Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2019

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2019

přehled beletrie zahraniční

Jak si v uplynulém roce vedla česká literatura v nizozemské jazykové oblasti? Jak ji hodnotí nizozemští a vlámští recenzenti? Kteří čeští autoři se v roce 2019 představili v Nizozemsku a Vlámsku osobně? Které tituly v nizozemštině v roce 2019 vyšly a co se chystá (nebo chystalo, než to překazil COVID-19) v roce 2020?

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2019

Z jedenácti nových nizozemských překladů české literatury, které vyšly v roce 2019 (oproti sedmi o rok dřív), spadá více než polovina do kategorie literatury pro děti. Na nizozemský a vlámský trh poprvé vstoupili Lichožrouti Pavla Šruta a Galiny Miklínové. V žánru obrázkových knih se po úspěšné premiéře o rok dřív (kniha Vojtěcha Maška a Chrudoše Valouška) představily další tituly z produkce českého nakladatelství Baobab pro menší i větší děti: amsterodamské nakladatelství Boycott uvedlo tituly z dílny Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka, Jiřího Dvořáka a Marie Štumpfové, belgického nakladatele zaujala z českých klasiků dětského žánru Daisy Mrázková. Přes angličtinu se k nizozemským dětem dostala informativní knížka o stěhovavých zvířatech Markéty Špačkové a Evy Bártové s ilustracemi Jany K. Kudrnové. Poprvé v překladu přímo z češtiny vyšla Dášeňka Karla Čapka. Z Čapkova díla se nizozemským vydáním románu Hordubal uzavřela jeho noetická trilogie. Současné autory zastupují prózy Jiřího Kratochvila, Marka Šindelky a Edy Kriseové. Z esejistického žánru přibývá každý rok titul Tomáše Halíka (poslední dva roky však v překladu z němčiny).

Český literární rok v nizozemské jazykové oblasti zahájilo vydání knihy Jiřího Kratochvila Een bedroefde God (Truchlivý bůh). Překladatelský debut Tieske Slimové, původním povoláním knihovnice, která se v důchodovém věku zaměřila na literární překlad z češtiny, vyšel v malém nakladatelství Uitgeverij kleine Uil v překladatelčině domovském severonizozemském Groningenu. Tam také v dubnu proběhl křest podle osvědčeného modelu: České centrum ho uspořádalo na honorárním konzulátě ČR (tj. v jednom z hotelů v centru města, patřícím honorárnímu konzulovi), konzul Jan-Albert Postma tradičně převzal první výtisk. Po úvodu Keese Merckse (zároveň překladatelčina mentora v rámci projektu ELV) následoval rozhovor s překladatelkou, který vedl recenzent literárního webu Tzum Coen Peppelenbos. První mediální ohlas přinesl regionální tisk, Leeuwarder Courant a Dagblad van het Noorden, kde vyšla 26. dubna čtyřhvězdičková recenze Hanse van der Heijdeho s názvem Nemožnost rovné páteře: „Truchlivý bůh je s necelými 130 stranami krátká kniha. Obsahuje však víc než ledaskterý dvakrát tak tlustý román.“ Do kontextu české literatury dostupné v nizozemštině knihu umístila a s použitím staršího rozhovoru s autorem v časopise TSL č. 54/2009 (v souvislosti s vydáním jeho prózy Dame de coeur v edici krátkých českých próz Moldaviet, č. 12, 2009, v překladu Irmy Pieperové) na čtenářském webu hebban.nl uvedla (pravděpodobně Slovenka) Kamila Straatsburg s názvem Lidé jsou jen příběhy, o nichž bozi sní. Titulu udělila plný počet hvězdiček. Na knihu upozornila také krátká anotace Maartena van Brachta s názvem Machinace v televizním magazínu vysílací společnosti VPRO (VPRO gids, 2019/18, s. 34) a krátká recenze Petera Swanborna v celostátním deníku De Volkskrant (25. 5. 2019) s názvem Kratochvil pohlíží na hrdinu zevnitř i zvenčí. Na střídání vypravěčské perspektivy (přeskakování z první do třetí osoby) upozorňuje i Erik-Jan Hummel v nadšené, převážně převyprávěcí recenzi Perfektní novela na literárním webu Tzum: „Perspektiva se střídá po kapitolkách, někdy i uvnitř věty. Ne že by to bylo rušivé, ale čtenář si klade otázku, proč to spisovatel dělá. Autor oznámí, že odpověď přijde později, tak jako se častěji obrací přímo na čtenáře. A odpověď skutečně přijde a čtenáři se z ní zatočí hlava. Mně se hlava zatočila. A všechno se mi ujasnilo: život, konec, všechna rozhodnutí a jaké otázky si kladl: kdy si tu knihu budu moct znovu přečíst? Začnu hned.“ Nejrozsáhlejší a nejfundovanější článek napsal jako obvykle Kees Mercks pro časopis TSL (č. 83, prosinec 2019, s. 65–70) s názvem Kratochvilův Bůh versus Kunderův bůh. Konfrontace dvou pojetí boha/Boha obsahuje poměrně rozsáhlou pasáž z Kunderovy povídky Já, truchlivý bůh v Mercksově překladu (tato povídka jinak do nizozemštiny přeložená není, jak zmiňuje v článku i Mercks – nedávné pokusy o její zařazení do edice krátkých českých próz Moldaviet ztroskotaly na autorově zamítnutí).

„(…) i Kratochvil vymyslel a vytvořil svůj příběh sám a v tom ohledu je v kunderovském smyslu bůh s malým b. Ale Kratochvil annex Aleš je někdo, kdo v bezradnosti hledá Boha s velkým B, Boha, který si zřejmě uvědomuje, že politickoekonomický systém, v němž jeho výtvor žije, není určující pro jeho etické chování. Systém to nanejvýš usnadňuje. Lumpové z minulosti si udrželi vliv na společnost i po sametové revoluci a k nim přibyli další lumpové. Fakt, zda někdo je nebo není lump, tedy netkví nutně v systému, v němž člověk žije, ale v člověku samém, tak jak byl zformován a podle toho, jaké možnosti mu systém nabízí. A to vyvolává truchlivost.“

Aktualita z března 2020: Jiří Kratochvil a Tieske Slim byli za tento titul nominováni do širšího výběru dvaceti autorů a překladatelů, kteří aspirují na každoroční nizozemskou Cenu pro evropskou literaturu.

Další Šindelkův rok…
Přestože v roce 2019 vyšla od Marka Šindelky v nizozemštině až v říjnu povídka Zůstaňte s námi (Blijf bij ons, v edici krátkých českých próz Moldaviet), byl v nizozemské jazykové oblasti výrazně přítomen už od jara. Přispěla k tomu nominace autora i překladatele Edgara de Bruina na nizozemskou Cenu pro evropskou literaturu za knihu Únava materiálu (Materiaalmoeheid). V květnu byl Šindelka už podruhé hostem Noci evropské literatury, kterou každoročně pořádá EUNIC, společná platforma zahraničních kulturních středisek v Nizozemsku, jejímž členem je i České centrum. Zmíněné říjnové vydání povídky Zůstaňte s námi (přel. Edgar de Bruin) se časově překrývalo s autorovým tvůrčím pobytem v bruselském literárním domě Passa Porta. Jeho vystoupení ve stejnojmenném knihkupectví v převážně vlámské čtvrti Dansaert, kde s ním rozhovor v angličtině vedla publicistka a redaktorka vlámské rozhlasové stanice Klara Nicky Aertsová, se však kromě představení čerstvě vydané povídky nevyhnutelně točilo i kolem Únavy materiálu. O ohlasu tohoto románu od vydání v dubnu 2018 až do března 2019 jsme psali už v loňské ročence. Pod dojmem setkání se Šindelkou na květnové Noci evropské literatury napsal šéfredaktor literární přílohy celostátního deníku NRC Michel Krielaars 23. května 2019 sloupek s názvem Infikovaná mládež, která mlátí migranty o českých militantních bojůvkách. Na webu vlámské literární platformy karakters.nu pak vyšel 24. 7. 2019 rozhovor s autorem, který vedla Alma Schuringa.

Sem patří malá vsuvka: na stejném webu vyšel 18. března 2019 článek Jochena De Vose „Autor na útěku a příbuzný Stefana Zweiga. Kdo byl český autor Egon Hostovský?“. Text obsahuje nebývale podrobný portrét autora, jehož součástí je i krátká recenze románu Vreemdeling zoekt kamer (Cizinec hledá byt, přel. Edgar de Bruin, Zirimiri, Amsterdam 2018).

Ale zpět k ozvukům Šindelkovy Únavy materiálu. Nadšený článek ve formě dopisu autorovi napsal 8. srpna 2019 vlámský blogger Wim Backx.

Povídku Zůstaňte s námi recenzovali opět Šindelkovi vlámští fanoušci z webu Cutting Edge a magazínu Knack, kteří vyhlásili o rok dřív na obou těchto fórech Únavu materiálu za knihu roku. Roderik Six jako první vlaštovka udělil v Knacku už 23. října 2019 knížce čtyři hvězdičky z pěti: „Je to dusný, alkoholem nasáklý valčík, v jehož rytmu české zázračné dítě Šindelka roztáčí svou novelu Zůstaňte s námi. (…) Příliš děje Šindelka nepotřebuje. Opírá se o svůj vířivý jazyk. Jeho věty obsahují tolik kadence a literárních vrstev, že tím soupeří s Jamesem Joycem. Loni jsme jeho román Únava materiálu vyhlásili knihou roku. Kdo se tehdy ještě nenechal zlákat, může použít tuhle skvělou povídku jako první stupínek k četbě románu.“ Lise Hoebrechts zveřejnila na webu Cutting Edge 10. listopadu 2019 nejen čtyřhvězdičkovou recenzi s názvem Šindelka pro začátečníky, ale i rozhovor Mé knihy jsou pozváním něco procítit až do hloubky svého bytí. Jedinou disonancí v příznivých ohlasech byla minirecenze Petera Swanborna v nizozemském deníku De Volkskrant s názvem I dobří spisovatelé můžou začít průměrně. Po konstatování, že je Šindelka momentálně nejúspěšnější mladý český autor a že jeho předchozí dva tituly v nizozemštině (Mapa Anny a Únava materiálu) byly „právem ověnčeny cenami“ (i když Swanborn byl už ve svém hodnocení Únavy materiálu zdrženlivější), následuje tato charakteristika:

Zůstaňte s námi je příběh čtyřiatřicetiletého televizního hlasatele, mimořádně nepříjemného člověka, který nemá problém znásilnit vlastní přítelkyni. I když on to vidí jinak: ,asi už ji to taky začalo bavit‘. Druhý den jedou ti dva milenci mlčky na dovolenou. Myšlenky hlavního hrdiny bohužel nesahají dál než ,Je zle‘ a ,Máme ty kecy zapotřebí?‘. Člověk by dal tazateli téměř za pravdu. Však také hodnota tohoto vydání spočívá ve zjištění, že i dobrý spisovatel může začínat průměrně.“

Ostatně nahlédnutím do knihy lze snadno zjistit, že recenzent účelově propojil věty z různých pasáží před i po scéně „znásilnění“. Tuto scénu líčí ve své recenzi také Kees Mercks (TSL 83, prosinec 2019):

„Vztah mezi Andreou a vypravěčem vykrvácel, Andrea hledá povyražení u jiných a ,já‘ se uzavírá do mlčenlivosti a osamění. Okolní svět mu připadá prázdný, povrchní a falešný. Není to jen intelektuální, ale i tělesná záležitost. Andreu popisuje jako množinu údů nepropojených v celek a její smích jako křečovité stahy lícních svalů. Bezobsažná a nepříjemná jako ,studený průvan‘. Vypravěč se neustále cítí trapně, a tak je pořád zpocený, lepkavý, má zvlhlé dlaně a snaží se vyhnout trapným situacím. V posledním pokusu prolomit zadrhnutý vztah dojde k drsnému milování, které však k ničemu nevede, nic nevyřeší. Následují jen slzy. Výkřik ,zůstaňte s námi‘ dostává cynickou příchuť.“

Také Yolanda Entius v nizozemském deníku Trouw z 30. listopadu 2019 vyzdvihuje:

„Zdánlivě s lehkostí vytahuje Šindelka všechny rejstříky v této črtě současných mravů, v níž se poetické líčení přírody může zničehonic zvrhnout v téměř cynickou kvalifikaci lidstva jako ,zhoubného nádoru‘. (…) Ale v těchto floskulích také tkví hlavní motiv Šindelkovy povídky: osamělost. Zůstaňte s námi není jen výzva, abychom nepřepínali na jiný program, představuje i hlubokou lidskou touhu. Ani na moment jsem ostatně neuvažovala o přepnutí jinam. Šindelka je prostě větrná smršť.“

Její recenze s názvem Před a po sametové revoluci se vztahuje i k číslu 28 z edice Moldaviet: k novele Edy Kriseové Jméno (De naam), kterou přeložila Hank Geerts. Entiusová poznamenává, že i tu přečetla „jedním dechem“, ale omezuje se převážně na stručné převyprávění. Jiný ohlas na tuto novelu se v nizozemských nebo vlámských médiích neobjevil.

Karel Čapek jako stálice
Podzimním vydáním románu Hordubal se po více než deseti letech završila Čapkova „noetická trilogie“ v nizozemštině. Trilogii, tvořenou kromě tohoto titulu romány Obyčejný život (Een doodgewoon leven, 2008) a Povětroň (Meteoor, 2017), vydalo v překladu Irmy Pieper amsterodamské nakladatelství Wereldbibliotheek. Zde ostatně v mezičase a ze stejné překladatelské dílny vyšly i Čapkovy romány Válka s mloky (Oorlog met de Salamanders, 2015) a Krakatit (Krakatiet, 2016). O ohlasu Čapkova díla v Nizozemsku jsme psali už dřív. Z trilogie zaznamenal doposud největší čtenářský ohlas Obyčejný život (dočkal se už šesti vydání, což je pro českého autora v nizozemštině zcela výjimečné). Nicméně i Hordubal si vysloužil prominentní místo v celostátním deníku NRC: Shira Keller tu v knižní příloze napsala rozsáhlou recenzi s názvem Člověk je zástup a také celostránková ilustrace na titulní straně přílohy byla věnována Čapkovi. Recenzentka propojuje vydání románu v roce 1933 s tehdejší atmosférou nastupujícího nacismu a soudí, že autorovo varování („[Čapek] ukazuje, jak se může kolektivní iracionalita zmocnit davu – a jak fatální následky to má“) je aktuální i dnes.

„Nezapomeňte, že ten druhý je stejně složitý, stejně vrstevnatý a citlivý i mnohostranný jako vy, klade Čapek svým čtenářům na srdce. Neřiďte se sentimentem. Buďte si vědomi toho, že váš úsudek o tom druhém vypovídá přinejmenším tolik o vás; ,naše poznání světa a lidí je cosi jako naše zpověď‘. Nenechte se svést k tomu, abyste toho druhého zjednodušili v monstrum, protože to může vést jedině k monstrprocesu. ,Srdce Juraje Hordubala (…) se někde ztratilo,‘ konstatuje se nakonec suše. Ta větička výstižně shrnuje můj čtenářský zážitek. Nejenže ztrácí ,člověk Hordubal‘ po smrti svou vrstevnatost, lidskost v rukou ostatních postav, které z něj ve své rekonstrukci událostí posmrtně dělají troubu a hlupáka, karikaturu – i román ztrácí po smrti hlavní postavy svou hravost, vřelost – své ,srdce‘. ,Je nutno si uvědomit tu ukrytost pravého člověka a jeho vnitřního života, abychom se snažili ho poznávat spravedlivěji – nebo si aspoň víc vážili toho, co o něm nevíme.‘ V jistém smyslu dělá autor v druhé a třetí části románu přesný opak: zjednodušeje své postavy na groteskní tvory. Četníci, vesničané i veřejný žalobce zastupují ideje, nejsou to už lidé z masa a kostí. Lze je snadno odsoudit, protože nás nic nevyzývá k tomu, abychom se s těmito povrchně načrtnutými, často značně ordinérními postavami identifikovali. Jako by právě ve chvíli, kdy jsme dospěli k autorovu zásadnímu sdělení, z románu unikla souběžně s lidskostí i naléhavost.“

Recenze Cyrilla Offermanse v kulturním magazínu De Groene Amsterdammer zahrnuje pod titulem Zpátky do Česka kromě Hordubala i stručnou zmínku o jiném čerstvém čapkovském překladu – Dasja of te wel het leven van een pup (Dášeňka čili život štěněte – viz dále) a o staré reedici Zahradníkova roku (Het jaar van de tuinier) v překladu z francouzštiny. Hordubal mu připomíná „alternativní detektivky Leonarda Sciasci“, které na jedné straně zachovávají pravidla žánru, ale zároveň se zdají být spíš jeho parodií. „Místy jsem však myslel i na Joyce, Čapek je český Joyce, a to v technickém ohledu, pro svůj humor, ve svém vidění člověka v jeho proměnlivosti a v humanistickém pohledu na svět.“

Převážně převyprávěcí recenzi napsala Elisabeth Francet pro vlámský recenzní web Mappa Libri nebo Erik-Jan Hummel (s názvem Chudák Hordubal) pro nizozemský web Tzum. Tragika emigranta nazval svou recenzi Max Temmerman ve vlámském listu Standaard. Maarten van Bracht zdůrazňuje v knižních tipech vysílací společnosti VPRO důvtipnost a přesvědčivost románu i křišťálově průzračný slovní výraz.

Jediný recenzent, který zmiňuje dějiště románu na Podkarpatské Rusi a tuto oblast čtenářům přibližuje (ve všech ostatních recenzích se Hordubal vrací v meziválečném období do „Česka“ – tedy ani ne do Československa), je Kees Mercks (TSL 83, prosinec 2019). Mercks také připomíná, že české pořadí vydání trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život) – „a) žádní svědci, b) vzájemně si protiřečící svědci, c) jeden ,rozštěpený‘ svědek, subjekt i objekt zároveň“ – má svou logiku, která se převrácením pořadí prvního a posledního titulu v nizozemštině narušila.

Aktualita z března 2020: Irma Pieper byla za překlad tohoto románu nominována na překladatelskou cenu, kterou každoročně uděluje specializovaný překladatelský časopis Filter. O cenu se bude ucházet se čtyřmi dalšími nominovanými.

Karel Čapek se v roce 2019 nizozemským a vlámským čtenářům představil – nebo lépe řečeno po téměř devadesáti letech připomněl – i jako autor knih pro děti. Nakladatelství Voetnoot poprvé vkročilo na území dětské literatury legendárním titulem Dášeňka, čili život štěněte (Dasja, oftewel het leven van een pup) v překladu a s doslovem Edgara de Bruina. Kniha vyšla poprvé v nizozemštině už v roce 1935 (tedy pouhé dva roky po českém vydání) v „převyprávění“ (jak je to označeno v knize) novináře Johana Lugera a s názvem Tuuntje of het leven van een jongen hond. Z Dášeňky se tedy stal „mladý pes Tuuntje“ (vlastně nářeční označení pro „zahrádku“), avšak obálka byla silně inspirovaná původní grafickou úpravou Karla Teigeho. Dasja (se jménem přizpůsobeným mladým nizozemským čtenářům) je první regulérní překlad z češtiny, zato grafická úprava Henrika Barendse se od klasických českých vydání odklání: Barends vkládá pod Čapkovy kresby pastelové plochy a kombinuje je s jasně červenou obálkou. Některé kresby jsou zvětšené, nicméně neobvykle malý formát knihy (zhruba A5) se projevil v reprodukci fotografií (např. známý vizuální vtip „Kterak Dášeňka rostla“ se stejnou fotografií ve třech různých zvětšeninách nebylo možné provést). Kromě připomínek k formátu se v recenzích také objevuje výtka, že kniha vyšla jako paperback, což se pro nejmenší čtenáře nehodí. Přesto vydání vzbudilo v nizozemské jazykové oblasti příznivé ohlasy, a to jak u recenzentů dětské literatury, tak u milovníků psů. Většina z nich se nechává strhnout Čapkovým jazykem nebo nadčasovostí popisovaných psích historek, povědomých každému majiteli psa. Téměř všichni také vděčně čerpají z údajů v doslovu. První reakce se objevily v červenci (Eric Vantillo na vlámském recenzním webu pluizuit.be, výtvarník a designer Chris Reinewald na recenzním webu De leesclub van alles, Arjan Peters ve sloupku Když Campert spí, visí jeho hůlka věrně na pelesti postele s reprodukcí jedné z Čapkových fotografií Dášeňky). V srpnu udělila Annet de Groot pod názvem Štěněcí dobrodružství, která se opravdu udála Čapkově knize v listu AD plný počet (pět) hvězdiček. Následovalo několik podzimních recenzí (Laurent De Maertelaer: Nejznámější pes v Česku a posedlá potřeba jazyka – na vlámském webu Mappa Libri; anotace Joukje Akveldové v amsterodamském listu Het Parool z 26. 10. 2019 v rubrice Zonder leeftijd pro knihy bez věkového omezení; Mirjam Noorduijn: Slasti psího života v celostátním deníku NRC z 4. 10. 2019). Jediná recenze, která naopak Čapkův jazyk hodnotí jako pro děti méně vhodný (na příkladu dlouhé věty o tom, jak si Dášeňka vyhrnula rukávy, plivla si do dlaní atd. – recenzent při tom vychází z reakcí svých dětí), pochází od Tima Donkera na nizozemském webu Allesoverboekenenschrijvers. Prosincová recenze Keese Merckse ve slavistickém časopise TSL (č. 83) navíc reprodukuje obálku Karla Teigeho a zběžným porovnáním prvního nizozemského vydání s originálem dochází k závěru, že by se Lugerovo „převyprávění“ dalo v některých pasážích označit i za překlad – i když pravděpodobně přes němčinu.

Panáček a ti druzí z nakladatelství Boycott
Oceňovaná kniha Vojtěcha Maška a Chrudoše Valouška Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček (De pittige pruim die een pop werd, přel. Edgar de Bruin) sice vyšla v nakladatelství Boycott už koncem roku 2018, ale úspěch sklízela i po celý další rok. Nakladatel navázal na významnou nizozemskou cenu Stříbrného štětce dotiskem a v srpnu uspořádal ve spolupráci s ČLC výstavu původních Valouškových linorytů, doplněnou víkendovou dílnou linorytu pro děti, v amsterodamské Mini Galerii. Výstava ilustrací proběhla také v říjnu v amsterodamském knihkupectví Athenaeum Roetterseiland. Až do února 2020 byly Valouškovy linoryty k vidění v budově Teekenschool, která je součástí proslulé amsterodamské galerie Rijksmuseum, v rámci výstavy vítězů Stříbrného a Zlatého štětce.

Nakladatelství a knihkupectví Boycott však obohatilo nizozemský knižní trh i o další tituly z produkce nakladatelství Baobab (v překladu Edgara de Bruina). V květnu vyšla obrázková knížka Jiřího Dvořáka a Marie Štumpfové Hoe dieren slapen (Jak zvířata spí) a dočkala se příznivého přijetí na vlámském webu Mappa libri (Jen de Groeve, červenec 2019) i na nizozemském webu Kinderboekenbaas (Jorn Baas, 5. 8. 2019).

Také kniha Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka Een wonderlijke expeditie van robots (Podivuhodná robotí expedice) sklidila příznivý ohlas na webu Kinderboekenbaas (Jorn Baas, 20. 5. 2019). V blogu Oog op de toekomst si však Marcia van der Zwan klade otázku, zda „dospělý“ jazyk příběhu a různé skryté jazykové hříčky dětští čtenáři ocení. Po výtvarné stránce o úspěchu nemá pochybnosti a knize udělila čtyři hvězdičky. Jindřich Janíček přijel knihu představit osobně, a to 11. června 2019 v knihkupectví Boycott v Amsterodamu a 23. listopadu 2019 v rámci festivalu Grafixx 2019 v Antverpách. Křest v Amsterodamu proběhl jako součást pořadu o českém komiksu, který proběhl následně ještě v Bruselu (tam už bez Janíčkovy účasti a bez zvláštní pozornosti pro tuto knihu). Šlo o prezentaci nového čísla belgického časopisu Stripgids (č. 5), specializovaného na komiksový žánr, s rozsáhlým článkem odborníka na český komiks Pavla Kořínka. Kromě něj v Amsterodamu vystoupil vlámský kreslíř komiksů Charel Cambré, jehož vyzpovídal Roel Daenen (Stripgids). Prezentaci uspořádala Česká centra Rotterdam a Brusel.

Další knížky pro děti
Pod názvem De Sokkenvreters uvedl Kees Mercks na nizozemský knižní trh legendární Lichožrouty Pavla Šruta a Galiny Miklínové. První reakce „milovníka dětských knížek“ Jaapa Frisa na webu Jaapleest s názvem Záliba ve vlněných podkolenkách se zmiňuje o mezinárodním úspěchu a odkazuje i na filmovou verzi (v angličtině). S ohledem na dětské čtenáře má jisté výhrady k objemnosti vydání (tři díly v jednom svazku) a k jazyku, který považuje za „místy kožený“. Nadšenou minirecenzi s názvem Záhada jedné zmizelé ponožky konečně objasněna napsal 10. května 2019 v celostátním deníku De Volkskrant Arjen Peters.

Dvě příznivé reakce, z toho jednu na webu marketéra nakladatelství, si vysloužila knížka Markéty Špačkové a Evy Bártové s ilustracemi Jany K. Kudrnové Reizigers in het dierenrijk (Tuláci ze světa zvířat), kterou vydalo v překladu z angličtiny (Nelleke Scherpbier) utrechtské křesťanské nakladatelství KokBoekencentrum. Je sympatické, že vedle knih Tomáše Halíka svůj zájem o české tituly rozšířilo, ale je škoda, že – podobně jako Halíkovy tituly v posledních letech (v roce 2019 Niet zonder hoopStromu zbývá naděje, v překladu Keese de Wildta z němčiny) – knihy nechává překládat přes třetí jazyk. Reakce vyšla opět na webu Kinderboekenbaas (Jorn Baas, 10. 10. 2019) a na weblogu milovníka ptáků, který je zaměstnancem nakladatelství KokBoekencentrum (Jako van Gorsel, 12. 9. 2019).

Širší ohlas zaznamenalo nedávno založené bruselské nakladatelství Tiptoe Print, zaměřené na dětské knížky v nizozemštině, svým teprve třetím vydaným titulem: z české klasiky pro děti si vybralo knížku Daisy Mrázkové Teddybeer Flora (Můj medvěd Flóra, přel. Edgar de Bruin). Část recenzentů knížku vnímá jako do jisté míry exotickou, a to jednak pro český původ, jednak pro dobu vzniku (1973), která se podle nich v knize projevuje (jedna recenzentka uvádí „tradiční rozdělení rolí v rodině“). Tím je pro ně však knížka právě výjimečná a přitažlivá. Vydání zaznamenaly jak „papírová“ média, tak různé recenzní weby, a to převážně vlámské. Vlámský list De Morgen přinesl 20. října 2019 krátkou anotaci Dirka Leimana s názvem Adoptujte medvěda, pro nizozemský list Trouw napsal 27. října 2019 recenzi Medvěd Flora, dojemný příběh o medvídkovi, který dostane šaty Bas Maliepaard. Knihu dále doporučuje řada vlámských recenzních webů (mnohdy speciálně zaměřených na dětské knížky): Edward van de Vendel (31. 10. 2019, Leestips), Erik Vanthillo (listopad 2019, pluizuit.be), Sofie Brants (prosinec 2019, Mappa libri), Sigrid Degroote (leden 2020, pluizer.be), Jan Van Coillie (březen 2020, lees-wijzer.be). Také Valesca van Waveren vítá na nizozemském ilustrátorském webu Gumclub iniciativu nově vzniklého nakladatelství objevovat dosud neznámé „perličky“ z jiných literatur.

Bohemistika a budoucnost literárního překladu z češtiny
Podle Erica Metze z katedry bohemistiky Amsterodamské univerzity (UvA) se doposud daří udržet češtinu jako součást nabídky čtyř slovanských jazyků (vedle ruštiny, polštiny a srbochorvatštiny), přestože momentálně do tajů jazyka a kultury pronikají čtyři studenti, z nichž ani jeden si češtinu nevybral za hlavní obor. Metz poznamenává, že se pravidelně setkává se studenty jiných jazykových oborů, kteří mají v oblibě zejména Milana Kunderu nebo Marka Šindelku.

Význam překladů z „menších“ literatur včetně české si dobře uvědomuje nizozemské Odborné středisko pro literární překlad (ELV), a tak v projektu na podporu začínajících překladatelů figuruje čeština jmenovitě mezi jazyky, které mají při vyhodnocování uchazečů přednost. Příznivé je i to, že do dvouletého mezinárodního programu pro mladé začínající překladatele v rámci projektu pro literární profesionály CELA se přihlásila jedna nizozemská adeptka literárního překládání.

Nejisté prognózy do budoucna jsou momentálně ještě komplikovanější kvůli opatřením v souvislosti s pandemií viru COVID-19. Jaký dopad budou mít na vydávání nizozemských překladů české literatury, se teprve ukáže.

Přehled titulů za rok 2019
Jiří Kratochvil
: Een bedroefde God (Truchlivý bůh), přel. Tieske Slim, Uitgeverij kleine Uil, Groningen 2019
Moldaviet č. 27: Marek Šindelka: Blijf bij ons (Zůstaňte s námi), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2019
Moldaviet č. 28: Eda Kriseová: De naam (Jméno), překlad a doslov Hank Geerts, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2019
Karel Čapek: Hordubal (Hordubal), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam 2019
Tomáš Halík: Niet zonder hoop (Stromu zbývá naděje), přel. (z němčiny) Kees de Wildt, KokBoekencentrum, Utrecht 2019

Pro děti:
Pavel Šrut, Galina Miklínová: De Sokkenvreters (Lichožrouti), přel. Kees Mercks, Rubinstein, Amsterdam 2019
Taťána Rubášová, Jindřich Janíček: Een wonderlijke expeditie van robots (Podivuhodná robotí expedice), přel. Edgar de Bruin, Boycott, Amsterdam 2019
Jiří Dvořák, Marie Štumpfová: Hoe dieren slapen (Jak zvířata spí), přel. Edgar de Bruin, Boycott, Amsterdam 2019
Markéta Špačková, Eva Bártová: Reizigers in het dierenrijk (Tuláci ze světa zvířat), il. Jana K. Kudrnová, přel. (z angličtiny) Nelleke Scherpbier, KokBoekencentrum, Utrecht 2019
Karel Čapek: Dasja oftewel het leven van een pup (Dášeňka čili život štěněte), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2019
Daisy Mrázková: Teddybeer Flora (Můj medvěd Flóra), přel. Edgar de Bruin, Tiptoe Print, Brusel 2019

Česká tematika
Eric Metz: Vulgarismen vertaald: kastelein Palivec in De lotgevallen van de brave soldaat Švejk (Překlad vulgarismů: hospodský Palivec v Osudech dobrého vojáka Švejka), in Teksten in beweging (Texty v pohybu), ed. Ewoud van der Knaap a Cees Koster, sborník k emeritátu profesora německé literatury a translatologie na Utrechtské univerzitě Tona Naaijkense, Uitgeverij Vantilt, Nijmegen, 2019

Česká literatura časopisecky
Tijdschrift voor Slavische literatuur – TSL (Časopis pro slovanskou literaturu, vydává Amsterodamská univerzita, od roku 2019 pouze 2x ročně):
TSL č. 82
Kees Mercks: Božena Němcová (1820–1862)
Božena Němcová: De zwaan (Labuť), přel. Kees Mercks
Recenze:
Willem G. Weststeijn: Bohumil Hrabal: Beste Karel (Milý Karle, 7 dopisů Bohumila Hrabala příteli Karlu Maryskovi)
Kees Mercks (dvojrecenze): Egon Hostovský: De missie (Poslání), Vreemdeling zoekt kamer (Cizinec hledá byt)
TSL č. 83
Kees Mercks: „Kratochvils God versus Kundera’s god“ (Kratochvílův Bůh versus Kunderův bůh), s. 65–70
Olga Stehlíková: Gedichten (Verše), přel. Kees Mercks, s. 71–75 (Portretten Johann, Wat wilde je nou?, Bewijs, Blik, Doden, Afspraak, Winter)
Recenze:
Kees Mercks: Karel Čapek, Hordubal, přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam 2019 (s. 93–95)
Kees Mercks: Karel Čapek: Dasja oftewel het leven van een pup (Dášeňka čili život štěněte), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam – Antverpy 2019 (s. 95–96)
Kees Mercks: Marek Šindelka: Blijf bij ons (Zůstaňte s námi), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy (s. 96)
Jiné časopisy:
Olga Stehlíková: Reeën (Srny), přel. Kees Mercks, De Revisor č. 23/2019, básnická příloha Binnenin, báseň 2. 1. 2020

Výhled do roku 2020
Bohumil Hrabal: Avondverhaaltjes voor Cassius de kat (Večerníčky pro Cassia), překlad a doslov Kees Mercks, bibliofilní vydání, Pegasus, Amsterdam 2019 (v prodeji od ledna 2020)
Božena Němcová: De schoolmeester (Pan učitel), přel. Irma Pieper, Douane, Rotterdam 2020
Stanislav Setinský: (To je Jeruzalém), přel. Edgar de Bruin, Boycott, Amsterdam
Moldaviet č. 29: Bohumil Hrabal: (Bambini di Praga 1947), překlad a doslov Kees Mercks, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Chrudoš Valoušek: (Chrudošův MIX přísloví), přel. Edgar de Bruin, Boycott, Amsterdam
Jáchym Topol: (Citlivý člověk), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Egon Hostovský: De schuilplek (Úkryt), přel. Edgar de Bruin, Zirimiri Press, Amsterdam

Nizozemsko-vlámské slavistické dny – 9. ročník (9e Nederlands-Vlaamse Slavistendagen), 22.–24. 1. 2020, Gent (Belgie), příspěvek na české téma: Eric Metz: „Nou moe, ze hebben onze Ferdinand vermoord!“ De lotgevallen van Švejk in Nederland („Tak nám zabili Ferdinanda.“ Osudy Švejka v Nizozemsku) – o recepci Haškova románu v Nizozemsku s důrazem na období před vydáním prvního nizozemského překladu.

Slavnostní předání prvního výtisku povídky Boženy Němcové De schoolmeester ( Pan učitel, přel. Irma Pieper) velvyslankyni ČR v Nizozemském království Kateřině Sequensové (iniciativa nadace Babička ve spolupráci s Českým centrem Rotterdam). 8. února 2020, Nationaal Onderwijsmuseum, Dordrecht.

Pořad Women in Science, 8. března 2020, amsterodamská ústřední knihovna OBA, účinkuje mj. Markéta Baňková. Pořádá České centrum Rotterdam

Slavnostní udělení Ceny J. A. Komenského Tomáši Halíkovi během Dne J. A. Komenského v Naardenu, 28. 3. 2020 – vzhledem k opatřením v souvislosti s pandemií viru COVID-19 byla akce zrušena.

Noc evropské literatury, 5. června 2020, Compagnietheater Amsterodam, mj. s Pavlou Horákovou. Vzhledem k opatřením v souvisosti s pandemií viru COVID-19 je konání nejisté.

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 635x

Inzerce