Lüscher, Jonas: Kraft

Lüscher, Jonas
Kraft

recenze beletrie zahraniční

Tragikomický antihrdina Kraft hledá v románové grotesce švýcarského autora sílu přiznat si, jak bídně na tom jsme a jak málo proti tomu děláme.

Smích skrze záchvaty paniky
Jonas Lüscher
: Kraft. C. H. Beck, München, 2017, 238 s.

Očekávaná návštěva hvězdy německojazyčné literatury Jonase Lüschera (nar. 1976 v Curychu) na Světě knihy 2020 patří mezi události přelepené pomyslným štítkem „z důvodu covidu-19 zrušeno“. Nejen proto, že se veletrh nakonec nemohl vůbec konat, ale sám spisovatel se už v březnu nemocí nakazil, a ačkoli nepatří do takzvané rizikové skupiny, měla u něj velmi závažný průběh. Nyní už je až na sníženou kapacitu plic víceméně v pořádku a snaží se zapojovat do veřejné debaty – jednak přivádět k rozumu popírače pandemie a jednak otevírat úvahy o tom, jaké ponaučení by si z ní mohla vzít celá společnost.

Lüscherova aktuální vyjádření – kritika systému závislého na neustálém růstu, varování před bezmezným konzumem či konstatování, že je třeba hledat cesty ke spravedlivější společnosti – příliš nepřekvapí čtenáře, kteří měli možnost seznámit se s jeho dosud nejúspěšnější knihou Kraft. Román získal v roce 2017 Švýcarskou knižní cenu a byl přeložen do řady jazyků včetně angličtiny a arabštiny. Spisovatel v něm zúročuje své mnohaleté zkušenosti z univerzitního prostředí i znalosti filozofie a společenských věd, ale také devítiměsíční stipendijní pobyt na kalifornské Stanfordově univerzitě.

Spíše otloukánkem než hrdinou jeho příběhu je profesor rétoriky z univerzity v Tübingenu Richard Kraft, který se vydává do San Francisca na konferenci a hodlá zde vyhrát soutěž o nejlepší osmnáctiminutovou přednášku na téma „Proč je všechno, co je, dobré, nicméně to můžeme nadále zlepšovat“. Soutěž vyhlásil jistý místní miliardář a vítězi slíbil milion dolarů, což je částka, která by Kraftovi umožnila vyvléknout se z už druhého nevydařeného manželství, a tak se ambiciózní profesor na úspěch nemálo upíná. V optimističtějších chvílích má dojem, že postačí vzít něco z Heideggera, přimíchat někoho z Chicagské školy, okořenit špetkou Finkielkrauta, navrch přidat vybraný citát z Hölderlina a celé to šikovně okecat, pro což má koneckonců ty nejlepší předpoklady i kvalifikaci.

Navzdory silné motivaci a schopnosti citovat celá filozofická díla nazpaměť však Kraft zjišťuje, že podepřít miliardářovu optimistickou tezi smysluplnými argumenty pro něj není vůbec snadné. A jak se moří se svou přednáškou, vybavují se mu neodbytné vzpomínky, ze kterých se dozvídáme leccos o jeho předchozím životě, zejména o poněkud trapných milostných vztazích a dávném přátelství s maďarským emigrantem Istvánem, se kterým kdysi spolužákům natruc obdivovali Margaret Thatcherovou a Ronalda Reagana. O Istvánovi můžeme říct asi tolik, že je právě tak statečným disidentem a odpůrcem maďarského komunistického režimu, jako je Kraft ušlechtilým intelektuálem toužícím po povznesení ducha a společnosti.

Retrospektivní epizody z Kraftovy minulosti střídá líčení jeho střetů s americkou realitou, například při náhodném rozhovoru s mladými vývojáři nejžhavějších aplikací, kteří na Krafta působí jako jiný živočišný druh, a nakonec i při setkání s miliardářem samotným a jeho radikálními plány na krásný zbrusu nový svět.

Kraftův navenek normální život a úspěšnou kariéru líčí autor stránku za stránkou nemilosrdně jako nekonečnou sérii tragikomických (a nakonec už jen tragických) událostí. I Kraft sám si uvědomuje, že je jen kolečkem v nesmyslném soukolí akademických funkcí. Sarkastický vševědoucí vypravěč nevěří na ideály ani na romantiku, vidí jen uspokojování potřeb a ctižádost, frustrované, směšné lidi a jejich sebeklam. I patos historických událostí, jako je pád Berlínské zdi, náhle vyznívá spíš prázdně.

Groteskní ladění příběhu dotváří šroubovaný jazyk vypravěče, předlouhá, záměrně překombinovaná souvětí, krkolomné myšlenkové přemety a řečnické figury směřující k nečekaným pointám. Při tom všem autor mezi legráckami a rýpanci nezvykle konkrétně formuluje mnohostrannou diagnózu dnešní doby: komplexy a úzkosti na úrovni jedince, sebedestruktivitu na úrovni společnosti. Na frak dostává nejen neoliberalismus a technologičtí giganti, ale i malicherní, úplatní akademici, kteří si hrají na svědomí lidstva, třebaže jsou vůči společenskému vývoji směřujícímu k digitálnímu totalitarismu bezmocní: nenabízejí víc než chytré žvanění. Zato však dovedou své znalosti podle potřeby využít tak, aby to pro ně bylo výhodné.

Lüscher se dotýká i řady dalších aktuálních témat a jeho kniha nakonec pochopitelně tvrzení miliardáře ze Silicon Valley spolehlivě vyvrací. Zaměřovat se v beletrii takto přímočaře a v takové šíři na současné společenské problémy není příliš zvykem, když už se o to někdo pokusí, málokdy se dokáže vyhnout tezovitosti nebo prostě nudě. Lüscher si na to nicméně troufl a jeho kniha je na to, jak je vážná, překvapivě vtipná. Pro čtenáře je jen možná škoda, že se nepokusil o trochu víc porozumět myšlenkovému světu kalifornských technooptimistických vizionářů, kteří v jeho podání zůstávají jakýmisi děsivými mimozemšťany či šílenci.

Jedná se o drsnější, přímočařejší, méně rafinovanou satiru na dnešní dobu než v knize Hlavní město Roberta Menasseho. Čtenáři nedodává mnoho optimismu, spíš se ho snaží polít ledovou vodou a probrat: co pro svět děláš ty? Víš jistě, že nejsi podobný zkorumpovaný žvanil jako Richard Kraft?

 

Na podobné téma:
Konrád Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění
Hermann Hesse: Hra se skleněnými perlami
Robert Menasse: Die Hauptstadt

 

© Marie Voslářová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 523x

katalogy

štítky k článku

Inzerce