Rooney, Sally: Rozhovory s přáteli

Rooney, Sally
Rozhovory s přáteli

recenze beletrie zahraniční

Kniha, která v zahraničí zaznamenala obrovský úspěch, si i v českém překladu zachovává ryzí emoce, humor a plynulost. Popisuje několik měsíců v životě hlavní hrdinky plné protikladů, se kterou na jedné stránce musí člověk soucítit, ale hned vzápětí mu asi trochu poleze na nervy. První román Sally Rooneyové je vtipný, osobní, čtivý, nekonvenční a na debut nezvykle sebevědomý.

Vtipy, co skrývají bolest
Sally Rooneyová
: Rozhovory s přáteli. Přel. Radka Šmahelová, Argo, Praha, 2019, 284 s.

První román Sally Rooneyové Rozhovory s přáteli sklidil rychle po svém vydání v roce 2017 živý ohlas u běžných čtenářů, recenzentů, kolegů spisovatelů i na sociálních sítích a dostal se do užšího výběru několika různých literárních cen. Osmadvacetiletá irská autorka se tak během krátké doby stala vycházející hvězdou literárního nebe a podle dosavadních reakcí svému umění dostála i v dalším díle Normal people, jež bylo v loňském roce nominováno na prestižní cenu Booker Prize.

Frances je vysokoškolská studentka literatury žijící v Dublinu, autorka poezie, se kterou vystupuje na básnických čteních s nejlepší kamarádkou a bývalou přítelkyní Bobbi. Vztah Frances a Bobbi se zdá poněkud komplikovaný. Přestože se mají rády a jsou si velmi blízké, často jedna druhé nechtěně ubližují. Jednoho večera se obě seznámí s fotografkou Melissou a jejím manželem, hercem Nickem, kteří jsou asi o deset let starší než ony. Bobbi si s Melissou velmi dobře rozumí, a ať už je to tím, nebo něčím jiným, Frances začne Melissu trochu iracionálně téměř nesnášet. Jejím pocitům pak rozhodně nepomůže, když si začne milostný poměr s Nickem.

Románek se starším, úspěšným, velmi pohledným a hlavně ženatým mužem by mohlo být čisté klišé. Ten jejich je však vcelku osvěžující, se zajímavou dynamikou. Realistické, přesto vkusné a velmi stručné sexuální pasáže jsou proložené hlubšími debatami, z nichž čiší, že Frances dost dobře neumí sdělit, co cítí, i když si je vědoma toho, nakolik to oběma může ublížit. Někdy to působí, jako by si navzdory tomu nemohla pomoct. Mezi ní a Nickem je kromě tělesné přitažlivosti i intelektuální a emoční pouto, k radostnému milostnému vztahu s happy endem to má však celkem daleko.

Spolu s rozhovory s Bobbi, Nickem a dalšími ukazují pasáže Francesiných vnitřních monologů, jaké to je, být někým, komu se těžko komunikuje i s nejbližšími lidmi, přestože sama se paradoxně slovy živí a studuje je. Vyprávěním v první osobě hlavní hrdinka většinou s cynickou lehkostí popisuje svůj život, zážitky přítomné i minulé, mezi nimiž sem tam prosvítají indicie, že něco není tak úplně v pořádku. Problémy zdravotní, psychické, otcův alkoholismus, nejistota provázející myšlenky na budoucí osobní i profesní život… Na své okolí působí Frances jako sebevědomá a silná žena, čtenáři je ale odhaleno, s jak nízkým sebevědomím se ve skutečnosti v některých chvílích potýká. Vzbuzuje dojem velmi vyhraněné osobnosti, ale na druhou stranu se očividně stále hledá. Kniha zachycuje pocity a myšlenky člověka, který už není teenager, ale necítí se ani zcela dospěle. Pod maskou vyrovnanosti se skrývá zmatenost, neporozumění vlastním pohnutkám a rozpolcenost mezi tím, co chci a co můžu mít. Kde je hranice mezi tím, kdy si užíváme vlastní svobodu a kdy už tím někomu pokrytecky ubližujeme?

Autorka s vyprávěním nijak nespěchá. Vlastně se na konci nedočkáme ani žádného pořádného vyvrcholení či rozhřešení. Kniha si nedává za cíl odvyprávět příběh od A do Z, ale spíše poskytnout vhled do života mladé Frances, jejích vztahů a trablí či úvah o všem možném, které nejčastěji sdílí právě s Bobbi. Mladá vypravěčka nás provází literárními večírky, intelektuálními diskusemi s více či méně důležitými či slavnými lidmi i chvílemi bolestné samoty. Chod věcí je někdy popisován až v humorném detailu, ale i tak se zdá, že se za řečeným schovává ještě mnohem víc. Kdyby byl Hemingway mladá Irka žijící na počátku 21. století, možná by psal nějak podobně.

Byť se jedná o první Rooneyové větší literární počin, je její styl vyspělý a koherentní. Přestože se kniha nevěnuje jen povrchním tématům, je velmi čtivá a během jednoho sezení se lze prokousat stovkou stránek jakoby nic. Vyprávění, které je vlastně dlouhý hrdinčin vnitřní monolog, sice není jednoduché a přímočaré, ale převládají v něm kratší úderné věty a strohá upřímná vyjádření, proložená svižnými dialogy, které díky sarkastickému humoru a zdravé dávce jízlivosti často působí jako ostřejší tenisová výměna. Svébytný suchý a sarkastický humor je jednou z hlavních charakteristik této knihy. I díky němu ji lze snadno číst trochu jako kvalitní sitcom v knižní podobě, který v sobě ukrývá řadu závažnějších témat. Zvláštností je absence uvozovek. Rozhovory s přáteli a Francesin vnitřní monolog se graficky hladce prolínají, a jelikož se způsob vyjadřování postav moc neliší od způsobu vyprávění, čtenář může textem volně a nerušeně proplouvat.

Mohlo by se zdát, že jsou Rozhovory s přáteli vystavěny na neslučitelných premisách. Úspěch knihy tkví ale možná právě v tom, že autorka umně vybalancovává hrdinčinu sebelítost a nepřízně osudu suchým, svěžím humorem (často Francesiným), který provází každou stránku. Při čtení tak může člověk mít pocit nenáležitého uspokojení, protože si právě přečetl o relativně tragických událostech a zároveň se náramně pobavil. Další ingrediencí úspěchu je možná také to, že má kniha poměrně neobvyklého primárního adresáta. Čtenářky ve věku mezi, řekněme, dvaceti a třiceti lety nenacházejí postavy, s kterými by se mohly částečně ztotožnit, v knihách právě často.

V jistých ohledech působí tato kniha nesmírně realisticky, upřímně a autenticky a vyhýbá se klišé typu „starším mužem vysvobozená mladá žena“ či „hloupá malá holka životem vyškolená“. Frances sice je relativně naivní a občas se chová dětinsky, je ale také inteligentní, umí se o sebe postarat, a sem tam si nějakou svou chybu dokonce dokáže i přiznat. Čtenáři toho ze sebe odhalí velmi mnoho, knihu tak lze číst jako psychologický portrét, ale díky vtipnosti a občas zas až komické vážnosti rozhovorů také jako humoristický román. A vášnivé momenty jejího milostného dobrodružství jsou pak třešničkou na dortu tohoto mnohovrstevnatého díla.

 

© Tereza Schlöglová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

90%autor článku   62%čtenáři

zhlédnuto 864x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce