Krolupperová, Daniela: Labutí dům

Krolupperová, Daniela
Labutí dům

recenze dětská

Rézi ještě jako dítě školou povinné v Labutím domě nejprve drhla schody, než se propracovala ke svému snu stát se kostýmní návrhářkou a pracovat v módním salonu, který měl sídlo na stejné adrese. Nebýt však její píle, pokory a upřímného nadšení, odvíjel by se její příběh úplně jinak.

Cesta za splněnými sny Rézi, Madly i Fíny
Daniela Krolupperová
: Labutí dům. Svět prvorepublikových snů. Mladá fronta / AM, Praha, 2021, 180 s.

Pražské teenagery před sto lety fascinovalo něco zcela jiného než dnešní mládež. Terézie Záhorská, jejíž tatínek padl v první světové válce, žije se svou maminkou švadlenou ve skromných poměrech na Žižkově a sní o novém šicím stroji, maminka by pak neměla bolavé prsty od ručního šití a Rézi by nemusela do školy v přešívaných šatech, kvůli kterým se jí spolužačky ze zámožnějších rodin posmívají. A jednou třeba – povede módní salon. Její kamarádka Madla, také zpola sirotek, je kurážnější, hýčká si sen vystudovat medicínu a stát se paní doktor, jako tatínek. Učeň Pavel, který si přivydělává v kavárně, má vášeň pro automobily, chtěl by být konstruktérem a podílet se v „Pragovce“ na vývoji vozu, který nebude jen pro boháče. V optimistické atmosféře první republiky, kdy se příběh vymezený v knize roky 1924–1932 odehrává, ožívají i sny starších generací: Rézina maminka věří, že „krásný mladý stát bude vzkvétat“, nový partner Madliny matky se přimlouvá za Madlin přestup na první dívčí gymnázium, protože země potřebuje vzdělané ženy, veliký rozmach zažívá pochopitelně i kultura. V Café Skalský, jež sídlí v titulním Labutím domě, se scházejí spisovatelé, herečky a režiséři a s nimi také módní návrhářka Helena Hlavínová, která vidí v rozvíjejícím se zvukovém filmu novou obchodní příležitost – stejně jako dokázala vycítit nadání, vkus a píli v nenápadné dívce Rézi, jíž ve svém módním salonu nabídne práci.

Předivo odvážných plánů a velkých nadějí však není vykresleno černobíle, například s postavou slečny Vranitzké, která učí Rézi nejen cizí jazyky, ale také společenskému chování, vstupuje do příběhu křivda, již příslušníci šlechtických rodin pociťovali při odebrání titulů i rodového majetku, k němuž došlo s vyhlášením Československé republiky. S taktem a elegancí sobě vlastní ji formuluje právě slečna profesorka čili hraběnka Leopolda von Rosenthal, která ke konci příběhu se zadostiučiněním odjíždí za rodinou do Londýna.

Svět před sto lety byl jiný, ale protože se s ním čtenář seznamuje z perspektivy mladých lidí, kteří krůček po krůčku sami vrůstají do nového dospělého života a přitom konfrontují své dosavadní zkušenosti s realitou, je příběh Labutího domu přirozeně přitažlivý a neprvoplánově poučný. Převahou dívčích postav i zaměřením na oblast módy a odívání Labutí dům zaujme především čtenářky asi od osmi let (jak zní nakladatelské doporučení). Se sympatickými školačkami, jež s odhodláním a navzdory zklamáním jdou za svými sny, se i dnešní dívky snadno identifikují, a protože Rézi, Madla, ale třeba i Pavel a později Fína svým vystupováním vůči rodičům, přátelům i ve společnosti vlastně jdou příkladem, může četba pomáhat také v utváření vlastního názoru.

Na knize potěší nejen příběh, ale i její vizuální provedení. Čtvercový formát, četné celostránkové ilustrace Evy Chupíkové (nar. 1974) s křehkými figurálními motivy a řadou jemných detailů a ornamentů (často v podobě krajek, špulek, knoflíků či náprstků) a také citlivě zakomponované předěly mezi jednotlivými segmenty textu (s opakujícím se motivem labutě, resp. labutích křídel) působivě odrážejí prvorepublikovou noblesu i v textu několikrát akcentovanou prvotřídní úroveň mnoha činností, jež vykonávají jednotliví protagonisté. Působivé je i jazykové ztvárnění – volba výrazově pestrého lexika a uhlazeného stylu, s ukázkami dobového onkání i onikání, mnoha odbornými názvy z oděvnictví – a zdařilé zapojení či vysvětlení historických souvislostí (čtenářky se tu, možná poprvé, setkají se jménem Elišky Junkové či Gerty Radnitzové Coriové).

Zkušená autorka knih pro děti Daniela Krolupperová (nar. 1969) už několikrát osvědčila své literární kompetence a důkladnost při rešerších dobových reálií. Starším čtenářům již dříve adresovala knížky s historickou tematikou, spolu s výtvarnicí Renátou Fučíkovou se podílela na rozsáhlé knize Historie Evropy (2011, oceněna Zlatou stuhou), je mj. také autorkou detektivky z 19. století Zločin na Starém Městě pražském (2015, Zlatá stuha). V nakladatelství Portál vydala pohádky pro mladší školáky Zákeřné keře (2010), Rybí sliby (2011), Mizící hmyzíci (2013) a Jde sem lesem (2016), při nichž navázala spolupráci s Evou Chupíkovou, která dodala výtvarnou podobu také zdařilé novince Labutí dům, vydané pod nakladatelskou značkou Mladé fronty.

© Jitka Nešporová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 44 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   62%čtenáři

zhlédnuto 1393x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce