Robbins, Tom
V žabím pyžamu

ukázka beletrie zahraniční

Den, kdy burza cenných papírů ulehla na smrtelné lože, ti přijde jako nejhorší den tvého života. Sice tomu tak není, jenže to ti teď nikdo nevymluví. A když svým pocitům propůjčíš verbální podobu, uděláš to s hlubokým přesvědčením a minimální řečnickou invencí.

Tom Robbins: V žabím pyžamu. Přeložil Martin Šilar, doslov Pavel Mandys. Argo, Praha 2002, 370 s.

Čtvrtek 5. dubna
16:00

Den, kdy burza cenných papírů ulehla na smrtelné lože, ti přijde jako nejhorší den tvého života. Sice tomu tak není, jenže to ti teď nikdo nevymluví. A když svým pocitům propůjčíš verbální podobu, uděláš to s hlubokým přesvědčením a minimální řečnickou invencí.
"Tohle je ten nejhorší den mýho života," řekneš a do skleničky dvojitého martini - za méně chmurných dní piješ bílé víno - hodíš pražený burák a pozoruješ, jak se zvolna po spirále snáší ke dnu. Klesá o poznání ladněji a pomaleji než tvoje hroutící se úspory a na slaném povrchu se přitom tvoří krásné malé bublinky, výrazný protiklad k boulím a ranám, které dopadají na tvoje ubohé srdce.
Od krachu na burze uběhly tři hodiny a vyděšený, případně hysterický povyk v nacpaném lokálu se začíná zvolna proměňovat v poněkud tlumenější šum záchranných strategií a cynického vtipkování. Ty se ale neúčastníš ani zoufalých manévrů, ani předstíraného veselí. Držíš předčasně šedivějící hlavu v dlaních a pořád dokola si opakuješ: "Tohle je ten nejhorší den mýho života."
"Hlavu vzhůru," řekne Phil Craddock. "Zase se to zvedne."
"Trh možná. Ale ne. Nechala jsem klienty tak hluboko, že si budou muset nafasovat ploutve." Hodíš do sebe zbytek martini. "A Posner to moc dobře ví. Hned po posledním gongu se mě zeptal, jestli není ošetřování nemocných mnohem ušlechtilejší povolání."
"Možná to říkal kvůli sobě."
Proti své vůli se zasměješ. "Umíš si představit Posnera, jak vymývá bažanty? To si spíš dovedu představit papeže v hlavní roli pornofilmu, odehrávajícího se na norkové farmě. Kdepak, ten plešoun mluvil jasně: 'Prodej káru, zlato, a začni sepisovat žádost o podporu.' Jestli se v pondělí něco nestane, tak mě předhodí lvům."
"To máš za čtyři dny."
"Ani mi o tom nemluv. Do té doby se to ještě může zhoršit. Popravy se vždycky pořádaly na Velký pátek."
"Jen klid, fešando," řekne Phil. "Pořád máš čas vklouznout do neprůstřelného negližé."
Při zmínce intimního oděvu zčervenáš. O erotických filmech vtipkovat můžeš, protože jsi nikdy žádný neviděla, něco takového pro tebe neexistuje, ale když ti muž, dokonce muž typu Phila Craddocka, pohlédne do očí a začne mluvit o věcech osobních, intimních a lechtivých, zachvátí tě neovladatelný zmatek, který tvoji olivově hnědou tvářičku zbarví do křiklavé červeni, která by se docela dobře hodila ke garnýrování tuplovaných skleniček martini, v tvém případě už třetí. Když se ale pokusíš nával krve potlačit, zrudneš ještě víc. Sklon k očividnému studu je jedna z mnoha věcí, které na sobě nenávidíš a které považuješ za další důkaz, že sudičky se nad kolébkou novorozenců scházejí jenom proto, aby jim plivaly do tváře. Navíc se stačí podívat na tvoje společníky.
Phil Craddock obchoduje se sójovými boby a s vepřovým masem, a když si člověk odmyslí tu jeho obstarožní kravatu, jako vepř taky vypadá. Při bližším pohledu si uvědomíš, že jeho kravata vlastně připomíná vázanku sedláka, absolutně nemoderní, širokou a pokroucenou, kravatu, která se dá zahlédnout leda tak na vesnické pobožnosti. (U krávy a medvěda se ti podaří objevit jenom jednoho člověka, který je stejně odrbaný jako Phil, a shodou okolností je to muž, kterého už drahnou chvíli pozoruje tvoje spolusedící Ann Louise.) Phil je ve skutečnosti nesmírně taktní a sympatický, což tě ovšem vytáčí ještě víc, protože ti připomíná tvého údajného a otravného snoubence Belforda Dunna. Vlastně mají hodně společného - samozřejmě pokud nepočítáme, že Belford je o deset let mladší a že Phil by jen těžko sdílel pokoj s pobožným opičákem.
Co se týče Ann Louisy, tak tu moc neznáš. K Posnerovi, Lampardovi, McEvoyovi a Jacobsenovi nastoupila před půl rokem, když se přestěhovala z New Yorku. Tam údajně proslula hvězdnou makléřskou kariérou a - jak se proslýchá - nezřízenou zálibou v sodomii, praktikované s téměř každým wallstreetským hlavounem, včetně pár všeobecně známých jmen. Ann Louise je ve středních letech, trochu zavalitá, ale docela atraktivní, a ty máš pocit, že by ses od ní mohla lecčemus přiučit - samozřejmě co se obchodování týče. Protože si ale hlídá reputaci, věnovala ti zatím minimum pozornosti, a především sleduje záda nějakého cizího dlouhovlasého pobudy (pro tebe cizího), který za všeobecného zájmu vynáší u baru svoje soudy. Ty na něj ale moc nevidíš, protože ti ve výhledu brání jednak špatný úhel a jednak vysoký počet dioptrií.
Není divu, že máš mizernou náladu. Nepřestává ti vrtat hlavou, proč ze všech těch bankéřů a makléřů, jejichž imaginární ruce bys mohla v tomhle kritickém, ne-li historickém okamžiku svírat nebo před kterými by sis mohla vylévat srdce zalité osobní porážkou, proč zkrátka musíš sedět právě s těmihle dvěma... vyvrheli? Samozřejmě se jedná o nespravedlnost, ačkoliv docela typickou - zkrátka o další urážku v dlouhé řadě bezpráví, další důkaz, že právě prožíváš nejhorší den v životě.
Nejhorší den? Zřejmě, Gvendolíno, zapomínáš - kdy že to bylo, před osmi lety? -, jak jsi v jednom dni obdržela zamítnutí z Harvardu, Stanfordu a Yallu. Dokonce tě nechtěli ani na Whartonově universitě v Pensylvánii. V jednom jediném dni odmítnutá všemi vyhlédnutými školami, navíc právě ty, ženská příslušnice etnické menšiny na vrcholu chaotického období pozitivní diskriminace! Instituce se tenkrát přímo předháněly, aby vytvořily dojem sociologické rovnoprávnosti, a v upachtěných pokusech o historickou nápravu příkoří naháněly studenty právě tvého typu.
Nejhorší den? Krach burzy přece nemůže zastínit den, kdy matka naškrábala do svého levandulově modrého notesu poslední sonet a strčila hlavu do trouby.
Nejhorší den? Vždyť ti ještě není ani třicet! Čekají tě další příkoří a katastrofy. A možná na sebe nedají tak dlouho čekat. Třeba se na obzoru rýsují už teď. Možná v podobě katastrofy, která se vztahuje - nebo se přímo odvíjí od opičáka s křesťanským cítěním.

 

Sobota 7. dubna
15:10

Na výstavu přijel Diamond autobusem, takže mu nabídneš odvoz. On je šetřivý a ty statečná. Prezident by na vás byl hrdý. Máš ale na vybranou? Kdybys ho tam nechala s tou ušmudlanou fuchtlí, tak se budou za chvíli pářit jako dvě zatoulané kočky. Stoupající pára mluvila jasně. Z důvodů krajně nejasných máš proti takovému spojení námitky. "Ale ne, ne, rozhodně na tom trvám," opakuješ několikrát. "Vždyť to mám prakticky při cestě."
"Letem světem," zabručí Diamond, protože dokonce osoba tak neznalá zdejšího místopisu jako místní taxikář - jakým jazykem to vlastně mluví? bengálsky? - moc dobře ví, že Ballard leží zcela mimo tvoji trasu.
Cestou domů je Diamond necharakteristicky tichý, dokonce vážný. Možná je zhypnotizovaný drobným, vytrvalým deštěm. Nebo mu předoucí automobil připomíná společnost, kterou v kavárně zanechal. Rozhodně mu nemáš v úmyslu nabízet nějakou náhražku, ale pro případ, že by přece jenom choval podezření, že tvoje historka o telefonu je pouhá léčka, zabočíš ještě před mostem k benzínové pumpě a navrhneš, abyste společně zavolali z telefonní budky.
"Proč nezavoláme z auta?"
"Tenhle telefon nefunguje."
"Vypadá trochu poničeně."
"Jo. Tak trochu." Jak můžeš vysvětlit, že ho ochočený opičák tvého přítele považoval za gymnastické náčiní?
Necháš ho vytočit číslo - nebezpečně namačkáni v úzké budce -, a když uslyší obsazený signál, spokojeně zavěsí. Když se vrátíte zpátky do auta, najde opět ztracenou řeč: "Takže tys vlastně přišla na obojživelníky kvůli Q-Jo?"
"Samozřejmě. Proč taky jinak?"
"Nevím."
Chce ti snad naznačit, že by si přál, abys přišla kvůli němu? Nebo abys byla taky na tom jeho ‚leknínu'? Radši to necháš plavat. "Ale nezajímá vás, jak jsem vás našla?"
"Mě už nic nepřekvapí. Ale jak jsi mě našla?"
"Prásknul vás Indián."
"Aha, takže ty ses už seznámila s Tornádem?"
"'Seznámila' zní asi trochu nadneseně. Řekněte mi, pane Diamonde..."
"Larry.
"Dobře, Larry, copak jste na tom skutečně tak špatně, že musíte bydlet v suterénu pod kuželkářskou hernou?"
Na tváři se mu znova objeví drásavý úsměv. "Gvendolíno, já tam bydlel ještě před svým odchodem. Bydlím tam už od osmašedesátýho." Tvůj špatně zamaskovaný zmatek ho ještě víc pobaví. "Ty jsi vstoupila na finanční trh kvůli materiální odměně. Na tom není nic zlýho. Domníváš se, že ve světě burzovních obchodů najdeš poměrně vhodnou příležitost, aby ses společně s ostatními hnala za bludem bezpečí, který tak okouzluje tuhle rasu primátů, do nichž jsme se my, někdejší obojživelníci, přeměnili. Pro mě ale peníze nikdy moc neznamenaly."
Panebože, pomyslíš si. Hlavně mi neříkej, že jsi jen nějaká rafinovanější a pošahanější verze Belforda Dunna! "Já jsem ale slyšela, že kromě sebe jste skoro potopil firmu, pro kterou jste pracoval. Že jste šel po větších a větších rybách."
Tlumeně se zasměje - trochu jako démon a trochu jako kluk. "Kdyby mi šlo jenom o vývar, tak se zaměřím na investiční bankovnictví," řekne. "Na druhou stranu jsem rozšířil obzory akciového prodeje. Přesně tak. Pro mě to byla hra. A několik let jsem v tom skutečně nacházel vzrušení a dobrodružství hazardní hry. Pak to ale začala být nuda. Seděl jsem si hezky v deštivém Seattlu a největším wallstreetským esům předváděl Jordanovy magické pohyby. Částečně v tom byla výzva a částečně okouzlení ze hry. Za nějaký čas ovšem přišla deprimující monotónnost. Vůbec totiž nezáleželo, kolik bodů člověk uhraje, protože to nikam nevedlo. Chápeš, co tím myslím?" Po chvilce ticha si povzdechne: "Zřejmě nechápeš."
Skutečně nechápeš.
"Když mě legální ždímání přestalo bavit, začal jsem s nelegálním. Znova jsem prožíval vzrušení a dobrodružství. Aspoň na čas. Potom mě to ale zase začalo nudit. Zařídil jsem to tak, abych v případě krachu skončil úplně na dně. A 19. září 1987 to skutečně přišlo. Nedovedeš si představit tu úlevu."
"Ale co všichni ti lidi, kteří se kvůli vám spálili?"
"Za prvé, nikdy jsem nepotopil žádnou malou rybu. Žádného osamělého stařečka, žádné živořící novomanžele, žádného přistěhovalce zlákaného snem o blahobytu. Pokud jde o velké investory, tam jsem trochu černé svědomí měl. Ale co se dá dělat - sami se rozhodli hrát tuhle špinavou hru a navíc byli natolik pokrytečtí nebo slepí, aby si to přiznali. Copak si skutečně mysleli, že jednají s matkou Terezou? Jaký můžu mít soucit s lidmi, kteří bez problémů zbaští každou lež, kteří se jí schovávají za zády, kteří jí žerou z talíře a lezou do prdele a kteří potom navíc fňukají, když je podrazí? A dříve nebo později je vždycky podrazí."
Nejseš si příliš jistá, ale obsah jeho komentáře se ti docela zamlouvá. Je v něm určitá vzdorovitost. Konečně zastavíš před kuželkářskou hernou: "Takže jste se nechal nakonec chytit? To je neuvěřitelné. Chtěl jste z toho ven. Ale co když někdo chce zůstat?" Usilovně se snažíš myslet na něco jiného, pro případ, že by ti chtěl znovu 'číst' myšlenky.
"Například ty?"
"Dobře, tak například já. Skutečně si myslíte, že bych to mohla zařídit tak, abych v branži nakonec zůstala?"
"Ale jo, samozřejmě. Pokud ještě nějaká 'branže' bude existovat."
"Jak to myslíte?"
"Tohle by mohlo být ono. Konec velké LŽI. Zřejmě k tomu nedojde, ale ta možnost tady je. Třeba právě nasloucháme smrtelnému chroptění finanční Ameriky."
Tvoje nadějeplná nálada klesne jako hrst čtvrťáků v kouzelné studánce. Tvůj vysoký hlas připomíná pištění kresleného králíka, který právě zmerčil na okraji mrkvového záhonu cvičeného ohaře: "To myslíte vážně?"
Znova se objeví ten známý úsměv. "Člověk nikdy neví," řekne. "Nebyla by to ale paráda?"

 

Neděle 8. dubna
17:25

Během následujících třiceti minut, stěsnáni v těsném kokpitu luxusního automobilu prosyceného vůní tělesných šťáv, za doprovodu měkkýšovitých kastanět stříbřitých šlahounů deště a výjimečně nepřerušováni opičím štěbetáním, (André zřejmě z nudy upadl do hlubokého spánku), spustí Diamond serenádu nezvyklých a většinou nepochopitelných teorií. Tady je jenom malý výběr toho, co ti utkvělo v paměti.
_____________

Znalosti o hvězdném systému získali Bozové telepatickým přenosem.

_____________

Příslušníci afrického kmene, nebo přesněji řečeno jejich dávní předkové, zvyšovali svoje telepatické schopnosti rituálním užíváním takzvaných vizionářských látek. Mezi užívanými a oblíbenými prostředky hrály sice důležitou úlohu různé odrůdy konopí a ibogy, kvetoucího keře Západní Afriky, ale byly to se vší pravděpodobností lysohlávky rašící z trusu stád putujících vyprahlou savanou za deštěm, jež tak příznivě ovlivnily telepatické schopnosti primitivních Afričanů, což ve svém důsledku vedlo k rozšířenému vědomí a kvalitativnímu přechodu na mnohem komplexnější intelektuální rovinu, která už byla zcela odlišná od geneticky příbuzných šimpanzů a paviánů.

_____________

Během radikálně vybuzené citlivosti - stavu při požití ibogy se mezi Afričany přezdívá "štědrost" - dokázali dotyční pijáci, ve skupinách nebo osamoceně, zachytit mentální přenos mimozemských obojživelníků všeobecně známých jako Oannové či Nommové. Je důležité si uvědomit, že fyzicky naši planetu nikdy nenavštívili. Bylo by to zbytečné.

_____________

Mnohem pravděpodobnější, ale o to varovnější možností je, alespoň podle Diamonda, že telepatický signál zachycený starými Afričany ve skutečnosti nemusel pocházet od vysoce vyvinuté společnosti obojživelníků obíhajících okolo vzdáleného Siria, nýbrž z oblastí mnohem bližších - z dimenze vlastního vědomí. Samozřejmě by bylo snadné podlehnout pokušení označit tuhle oblast za jakousi "svrchovanou mysl", jenomže ve skutečnosti se může jednat o "mysl nižší", neboli aspekt označovaný Jungem za "dno pod dnem". V každém případě jde o vrstvu vědomí sdílenou, avšak těžko dosažitelnou, všemi lidskými bytostmi. Jedná se o jakýsi svršek (nebo spodek) lidského vědomí.

_____________


Je sotva překvapující, že naše svrchovaná mysl se projevuje pod rouškou obojživelníka, protože my, pozemští primáti, jsme ve své podstatě vodomilní.

_____________

Sperma se pohybuje v tekutém prostředí. Plod se vytváří v zárodečné kapalině. Embryonální vývoj člověka se podobá metamorfním fázím žab. Dokud nedojde k přerušení pupeční šňůry, je novorozenec pod vodou jako doma. Po chemické stránce se krev nejvíce podobá mořské vodě. Naše tělo je z šedesáti pěti procent složené z vody. A naši předchůdci byli mořští živočichové, kteří to tak dlouho zkoušeli se vzdušným kyslíkem, až mu propadli.
_____________

Člověk je jako ryba na suchu. Obrazně řečeno.
_____________

Moře je kolébka, ze které jsme kdysi vypadli a kam se jednou možná vrátíme.

_____________

Návrat k obojživelnému způsobu života by přinesl několik důležitých výhod. Jelikož tři čtvrtiny zemské biosféry tvoří voda a jelikož neustále rostoucí přelidnění - zaviněné zavrženíhodnými zájmy organizovaného náboženství - snižuje kvalitu samotného života, znesvěcuje jeho posvátnost a ohrožuje samo pokračování, představují oceány a jezera poslední možné útočiště, rozsáhlý prostor k přesídlování a zabydlování. Moře je nevyčerpatelným zdrojem přírodních surovin. Voda zachycuje radiaci, čímž poskytuje nejen ochranu před slunečními paprsky volně procházejícími zeslabenou ozónovou vrstvou, nýbrž také před nukleárním šílenstvím, které dříve či později jeden z těch odporných a titěrných národů rozpoutá.
_____________

Pokud vinou globálního oteplování skutečně roztají ledové krunýře severního a jižního pólu, nezbude nám nic jiného, než vodní způsob života znova přijmout.
_____________

Lidská rasa vždycky prožívala vzrušení nad představou "civilizace" ztracené pod mořskou hladinou. Někteří jsou přesvědčení, že je to legenda, jiní tvrdí, že jde o vrstvu genetické paměti, a zbytek se tomu směje, protože v tom nevidí žádný rozdíl. Jejich společným omylem je ovšem vyobcování téhle "zmizelé" utopie do vzdáleného historie. Hluboké podvědomí nemůže být svázané lineárním časem. Atlantis neleží v naší minulosti, ale v budoucnosti.
_____________

Na druhou stranu nelze vyloučit, že Atlantis se nachází jak v budoucnosti, tak v minulosti. Bezpochyby v sobě uchováváme příjemné buněčné vzpomínky na delfíní dovádění v teplých prehistorických oceánech a na poklidné žabí přerody ve vodou zaplněném lůně. Ztracená Utopie.
_____________

Vědci uvádějí, že žádný pozemský tvor nestráví tolik času sněním jako lidský plod. Pokud se mozek plodu neopírá o žádné zkušenosti, pokud je to tabula rasa, tak o čem potom sní? Můžeme si snad myslet, že taková malá potápka sní o souši? Že tam uvnitř žádný Nommo necáká? Že nálada není mořská?
_____________

Moře popisuje nekonečno, extatický pocit jednoty s lidstvem, biosférou, Boží přítomností. Je to jednota, která inspiruje hloubavé a bystré, jednota, která občas zachvátí každého, s výjimkou beznadějně apatických. V tomhle kontextu je moře duchovním výrazem a duchovní transformace je přesně to, co je v tomhle obojživelněhvězdném spojení nejdůležitější.
_____________

V jistý eschatologický okamžik - až konečně vstřebáme hodnoty, které nám sem Nommo, doslova či obrazně, přišel předat - se na vlnách vydáme ke vzdáleným hvězdám, abychom v dimenzích svrchované mysli prožili blízkost Božího vědomí, a potom se konečně vydali k ještě podivnějším cílům vyžadujícím ještě pozoruhodnější transformace.
_____________

Takže mezitím - na současném stupni vývoje a povětšinou bez ohledu na původ a směřování - zůstáváme v žabím pyžamu.

Překlad © Martin Šilar
ukázka z uvedené knihy
na iLiteratura.cz se souhlasem překladatele a nakladatelství Argo

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1772x

katalogy

Inzerce