEN klubu (2004), v rámci rezidenčního pobytu ČLC pracovat na novém překladu Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka do angličtiny.“ To znamenalo příležitost k rozhovoru, který je součástí volného seriálu o překladech Švejka do nejrůznějších jazyků.

Od Haška k Vaculíkovi a zpět

Na uvítanou mi Gerald Turner (1947), přední britský překladatel české literatury, řekl: „Obávám se, že většina těch otázek je ještě předčasná.“ A tak se původní plán, že budeme mluvit o jeho novém anglickém překladu Haškova Švejka, nečekaně pozměnil. Od Švejka se hovor stáčel k jinému Turnerovu velkému projektu – dlouho a toužebně očekávanému vydání anglického překladu Českého snáře Ludvíka Vaculíka.

iLiteratura.cz: Pokud se mi podařilo dohledat, pochází dosavadní anglický překlad Švejka od Cecila Parrotta z roku 1973 – přitom se říká, že překlad má životnost asi čtyřicet let. Z toho hlediska je tedy vlastně už „prošlý“. Odkud vzešla iniciativa k novému překladu?
Gerald Turner: Iniciativa vzešla od nakladatelství Karolinum, někdy loni. Oslovil mě Martin Janeček (zástupce ředitele, pozn. iLit.). Byl jsem dost v šoku, ale pak jsem navrhl, že bychom to měli udělat s Paulem Wilsonem (kanadský překladatel, pozn. iLit.). Protože když vyšel začátkem sedmdesátých let Parrottův překlad, dívali jsme se na něj společně a hned jsme si řekli: tak nový překlad budeme muset udělat my. To je jasné už z první stránky – zní to... hned se z toho dá vyčíst, že je to překlad. To je můj dojem. Hned jsem Paulovi poslal e-mail a připomněl mu, že jsme se tenkrát dohodli, že to uděláme společně. A on na to: „Skutečně?“ (smích) Neměl o to zájem. Tak jsem tu nabídku Karolina přijal, řekl jsem si: proč ne, proč bych to na stará kolena neudělal. A tak jsem si to teprve nedávno přečetl znovu – jestli jsem to vůbec kdy četl celé. Mám dojem, že když jsem to četl poprvé a začal tam blábolit Dub nebo Biegler, prostě jsem ty pasáže přeskakoval. Jsou tam myslím určité paralely s Joyceovým Odysseem, kde jsou taky kusy, které člověk při čtení přeskakuje. Tentokrát jsem poctivě a s úctou přečetl každé slovo a žasl jsem nad tím. Nevím ještě, co s tím udělám. Proto jsem se přihlásil na rezidenční pobyt. O té možnosti jsem se dozvěděl loni, když jsem se v Praze setkal s Xavierem Galmichem (francouzský bohemista a překladatel, pozn. iLit.) a zjistil, že je tu na rezidenčním pobytu. A tak jsem si řekl: „To bych taky chtěl.“ Tak Švejk je taková záminka (smích). Pobyt chci využít k přípravě na ten překlad. Objevil jsem na internetu krásné, neočekávané prameny. Nějaký nadšenec (ani nevím, kdo to dělal) sestavil celý švejkovský slovník – takže ať žije internet! Nemám sice ještě podepsanou smlouvu, ale předpokládám, že na tom budu pracovat tak tři nebo čtyři roky. Nakonec Aloys Skoumal pracoval na překladu Joyceova Odyssea dvacet let…

iLiteratura.cz: Kromě Parrottova překladu vznikl v letech 1997–2009 americký překlad Zennyho Sadloně. Může být anglický překlad vůbec „použitelný“ v obou oblastech, nebo je v zásadě potřeba vytvořit britskou a americkou verzi?
Gerald Turner: Na to narážím od 70. let, kdy jsem s překládáním české literatury začal. Týkalo se to prakticky všech mých překladů (třeba knih Ivana Klímy pro nakladatelství Random House): byly určené jak pro Británii, tak pro Ameriku. Vznikaly z toho občas problémy – vzpomínám si, že nějaká recenzentka do mě rýpala, že dialogy nejsou dost věrohodné. No ale záleží na tom kde. Musíme dělat jakýsi aritmetický průměr. Ale Karolinum po mně teď požaduje, abych Švejka překládal jako Angličan.
Když jsem překládal Vaculíkův Český snář, přestěhoval jsem se právě krátce předtím do Irska a potýkal se s hiberno-angličtinou. Tou jsem se inspiroval při překladu moravských, tedy konkrétně valašských dialektických prvků. Slovosled tam je někdy právě irský. Pro ty, kdo trochu znají irskou angličtinu, tam ten nádech určitě je. Když Karolinum ten překlad teď převzalo, chtěl jsem samozřejmě, aby ho někdo zredigoval, a oni navrhli Jonathana Boltona, profesora slavistiky na Harvardu. Napsal knihu o českém samizdatu a jednu dlouhou kapitolu věnoval Českému snáři – jsou v ní úryvky z jeho překladu. Můj překlad zredigoval a upozornil na věci, které by pro Američany nebyly srozumitelné. Dost jsme se při tom hádali, dělali různé kompromisy – někdy se mi totiž zdálo, že nechce, aby se moje verze příliš lišila od té jeho. Jonathan tu knihu viděl politicky. A já jsem říkal: proboha, to není jen politické, to je folklorní. A on to viděl jako historickou záležitost. Ano, to tam je taky a Vaculík to psal i jako historickou věc, ale mě jako člověka s celoživotním zájmem o folklor na tom bavila nejvíc tahle stránka. Překládal jsem Vaculíkovy písničky a zpívali jsme spolu v rámci PEN klubu. Zmiňuje se o mně ve svých knihách (např. v Hodinách klavíru Ludvík Vaculík popisuje, jak došlo v roce 1989 ke konfliktu s nakladatelstvím Random House, s nímž už měl podepsanou smlouvu na vydání Českého snáře – Turnerův překlad byl už v té době hotový, pozn. iLit.). S Jonathanem jsme sporné věci vyřešili, teď se už jen čeká na jeho předmluvu. Ale já jsem trpělivý – mám ten překlad hotový už dvacet let.

iLiteratura: Takže Český snář vyjde teď z vašich překladů nejdřív.
Gerald Turner: Ano. A strašně rád bych udělal nový překlad Sekyry a Morčat. Bylo by už načase. Když bude mít Český snář nějaký ohlas, lidi budou chtít znovu číst ty rané věci. Ale je to problém. Udělal jsem například nový překlad Terezínského rekviem (od Josefa Bora, pozn. iLit.) pro Alexandra Tomského. Vyšlo to v technickém nakladatelství, které vydává slovníky atd. (Leda, pozn. iLit.), kde on má svou literární edici. Ten překlad tedy zůstal v Praze a vůbec nešel do světa – přitom kvůli tomu jsem to dělal. Poprvé to přeložila známá spisovatelka Edith Pargeter, co záhadně uměla česky – přeložila taky Máchův Máj. Zkoumal jsem její životopis, přijela sem jednou po válce a strávila tu léto. Pak se naučila česky. Ten překlad nebyl špatný, ale chyběl tam duch originálu. A Tomský to cítil.

iLiteratura.cz: Z toho hlediska je tedy Švejk v Karolinu (které distribuuje tituly prostřednictvím University of Chicago Press) na lepší adrese. V českých kruzích občas zaznívá, že speciálně Švejka by měli překládat rodilí Češi. A skutečně ho rodilí Češi pravidelně překládají: kromě zmíněného amerického překladu se to týká např. nového překladu německého (A. Brousek), španělského a katalánského (M. Zgustová), původního francouzského překladu (J. Hořejší). Ale i autorkami původního německého překladu nebo dvou dílů původního nizozemského překladu byly rodačky z Prahy (pražské Němky Grete Reinerová a Magda van Emde Boasová). Je to podle vás spíš nouzové řešení (které přesto může dopadnout dobře), když v dané jazykové oblasti z nějakého důvodu není po ruce zdatný „vlastní“ překladatel z češtiny, nebo je Švejk opravdu něco zvláštního, co cizinec „nemůže pochopit“, jak si někteří Češi rádi představují?
Gerald Turner: Co se týče překladů rodilých Čechů – třeba Klímu překládal původně pražský rodák Ewald Osers. Vlastně si myslím, že jsou ty překlady často kostrbaté. Ale v těch dobách jiní překladatelé nebyli. Nebo jenom pár. A kdo měl tenkrát zájem o českou literaturu? Já jsem četl jako dítě Čapka, asi to byly Povídky z jedné kapsy – skvělý překlad, ale nevím, kdo to přeložil. To znamená, že to bylo z 30. let, takže naprosto čerstvé překlady.

iLiteratura.cz: Možná Paul Selver (podle Encyclopedia of Literary Translation Into English: A–L pravděpodobně Tales From Two Pockets, přel. Paul Selver, Faber, London 1932)?
Gerald Turner: Možná. Selverův překlad Švejka byl asi první, který jsem četl.

iLiteratura: A byl to dobrý překlad?
Gerald Turner: Dejme tomu ten Parrottův překlad je dobrý, nemůžu to odsoudit, ale… jak posuzovat překlady? Je to taky otázka vkusu, takže to tak nemůžu říct.

iLiteratura: Ale vyprávěl jste, že když jste to s Paulem Wilsonem četli, hned po první stránce jste viděli, že to není ono.
Gerald Turner: Ten jazyk je dřevěný. Parrott je celoživotní diplomat z vyšší třídy – kde on by přišel k lidové mluvě? Já jsem v tom vyrostl. Můj táta byl na vojně, ve válce.

iLiteratura.cz: Když jste si teď Švejka orientačně s vyhlídkou na překlad četl, předpokládáte, že s překladem vojenských termínů budou v angličtině problémy?
Gerald Turner: No právě, budou. Co se týče první světové války, tak už existuje krásná inscenace založená na písních z té doby Oh! What a Lovely War, podle toho byl natočen film (v české verzi Jaká to rozkošná válka, pozn. iLit.). Takže tam mám z čeho čerpat. Ale asi budu muset hodně studovat literaturu o první světové válce a různé literární inspirace z té doby. Podívat se, jak se s tím v anglické literatuře zacházelo. To je jako film Full Metal Jacket (Olověná vesta, film Stanleyho Kubricka, pozn. iLit.), takové klasické armádní situace.

iLiteratura.cz: Ale není tam potom problém s tím „poslušně hlásím“ a podobně, co se zřejmě kromě rakousko-uherské nebo snad německé armády jinde nepoužívalo?
Gerald Turner: Jelikož to bylo v té armádě úplně běžné, muselo by to být něco, co je úplně běžné v těch jiných armádách. Myslím, že to nesmí z toho překladu vyčnívat jako něco zvláštního – to nebylo nic zvláštního, „poslušně hlásím“ bylo prostě…

iLiteratura.cz: Sir…
Gerald Turner: Ano, něco takového. Nevím, musím to zjistit.

iLiteratura.cz: Kdybyste měl říct, jaký je váš překladatelský přístup, jde o zachování ducha té knihy, humor, šťavnatost, aby byl požitek to číst – víc než o nějakou dokumentární hodnotu?
Gerald Turner: Ano, přesně tak. Je to skutečně protiválečný román. Já jsem kvaker, tak to samozřejmě beru z toho hlediska… Je to velice silná výpověď o vztahu člověka k válce. To šílenství, co je válka – vůbec ten mechanismus kolem toho, celý ten systém války. Jsou tam samozřejmě strašně slabá místa (odmlka), tak abychom kvůli nim neodradili čtenáře. Můžeme mu taky trochu pomoct.

iLiteratura.cz: Je vlastně Švejk jako postava i jako román opravdu v angloamerické oblasti tak obecně známý, jak si my Češi myslíme? Od jednoho britského překladatele jsem totiž slyšela, že ho zná jen malá skupina lidí a z nich ho zase jen malá skupinka opravdu četla – vyjádřil se dokonce, že dobrý anglický překlad Švejka dosud neexistuje.
Gerald Turner: Myslím, že Švejk známý je. Byl jsem nedávno dost překvapený – když jsem se o tom překladu zmínil na Facebooku, někdo, od koho bych vůbec nečekal, že se zajímá o literaturu, na to živě reagoval: „Aha, Švejk!“ (nebo možná říká Schweik, já nevím [smích]). Ne, myslím, že tu knihu zná hodně lidí. Ne že by ji četli, ale vědí o ní. A to je důležité!

iLiteratura.cz: To ano, ale nezdá se, že by to některého britského nebo amerického nakladatele přivedlo k rozhodnutí, že tak jako se například stále znovu překládá Don Quijote (tedy všeobecně řečeno), mělo by se znovu přeložit i tohle dílo světové literatury.
Gerald Turner: Myslím, že se to může stát. Mohlo by se to stát. Proč ne?

iLiteratura.cz: No ale s iniciativou muselo přijít Karolinum – takže nový překlad si vydávají Češi sami. Podle toho, co se mi o anglickém překladu Švejka podařilo dohledat, se zdá, že se už od roku 1973 pořád znovu tiskne Parrottův překlad – ještě v roce 2016 v edici Penguin Books, a jako paperback dokonce v srpnu 2018.
Gerald Turner: Nevím, jak o tom nakladatelé rozhodují, ale je to samozřejmě věc popularity. Když jsem v roce 1991 hledal nakladatele pro Český snář, říkali mi: „Je to passé. Komunismus je prostě passé.“ Často je to věc módy a je v tom hodně snobismu samozřejmě. A taky ignorantství – oni moc o světě nevědí. Vědí hodně o restauracích, kam chodí jíst. To není cynismus, to je realita.

iLiteratura.cz: Pokusme se ještě říct něco o pozici české literatury v anglojazyčné oblasti.
Gerald Turner: Nemám ponětí.

iLiteratura.cz: Ale získáváte třeba snadno zakázky? Nebo musíte sám hodně dělat pro to, abyste určitý titul u nakladatele prosadil?
Gerald Turner: Práci mám pořád. Nejsem ani chvíli bez práce. Překládám Tomáše Halíka, teď vyjde v nakladatelství Notre Dame University Press jeho životopis To že byl život? pod anglickým titulem From Underground Church to Freedom, předtím tam vyšla jeho kniha Chci, abys byl (I Want You to Be: On the God of Love).

iLiteratura.cz: Tak hodně úspěchů s dalšími překlady!

 

Gerald Turner (1947), překladatel, věnuje se překládání české literatury od konce 70. let minulého století.

V průběhu 80. let překládal pod pseudonymem A. G. Brain díla předních českých autorů, jako je Václav Havel, Ludvík Vaculík, Milan Šimečka a Ivan Klíma. V letech 1985–1990 pracoval jako výhradní překladatel Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v bavorském Scheinfeldu. Mezi jeho vydanými překlady jsou romány, povídky a divadelní hry. Jeho překlad Klímova románu Ani svatí, ani andělé se roku 2002 dostal do užší nominace na cenu Weidenfeld Translation Prize, kterou uděluje Sdružení britských překladatelů, a za překlad knihy Europeana Patrika Ouředníka obdržel v roce 2004 překladatelskou cenu amerického PEN klubu. V posledních letech jsou příznivě přijímány jeho překlady teologických děl, zvláště v USA, kde byla jeho překladu knihy Tomáše Halíka Oslovit Zachea udělena cena za nejlepší teologické dílo vydané v období 2009–2010. Byl osobním překladatelem prezidenta Václava Havla (2004–2011).

(Zdroj: ČLC)

 

Na podobné téma:
Jaroslav Hašek
: Les Aventures du brave soldat Švejk
Jaroslav Hašek: Les Aventures du brave soldat Švejk (in Souvislosti)
Jaroslav Hašek: De lotgevallen van de brave soldaat Švejk

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložil: Zdeněk "Zenny" K. Sadloň, 26.07.2019 16:46
Turner, Gerald
Vážená paní de Bruinová, děkuji Vám za potrvzení, že jste předložku "kromě" použila ve smyslu připojování. Děkuji také za vysvětlení slova "dosavadní", kterým jste předchozí překlad označila. Za zmínku o mém překladu Vám také upřímně děkuji. Jsem Vám vděčný i za rozhovor jako takový, protože přináší... zajímavé informace. Neočekával jsem samořejmě, že byste můj překlad v rámci rozhovoru s panem Turnerem hodnotila. Váš dojem, že ve mně "rozhovor vyvolal jen poněkud zatrpklou reakci" je mylný, i když autentický. Rozhovor ve mně totiž vyvolal vedle pocitů i racionální reakci. Nechtěl jsem vzrušit Vaše pocity ani pocity jiných, natož vyvolat ty nepříjemné, jako ten, že jsem Vás za Vaší práci odmněnil nevděkem. Mým cílem bylo upozornit nejen Vás a pana Turnera, ale i čtenáře na několik skutečností a položit několik otázek ze světa překladů Švejka. Článek se objevil konec konců jako součást"volného seriálu o překladech Švejka". Mé otázky byly adresovány obecnému publiku, novinářům a slavistům a uvedl jsem je slovy, že tak činím z pozice žurnalisty. Ještě jednou děkuji za nové informace a přeji Vám hodně úspěchů a štěstí ve Vaší překladatelské i jiné činnosti. <3
Vložil: Magda de Bruin, 26.07.2019 15:33
Turner, Gerald
Vážený pane Sadloni, při čtení vaší reakce mě tak trochu napadá úsloví, že se člověk nezavděčí nikdy. V rozhovoru na váš překlad upozorňuji a řadím ho (jak správně poznamenává Jitka J.) k těm, které pořídili rodilí Češi. Kvalitu překladů do angličtiny neumím posoudit, takže se k ní sama nevyjadřuji... (navíc je to rozhovor s Geraldem Turnerem, nejde v něm tedy o moje názory, soudy atd.). Jestliže mluvím o Parrottovu překladu jako o "dosavadním", mám tím na mysli, že je obecně dosažitelný a že ho přední nakladatelství stále dotiskuje (jak zmiňuji v závěru rozhovoru). Je mi líto, že i tak ve vás rozhovor vyvolal jen poněkud zatrpklou reakci a že tu zatrpklost obracíte i vůči mně. Nejsem mimochodem novinářka, nýbrž překladatelka. Z toho pohledu jsem taky rozhovor s Geraldem Turnerem vedla.
Vložil: Zdeněk "Zenny" K. Sadloň, 26.07.2019 15:11
Turner, Gerald
Paní Jitko, omlouvám se za záměnu Vašeho pohlaví. Ještě jsem neměl kávu a protože jsou zde příspěvky úvozovány velkými písmeny pod jménem pana Turnera, jímž je označen i článek, podlehl jsem iluzi, že mi odpovídá on. Můj dotaz je tedy adresován Vám. (Bohužel zde nelze vlastní příspěvky editovat.)
Vložil: Zdeněk "Zenny" K. Sadloň, 26.07.2019 15:05
Turner, Gerald
Pokud je to tak, budu rád. Já jsem slovo "kromě" chápal v jeho opačném významu, tedy "s vyjímkou". To, že "je autorka článku vašeho původu vědoma" uvedla ona nebo jste to vyvodil z jejího textu? ;-)
Vložil: Jitka J., 26.07.2019 14:30
Turner, Gerald
Věta "kromě zmíněného amerického překladu se to týká..." ale znamená, že si je autorka článku vašeho původu vědoma. ;)
Vložil: Zdeněk "Zenny" K. Sadlon, 26.07.2019 04:23
Turner, Gerald
Z odkazu na mou zprávu vypadlo na konci "l" https://svejk.zenny.com/Zprava.html
Vložil: Zdeněk "Zenny" K. Sadloň, 26.07.2019 02:21
Turner, Gerald
Jako autor nejnovějšího anglického překladu Švejka upřímně gratuluji panu Turnerovi k tomu, že se mu jeho záměr, o který se podělil s Paulem Wilsonem po vydání Parrottova překladu, konečně naplní. Jsem mu vděčný, že se s námi podělil o důvod, který ho k zájmu o vytvoření nového překladu vedl. Měl jsem... totiž v téže době sám velmi podobnou reakci na překlad, pro který si Cecila Parrotta najalo nakladatelství Penguin. Byl jsem nakonec k překladu dostrkán kolegou, který ani česky neumí, ale Parrottův překlad zhodnotil jako náruživý čtenář a novinář. (viz https://svejk.zenny.com/Zprava.htm) Autorka článku, Magda de Bruin Hüblová, píše, že "pochází dosavadní anglický překlad Švejka od Cecila Parrotta". Nevím, zda to tak myslela, ale určitě měla uvést, že se jedná o "dosavadní britský překlad Švejka do angličtiny". Snad proto zadavatel překladu, nakladatelství Karolinum, trvá na tom, aby pan "Turner Švejka překládal jako Angličan." "Kromě Parrottova překladu vznikl v letech 1997–2009 americký překlad Zennyho Sadloně", píše autorka, a ptá se: "Může být anglický překlad vůbec ,použitelný' v obou oblastech, nebo je v zásadě potřeba vytvořit britskou a americkou verzi?" Nejsem znalý historie překladů do angličtiny a tak nevím, zda je běžné, že se zadávají překlady specificky do britské nebo americké angličtiny, když současný překlad v jedné z těchto verzí anglického jazyka už existuje. Ač se říká, že "Anglie a America jsou dvě země, které rozděluje společný jazyk", nevěděl jsem, že je to tak zlé se vzájemných chápaním literárních textů, že se pořizují paralelní překlady do angličtiny a američtiny. To, jak uvedl jeden britský překladatel, že Švejka "zná jen malá skupina lidí a z nich ho zase jen malá skupinka opravdu četla" mohu potvrdit jako skutečný stav povědomí Švejka ve Spojených státech. Zda dobrý anglický překlad existuje či ne, je ale otázka do diskuze, která se bohužel zatím nikde neuskutčnila. Že lepší překlad, než nustále všude zmiňovaný Parrottův, existuje, je nesporné. Autorka článku píše: "V českých kruzích občas zaznívá, že speciálně Švejka by měli překládat rodilí Češi. A skutečně ho rodilí Češi pravidelně překládají: kromě zmíněného amerického překladu ..." Nevím, jak k tomu došla, protože můj mateřský jazyk je čeština a emigroval jsem jako dospělý člověk. V USA jsem mimo jiné pracoval 16 let jako český redaktor Hlasu Ameriky. Jako předkladatel a tlumočník jsem donedávna také pracoval na základě dlouhodobé smlouvy pro Ministerstvo zahraničních věcí USA. Z pohledu a zkušeností novináře jsem měl naivně zato, že by se vydání nového anglického překladu v U.S.A. a jeho dostupnost po celém světě přirozeně staly předmětem zájmu nejen českých akademiků na poli české literatury, ale také sdělovacích prostředků a zvláště jejich konkrétních novinářů, kteří o Haškovi a Švejkovi tu a tam referují. Pokud se články objevují v angličtině pro turisty a dlouhodobě přebývající rodilé mluvčí angličtiny, odkazují na Parrottů překlad a citují z něj. Proč? Nový chicagský překlad ignorují přes dvě desítky let nejen české sdělovací prostředky, ale i akademici a studenti jak v Česku, tak slavisté ve Velké Británii i USA. Možná že pozoruhodnějším předmětem poctivého novinářského zájmu, než vznik a existence překladu samotného, by mohlo být hrobové ticho, které o něm tito aktéři zachovávají. (Existuje několik světlých vyjímek mezi americkými slavisty, jakou je například Malynne Sternsteinová, Associate Professor of Russian and East European Studies at the University of Chicago, Director of the Masters Program in the Humanities, která mi napsala: "Daleko lepší, než Parrott[ův překlad]. Česky číst umím, takže jsem Vám za váš překlad vděčná!" Tady je možná ironií, že Turnerova Švejka bude ditribuovat University of Chicago Press.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 982x

Inzerce