Lemire, Jeff: Potápěč

Lemire, Jeff
Potápěč

recenze komiks

Kanadský kreslíř a scenárista tvoří vedle zakázek pro komerční série také autorské komiksy. Potápěč patří k těm nejmelancholičtějším.

Osamělost hlubinného svářeče
Jeff Lemire
: Potápěč. Přel. Martina Knápková, Paseka, Praha, 2021, 224 s.

Kanaďan Jeff Lemire patří mezi nejvytěžovanější komiksové scenáristy posledních deseti let, střídavě píše pro komerční série dvou největších amerických vydavatelských domů DC Comics a Marvel, ale také pro menší nakladatelství Dark Horse či Image. K tomu ještě ve volných chvílích vytváří autorské komiksy, které si i sám kreslí. Bývají protipólem barevných, akčních a efekty hýřících superhrdinských příběhů a jsou převážně realistické, ze současnosti, vyprávěné až minimalisticky pomalým tempem a černobílé. To vše výtečně podporuje dojem, který mají ve čtenářích budit – tedy převažující smutek z toho, že život většinou není moc hezký ani zábavný, že se v něm lidé brodí těžkostmi, které si často sami způsobili. Sympatické je, že Lemire tyto své příběhy uzavírá ne sice happy-endy, ale konci přinejmenším nadějnými – pro postavy, které si předtím už vytrpěly dost.

Potápěč vyšel v roce 2012, ještě u nakladatelství Top Shell Productions, kde Lemire publikoval své průlomové dílo Essex County a kde se na podobné autorské komiksy zaměřují. Totéž nakladatelství má ve svém portfoliu autory jako Alan Moore či Craig Thompson. Lemire už byl tou dobou pod tlakem velkých vydavatelství, která po něm chtěla další a další scénáře ke svým sériím, a v doslovu píše, že Potápěče dokončoval v náročných podmínkách. Ale dílo, k němuž si první obrázky a skici kreslil už od roku 2008, zjevně dokončit chtěl.

Oproti u nás vydaným komiksovým románům Essex County a Rváč se Potápěč neodehrává v zasněženém kanadském zapadákově, kde nejdůležitější událostí jsou zápasy nejbližšího hokejového týmu. Zapadákov se tentokrát nachází na pobřeží moře, nedaleko vrtné plošiny, která ale už asi nic netěží a zaměstnanci ji spíš udržují v takovém stavu, aby se nezhroutila.

Hlavní hrdina Jack v tom hraje nezanedbatelnou roli, protože pod hladinou ve skafandru opravuje nedostatky stárnoucí konstrukce – je to takový potápěč-svářeč. Postupně vyjde najevo, že se k téhle profesi dostal tak nějak oklikou, protože vystudovanou má literaturu. A že jde svým způsobem o rodovou tradici (či možná spíše prokletí), protože také Jackův otec byl potápěčem, který v hlubinách podél přístavu pátral po cennostech ze starých vraků, ovšem nacházel jen veteš do svého malého vetešnictví. Nevyřešený vztah k otci, který se utopil jedné halloweenské noci, když bylo Jackovi deset, je podstatným momentem příběhu. Jack totiž právě s manželkou čeká narození potomka, jenže nějak sám neví, co se sebou. Při jednom ponoru navíc spatří na dně oceánu staré hodinky, které mu kdysi otec daroval. Jack v tom vidí znamení, a navzdory přemlouvání manželky, která má za měsíc termín, se znovu na vlastní pěst vydává do hlubin.

Příběh má spíše formát povídky než komiksového románu a Lemire jej vypráví velmi pozvolným tempem, prostřednictvím vyčítavých partnerských dialogů i pasáží zcela beze slov. Je to mimořádně působivé a občas to zakrývá, že podstata příběhu je trochu vyspekulovaná a postavená na nepravděpodobně přepjatém vnímání vlastní viny. Jistě, je to celé snové a halucinační a scény, kdy Jack bloudí liduprázdným městem, mají velkou sílu. Ale happyendový závěr je předvídatelný až banální, jakkoliv ono vystřízlivění z dětského traumatu Jackovi přejeme.

Melancholickou náladu knihy skvěle podporuje Lemireho kresba. Jestliže v jiných jeho autorských komiksech najdeme pestrou škálu postav, obyvatelé přímořského městečka jsou všichni hubení až vyzáblí, se smutnými, unavenými výrazy ve tvářích. Nervní linka i to, že kreslíř postavy nezachytí nikdy úplně stejně, posiluje dojem nejistoty i ohrožení, stejně jako šmouhovité stínování. Vyhlíží to křehce, stejně jako jsou křehké psychiky hlavních hrdinů, zejména těch mužských. A Lemire umí být i dramatický, když v klíčové scéně střídá pohledy na potápějícího se Jacka a jeho manželku, které právě praská plodová voda.

Potápěč je samozřejmě skvělý komiks a ukázka toho, že i v Severní Americe, která bývá stále trochu stereotypně spojována s akčněji a komerčněji laděnými komiksy, může vzniknout něco tak pomalého a posmutnělého. Jen se zdá, že kreslíř tentokrát předčil scenáristu.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 19 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   58%čtenáři

zhlédnuto 578x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce