Sayer, Derek: Praha

Sayer, Derek
Praha

recenze kultura

K českým čtenářům se konečně dostává překlad nejznámější knihy mezinárodně uznávaného a oceňovaného bohemisty, která je dobrodružnou prohlídkou Prahy dvacátého století ve všech jejích surreálních zákoutích, jež číhají doslova na každém kroku.

Město surrealistických snů
Derek Sayer
: Praha. Hlavní město dvacátého století. Surrealistická historie. Přel. Jindřich Veselý, Volvox Globator, Praha, 2021, 516 s.

Praha – „město ležící na křižovatce vysněných budoucností, jež se zdály bez hranic, a vysněných minulostí, jež věčně hrozily návratem“. Právě proto se stala inspirativní metropolí směru tak citlivě reagujícího na proměny společnosti své doby. Nyní se surrealistická Praha představuje ve spektakulární monografii, která na více než pěti stech stran ukazuje důležitou roli tohoto tajemného města ve spletitých souvislostech, bez kterých by surrealismus nedosáhl své slavné podoby. A co je ještě pozoruhodnější – ono dobrodružství nelíčí český, ale kanadsko-britský bohemista.

Pro Dereka Sayera (nar. 1950), dnes již emeritního profesora Albertské univerzity, se česká umělecká historie stala celoživotní akademickou múzou, které zasvětil skoro všechny své knihy. Jako příklad jmenujme Prague: Crossroads of Europe (2018) nebo The Costs of Bohemia: A Czech History (1990). Sayerovou vrcholnou publikací však zůstává Prague, Capital of the Twentieth Century (2013), jež nyní konečně vychází v češtině. Zároveň se jedná o první cizojazyčné dílo, za které byla autorovi udělena cena F. X. Šaldy. Během tříletého intenzivního výzkumu, probíhajícího na přelomu tisíciletí v Praze i na jiných místech, se Sayerovi podařilo shromáždit cenné informace z autentických pramenů, jako byly přepisy rozhovorů s předními surrealistickými umělci, téměř nedostupné výstavní katalogy, rukopisy, časopisy a unikátní umělecké sbírky. Kdykoliv je to možné, nechává autor své hrdiny mluvit jejich vlastními slovy, což textu dodává autentický nádech dobové atmosféry, o níž vypráví.

Přestože název knihy, tvořící trefnou alegorii ke konstatování Waltera Benjamina „Paříž, hlavní město devatenáctého století“, stáčí veškeré surrealistické dění do Prahy, jedná se ve skutečnosti o grandiózní přehled vývoje, klíčových okamžiků a úpadku jednoho z nejznámějších směrů v tom nejširším historickém, politickém a samozřejmě uměleckém kontextu. Zároveň ale nechybí vytříbený smysl pro detail.

Sayer rovnoměrně rozprostírá svou pozornost mezi malířství, architekturu, literaturu, film i divadlo. Do knihy obepínající dvacáté století Praha vchází jako „hlavní město vzpurné provincie Rakouska-Uherska, jemuž dodalo energii nedávné české národní obrození“ a postupně se stává „nejvýchodněji položenou demokracií na kontinentu, nacisty okupovaným protektorátem, nejzápadnější výspou sovětského gulagu a znovuzrozenou postkomunistickou republikou“.

Cestu pražského surrealismu zahajuje zásadní setkání Paula Éluarda a Andrého Bretona s českými surrealisty roku 1935 při jejich první návštěvě Prahy – „města surrealistických snů“. Klíčové setkání se přelévá do dlouhého, ale napínavého pásma, v němž čtenář nahlédne do dění Devětsilu, „nejenergičtější skupiny evropské meziválečné avantgardy“, mystiky pražského ghetta v dílech česky i německy píšících autorů, turbulentní historie budovy Veletržního paláce, prvního Baťova obchodu na Václavském náměstí či slavných pražských kaváren.

Sayer při napínavém líčení turbulentního pražského umění i životů jeho tvůrců nezapomíná na ty nejjemnější detaily. Český národní skladatel Bedřich Smetana si svůj deník psal zásadně v němčině, Egon Schiele mezi erotickými akty maloval idylické akvarely Českého Krumlova a Marie Černínová neboli Toyen o sobě důsledně mluvila v mužském rodě… Autor také vysvětluje, proč je kontrast mezi Obecním domem a domem U Černé Matky Boží tak markantní přesto, že byly obě budovy postaveny skoro současně, nebo proč v Seifertově Počítadle figurují zrovna jablka z Austrálie. Pravidelně však zároveň dělá daleké odbočky k Janu Nepomuckému, Rudolfu Druhému, Babičce Boženy Němcové a předtuchám šíleného Oskara Kokoschky, které se ukázaly jako neomylně přesné. Nebrání se ani subjektivním komentářům z pozice západního vědce – obdivuje bezkonkurenčnost sbírek Pražského židovského muzea a podivuje se nad tím, že Češi své defenestrace číslují podobně jako jiné země své panovníky.

„Zdálo by se tedy, že existuje stejně způsobů, jak být Čechem, jako je způsobů, jak být moderní,“ stojí v závěru kapitoly o nevšedním ztvárňování ilustrací ke kultovním českým literárním dílům. Je zajímavé sledovat dobrodružný vývoj jednoho nejnasycenějších uměleckých období, které v sobě spojuje dravost, rebelství, nostalgii, odvahu, absurditu, ale hlavně unikátní vzájemnou inspiraci, již definitivně přehradila teprve železná opona.

 

© Elizaveta Getta

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.