Literární atlas jako pozvánka do fiktivních Disneylandů
Oliver, Cris F.: Atlas literárních míst

Literární atlas jako pozvánka do fiktivních Disneylandů

Různých literárních atlasů už u nás vyšlo několik. Tento poslední ale vyznívá poněkud rozpačitě, a v jistém ohledu dokonce působí spíše jako kuriózní literární hříčka.

Jak napsat literární atlas? Způsobů je více. Někteří takový úkol pojali jako chronologicky uspořádané seriózní dějiny světové literatury s důrazem na to, odkud daná skupina autorů pocházela, případně kdo a jak daný region tematizoval. To je případ výborného Atlasu literatury (Ottovo nakladatelství – Cesty, 2003), který vznikl pod redakčním vedením spisovatele a profesora American Studies Malcolma Bradburyho a pro místní vydání byl ještě doplněn českými literárními vědci. Najdeme v něm kapitoly jako Puškinův a Dostojevského Petrohrad, Wittgensteinova Vídeň nebo Hollywood spisovatelů. Jednotlivé eseje se pokoušejí o postižení genia loci dané lokality, případně stručně postihují, jak se obraz daného místa vyvíjel: v případě Chicaga od malé vesnice s 250 obyvateli přes velkoměsto, v němž se roku 1893 konala přelomová Světová výstava, Chicago coby sexuální magnet u Theodora Dreisera a sídlo hrůzných jatek u Uptona Sinclaira až k postmodernímu velkoměstu Saula Bellowa.

Jiní křižují nahodile krajinou a přibližují, jak vypadají příbytky, v nichž vznikala slavná díla světového písemnictví, jaké obrazy příslušným literátům přitom visely na stěnách, v jakém seděli křesle a jak vypadal toaletní stolek jejich matky. Tento druh poznatků můžeme získat z knihy Literární toulky světem: průvodce po literárních pamětihodnostech od Bathu Jane Austenové po Key West Ernesta Hemingwaye (Knižní klub, Praha, 2009). Pro náruživé cestovatele, kteří chtějí dané umělecké svatyně navštívit osobně, poskytuje i podrobné kontaktní informace. Autorky této publikace, dvě spisovatelky a reklamní specialistky, přitom zřejmě chtějí čtenáře nakazit svým entusiasmem: „Myslíme si, že nejsme jediní lidé, kterým stačí zmínka o Hemingwayově Key Westu nebo o Hugově Paříži, aby si utíkali rezervovat letenku a sbalili kufry.“

A ještě zcela jiný přístup zvolila Cris F. Oliverová, o níž kniha nic bližšího neuvádí, v publikaci Atlas literárních míst (Atlas de los lugares literarios). To je totiž ve skutečnosti atlas fiktivních literárních světů, a jako takový má blíže třeba k Dějinám legendárních zemí a míst. Zatímco je ale Ecova kniha poutavým a současně fundovaným kulturně historickým pojednáním, publikace Oliverové je svérázná popularizační příručka, která se snaží o maximální čtivost, i když z hlediska poučeného čtenáře se přitom nevyhne trivializaci (ovšem pro takového recipienta zřejmě ani nebyla určena). Má charakter jakéhosi průvodce, který do vybraných beletristických časoprostorů láká nové návštěvníky, a to doslova stylem, jako by je zvala do Disneylandu. Jako v případě knihy Diany Wynne Jonesové Howlův putující zámek (Volvox Globator, 2011): „Zajděte na nábřeží a pozorujte zakleté mořské panny se zelenohnědými vlasy nebo sledujte netvora s drápy, napůl kočku a napůl lachtana. Projděte se po vzkvétajícím městečku Trhové Třísky, které se proslavilo svým začarovaným kloboučnictvím, a teď se tam prodávají palmy plodící oříšky s vůní cibule.“ Fabule zařazených děl je tak v knize komprimována či zjednodušena (na hranici karikatury) do formy jakési hry, například únikové. Třeba u knihy Inkoustové srdce Cornelie Funkeové: „Padnete-li Kozorohovi do osidel, musíte nějak zabránit tomu, aby vás zavedli do ďáblova chrámu [...] Uvnitř pokrývá všechny stěny krvavě rudá barva a z rohu vrhá stín socha rohatého anděla s ulomeným křídlem.“ Někdy autorka slibuje i bonus jako v loterii nebo vědomostní soutěži: „Jestliže na draky zapůsobíte svým důvtipem, možná vás na rozloučenou obdarují nějakým drahokamem.“ Nezřídka pak takové pozvání působí trochu komicky, případně je i zavádějící, jako v případě knižní předlohy Hry o trůny: „Pokud nechcete bídně zhynout v některé z hradních kobek, vystříhejte se zrady a jiných těžkých zločinů.“

Kousavě bychom ale mohli připustit, že u některých románů (typu Stmívání Stephenie Meyerové) není původní děj příliš komplikovaný, takže jeho zestručnění na tři tiskové strany nemusí být tak reduktivní jako v případě textů ostatních. Oliverová přitom rozlišuje na jedné straně krajiny zcela vymyšlené a na straně druhé ty, které mají vazbu ke konkrétní geografické lokalitě. Jako je Londýn Sherlocka Holmese nebo americké městečko Forks, které si zmíněná Meyerová pro svoji upírskou ságu vybrala, jelikož si o něm dopředu zjistila, že tam hodně prší.

Různé literární atlasy se obracejí na velmi odlišné typy publika: některé osloví spíše znalce, kteří mají pochopení pro literárně-geografickou hermeneutiku a historii; jiné jsou vhodnější pro zbožné vyznavače literárních kultů, putující po lokalitách, které si podle nich dosud uchovávají něco ze sakrální aury jejich majitelů (nebo pro zvědavé zájemce o soukromí literárních hvězd). U Atlasu literárních míst by se dalo vzhledem k hravému stylu předpokládat, že cílovou skupinou budou děti mladšího školního věku, ale přítomnost titulů jako Hunger Games nebo Pán much toto určení znejasňuje. Ostatně také rozporuplné ohlasy na portálu Databáze knih tento dojem spíše potvrzují. Jako stylistické cvičení, jak popsat velmi odlišné fikční světy předem stanovaným způsobem, tato kniha možná stojí za pozornost (a někomu tento atlas snad i pomůže k orientaci po takřka nekonečném literárním poli), ale minimálně u některých děl je takový postup nešťastný nebo ne zcela vhodný.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Štěpán Zajac, XYZ, Praha, 2019, 127 s.

Zařazení článku:

literární věda

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jan Vaněk jr.,

Při vší úctě k Národní knihovně a jejím pracovníkům, Souborný katalog ČR obsahuje řadu institucí, které dokonce i roku 1992 zvládaly katalogizovat (i nedostatečně označené) novinky pohotověji. O dobových žánrových bibliografiích dostupných na webu nemluvě.

Jan Lukavec,

Autorku jsme se neúspěšně pokusili překřtít, ale díky nepřetržité a neochvějné ostražitosti kolegy Vaňka byl náš záměr odhalen. Omlouváme se a tuto i další chyby budeme postupně napravovat. U knihy Čaroděj Zeměmoří jsme uvedli až druhé vydání, protože u prvního si katalog Národní knihovny nebyl jistý rokem publikování („mezi 1990 a 1997“).

Jan Vaněk jr.,

Nevím, jak kolega Lukavec knihu četl (respektive jakou: autorka se jmenuje Cris, nikoli Chris, což je velkými písmeny uvedeno např. na obálce viditelné i zde v záhlaví – jakkoli plniči eshopů nesvedli ta čtyři písmena opsat o nic úspěšněji), ale citovaný popis „Padnete-li Kozorohovi do osidel" (etc.), jak praští do očí každého čtenáře, nepochází z Čaroděje Zeměmoří (nikoli dvě slova "Země moří", jak publikuje redakce iLiteratury jedním dechem s "Puškinův *s* Dostojevského Petrohrad". Jinak jeho překlad vyšel už roku 1992, v knize pak datováno originálním vydáním 1968, takže proč zde uvádět až reedici "Triton, 2003", není jasné), nýbrž z Inkoustového srdce Cornelie Funkeové (do třetice, český překlad samozřejmě není tak nesouvislý, aby obsahoval nesmyslnou spojku "socha rohatého anděla A s ulomeným křídlem". A vůbec, dotyčná pasáž nezní „Padnete-li Kozorohovi do osidel, musíte zabránit tomu, aby vás zavedli do ďáblova chrámu. Uvnitř" (etc.), nýbrž podstatně méně "komprimovaně" „Buď jak buď, padnete-li Kozorohovi do osidel, musíte nějak zabránit tomu, aby vás zavedli [sic] do ďáblova chrámu se špičatými věžičkami, jinak se vyděsíte k smrti! (... další 2 věty barvitého popisu před "Uvnitř" jsou v citaci bez označení vynechány)"). Obdobně zarážející je množné skloňování "knižní předlohy Her o trůny": seriál i první z knih se jmenuje singulárně Hra o trůny, *A* Game of Thrones, čemuž při jejich sebemenší znalosti těžko lze uniknout.

P. S. Zásadní složkou "atlasu" jsou ilustrace Julia Fuentese, zahrnující i mapky diskutovaných fikčních světů (často zásadně primitivnější než ty vydané v dílech samých; reprezentativní ukázky jsou na webu nakladatele https://www.albatrosmedia.cz/tituly/49974415/atlas-literarnich-mist/ ); že text recenze ani bibliografické záhlaví, dodané předpokládám redakcí, sebeméně nenaznačí jejich existenci, je myslím nejlepší pars pro toto důvěryhodnosti obého.