Thomas, Scott: Kill Creek

Thomas, Scott
Kill Creek

recenze fantasy

Román nominovaný na cenu Brama Stokera ukazuje, že i v současné době lze vystavět funkční horor kolem mnohokrát vytěženého motivu strašidelného domu. A nemusí ani být někde na blatech, ale uprostřed kansaské prérie…

Na začátku byl dům, strach přišel až potom
Scott Thomas
: Kill Creek. Přel. Martina Šímová, Fobos, Praha, 2021, 472 s.

Sam McGarver je respektovaným autorem mainstreamových hororů a o svém oblíbeném žánru přednáší i na lokální univerzitě. Zároveň postupně prohrává boj s autorským blokem. Aby se zbavil tlaku svého agenta, přijme zdánlivě jednoduchou nabídku výjimečně dobře zaplaceného interview od mladého milionáře Wainwrighta. Ten provozuje agresivní multimediální projekt zaměřený na propagaci hororu a vytváření náležitě bombastických „eventů“. Se Samem chce proto rozhovor absolvovat ve vyhlášeném kansaském prokletém domě Kill Creek. Co Sam netuší, je skutečnost, že do domu jsou pozváni ještě další spisovatelé.

T. C. Mooreová se specializuje na syrové a perverzní zkoumání hranice mezi bolestí a rozkoší. Daniel Slaughter je věřící, který se našel v temných příbězích pro mládež s křesťanským poselstvím. A Sam Cole je „otcem“ moderního hororu. Společně v Kill Creeku mají strávit noc, během níž zpropagují své nejnovější projekty. Ale zároveň probudí něco, co je nehodlá nechat odejít jen tak…

Román scenáristy Scotta Thomase obsahuje řadu klasických motivů a scén. Tajemné zvuky ve zdech. Siluety v oknech prázdných místností. Výpadky elektřiny a cosi pohybující se ve tmě na dotek od postav. Noční můry hodující na traumatech všech účastněných. A samozřejmě náležitě krvavá historie konkrétního strašidelného domu. Thomasův Kill Creek začal jako místo naděje a lásky, avšak těsně po dostavění v něm byl zavražděn jeho majitel i se svou milovanou, protože on byl běloch a ona osvobozená černá otrokyně. A následně už se s domem táhla zlá pověst, ještě podtržená popularizační knihou napsanou vědcem, který zkoumá paranormální jevy a setkal se s posledními majitelkami domu, sestrami Finchovými. Je přitom příjemným postmoderním osvěžením, že prokletí zde nevyvěrá ze samotného bestiálního činu, ani z polohy na nějakém tom dávném pohřebišti, ale z pověstí a pomluv, které lidé šíří… a kterým věří. A podobně jako například v románu Strach Jozefa Kariky, i zde jde zlu o jediné: aby vlilo novou dávku strachu do žil nikoliv svým několika návštěvníkům, ale celému světu.

Thomas servíruje vše, co čtenář od podobného typu čtení očekává, v krátkých, v podstatě bezchybně vystavěných scénách. Ale v až marnotratném množství. Samostatně sice fungují dobře, s přibývajícími stránkami se však spíše opakují, než aby gradovaly napětí. Pokud by byl Kill Creek seriál, například ve stylu populární antologie American Horror Story, představovaly by tyto scény vrcholy jednotlivých epizod. Takto je však jejich účinek oslabený. Naštěstí pro Thomase není v jeho hororu vyvolávání strachu a postupné utahování šroubů to hlavní. Jeho román je především (v mnoha ohledech dokonalý) fanservis.

Když Sam ve svém prvním výstupu v knize přednáší o gotickém hororu, působí poznámky o tajemství, trestu, hříchu a vůbec podstatě žánru jako zasvěcená, ale trochu suchopárná příprava příslovečných pušek na zdi, ze kterých autor hodlá dříve či později střílet. Avšak ve chvíli, kdy se Sam potká s ostatními pozvanými, se vše mění. V jejich vzájemném pošťuchování a testování se Kill Creek dostává o několik úrovní výš jak v kvalitě, tak v zábavnosti. Nejzajímavější pasáže jsou skutečně čistě konverzační. Právě v nich najednou skvěle fungují postřehy o žánru i drobná pomrkávání na fanoušky, vycházející převážně z toho, jaké hororové typy jednotliví hosté na Kill Creeku představují.

Je zdánlivě paradoxní, že Thomas dokáže extrapolovat styl a definovat obecenstvo třeba R. L. Stinea (předobraz Daniela Slaughtera) nebo Clivea Barkera (T. C. Mooreová) a Stephena Kinga (ten se odráží jak v McGarverovi, tak v Coleovi), ale vlastně si nenašel žádný vlastní. Když si Mooreová a McGarver z legrace osvětlují, jak by ten druhý zpracoval stejný námět, jsou zápletky i nástřely scén a postav vlastně zajímavější než vše v románové „realitě“. Stejně pak působí pasáže, kdy všichni zúčastnění po návratu z Kill Creeku začnou psát nezávisle na sobě tentýž román. Autorské šílenství, poháněné čím dál častějším vpádem nadpřirozena do jejich soukromí, vyloženě dráždí představivost fanoušků a nutí je přemýšlet, jak by se s podobným motivem vyrovnali nejen románoví, ale i skutečně existující spisovatelé.

Je logické, že si kniha získala tak velkou popularitu v anglosaském prostředí, které je sebereflexí popkultury prostoupené víc než naše. Je od fanouška, který dává prostor dalším fanouškům, aby mohli v průběhu čtení kalkulovat, domýšlet a popouštět uzdu vlastním fantaziím. Fyzický výtisk Kill Creeku je navíc stylizovaný jako filmový plakát a dobře tak vystihuje podstatu Thomasova příběhu. Je to scénář, v němž jsou všechny ty skvělé detaily, ale stále čeká na sjednocující vizi. Což ovšem v tomto případě není autorské selhání, ale záměr. Onu vizi totiž nemá dodat sebevětší hollywoodská režisérská hvězda, ale právě jeden každý z oněch anonymních fanoušků, kteří hororem žijí díky knihám, filmům i debatním fórům dnes a denně. Právě jejich znalosti a vášeň jsou nástroje, díky nimž Kill Creek skutečně ožívá.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   51%čtenáři

zhlédnuto 861x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce