Bunzl, Peter: Mechanické srdce

Bunzl, Peter
Mechanické srdce

recenze dětská

Jaké by to asi bylo žít ve světě páry, kde na každém kroku potkáte mechanické bytosti a nebe brázdí velkolepé vzducholodě? Třináctiletá Lily v takovém světě žije, ale místo obdivování jeho krás se musí na cestě k poznání vlastní minulosti vyrovnat se ztrátou otce a bojovat o holý život. První díl úspěšné knižní série a zábavné seznámení se světem steampunku ocení čtenáři prvního i druhého stupně základní školy.

Tajemství jednoho neobyčejného srdce
Peter Bunzl
: Dobrodružství mechanického srdce: Mechanické srdce. Přel. Romana Bičíková a Zuzana Bičíková, Svojtka & Co., Praha, 2019, 360 s.

I když se za předchůdce subžánru steampunk pokládají autoři jako H. G. Wells nebo Jules Verne, až donedávna se jednalo o záležitost spíše okrajovou, která na významu začala nabývat teprve v 80. letech minulého století, kdy vznikl i samotný termín odkazující na již zavedenější kyberpunk. Jak už název napovídá, ve steampunku hraje důležitou roli pára, která slouží k pohonu nejrůznějších, více či méně bizarních přístrojů, vynálezů či dopravních prostředků. Děj steampunkových děl se navíc obvykle odehrává v poměrně specifickém prostředí (postapokalyptický svět, viktoriánská Anglie či divoký Západ), přičemž zachycuje určitou alternativní realitu vůči té, již důvěrně známe.

Steampunk má své nezaměnitelné kouzlo a není divu, že se těší velké oblibě nejen v klasické žánrové beletrii, ale stále častěji proniká i do komiksu (třeba série Lady Mechanika), který dovede nezaměnitelný půvab a ráz steampunkového světa zachytit opravdu barvitě. Nicméně většinou se jedná spíše o knihy pro starší publikum, jež jsou někdy tomu mladšímu dokonce vyloženě nepřístupné (například chorvatská Poseidonia Aleksandara Žiljaka). Steampunk má ale co nabídnout i malým čtenářům a byla by škoda je o tento žánr ochudit. To si uvědomil i britský spisovatel Peter Bunzl, který se ve své domovině proslavil dětskou steampunkovou sérií z viktoriánské Anglie Dobrodružství mechanického srdce, jejíž první díl Mechanické srdce (Cogheart, 2016), ověnčený několika literárními cenami a řadou nominací, se konečně dostává i k českému čtenáři.

Hlavní hrdinkou Mechanického srdce je třináctiletá Lily, která se má v penzionátu pro mladé dámy naučit „náležitému“ chování, ale víc než „umění zdvořilého tlachání ve francouzštině“ či „lekce zdvořilosti pro dámy“ ji zajímají šestákové krváky a snění o dobrodružství. Jednoho dne ji nečekaně navštíví tatínkova hospodyně, madame Verdigris, s bolestnou novinou, že po nehodě vzducholodi se její otec pohřešuje a pravděpodobně je po smrti. Matku ztratila už jako malá, a jelikož je tedy na světě docela sama, stane se madame její novou opatrovnicí. Spolu se vydávají zpátky domů, kde dívka zjišťuje, že ačkoli od zmizení otce uplynulo jen pár dní, madame už ve svém novém panství provedla velké změny. Nejenže zabavila natahovací klíčky všem mechanickým služebníkům, které všichni odjakživa brali jako členy rodiny, ale neustále se probírá otcovými věcmi, jako by po něčem pátrala. A není jediná, kdo o Lily a záležitosti jejího tatínka najednou projevuje zájem. Po letech se dívka znovu setkává se svým kmotrem a dávným rodinným přítelem profesorem Rybenkou, jenž se snaží urovnat staré neshody a ochotně nabízí pomoc.

Naděje sice umírá poslední, ale jakmile se Lily dozví, že otec údajně nadělal dluhy daleko převyšující hodnotu jeho patentů a majetku, načež jí madame se škodolibým úsměvem sděluje, že bude nutné prodat dům i většinu věcí, „s úděsem si uvědomí, že tahle příšerná ženština má celý její život ve svých rukou“. Když už se dívka začíná smiřovat s nemilosrdným osudem, objevuje se na scéně hodinářský učeň Robert, jenž tvrdí, že našel zraněného mechanického lišáka Malkina, Liliina starého mazlíčka, který pro ni má důležitý vzkaz. Nezbývá než Robertovi věřit a vydat se s ním do nedaleké vsi. Tím však začíná příběh plný nebezpečí, zrady, odvahy i dobrodružství, v němž nechybí zběsilé honičky, paropušky, napůl lidé a napůl stroje, vzducholodě a konečně možná nejzásadnější vynález, který kdy spatřil světlo světa.

Peter Bunzl mladým čtenářům představuje alternativní viktoriánský svět (byť odkazů na viktoriánskou Anglii zde mnoho nenajdeme) plný parochodů, jež jsou obdobou moderních aut, vzducholodí nahrazujících letadla, mechanických lidí (mechanikálů) a mechanických zvířat (mechanimálů), které bychom bez skrupulí mohli nazvat i roboty. Dokonce se dozvídáme, že „prvním pravidlem mechaniky [je, že] mechanické stvoření nemůže člověka zabít, ani mu vážně ublížit“,čímž autor otevřeně odkazuje na slavné zákony robotiky Isaaca Asimova. I když se o tomto světě (včetně historie) nedozvídáme mnoho detailů, dostane se na úvahy o duši, citech či právech mechanikálů, které by se daly snadno aplikovat například na stejnou problematiku Afroameričanů v 19. století (a bohužel i později) či obecně na tehdejší vnímání „necivilizovaných národů“, avšak zevrubněji se kniha do těchto otázek nepouští. Poměrně originálním prvkem je, že autor nespoléhá pouze na uhlí a páru coby zdroj energie a způsob jeho převedení v pohyb, ale jak padlo již výše, mechanické bytosti se zpravidla musí natahovat klíčkem podobně jako hodiny. Není tedy divu, že právě hodinové strojky a hodináři hrají v celém příběhu důležitou roli.

Přestože Bunzl přinesl řadu poutavých „mechanických“ nápadů, některé pasáže mechanickými prvky doslova překypují a někdy to působí dojmem, že se autor snaží být steampunkovější než steampunk. Pokud jde o samotný příběh, potažmo základní dějový oblouk, ten vyjma netypických kulis žádnou velkou originalitou neoplývá, takže se dá poměrně brzy vytušit, jak se vše vyvrbí, přesto však několik překvapivých momentů a zvratů nabídne. Přinejmenším úvodní čtvrtina by zasluhovala trochu větší spád a třeba i kapku temnější atmosféru, leč ve chvíli, kdy začne jít do tuhého, už děj graduje poměrně slušně. Přestože je Mechanické srdce určené čtenářům od devíti let, vzhledem k rozsahu a absenci ilustrací jej ocení spíše čtenáři o nějaký ten rok starší, byť po stránce srozumitelnosti se žádných nesnází nemusí bát ani ti mladší. Těm navíc v případě nejasností pomůže „slovníček neobvyklých pojmů“ na konci knihy.

I přes drobné výhrady je Mechanické srdce docela zábavným seznámením se světem steampunku, které subžánru, spolu s dalšími díly série, nepochybně vychová řadu nových příznivců.

 

© Pavel Pecháček

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 13 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 438x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce