Dubois, Jean-Paul: Na světě žijeme každý jinak

Dubois, Jean-Paul
Na světě žijeme každý jinak

recenze beletrie zahraniční

Ztráta víry, odvaha, svoboda, nespravedlnost či lidskost – tato a podobná témata Jean-Paul Dubois promýšlí v příběhu odehrávajícím se v kulisách věznice, kam autor poslal své alter ego Paula a do cely k němu posadil hrubého a neurvalého motorkáře. Českým čtenářům se rok po vydání ve Francii dostává do rukou melancholický román, oceněný prestižní Goncourtovou cenou.

Něha v pekle
Jean-Paul Dubois
: Na světě žijeme každý jinak. Přel. Alexandra Pflimpflová, Euromedia – Odeon, Praha, 2020, 256 s.

Jean-Paul Dubois patří do poměrně úzké skupiny současných francouzských autorů, které mohou znát i čeští čtenáři. V českém překladu již v minulosti vyšly jeho knihy Une vie française (č. Život po francouzsku v překladu Alexandry Pflimpflové, vydala Euromedia – Odeon 2006) a Vous plaisantez, Monsieur Tanner (č. To nemyslíte vážně, pane Tanner v překladu Zuzany Rakové a Pavly Doležalové, vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury 2015). Obě tyto knihy se dočkaly divadelního či filmového zpracování; podle Une vie française byl v roce 2011 natočen televizní film (režie Jean-Pierre Sinapi, s Jacquesem Gamblinem a Pauline Étiennovou v hlavních rolích), druhý román se stal inspirací pro televizní film En chantier, monsieur Tanner! (režie Stefan Liberski, v hlavní roli s Jeanem-Paulem Rouvem) a stejnojmennou divadelní hru (v režii Davida Teysseyra uvedená v divadle Cabestan v Avignonu). K českým překladům Duboise se v tomto roce přidal román Na světě žijeme každý jinak, ve francouzském originále Tous les hommes n’habitent pas le monde de la même façon.

Dubois byl na Goncourtovu cenu již jednou nominován, a to v roce 2016 za román La Succession (Nástupnictví). Kromě toho v roce 2004 za Une vie française získal literární ceny Prix Femina a Prix du roman Fnac. V minulém roce se na něj usmálo štěstí a Goncourtovu cenu získal, i když těsně; jeho kniha v poměru šesti hlasů ku čtyřem zvítězila nad románem Soif (Žízeň), který napsala Čechům velmi známá spisovatelka Amélie Nothombová. V tomto románu se autorka vciťuje do Ježíše Krista v posledních dnech jeho života a nahlíží na něj z dnešní perspektivy. Pro úplnost dodejme, že do užšího výběru na Goncourtovu cenu se také dostaly knihy Jeana-Luca Coatalema La part du fils (Synův podíl) a Oliviera Rolina Extérieur monde (Vnější svět).

Triumf u čtenářů i literárních kritiků
Kniha ve Francii zaznamenala úspěch. Raphaëlle Leyrisová v pochvalné recenzi pro Le Monde uvádí: „Jean-Paul Dubois střídá prvky burlesky s výpravami do snů, zahrává si dokonce i s šamanismem. A ač je příběh jeho hrdiny plný bolesti, vypravěč ho podává s elegancí sobě vlastní: nikdy neztratí lehký úsměv.“ Laurence Caracallová v recenzi pro Le Figaro nadšeně píše: „Všechno tam je: rodina, Toulouse, Kanada, příroda, melancholie, výsměch… a ten neodolatelný humor.“ Věhlasný kritik a televizní moderátor Bernard Pivot knihu označil slovy „podmanivá, silná a dojemná“. V Česku média o Duboisově úspěchu až na výjimky neinformovala. Duboisův román si ovšem oblíbili i francouzští čtenáři, například na francouzském fanouškovském (avšak hojně navštěvovaném například i knihovníky) knižním serveru Babelio se kniha těší hodnocení 3,74 z 5 hvězdiček (na základě 1900 hodnocení, údaj platný k listopadu 2020).

Proč měla kniha jak u čtenářů, tak u odborného publika takový úspěch? Zejména díky poselství o naději a lidskosti, které román přináší, a stylu vyprávění srozumitelnému jak čtenáři komerční literatury, tak literárním kritikům. I když hlavní hrdina nemá lehký život, nikdy nepropadne depresím, i v těch nejtěžších chvílích života vzpomíná na chvíle, kdy mu bylo nejlépe, a vzpomínkami na své milované přebíjí všechny negativní události, které jeho život ovlivnily. Motto celé knihy je obsaženo v jejím názvu: Na světě žijeme každý jinak, nemůžeme tedy srovnávat svůj život s životem někoho jiného, každý si prošel něčím jiným.

Dubois v propracovaných popisech nezapře své sociologické vzdělání, na které navázal jako novinář; psal mimo jiné do sportovní rubriky týdeníků Sud Ouest a Le Matin de Paris, byl taktéž redaktorem týdeníku Le Nouvel Observateur. Jeho smysl pro detail a zároveň stručnost se uplatňují zejména v popisech dánské krajiny či kanadského města. Bohatě také využívá svého přehledu v historických i technických souvislostech. Pro českého čtenáře může být mimo jiné zajímavé i to, že uvádí protest československých hokejistů, kteří na mistrovství světa v roce 1969 měli po vyhraném zápase se Sovětským svazem získat zlatou medaili, o vítězi však rozhodl počet vstřelených gólů, a tak se Československo umístilo až na třetí příčce.

Samozřejmě si po vzoru francouzského literárního kritika Charlese Augustina Sainte-Beuva můžeme klást otázku, nakolik autor při psaní knihy čerpal z vlastního života. Dubois se netají tím, že je ateista, a ani v jeho knize se hrdina nikdy k Bohu neobrací. Dubois má též vřelý vztah ke Quebeku, kde se odehrává velká část příběhu, jeho manželka totiž z tohoto kanadského města pochází. Dubois (narozen v roce 1950) je kromě toho podobně starý jako jeho hrdina Paul (narodil se v roce 1955). Paul je mimochodem také Duboisovo oblíbené jméno, téměř všichni hlavní hrdinové jeho knih se tak jmenují (např. v románech Une vie française, Kennedy et moi, Tous les matins je me lève nebo Les Accommodements raisonnables).

Rozptýlení v nejhorších chvílích života
Rozsahem poměrně útlý román (kniha má včetně doslovu Petra Dytrta 256 stran) paradoxně pojednává o šedesáti letech života hlavního hrdiny Paula Hansena, s nímž se čtenář vydává na cesty po Francii, Dánsku i Kanadě. Románová stavba připomíná filmový scénář, a to zejména rychlým střídáním obrazů a epizod: scénu z vězení rázně přeruší vzpomínka, z přítomnosti se vmžiku přeneseme do minulosti. Vyprávění některé události také předznamenává, jiné zase jen postupně odkrývá.

Příběh začíná ve věznici Bordeaux v kanadském Montrealu. Hlavní hrdina Paul Hansen postupně vypráví svůj příběh. Ze začátku čtenář ví jen to, že je Paul odsouzen, neví však, za co. Paul ovšem není ve vězení sám, celu s ním sdílí Patrick Horton, impulzivní člen motorkářského klubu Hells Angels, který je odsouzen za vraždu jiného motorkáře. Právě v zemitém a intelektuálně jednodušším Patrickovi má citlivý a hloubavý Paul svůj protipól, oba muži však nacházejí společnou řeč, navzájem se respektují a pomáhají si v nehostinném vězeňském prostředí důstojně přežít. Patrick na jedné straně budí strach, na straně druhé i ve vězení zůstává maminčiným chlapečkem, který má panickou hrůzu ze stříhání vlasů. Paulovi přináší pozorování a reflexe spoluvězňova chování v jinak veskrze smutné realitě vězeňského života určité rozptýlení.

Duboisův román otvírá hned několik zásadních témat, a to ztrátu víry, odvahu, svobodu, nespravedlnost či lidskost. Paul v dětství musel přihlížet nefunkčnímu vztahu svých rodičů, svobodomyslné a atraktivní Francouzky Anny a konzervativního dánského pastora Johanese. Právě otec hlavního hrdiny Johanes Hansen je nejpozoruhodnější a nejtragičtější postavou celé knihy. Konzervativní dánský pastor kvůli živelné Francouzce opustí svou zemi, po čase však od své ženy odchází, protože odmítá reagovat na její potřebu vzdoru a provokace: pohár jeho trpělivosti přeteče, když se Anna rozhodne ve svém kině promítat pornografický film Hluboké hrdlo, protože věří, že navždy změní světovou kinematografii; pro pastora Johanese to ovšem znamená čelit vlně odporu věřících i církve. Paul otce později následuje do Kanady, ale ani tam Johanes nenajde štěstí, neboť propadne hazardu. Paul tyto smutné pasáže prokládá i dalšími vzpomínkami na svůj bývalý život, o poznání vřelejšími: na svou ženu Winonu, pilotku hydroplánu Beaver a na fenku Nouki.

Český překlad
Český překlad knihy pochází z pera Alexandry Pfimpflové. Zkušená překladatelka se v knize musela vyrovnat s nejednou nesnází – text je protkaný řadou reálií z nejrůznějších zemí (Francie, Dánsko, Kanada), ale i technickými detaily (namátkou kyretáž půdy a nadmíra azbestu v kanadském městě, technické popisy hotelu Excelsior, v němž Paul pracuje apod.) a specifickou mluvou (v textu se v hojné míře objevuje vulgární mluva Paulova spoluvězně Patricka Hortona). Český překlad je čtivý, čtenář se do příběhu bez problémů ponoří. Překladatelka zachovala něhu i lehkost, s níž autor (či jeho vypravěč) nahlíží i na velmi smutné události. Pokud si tedy chcete zpříjemnit dlouhé zimní večery oceňovanou a zároveň čtenářsky přístupnou knihou, pak volbou této knihy rozhodně nesáhnete vedle.

 

© Alice Vavřinová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 24 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   61%čtenáři

zhlédnuto 1231x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce