Temple, Peter: Staré dluhy

Temple, Peter
Staré dluhy

recenze krimi

Nakladatelství specializované na detektivky se vrátilo k prvnímu románu ceněného australského spisovatele. Jde o místy až staromódní drsnou školu – a právě to je na knize sympatické.

Drsná škola jako ze starých časů
Peter Temple
: Staré dluhy. Přel. Robert Čapek, Mystery Press, Praha, 2020, 336 s.

Petera Templa (1946–2018) můžeme snadno označit ze nejlepšího australského detektivkáře dostupného v českých knihkupectvích. Chyták je samozřejmě v tom, že australských detektivek do češtiny moc přeloženo nebylo, v poslední době hlavně série Adriana McKintyho se Seanem Duffym a knihy Michaela Robothama. Jenže prvně zmíněný je přistěhovalec ze Severního Irska, kde se také jeho thrillery odehrávají, a Robotham pro změnu několik let žil v Londýně, kam také umístil děj své nejúspěšnější série s pátrajícím psychologem Josephem O’Loughlinem. Také děj většiny dalších jeho knih je umístěn mimo Austrálii, nejčastěji do USA. Templovy detektivky se zato v Austrálii odehrávají, v jejích metropolích i v různých zapadákovech.

Bohužel jich nenapsal mnoho: čtyři díly série s vyhořelým právníkem Jackem Irishem a pět dalších románů s různými hrdiny. Z těch vyšly česky dva poslední: Drsné pobřeží (2005, č. 2007) a Pravda (2009, č. 2012). Oba nabídly především působivou atmosféru vyprahlé země, komplikované hlavní postavy s rozličnými rodinnými a profesními vazbami a velmi realistický a uvěřitelný popis každodenní policejní práce a propojení zločinu, byznysu a politiky. Pak už ale nic dalšího nenapsal a nakladatelství Knižní klub, které obě zmíněné knihy vydalo, se k jeho starším pracím nevrátilo, a to ani poté, co měla (bohužel nikoli na českých kanálech) premiéru australská televizní minisérie Jack Irish.

Právě sérii s Jackem Irishem letos začalo vydávat nakladatelství Mystery Press, které se na žánr krimi specializuje. Je to šťastné, i když trochu riskantní rozhodnutí, protože tradiční drsná škola, jejímž je román zřejmým reprezentantem, se v Česku četla nejvíc ještě v dobách socialismu. Od té doby se sice ještě občas objeví nějaké reedice zakladatelů žánru Hammetta a Chandlera, ale zejména současní autoři, kteří si nepomáhají akčními scénami a vychytralými supervrahouny, to tu mají těžké.

Temple ostatně ve Starých dluzích navazuje na Rosse Macdonalda, u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech velmi populárního. Větší část děje knihy totiž Jack Irish prostě jen pátrá: vyptává se svědků či potenciálních podezřelých, s pomocí novinářky prochází archivy a využívá i možností ještě poměrně pomalu se rozvíjejícího internetu (kniha v Austrálii vyšla v roce 1996). Takto to zní nudně, ale čte se to skvěle, protože Irish postupně rozkrývá okolnosti nejen jedné podezřelé smrti, ale také svého vlastního selhání. Když totiž ještě vykonával advokacii, dostal na starosti případ opilého řidiče Dannyho McKillopa, který při noční jízdě zabil mladou dívku. A příliš mu nepomohl. Také proto, že tou dobou nezřízeně pil, protože jeden z jeho bývalých klientů, nespokojený se svým osudem, mu zavraždil manželku. Irish se od té doby dál upíjel a nakonec mu pomohl až kamarád, který mu zařídil sice pochybnou, ale fungující a vydělávající praxi právníka, který pátrá po dlužnících a vymáhá z nich zaplacení – občas dost nevybíravými prostředky, jak se dozvíme v obzvláště podařené úvodní kapitole.

A když Dannyho McKillopa propustí z vězení, snaží se s Irishem setkat. Je to doba, kdy ještě mobilní telefony nejsou běžné, důležitou roli hrají záznamníky, a Irish tak schůzku propásne. Jak dopadla, zjistí z novin, protože McKillopa zastřelí policista přesně na místě, kde propuštěný vězeň čekal na svého bývalého obhájce. Irishovi to nedá a začne se v případu znovu šťourat a postupně vychází najevo příliš mnoho nesrovnalostí, mimo jiné také to, že zabitá dívka byla levicovou aktivistkou a dosti úspěšně bránila prosazení jednoho obřího developerského projektu. Zápletka (podobně jako v případě obou předchozích česky vydaných knih asi nejslabší prvek románu) samozřejmě míří k propojení velkého byznysu a politiky se zločinem, aniž by přitom nabídla nějaké překvapení v závěru.

Druhým nepříjemným překvapením pro fanoušky tradiční drsné školy je nárůst frekvence akčních scén v poslední třetině. Z chytře, vtipně a přiměřeně lakonicky popsaného pátrání v minulosti, ze skládání stop a souvislostí (a z nalezení dvou mrtvol), nikoli nudného, snad jen trochu staromódního na současné poměry, se děj láme do čím dál méně pravděpodobné honičky. Část čtenářů si možná řekne, že konečně, ale drsná škola, jakkoliv v tom žánru o akční scény nebývá nouze, na jejich vysokém počtu a rychlém tempu založena není. Zde to navíc dostává místy dost přepálenou podobu.

Přesto patří návrat Petera Templa do českých knihkupectví k nejpříjemnějším momentům letošní sezony. Za Staré dluhy se autor podělil o nejprestižnější australskou cenu za kriminální román Ned Kelly Award (v kategorii prvotina), oceněna byla i pokračování celkem čtyřdílné série. Doufejme tedy, že i jich se v dohledné době dočkáme.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 58 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Pavel Mandys, 09.12.2020 10:38
Temple, Peter: Staré dluhy
Už opraveno, děkujeme za tradiční pečlivé hlídání všech detailů.
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.12.2020 05:31
Temple, Peter: Staré dluhy
Ross Macdonald se vždycky psal s malým D. Tvrzení "se všemi dalšími třemi díly série už samostatně vítězil" prozrazuje značně ledabylou rešerši: Nedělenou Ned Kelly Award získala pouze poslední irishovka White Dog; třetí Dead Point ex aequo; na druhou pak cena nezbyla, toho roku ji Temple bral za samostatný... román Shooting Star. Což mi připomíná, není škoda neuvést nikde originální název Bad Debts? (A ano, není to jediná odchylka v překladu.)
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   58%čtenáři

zhlédnuto 866x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce