Mařík, Jakub: Ve stínu slunce

Mařík, Jakub
Ve stínu slunce

recenze sci-fi

Nakladatelství Mystery Press se profiluje především zahraničními thrillery, občas však udělá krok stranou a vydá i domácí autory a rozhodně se při tom neomezuje pouze na detektivky. Ve stínu slunce je krok stranou do oblasti military sci-fi – nadmíru povedený.

Pod sluncem je největší tma
Jakub Mařík
: Ve stínu slunce. Mystery Press, Praha, 2020, 288 s.

Ve vesmíru zuří již deset let válka mezi lidstvem a záhadnými Korzáry. Ty ještě nikdo neviděl, protože do boje vysílají pouze upravené lodě, které předtím patřily lidem, a v případě porážky volí autodestrukci. Posádka lodi UTSS Salamis to má změnit. Mise se však zvrtne, když se na scéně objeví mnohem silnější protivník. Kapitánka Kallirisová proto volí ústup a za pomoci experimentální technologie se skryje v koroně nedalekého slunce. Brzy se však ukáže, že času na opravu nebude mnoho – je nalezen mrtvý člen posádky a vše nasvědčuje tomu, že Korzáři jsou již na palubě.

Jakub Mařík, dlouholetý přispěvatel časopisu Pevnost a nejrůznějších antologií, dokázal vždy střídat žánry. Do antologie Cáry rubáše Antonína K. K. Kudláče dodal mrazivý horor z českého pohraničí Krev pod sněhem. Antologie české fantastiky Ve stínu říše obsahovala jeho paranormální špionážní povídku Chlad věčnosti a v příbězích kapitána Ming Dua nabídl čtenářům humoristickou space operu, ne nepodobnou slavným Tufovým dobrodružstvím George R. R. Martina. Zatím nejdelším jeho textem pak byl příspěvek do série Kladivo na čarodějnice, konkrétně titul Drsné sny. Ve stínu slunce je tedy jeho první plnohodnotný autorský román. Na jednu stranu má jistě řadu slabin, na stranu druhou je to však román, který výborně využívá Maříkovy schopnosti žánrového chameleona a vzhledem k rozumnému rozsahu nemá šanci začít čtenáře nudit.

Akční úvod tak připomíná knihy Jana Kotouče, jen s menší mírou povinného mariňáckého a námořnického patosu. O něco později se rozbíhá detektivní linie, která šikovně pracuje s motivem uzavřeného pokoje (jímž je v tomto případě celá vesmírná loď), a postupně se román vrací opět k válečné space opeře s několika chytrými bojovými fígly, přičemž při cestě ještě udělá několik odboček do žánru vesmírného hororu. A právě v tomto ohledu si Mařík zaslouží velkou pochvalu. Protože jestliže na začátku a konci knihy je jeho konkurentem především zmíněný Jan Kotouč, ve chvíli, kdy začne budovat napětí a vyvolávat strach, se dostává na stejné hrací pole jako například Robert Fabian (Planeta mezi dvěma slunci), ale i Jan Hlávka (nejen vybrané pasáže v cyklu Algor, ale především výborná povídka Vrak, naposledy publikovaná v antologii Capricorn 70). A neztratí se.

Mařík má všechny své žánry nastudované – ostatně živí se i jako překladatel –, občas si dovolí drobný nerdí vtípek (i když v mnohem menší míře než zmíněný Robert Fabian) a hlavně se nikdy nesnaží být nuceně originální. Ví, co na poli odpočinkové literatury funguje, a především ví, jaké má sám limity. Jeho debutový román je tak možné brát jako ukázkovou sérii správných rozhodnutí, díky kterým dokonale plní funkci knihy pro zábavu. Vzhledem k tomu, že některé jeho povídky byly z hlediska nápadů až opulentní, je zde v dobrém slova smyslu cítit i práce redakce, kterou obstaral žánrovými nakladateli i Argem ostřílený Jiří Popiolek, a vliv šéfa Mystery Pressu Tomáše Němce, který několik let řídil časopis Pevnost a inklinuje k přímočarým, nikoliv však prostoduchým řemeslným řešením.

Samozřejmě, že vše není dokonalé. Při podrobnějším zkoumání vyjde najevo, jak chatrná je celá zápletka s Korzáry, kteří jsou i po deseti letech intenzivního válčení záhadou (a vzhledem k jejich taktice infiltrace je těch deset let statisticky opravdu hodně za hranou uvěřitelnosti), a chybí jakékoliv hlubší propracování Maříkova vesmíru (na které snad dojde v chystaném druhém díle, kdy bude posádka Salamis, oficiálně přidělená k silám Evropské unie, muset spolupracovat s Číňany). O poněkud nuceně protežované postavě českého původu ani nemluvě.

Především ale nakonec kniha naráží právě na autorovu schopnost ukočírovat ambice a procházet mezi žánry. Jakkoliv totiž jednotlivé scény fungují skvěle, ve výsledku chybí výraznější postava, která by knize dala tvář a duši. Ve stínu slunce zatím funguje jako ochutnávkový set s mnoha nikoliv postavami, ale postavičkami – deset stran detektivky, deset hororu, deset military. Na hlavní chod si ale budeme muset počkat, i když už nyní je jasné, že se samotnými ingrediencemi si Mařík rozumí výtečně.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 16 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   60%čtenáři

zhlédnuto 375x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce