Ještě k tvrzení, že Puls nekonečna "obsahuje [...] reprezentativní [?!] texty od 40. do 70. let": nejstarší povídka je z roku 1958.

Ano, uvedené chyby padají na mou hlavu (smutnější u překlepů o fakt, že u většiny vím, co mi s nimi Word udělá, a snažím se je kontrolovat). Má omluva všem, které urazily, a všem postiženým. K povídkám ovšem dodám, že jádro sdělení mělo být tedy formulováno tak, že se nominované texty nerekrutovaly pouze z antologií, kam se dostanou pouze zavedení autoři. Ivanovi díky i za upozornění na FB, kde jsem ještě nestihl odpovědět. Pana Vaňka bych pak rád ujistil, že mám rád nejen Fantasy Planet, a před jeho ironii spočívají v uvedení komentáře slovem Odpoěď smekám. Měl jsem vás za většího suchara, za což se omlouvám též.

Škoda, že je prozrazen konec příběhu a vlastně valná většina děje. Vlastně je to taková docela "chabá recenze". Omlouvám se, ale jeví se mi to tak.

Překlepy opraveny.

Odpoěď je prostá: pan Hokr se vyznačuje ignorantstvím, které je vpravdě bezedné. Hlavně že svůj bohorovný rozklad začal bezelstným přiznáním, jak o povídkové kategorii nic neví! (Ano, že "Fantázia 2011" neznamená slovenský časopis toho roku definitivně zaniklý – srovnej měsíčník XB-1, u nějž je uvedeno konkrétní číslo a ne celý, tuplem zbytečný ročník –, bylo lze dočíst se i na jeho oblíbené Fantasy Planet.) Vedle toho bledne i jeho obvyklé komolení vlastních jmen, tentokrát "Alfreda Bastera" a "Zdeňka Neubaera" (mimochodem, jeho stať nebyla vydána loni, ale už roku 2010). A dokonce i čtenář, který by je neznal, si může všimnout, že Hokr nezvládá ani opsat vlastními slovy jméno, které v předchozím odstavci správně zkopíroval z vyhlášení výsledků ("John M. Harrison" a "Bengle"). Nebo poslední případ spíš znamená, že Hokr neumí ovládat Word a automatické opravy pravopisu? Tomu by nasvědčovalo negramatické "špinavou sci-fi gangsterskou" místo "gangsterkou".

Zaujímala by ma len jedna vec - ako je možné dôjsť k názoru, že väčšina finálových poviedok pochádza z časopisov, ak je to práve 1 poviedka z 5-tich? ;)Ale vcelku k veci postrehy, hlavne o tej fantasy.Ale nabudúce kus pogúgliť a nájsť cenafantazie.sk a možno aj www.brloh.sk/knihy/science-fiction/fantazia-2011-antologia-fantastickych-poviedok-cena-fantazie.html?page_id=88523

Omlouvám se, moje původní poznámka je bezvýznamná, teď teprve vidím všechny články, související s Dantem, je toho požehnaně. Omlouvám se redakci a panu Molnárovi, který dané téma zpracoval zodpovědně a kvalitně v různých článcích zde na iliteratuře.

ad anonym: Nevím přesně, k čemu se otázka vztahuje, ale přestože festival hostí dvě města, ve skutečnosti se na ně neomezuje - jak jinak si vysvětlit, že v brožuře průvodních textů figuruje například Cervantes (který, pokud vím, s Barcelonou nemá nic společného).

Děkuji Vám za vysvětlení, vrhám se do čtení "Danta na pokračování". S tím "encyklopedickým heslem" byla z mé strany jistá nadsázka. Chápu, že je potřeba články nějak konvenčně třídit dle obecné povahy textu.

To máte jistě pravdu - tento text byl původně delší: aby byl přehlednější, je zde rozdělen do několika částí, k nimž se dostanete přes "související odkazy" v pravém menu. Označení "studie" vychází z možností zařazení článku: zmíněné encyklopedické heslo nemáme v nabídce (už tak je lišta dělení podle "Typu článku" na titulní straně nahoře pod Žánry velmi dlouhá a pestrá).

Odpusťte mi, prosím, mou troufalost, myslím si, že o Dantově Božské komedii se nedá uspokojivě pojednat na relativně malém prostoru tohoto textu. Vzhledem k tomu všemu, co bylo o tomto díle ve světě napsáno a řečeno, mně tento text spíše připadá jako zdařile zpracované heslo do encyklopedického slovníku v českém prostředí, než jako "studie". Přestože se domnívám, že v rámci omezeného prostoru udělal autor textu maximum k jakémusi prvnímu představení knihy českému čtenáři, z mého pohledu mělo být tomuto arcidílu vyhrazeno o hodně více prostoru, na kterém by se o Komedii dalo pojednat šířeji, případně i hlouběji. A z mé skromné zkušenosti si dovoluji tvrdit, že k tomuto dílu by bylo ještě mnoho relevantního co říci.

Pardon, nějak jsem se špatně díval – 1988 je až spěšné druhé vydání. (Je těžké soupeře od sebe rozeznat, protože mají oba hnědé přebaly, jen tím číslíčkem se liší.)

Ufff, docela jste mě vylekal.... :-))) Myslel jsem, že mi budete vyčítat třeba jiné a pro mě osobně podstatnější věci. Nerad bych se tahal o letopočty, já mám ve své knize napsán rok 1987 a za tu monografii se omlouvám, opravdu to není nejpřiléhavější jednoslovná charakteristika dané knihy, měl jsem spíše napsat prostě "kniha", vzhledem k tomu, že jsem se jí nechtěl v recenzi zabývat.

Melantrišské Divadlo Járy Cimrmana vyšlo roku 1988 a není to "monografie o této scéně", ale populární soubor textů osmi her s hojnými fotografiemi.

Nechápu ty nadšené recenze, dle mého názoru je Vyhlídka na věčnost nejslabší autorova kniha. Děj je vystavěn nesmyslně, vypadá to že Kulhánek neměl prostě můzu a křečovitě se snažil natáhnout děj aby to vydalo na knihu. Ostatně dle nakladatelství si již hotovou knihu několikrát stáhnul zpět k přepracování. Jedině s Luciferem je docela legrace, ovšem tento příběh by stačil pouze na povídku. Zklamání.....

Mimochodem: Jsem rád Kačer Donald. Všechno nejlepší! Pavel

bojůvky, interesantní, depresantka...na tomto serveru bych čekal kvalitnější recenzi

Ten román se jmenuje Temná půle.

Tečka? Otazník!

Velmi povedená recenze, kterou z mého pohledu mírně kazí pouze poslední souvětí: "Pokud ale někdo skutečně po přečtení Vysvobození získá pocit, že by bylo úžasné zažít cosi podobného, pak knihu nepochopil ani v nejmenším". Souhlasím s tím, že konečné sdělení Dickeyho románu, na rozdíl od "klasických" dobrodružných románů, je spíše prosto oslavování "mužského" výkonu, který v něm podá hlavní protagonista Ed, když se pouze s pomocí vlastních sil dokáže vysvobodit z krizové situace. Přesto bych nebyl natolik jednostranný.. Myslím, že zejména díky autorově básnickém ztvárnění iniciačního prožitku hlavní postavy, což opravdu román posunuje z hlediska kvality hodně vysoko nad daný žánr, může ve čtenáři vyvolat "chuť" po podobném zážitku, aniž by to vylučovalo jeho "pochopení" románu. Pocity holt nejsou nikdy nejsou tak přísně striktní, což platí i o čtenářském zážitku jako takovém. Jenom drobná poznámka, jinak oceňuji zdařilou recenzi :)

!!

Je to úžasná knížka, mám první vydání a původně jsem ji kupoval, že bude o Indiánech nějak jinak. Několikrát jsem se k ní vracel. Tehdy to byla bomba, úplně nová informace o antropologii, také o strukturalismu, řada dalších autorů se jí během dlouhých let dovolávala. Její největší předností je, že je napsána čtivě, srozumitelným jazykem, bez odborné terminologie, bez četných odvolávek na jiné autority.Pochopí ji sečtělejší čtenář, který nemusí mít hlubší vzdělání v oboru. Myslím, že nám, kteří jsme se v době tání snažili zorientovat v literatuře a kultuře, např na stránkách Tváře a Sešitů, otevřela nový pohled na svět, a to i těm, kteří se literární výboje moc nestarali a zajímali se hlavně o Indiány.

V českém překladu knihu v dubnu 2012 vydalo nakladatelství Argo.

La vie devant soi vyšlo česky jako Život před sebou.

Pro ČESKOU literaturu nebo pro PRAŽSKOU literaturu?

Magnesia litera byla, je a bude vždy cenou, která má hlavní úkol propagovat a dělat reklamu autorovi. Získaná cena je prestiž v rámci čtenářské obce, která se honí většinou za knihami s co největším počtem "známek". Věřím, že o výsledcích je stejně předem rozhodnuto, takže pro mne je Magnesia spíše poukázáním (ve většině případů) na dobré knihy v rámci českého trhu, nic více. A to neříkám nic na propagaci knih skrze (tragický) galavečer. Nicméně k věci: Ajvazova poslední kniha není nic moc. Tečka.

Zcela souhlasím s předchozím příspěvkem. Také jsem asi z čiré zvědavosti otevřela Ajvarovu knihu, kterou jsem ani nedočetla, a teď lituji času, který jsem s ní strávila. VELKÉ zklamání ...

Pro redakci iLiteratury (a pro pořádek) – ten německý autor se jmenoval Heym, nikoli Heyem (a označit jeho podobenství o totalitní propagandě za "detektivní" je dost svérázná interpretace).

Pro zvědavce - zmínka o Elchánanovi se objevuje ve 2Sm 21,19 (nikoli 2Sm 22,19).

Jako kluk jsem si z Mladého světa vytrhal zadní stránky s Lipsem Tullianem a mám je doma dodnes stejně jako Honzu zemana z Pionýrské stezky, kterou sem tenkrát odbíral a kde míval Kája vždy titulní stránky a spousty obrázkl uvnitř. Hltal jsem tehdy Formuli 1 a tu kreslil Kája taky výborně. Moje životní zkušenost je ale taková, že holky s prsama, které tak často zobrazoval Kája Saudek, byly neuvěřitelně namyšlené a ráno od nich raději rychle pryč...:-)

Pro zájemce dodávám, že Lévi-Straussovi coby autorovi knih věnoval velkou pozornost Clifford Geertz v publikaci Works and Lives: The Anthropologist as Author.

Tedy musím konstatovat, že u této "dlouho očekávané knihy" jsem doufal v obšírnější a hlubší reflexi (vždyť samotná recenze zde tvoří až druhou polovinu příspěvku).

Pomimo tego że żył w komunistickém Československu Kaja Saudek jest s_l_a_v_n_y!

Pracuji pro Festival spisovatelů Praha a režíroval jsem pořady na Nové scéně. Velmi si vážím všech kritických hlasů. Chápu, že video prezentace nebyla pro každého. V návaznosti na téma Existuje pouze budoucnost jsme představili řadu mladých vizuálních umělců pracujících na poli video artu a konceptuálního světelného designu. Vnímám jako velmi pozitivní, že Festival je v tomto směru průkopníkem. Pouze bych chtěl pohledem za kulisy upřesnit k autorskému večeru Juana Goytisola - pan Goytisolo odešel ze sálu dříve na vlastní žádost - toužil se setkat s vdovou po Jorge Luisi Borgesovi, která byla tou dobou v Praze. Tím pádem musel jít číst jako první v pořadí. I mě velmi mrzí, že diskuze s panem Forbelským nemohla trvat déle. Panům Janišovi i Vassafovi se omlovám za problémy s odpočtem času.. Udivuje mě prvoplánovost některých komentářů v médiích. Naštěstí mívám dost příležitostí promluvit si s autory a hlavně s diváky. Myšlenky mohou být slušivější než košile.

To Mukan Ale to vůbec nejsme v rozporu, rozhodně nemám pocit, že jsem zaspala v 19. století. Vizuální stránka věci by však měla sloužit podpoře obsahu, nikoli jej zastínit, stejně tak jako vesmírná" či "hvězdná" hudba by neměla zastínit hvězdnost samotných autorů. Podobně jako nemyslná úvodní šou pana Pavlaty pomalu zastínila jeho skvělý výkon při čtení z Goytisolovy Makbary. Převaha vizuálního pak jde často i proti duchu toho, co říkají samotní spisovatelé. Třeba zrovna Goytisolo kdesi řekl, že žijeme ve světě, který vnímáme prostřednictvím rychle se měnících obrazů a literatura je od toho, abychom se naučili vnímat svět i jinak. Proto je škoda, když spisovatelé dostanou na vyjádření svých názorů menší čas, než by mohli, právě kvůli chrlení nicneříkajících světelných obrazů. Jinak panu Marchovi fandím, nechtěla jsem samotné konání festivalu zpochybnit, protože je skvělé, když je Praha plná literárních osobností. Určitě dostávají podobných nabídek bezpočet a můžeme být jen rádi, že přijedou právě k nám do Prahy. Je i věcí akreditujících se novinářů, aby na stránkách svých novin představili autory víc do hloubky, tam je k tomu prostoru dost.

Vážený pane Urbane, našel jsem ve vašem překladu románu O hrdinech a hrobech jisté víceméně vážné nedostatky. Jste otevřen rozhovoru o konkrétních pasážích a slovech? ppp

Jakožto osoba zabývající se filmem, videem, vizuálnem a částečně propagací nechápu příliš výtky k "PR" festivalu. Nežijeme v 19. století a vizuální stránka jakékoliv byť sebevíc intelektuální a hluboce kulturní akce je dnes klíčová. Tím nijak nevstupuji do debaty, jestli festival takový je. Ale jak si představujete "správné" medailonky? Jaké tam mají mít autoři fotky? Pasovky? Mladé publikum, které je jedním z cílových diváků, aby se studenti a mladí lidé o literaturu a psaní zajímali, je zvyklé na klipy, spoty na youtube, hip hop, South park a Quentina Tarantina. Obrozenecký "lienární" naučný film a la narodil se, napsal, umřel nebo v tomto případě přijel do Prahy, skutečně nikoho nezaujme. Stejně tak učebnicové titulky nikoho nenalákají. I lileterární kritik, kritik literárních festivalů by mohl občas nakouknout na nějakou současnou výstavu, zapnout televizi nebo jít do kina a případně si přečíst něco o nových médiích a reklamě. Festival je kultura, osvěta, šance na setkání, ale bez moderní propagace to nejde. Literatura v šuplíku je na nic.

Za to, že festival pořádá, si Michael March zaslouží všechen obdiv. Je ale škoda, že po vynaložení tolika energie na shánění sponzorů, jí už očividně mnoho nezbývá k tomu, aby se každá položka výsledného programu po obsahové i technické stránce profesionálně připravila. Diskuze, kterou popisuje Jiří Holub, byla útržkovitá, povrchní, a jestliže pan Holub u každého z autorů zmínil zhruba jednu větu, je to proto, že o moc víc neřekli - ať už byli ve fromě nebo ne, podoba diskuze jim to neumožnila (podobný případ nepřipravené a zbytečné debaty by se dal najít minimálně v minulém ročníku). Závěr pana Holuba mi taky připadá ukvapený - souhlasím s paní Tkáčovou - ale jinak jeho dojem z festivalu sdílím.

Dobrý den, 24. dubna, jste na stránkách Iliteratury zveřejnili článek pana Jiřího Holuba, jenž měl českému publiku podat kritickou zprávu o dění na Festivalu spisovatelů 2012. Bohužel neučinil podle mě ani jedno: ani nezpravil, ani nezkritizoval. Klouzal se po povrchu jakési jízlivé, tupé glosy a mně je neskutečně líto, že byl takový elaborát na tak kvalitním portálu, jako je tento, vůbec vypuštěn. Dovolíte mi na něj zareagovat? Ujišťuji vás, že tak nečiním pouze z přátelství k Michaelu Marchovi a kvůli blízkým vazbám na organizační tým tohoto u nás, ano, naprosto ojedinělého podniku. Jde mi o poukázání na nízkou myšlenkovou úroveň a na naprostou absenci jakékoliv argumentace, kterých se autor ve svém článku dopustil (o chabosti jeho stylu nemluvě). Z článku jsem nabyl pocitu, že Festival spisovatelů Praha je vlastně docela zbytečná, špatně zorganizovaná, nabubřelá akce o ničem. Kromě této informace, přesněji řečeno autorova dojmu, se v textu nic jiného neříká. Vše ostatní je obyčejná, hloupě novinářská anekdota, jež není ani poučná, natož úsměvná. Hovory a vystoupení jsou jen a pouze karikovány, tj. vytrženy z kontextu, každý z aktérů dostane po větě, mnohem důležitější ovšem je, jak se přitom tvářil. O tom, kdo co napsal, jaká byla úroveň textů, jejich překladů ani slovo, což je v případě kritiky literárního festivalu mírně udivující. Bohužel tento způsob anekdotického psaní k tzv. aktualitám bez jakékoliv hloubky (tedy myšlenky) je rána, která nás postihla spolu s neocenitelným darem jménem Internet. Nebylo by nakonec lepší pustit se do férové, přímé kritiky něčeho, co považuji za špatně koncipované, ztvárněné, zavádějící, nudné? Na takový názor má každý právo a já jsem si jist, že organizátoři Festivalu takovou kritiku jenom uvítají. Dokonce to vím, protože po každém vydání vlastní kritikou nešetřím – k tomu, aby se mohlo něco pohnout, je konfrontace nutná, vyzrálí jedinci i struktury by z ní strach mít neměli. Žel, žádný takový názor v předlouhém článku pana Jiřího Holuba nepadl. Jeho stať velkým obloukem obešla jedinou zásadní informaci, na kterou jsem mimochodem za svého pražského působení nenarazil v žádném z novinových článků: už víc jak dvacet let máme v Praze člověka, jenž zarputile, paličatě (ano, nedokonale, po svém!) přiváží rok co rok desítku autorů, aby se podělili o to, co píší a zažívají. Autorů, o kterých se nám doslova a do písmene ani nesnilo (už kvůli našemu malému, zdůrazňuji, malému kulturnímu rozhledu, tradiční české samolibosti a omezenosti našeho knižního trhu). Michael March (bídák, jenž se nedokázal naučit česky) dokáže jen díky svému bohatému adresáři, přehledu a přesvědčení přivézt i velká jména a ano, jako správný obchodník je se superlativy občas „prodává“. Činí tak ovšem ze svého: pro pět dní nabitého kulturního programu tráví zbytek roku sháněním podpory, sponzorů, přemlouváním všemocných úředníčků na ministerstvech. Proč se ale nechat strhávat tak malichernými měřítky jako je příliš dlouhý prezentační film či vágnost hlavního tématu? Copak není mnohem důležitější, co ten který autor nakonec sám za sebe řekne, přečte? Ještě by bylo nutné, aby o to měli čeští čtenáři zájem. Těch zvídavých, kteří nevědí všechno předem, je menšina, proto i Festival spisovatelů zůstane menšinová záležitost, s tím se musí v době nadvlády obrazu nad slovem počítat. Zvědavý a přitom vlastní pohled ven, do jiných světů prostřednictvím knihy je jediný způsob vzdoru a je opravdu velká škoda, že „novinář“, jenž by právě o tom, co se na Festivalu skutečně děje, mohl podat dalším možným čtenářům zprávu, zůstane u jízlivé „duchaplnosti“. A co se poznámky Jiřího Peňáse týče? I mistr tesař se někdy utne, konečně i pozvaní autoři nemusí být zrovna ve formě… Peňásova poznámka patřila spíše na nějaký raut k ohromení kolem stojících dam nikoliv jako pointa k už tak nedobrému textu. Denis Molčanov

Jsem pravidelným návštěvníkem PWF a z letošního festivalu mám rovněž rozporuplné pocity. Myslím, že světelná šou jsou již nadbytečným divadlem, z něhož se samotní autoři jaksi někam vytrácejí, a střihové medailonky autorů s citáty vytrženými z kontextu moc o autorech neřeknou. Na druhou stranu festival nepovažuji za zbytečnost, třeba zrovna v případě Juana Goytisola. Kdo ho u nás zná? Takhle se třeba alespoň nějaké naše nakladatelství snad odhodlá k tomu, že třeba vydá něco z novější tvorby, která je tak diametrálně odlišná od toho, co tu španělsky neznající čtenáři mohli dosud číst, s výjimkou esejů Za Gaudím v Kappadokii z devadesátých let. Myslím, že zrovna Makbara by mohla oslovit i naše čtenáře. Místo času věnovaného světelné šou se ušetřený čas mohl využít pro představení autorů do hloubky, autorský večer Juana Goytisola jej podle mě mohl dát víc poznat, klouzalo se jen po povrchu. Ale jsem ráda, že se taková akce koná, když se k tomu připočtou akce jako jsou recenze nebo rozhovory s autory v novinách, není to zbytečné.

Technická poznámka: ona hudba "připomínající kompilaci soundtracku z Vesmírné odysey a Návštěvníků" je Vangelisův soundtrack k "Blade runnerovi", jednomu z vůbec nejslavnějších SF filmů. Hodiny na pódiu nefungovaly ani mně při diskusi s Kureishim, což mě jako moderátora dost znervózňovalo (měl jsem na rozhovor vyhrazených 14 minut).

A právě pro ten postoj k životu se hrdina zabil, onen postoj rozčiloval i jeho, nejen Vás. Rozhodně se nedá říci, že bych dva měsíce od přečtení nevěděla, o čem kniha je, naopak jsem si ji přečetla znovu. Asi je to prostě typ uvažování, který vám nesedl, já bych knihu jako takovou neodsuzovala.

Kdo to ví, odpoví: ano, druhý díl (Ostrov v ledových mořích) vyjde, už je přeložený.

Táto pani kršáková odkiaľ spadla!!??

Všetko je práve naopak ako tvrdí pani Taranenková. Kopcsay dokáže prísť s novými témami aj motívmi, jeho "outsiderstvo" je veľkolepé a exkluzívne a manifestuje ten najzásadnejší životný postoj. Hodnotiť Kopcsayove texty zo sexistického hľadiska je nanajvýš prejavom absolútneho nepochopenia a vlastnej zaujatosti. Ak chce niekto čítať o krásnych ambicióznych ženách, nech siahne po Vasilkovej. Kvalitu slovenského "frustronauta" preverí čas a už aj preveruje a potvrdzuje, že súboj s banallitou nie je márny a Márius Kopcsay tu stále je a upozorňuje na to.

Zajímavá a objektivní recenze! Děkuji.

Knihu Číňan jsem přečetla jedním dechem, skvělé, napínavé, poučné,moc se mi líbila. Zatím nejvíce ze všech severských autorů!

No vidíte, pro mne je oním Vámi postrádaným těžištěm právě leitmotiv knihy spolu s "prostředím", tj. hudba a rodina, a samotný text vnímám jako ilustraci toho, že člověk zapálený pro nějakou věc a mající kolem sebe své blízké dokáže prožít plnohodnotný (když už ne přímo šťastný) život navzdory osudu/dějinám/režimu.. Což pochopitelně činí můj soud tak rozdílným oproti Vašemu.

Pokud se ptáte, co míním „pevnější strukturou“, narativním poutem, které v Tónech postrádám, pak mám na mysli těžiště, které by vázalo Tóny k jedné nebo dvěma (několika) událostem, okolo nichž by pak autor rozehrál hru myšlenek, postřehů, ohledávání něčeho citlivého, co by podnítilo čtenáře k domýšlení a odkrývalo něco hlubšího o minulosti a místě jedince v historickém kontextu. Jenže autor se dotýká příliš mnoha závažných témat na příliš omezeném prostoru. Na 150 stranách se hovoří o protinacistickém odboji, komunismu, perzekuci, vztazích ve vícegenerační rodině, hudbě a současnosti… takže text nakonec o ničem nevydá zásadnější výpověď (nemá kde), pouze v replikách dialogu shrnuje a konstatuje. Navíc není jasné, co z toho je pak hlavním tématem tohoto krátkého textu. Vadí mi také to, že Bára je vskutku jen recipující, není to partner v dramatické výměně, není tu žádný konflikt, nesouhlas, nic, co by táhlo mou pozornost dále. Takže asi takto.

Inu, Stránský ani jeho poslední kniha nemusí být Váš šálek kávy, ovšem některé Vaše postřehy shledávám až nespravedlivě příkrými. Zajímalo by mě, co si představujete "pevnější strukturou", onen "výlev" považuji za jednu ze svébytných literárních technik - i když nazývána může být různě (třeba psaní "proudem"),- která se mi v případě takových reflexivních (rozhodně ne čistě didaktických) textů jeví celkem vhodná. O přílišné idealizaci vztahů mezi postavami apod. jsem psal, v tomto bodě s Vámi souhlasím, ovšem "dokonalými postavami" Stránského hrdinové sami o sobě rozhodně nejsou. Konstatované autorovo postrádání literárních instinktů a talentu proto považuji za hodnocení nespravedlivé a nepravdivé..

Pokud je mi známo, MOBA Moravská Bastei, jak už napovídá jméno a orientace ostatní produkce, překládala Skandinávce přes němčinu, přes angličtinu nikdy.

Je mi líto, ale s příznivým vyzněním recenze se nemohu ani při nejlepší vůli ztotožnit (a s nominací na Literu už vůbec ne). Z obsahového hlediska chybí byť jen pevnější (= nějakým způsobem narativně integrující) struktura (pokud za ni nebudeme považovat mentorský diktus - viz níže), text připomíná spíše výlev grafomana; postavy a jejich vztahy jsou neúměrně idealizovány, nosné motivy (např. situace ve vesnici, jejíž obyvatelé si přilepšují převáděním uprchlíků přes hranice) nedokáže Stránský vytěžit (stejným problémem trpí i Oblouk). Celý rozhovor je mentorský a didaktický, což je Stránského oblíbené schéma (viz Stařec a smrt): příslušník starší generace poučuje pasivně recipujícího a přitakávajícího příslušníka mladé generace. Gradace, katarze, dilema, téma - to vše zaniká v prázdných výronech o dokonalých jedincích, které opět ukazují, že Stránskému chybí dva základní předpoklady umělecké tvorby: literární instinkty a talent. Když připojíme jen průměrnou stylistiku, dostaneme výčet důvodu, proč je zbytečné tuto knihu vůbec brát do ruky.

ja to nechapu... co udělal svět dobrýho pro Boha, že chceš, aby dělal něco On pro svět? na světě se vedou války, ale jsou to války lidí.. proč to dělaj? Bůh není loutkař, který si hraje s vojáčky.. jaký by byl smysl celého světa, kdyby člověk neměl svobodu? má ji a dělá si co chce.. a věř mi, nedělá to dobře.. když nakoukneš pro změnu do normální Bible, není se ani moc čemu divit, viz Sodoma a Gomora nebo potopa světa.. proč to bylo? protože se lidi odvrátili od Boha.. Bůh neni špatnej, jenom si to lidi představujete trochu jinak.. a taky to neni automat, do kterého hodíš modlitbu a vypadne ti kupon s vyslyšením.. Neříkám, že Satan není, on je.. ale je špatné ho uctívat, protože na konci PROHRAJE (teď ne) a jeho zastánci na to doplatí!

Ve své reakci začnu od konce recenze: zaplaťpánbůh za "malou plochu", dočetl jsem jen díky ocenění Magnesií ( zvědavost?) a mít to ještě o dvě stránky více, tak se sesypu. Celý text je naprosto samoúčelnou slovní kompozicí a práce s jazykem je něčím úžasným a zde Ajvazův text nezpochybňuji ani náznakem. Ovšem čemu je podřízena, jakému smyslu, cíli, to mně zůstalo naprosto ukryto. Nevidím žádné intertextové vazby mezi rovinami textu, jakákoliv odbočka k Irině, Claire apod není následně žádným způsobem dále rozpracována a uvedena do kontextu s ostatními rovinami, yggurština zde neslouží naprosto ničemu, pouhý dosud nesrozumitelný jazyk ( nabízí se mi zde paralela s Nočním vlakem do Lisabonu, kde stejnou roli iniciální fascinace hraje postugalština..Vůbec paralel by se našlo více..) . Celý text na mě působí dojmem, že autor sám pochopil, že vlastně vypráví o ničem a utnul to v ještě-maximálně snesitelné délce. Omlouvám se za vulgaritu, nicméně stručný obsah by v bulváru zněl třeba: kterak si Paul užil prázdninové dobrodružství a se staženým zadkem se vrátil pokorně domů ( proč to ale dělá, když ze Simone se vykubala taková psychopatka...to už by nevysvětlila ani červená knihovna). Postavy nejsou ani vysoce stylizované, působí dojmem vznešených přízraků, ach bože...Zklamání roku. Škoda dalších slov. Vzorce kosmické gramatiky !! Magnesia litera u mě zcela ztratila jakýkoliv kredit.

POVIEDKY EMILA BENČÍKA NA INTERNETE: www.Hnline.sk - Emil Benčík: Ako Matej u pápeža slúžil www.Amnezia.sk – Emil Benčík: Poviedka o dobrom a zlom vládcovi, Posledný dinosaurus, Magdaléna a Katarína, Ivetka, Terezka www.energiazivota.eu – Emil Benčík: Ivetka www.postoy.sk – Emil Benčík: Ako sa rabín stal božím pisárom www.zasielkablogsme.com – Emil Benčík: Rádio

knihu lze objednat či koupit ve Slovanské knihovně: http://nkp.cz/pages/page.php3?page=prodej_publikaci.htm

Lze knihu Česká Alexandrovka objednat děkuje za odpověď

Chtěla bych jen říct, že mě se ta knížka líbila. Rozhodně si nemyslim, že to byla ztráta času. Je pravda, že sem něčekala takovou syrovost, ale prostě to k tomu patří. Jedna z mala knih, u kterých vám běhá mráz po zádech:)

Vždy je jednodušší cokoli soudit "šmahem". Nezjišťovat okolnosti, nepoznávat cizí, vzdálené. Vždy více rozjitří naše smysly imaginace, tajemství, spiknutí než "nízké" odvíjení se děje - příčina a následek. Buďme zvědaví! Poznávejme vlastním srdcem, vlastním rozumem. Jednejme podle vlastního úsudku. Mějme na paměti, že vše má svůj rub a svůj líc… Eco stvořil hrdinu, který je odporný, ale jehož životní dráhu je přesto čtenář nucen hltavě následovat až do úplného konce. Eco stvořil další úžasné dílo. Děkuji.

Mě zase zaujalo, že při udělování ceny nikdo nejmenoval překladatele Solženicynova Gulagu - zástupce nakladatelství jim poděkoval jen anonymně a hromadně. Přitom jmenovat čtyři lidi, kteří knihu navíc překládali za řekněme specifických okolností (za totality pro samizdat), by snad neměl být problém, ba dokonce by to měla být v případě renomované literární ceny samozřejmost.

Není co dodat Afrika i Vladivostok mě chytly neskutečným způsobem! Zatím a doufám na dlouho nejlepší cestopisy,co jsem četl.Všem mohu jen doporučit! A Honzovi hodně zdraví,štěstí a vytrvalosti a mnoho dalších bláznivých nápadů!

Zajímavé mně přišlo, že jsem v knize Marka Šindelky našel při čtení množství chyb (překvapivě triviálních), které unikly korektorovi, ale především mne zaujal Šindelkův styl vyprávění prosycený (řekl bych "až nadměrně") přirovnáními počánajícími "jako" a "jakoby" - v tom lze nejspíše spatřit ten fakt, že Marek Šindelka v literatuře debutoval jako básník. Kniha je jinak výborná a autor má velký cit pro detail a vnímání všednosti.

Tuto knihu jsem četla sama a možná jsou v ní nějaké chyby ze strany autorky, ale příběh je to velmi zábavný. Překvapivé dobrodružství okouzlí.

"vom Fach sein"......(jenže v té němčině to je snadná pomoc)

jak by se dalo přeložit 'být od fochu'

Pane Novotny.Ja jsem pracovala na stavbě šest let jako zdravotni sestra.Knihu kterou napsala p.Bednařova jsem si koupila v jednom antikvariatu.Některe pasaže ktere knižka obsahuje,nemohu pochopit ani dnes.Vitova

hej dick a skratit by to neslo na referat:D

O tom, jak vnímáme svět prostřednictvím fotografie, píše výborně Roland Barthes v knize Světlá komora (česky v překladu M. Petříčka, Agite/Fra, 2005, viz Kosmas.cz).

Děkuji. Souhlasím, určitě by si zasloužila větší pozornost čtenářů, ale i dobrého a zkušenějšího překladatele.

Máte pravdu. Odkazy přes jména spisovatelů jsou na další recenze/články, které s těmito autory souvisejí, tedy nikoliv nutně na jejich knihu v projektu Mýty. Ale u M. Urbana je vhodnější článek k odkazu, tak to napravíme.

Projekt Mýty u Miloše Urbana není zastoupen románem Boletus arcanus, ale novelou Pole a palisáda.

Dnes si emancipovane spisovatelky ktorych je pozehnane , z dlhej chvile , prehnanych ambicii a casto i chabeho talentu lamu hlavu , ze o com by tak pisali. Toto je celkom iny pripad. Kto precita pochopi.

Věta "Venkované se dostávali do rusifikovaných měst na konci 19. století a vzhledem k tomu, že neměli možnost učit se spisovnou ruštinu, přizpůsobovali svůj mluvený jazyk ruštině, která byla oficiálním a jediným možným dorozumívacím prostředkem" mi nedává smysl; nemělo tam být "spisovnou ukrajinštinu"?

samozřejmě v "raném". Pardon. :)

K zahození samozřejmě není. Už v ranném středověku máme Apuleia, pak třeba Boetius, Iluminace z jedenáctého století, filosofie jednáctého a dvanáctého století. Je však třeba mít na paměti, že středověk je z obou stran tlačen absolutný genialitou Antiky a Resenance. Obě tyto období jsou se středověkem nesrovnatelné. Můžeme se tedy jen domnívat, jestli nevidíme kulturní aspekt středověku jenom v přísném antickém a renesančním měřítku. Ano, o renesanci se můžeme bavit jenom kulturně. Zde pak nastává problém prolínání s tím, že renesance dorazila do různých zemí v rozmezí i staletí. A hlavně. Přesná definice renesance neexistuje a nejspíš ani existovat nebude.

Neodvažoval bych se tvrdit, že "středověk" (míněno kulturně) je celý téměř k zahození, velmi by mě zajímala Vaše osobní zkušenost se středověkou literaturou. Já osobně považuji za středověkou (rozumějme pre-renesanční) literaturu za velmi zajímavou a podnětnou. Zároveň si nemyslím, že středověk je "mrtvé období", kterému by se na vysokých školách nevěnovala pozornost a učenci by se nesnažili o nové pohledy a interpretace - medievalistika se dokonce etablovala jako významný obor.

Pane Grabče, myslím, že v tomto případě se spíše dostáváme do problému definice obou termínů, "středověku" (vnímám spíš historicky) a "renesance" (vnímám spíše kulturně). Domnívám se, že tato hranice, kterou s odstupem mnoha staletí v současnosti používáme, není jasně definovatelná, a to i u Danta, Boccaccia a Petrarky. V dílech těchto autorů se zrcadlí oboje, fakticky totiž v jejich epoše nešlo být cele "renesanční" nebo cele "středověký", ze své zkušenosti soudím, že tito autoři byli plně ponořeni do obojího.....

Pane Matrasi, je propastný rozdíl mezi středověkem a renesancí - ta mu byla přímým opakem. Boccacio, společně s Dantem a Petrarkou byli prvními renesančními spisovateli v Evropě vůbec, když to řeknu obecně. Renesance je například na vysokých školách pořád živá a interpretovaná novými způsoby. To se o středověku říct nedá. Ten je opravdu téměř k zahození.

Velmi mě fascinuje, jak někteří lidé upírají své zraky k 20. století a literatuře poslední doby a tedy k tomu, jak všechen tento poslední čas byl v literatuře "pokrokový". O mnoho větší revoluci v myšlení, filozofii, literatuře a jazyku podle mě do literatury přinesli Dante s Boccacciem, jejichž přínos poznamenal světovou kulturu na několik století - obávám se, že si to samé nebude nikdo za pár století říkat o většině spisovatelů 20. století. Vůbec si myslím, že bychom měli přestat uvažovat o kultuře středověku jako době temna a spíš začít uvažovat o postmoderní době jako o době temna (řečeno s jistým stupněm zjednodušení).

Včera, při autorské čteny p. Procházková byla suprová! a kniha a obrázky z ní přímo famózní.

Na vazbě "udělat na někoho dojem" není špatného vůbec nic. Snažila jsem se jen odhadnout, jak došlo k té chybě ve spojení "zanechat dojem". A došla k závěru, že v tom zřejmě byla analogie. Spojení "zanechat dojem v + 6. p." lze najít v SSJČ i SSČ (tedy pokud se nechceme spolehnout prostě na jazykové cítění) - valenční slovník k tomu není potřeba.

Díky za připomínku, pokud vycházíte z Valenčního slovníku českých sloves, tak máte asi pravdu, můj příspěvek byl čistě laický a netvrdím, že i správný. Bohužel (omluvte tak moji nechápavost) opět nerozumím tomu, co spatřujete špatného na spojení "udělat na někoho dojem" a zajímalo by mne, z čeho vycházíte? O. jako Ondřej

Pane/paní O., jde mi o to, že spojení "nezanechalo na mě dojem" by správně mělo znít "nezanechalo VE mně dojem". Analogií s vazbou "udělat na někoho dojem" se tu nesprávně používá nejen 4. pád, ale i předložka "na".

Citát je opsán z knihy tak, jak tam je.

Musím se omluvit, Magdo, ale Vaší připomínce zcela nerozumím.

A nesměšuje se tu kromě pádu i předložka? Je snad "zanechat dojem v kom/v čem" (a "udělat dojem na koho/co")?

Záleží, zda se z valenčního hlediska váže ke spojení "zanechat dojem" - "NA KOHO/CO" (tj. 4. pád - mě), nebo "NA KOM/ČEM" (tj. 6. pád - mně). Cítím ale rozdíl hlavně v tomto (použiji 2. os. sg., která ukazuje zřejmější odchylku): NA TOBĚ DOJEM NEZANECHAL (asi bychom neřekli "NA TEBE DOJEM NEZANECHAL") vs. NA TEBE DOJEM NEUDĚLAL (asi neříkáme "NA TOBĚ DOJEM NEUDĚLAL"). Myslím, že se slovesem "zanechat" se bude vázat 6. pád - zanechat něco na někom; nikoli zanechat něco na někoho (4. pád), tudíž je pravděpodobně ukázka ve článku chybná (potažmo je chyba i v knize); nicméně se stačí podívat do valenčního slovníku a ten nám pravdu řekne (po ruce ho nemám, jinak bych se podíval).

To je ale nějaké divné. Z citace, kterou uvádí Jan Vaněk, je zřejmé, že se jedná o 6. pád. V něm se ale snad píše "mně" i po reformě pravopisu.

Pan Martin Pokorný projevil v rozhovoru o překladu Odyssea v LN z 21.3.2012 zájem o to, jak se v roce 1979 distribuoval Odysseus na poukázky. Jednoho tohoto O. vlastním a okolnosti tedy trochu znám. Pokud má skutečně zájem, ať se mi ozve na mejl. S pozdravem MUDr Titman

Způsob psaní "na mě" je v knize správný: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=j%C3%A1_1 Proběhla 2. reforma českého pravopisu k 1. 1. 1993.

Opravdu je v knize vytištěno "na mě [...] nezanechalo [...] dojem"? // O těch poznámkách pod čarou píše velmi zajímavě www.revolverrevue.cz

Výborně, děkuji za příspěvky o Eleně Ferrante, která si podle mě zaslouží hodně pozornosti. Již ukázka ve Špičkově Italské čítance mě uchvátila. Nechtěla byste se pustit do překladu nějaké její knihy? Myslím, že čeští čtenáři by byli rádi.

MM, proč jste prozradila, jak ten příběh skončí? Mohla jste jen naznačovat a ne vše napsat, Pokazila jste mi katarzi :(

dobrý den všem dolinákum.já osobně jsem tam byla v letech 1986-1992.jako zravotní setra.pokud si někdo můj příspěvek přečte ozvěte se.zdravím vás ještě jednou.Vítová Jana.

Překlep a nesprávný letopočet jsou opravené, děkujeme za upozornění.

Nejsou to Ajvazovy variace, ale eseje a komentáře (popřípadě by se dalo tvrdit i vysvětlivky) k Neviditelným městům. Jinak samozřejmě máte pravdu! :)

Výborná recenze, taktéž děkuji

Tak pozor, Neviditelná města napsal Italo Calvino, Ajvazova variace na ně se jmenuje Padesát pět měst - Katalog sídel, o kterých vyprávěl Marco Polo Kublaj Chánovi, sepsaný k poctě Calvinovi. Jinak samozřejmě Ajvaz napsal Druhé město.

Jenom poznámka - Ajvazova kniha se jmenuje Druhé město, nikoliv Neviditelné město. Pravda, Ajvaz také vydal knihu Neviditelná města, ale to je něco úplně jiného (variace na Itala Calvina), žádný městský mýtus, který se popisuje v ukázce.

Patrně jsem četl jinou knihu než autor recenze. Což , zdá se mi, se týká většiny kritik zde. Je zřejmé, že autor kritiky pomíjí zdroje novely, dobový kontext a není schopen přenést ho do současnosti. Nevím, je to úrovní vzdělání, malou životní zkušeností či ignorancí?

Že Ridley Scott nemá ve jméně dvě L, to je triviální projev nedostatku korektorů na iLiteratuře. Horší jsou jiné nesmysly, které si čtenář neověří tak snadno: "Komiks původně vyšel jako román" (to je mi tedy formulace, skoro tak dobrá jako "války ve Vietnamu, kterou prožil na sklonku 60. let jako voják") v roce 1974, nikoli 1976; kreslený seriál z ABC se jmenoval Galaxia, nikoli Galaxie; korespondence mezi Haldemanem a Marvanem není z roku 2002, nýbrž podzimu 2001 (s codou 2. ledna 2002). Místy mám až dojem, že recenzent dílo nečetl (nanejvýš prolistoval a prohlédl obrázky): ve skutečnosti se v něm mluví o "vyhaslých hvězdách nebo [sic; zřejmě je míněno "neboli"] kolapsarech", čímž se obvykle míní černé díry - skoky mezi nimiž dovolují dosáhnout téměř rychlost světla a donutily matematiky (sic! v knize jsou smysluplnější mathematical physicists) přehodnotit teorii relativity. Zdejší pseudovysvětlení, že "pro urychlení kosmické lodi využívají gravitaci hvězd, nebo dokonce galaxií, podobně jako dnešní sondy využívají planety" je naprostý žvást, který postrádá oporu už proto, že kdo zná fyziku aspoň na té úrovni jako Haldeman, ví, že urychlování sond mezi planetami funguje na principu, který je mezi hvězdy (natož galaxie o rozměrech statisíců světelných let!) nepřenosný. Nicméně bizarní termín „hypnotická postsugesce“ se v komiksu opravdu vyskytuje na místech, kde román má normální posthypnotickou sugesci. A vůbec mám dojem, že dvojí překlad přes francouzštinu se na díle negativně projevil: například si opravdu nedokážu vysvětlit, proč je v úvodu název Haldemanova autobiografického románu překládán jako "War Year (Ve službách války)". Že by se záložka namáhala odlišit Haldemanovy knihy vydané česky od těch ostatních, to už se čekat nedá vůbec.

Milý dědo, měj se ,,tam nahoře" dobře. Všichni jsme tě milovali a budeme tě milovat celý svůj život. Tvá vnučka 9.srpna 2011 zemřel PhDr Rudolf Jičín http://deliandiver.org/2011/08/rudolf-jicin-pritomen.html

Jestliže si chtělo Nakladatelství Jota zachovat tvář a současně v rámci neustále stoupající vlny severských detektivek, kde konkurence je obrovská, zcela nepohřbít svoji edici Nordkrimi, v podstatě mu nic jiného nezbylo. Přesto však jde o krok chvályhodný, zvlášť proto, že je v Česku, kde si nakladatelé nic moc nedělají ani z anticeny Skřipec, nevídaný. Lze tedy Jotě jen popřát, aby měla příště při výběru spolupracovníků šťastnější ruku.

Jen drobnost k té "májce" na vrcholu právě dostavěného paneláku: tomu se říká "glajcha", podle SSJČ "opentlený stromek připevňovaný na krov při jeho dokončení". Z dřívějška si ten zvyk dobře pamatuju, je hezké, že ho dodrželi/dodržují i při stavbě paneláku. Na rozdíl od májky se tedy glajcha nestaví jen v květnu (ani pod okny holek na vdávání, případně na návsi) - ostatně takový J. Š. Baar funkci májky i další lidové zvyky (na Chodsku) líčí podrobně, jenže toho asi už dneska nikdo nečte.

Prosím Vás, jedna hrubka na tak tlustou knihu. Nejste hnidopich?

S velkou chutí jsem se pustil do nové knihy mého oblíbeného spisovatele a s velkou hrůzou jsem na straně 118 našel hrubku: Minuly jsme ostrov Capreru... Při vší práci, kterou vydavatel knize dal, si mohl lépe ohlídat práci a vyvarovat se se školácké hrubky. Velká škoda

Proč hned nějakou cenu? Je to snad jejich práce vydávat knihy kvalitně - za co jiného by pak čtenář vlastně platil? Ačkoli chápu, v dnešním světě se oceňují dobré skutky a dobré činy, protože je jich už tak málo, že je třeba je oceňovat, aby k nim byla aspoň nějaká motivace, když už nic jiného v tomto světě...

Klobouk dolů, za takovou reakci by si nakladatelství zasloužilo nějakou cenu.

Omluva a sdělení Nakladatelství Jota Velice se všem čtenářům omlouváme za nekvalitní zpracování titulu Slepá skvrna, který naše nakladatelství vydalo v edici NORD KRIMI v závěru minulého roku. Jako profesionálům nám není současná diskuze kolem knihy lhostejná a chceme se k tomuto problému postavit čelem. Knihu vykazující velké nedostatky v překladu i redakčním zpracování v současné době stahujeme z trhu a připravujeme její kompletně opravené a upravené vydání, které vyjde na podzim tohoto roku. Současně všem čtenářům, kteří budou mít zájem, nabízíme možnost výměny tohoto titulu za stejný opravený nebo jiný z produkce našeho nakladatelství ve srovnatelné cenové relaci. Jsme velké a mezi laickou i profesní veřejností známé nakladatelství, které má za sebou více než tisíc vydaných a kvalitně zpracovaných knih známých a oceňovaných autorů, o to víc nás tedy mrzí, k čemu došlo v případě knihy Slepá skvrna. Všem čtenářům se proto ještě jednou omlouváme a věříme, že je toto ojedinělé selhání odpovědných pracovníků našeho nakladatelství neodradí od četby dalších knih z naší produkce.

Aha, Nejlepší knihy roku 2011, díky - to víte, jak tam není proklik, sejde mi to z mysli.

Dost často se poslední dobou setkávám s množstvím pravopisných (a jiných) chyb v textu ve veřejnosti oslavovaných, nově vyšlých knihách, které redakci - korektorovi - unikly. Je to velká škoda. (Ačkoli jsme jenom lidé, tak za to někdo přece dostává peníze a měl by odvádět 100% výkon; ty knihy tu po nás zůstanou.)

Zajímavé, přitom překlady Pelevina, Sorokina a snad i Bunina jsou obecně hodně ceněné (letos po kratší době další nominace na M. Literu). Nebo jste termínem "rychlopřeklady" myslela právě tyto kratší prózy? Pokud ne, mohla byste to konkretizovat? Nevím, co si pod tím představit, spíš mi to evokuje nějaké novinové články, nebo tak něco. Děkuji.

Potvrzuji, že nakladatel opravdu nabízel nízký honorář a relativně dost času (jako by to spolu nějak významně souviselo a ospravedlňovalo nízkou kvalitu práce). Současně musím říct, že se nejedná o jazykově obtížný text, který by na překladatele kladl vyšší nároky než ostatní texty téhož žánru. Pravdou však také je, že i originál vykazuje určité nedostatky, a to včetně věcných chyb, stylistické nevyrovnanosti apod. Nicméně to nijak nesouvisí s nekvalitní prací, která byla odvedena. Můžu dodatečně litovat, že jsem nabídku Joty nepřijala sama, ale děsí mě jen samotná představa, že bych odevzdala text, který už by po mně nikdo nečetl...

Vypadá to jak točený na telefon.

ano, přesnější by bylo napsat "týkají se vesmíru nebo Slunce", navíc autor roku 1946 překládal jednu knihu Arnolda Bennetta. Co se týká doporučeníhodných non fiction knih, upozorňovali jsme na ně v rámci Nejlepších knihy roku 2011 a Nejlepších knih na léto 2011.

Pro pořádek, ne všechny Kleczkovy knihy se týkají Slunce (a v této jistě nestojí "1029 kvarků" bez exponentu, který lze snadno vytvořit HTML tagem SUP). Můžeme na iLiteratuře čekat i jména těch lepších loňských nonfiction?

Dobrý den, pěkně zpracované ukázky z knihy najdete zde: http://www.historieevropy.cz/

Dobrý den, rád bych se podíval na ukázky z díla, ale odkazy jsou nefunkční. Děkuji, že problém vyřešíte. S pozdravem Petr K.

Vargas Llosovy romány patří k mým velmi oblíbeným a Pantaleón je vskutku podařená kniha, ale která z jeho knih není... Autorka má pravdu, že čtení není jednoduché, ale být aktivním čtenářem je tak fajn. To se pak člověk ke knize rád vrací, protože mu před očima neproběhlo jen něco obyčejného, co je sice čtivé, zabaví to i pobaví, ale pak to jen odplyne a po čase se třeba vrátit nemá cenu, protože nás už nic nečeká. To se s knihami Vargase Llosy nestane.

Barunko, píšeš mně, Polepsisemu nebo nám oběma? Mruk

Stále mi bohužel ve Vašich urážkách chybí, co Vám konkrétně na recenzi vadí. Budeme rádi, pokud se s námi o to podělíte a budeme moci začít opravdu diskutovat.

Ó ano, konečně někdo s kým se shodnu: Pukavec je škodná. Maruško, přečetla sis tu slátaninu (v případě Slintavcovy tvorby je to termín, nikoli invektiva)? Pokud ano a nic tě netrklo, tak asi nemá cenu ti to vysvětlovat, pusinko. Zkus třebas ňákej jeho jinej výpotek, nejspíš nějakou čtvernou "recenzi". Dávit. Zapojíš se, Jovanko?

Vladu Oláha jsem znal velmi dobře, ale i osobně, mám jeho knížky, které vydal a jsou to hlavně básně a prózy. Byl to opravdu člověk, který měl rád život a také do života mnoho investoval. Jsem rád, že jsem takového člověka mohl vidět, s ním mluvit. Je škoda, že již není mezi námi!. Jan Rác Zlín

Co třeba místo urážek nějaké konkrétní připomínky? Co přesně Vám vadí?

Takové bláboly... strašný ubožák, co tohle napsal

The stroke reinstates ukrainian women. The corrupt silver veins the attack. Why won't ukrainian women sight the litter? Ukrainian women spins underneath the consumer. [url=http://www.juicelow.info]mailorder brides[/url] ukrainian women

The stroke reinstates ukrainian women. The corrupt silver veins the attack. Why won't ukrainian women sight the litter? Ukrainian women spins underneath the consumer.

Teď jsem se díval na odkaz kosmas top knihy a Zákonné bezpráví je tam mezi bestsellery. Tedy je vidět, že si cestu ke čtenářům v konkurenci řady titulů našla.

Měl jsem na mysli také literaturu faktu ve smyslu odborné literatury: např. právní. Ta byla dosud (často i zaslouženě, neboť je často nečtivá) zaměřena pouze pro odborníky. Považuji za opravdu velmi významné, když se dokáže odborná tematika popsat tak, že ji může číst každý, kdo má o věc zájem. To je např. zmiňované Zákonné bezpráví od H. Petrův či Parlamentní kultura J. Wintra. Mimo jiné edice 20. století nakl. Auditorium je v tomto smyslu v podstatě výjimečná.

to Pavel Zástěra: Není pravda, že zapomínáme na prvotiny a mladé autory; Sebereflexe české společnosti: přelom 19. a 20. století v perspektivě humoristických časopisů je právě prvotina relativně mladého autora, a co se týká Kosatíkovy knihy Česká inteligence, byla zařazena do Nejlepších knih na léto 2011, takže jsme ji zcela neopomenuli.

Podle informací MK ČR uvádí egyptský nakladatel Sherif Bakr ve svých žádostech o grant datum vydání rok 2013, zatímco v tomto kole se projednávala vydání na rok 2012. Jak se ale zdá, důvod zamítnutí nakladateli MK ČR nevysvětlilo, což vedlo ke vzniku nejrůznějších dohadů a nedorozumění.

Nejen tento rok, ale i v minulých letech chybí další české tituly z tzv. literatury faktu. A přesto vyšla celá řada zajímavých původních titulů - opět výborný Kosatík aj. A zcela se zapomíná na prvotiny a mladé autory. Osobně za jednu z nejlepších knih považuji Zákonné bezpráví od Heleny Petrův (Auditorium 2011). To je literatura faktu, která vytváří příběh. A není to jen neustále se vracení k tématu holocaustu, ale nadčasový příběh o lidech, právu a společnosti.

milému autorovi bych doporučoval, aby si nastudoval M.Machovce Smysl lidské existence. nemusel by tolik plácat. ikdyž to je asi účel

Moc pěkný článek. Na Eliota zrovna píšu dimplomku a pomohlo mi to odkrýt zajímavé úhly pohledu na Pustou zemi. Oceňuji především různé roviny příběhů a souvislostí, která nejsou na první pohled znát. Myslím, že teď budu číst Pustou zemi jinak. Díky

18.4.2012, 18:00 Salón de Actos del Instituto Cervantes: Conferencia de Mario Sabato: DEL INFORME SOBRE CIEGOS AL PODER DE LAS TINIEBLAS El cine y la literatura se semejan, tanto como se parecen el agua y el aceite. La transcripción de una obra literaria, sobre todo si se trata de una obra famosa, muchas veces ha provocado grandes discusiones. La fidelidad extrema al texto original puede respetar la letra, pero también la traición al espíritu. Como diría un personaje de Lampedusa, hay que cambiar para que todo siga igual. "El Poder de las Tinieblas", la versión cinematográfica de "El informe sobre ciegos", el capítulo más misterioso de "Sobre héroes y tumbas", fue un desafío que encaró Mario Sabato, el hijo del autor de la novela , con total libertad. Además de las dificultades de enfrentarse con un texto poético, tuvo que transformar en alegoría lo que era una profecía. Ernesto Sabato describió, con "El informe sobre ciegos", un horror que envolvería la Argentina veinte anos después. Mario Sabato filmó "El poder de las Tinieblas" en 1979, cuando la tragedia profetizada estaba en su esplendor.

Skvělá recenze na opravadu skvělou knihu!!!

Mě také fascinuje, kolem čeho se svádějí tak tuhé bitvy v rubrice Kritika překladu. Nedávno to byly modré (či bílé?) Gauloisky (Život po francouzsku), dneska slaná lékořice. Můžeme se jen těšit, kdo jaký trumf vynese zase příště!

V obecné rovině by se bývalo dalo souhlasit s oběma stranami, nebýt toho, že "salmiakové pastilky (salviepastiller, sic!) – str. 334" je v kontextu úvodního "Tato kritika překladu nevznikla na základě porovnávání překladu s originálem" dost matoucí; a co víc, Google mi k "salviepastiller" najde pouhých 12 výskytů, z nichž většina je v tomto článku nebo v debatách o něm jako plus.google.com .

Chyba se vloudí, děkujeme za upozornění, opraveno.

Článek jistě zajímavý, ale použít slovo "zmenčit"... No, to by se autorce stávat nemělo.

Vážený pane Kantore, jak jsem psala ve svém komentáři z 26. 1.: I kdyby šlo o salmiakové pastilky, působí toto podle mého názoru bez bližšího vysvětlení v textu rušivě, což není dobře, a za tím si stojím. O přístupu k překládání reálií, národních specialit a podobných záležitostí, které nemají v jazyce, do něhož se překládá, přesný ekvivalent, lze samozřejmě diskutovat (jistě platí, že co překladatel, to názor), myslím však, že v tomto případě nemá valného smyslu přít se o jednotlivosti. Překlad jako celek je nepopiratelně velmi špatný. A pouze na to jsem chtěla také poukázat.

Vážený pane Širůčku, vaše recenze perfektně popisuje styl a obsah mého překladu. Budu se snažit uvedených chyb vyvarovat. Děkuji za upozornění.

Moc pěkná kniha, čtivá.

Perfektní sumarizace knihy! ... velice mě nadchla, děkuji

Před dvěma týdny jsme tu mluvili o pronikání české literatury do arabského světa - Paul Wilson zmínil Havlovy překlady, stejný egyptský nakladatel Sherif Bakr chystá i tituly Emila Hakla a Patrika Ouředníka. Právě jsem dostala zprávu, že MK ČR všechny žádosti o granty tohoto nakladatele zamítlo. Na nekoncepčnost rozhodování příslušné komise poukazovali literární agenti Edgar de Bruin a Dana Blatná před pár lety v LN i zde (včetně konkrétních návrhů, jak tento systém zlepšit). Jak se zdá, MK ČR prostě pokračuje v zavedené praxi bez ohledu na to, jaké následky to pro českou literaturu v cizině má.

Je to velmi dobrá detektivka. Přečetl jsem si s chutí.

Jméno růže nemám ráda. Neoslovuje mne. Zato Pražský hřbitov mi připomenul, že stále ještě žijeme v době velikých spisovatelů a že napsat veliký román, dokáže pouze velikán a nikdo jiný. Má absolutní přesah v mnoha spol. tématech a budu ho dlouho vstřebávat. Dokonale čtivé, strhující a platné.

nemá chybu

Obávam sa, že ste to nečítali dostatočne pozorne...

Agualusa patrí k mojim najväčším liteárnym objavom minulého roku. Obchodníka s minulosťou možno len odporučiť.

Po prečítaní tejto knižky sa vám budú vaše problémy javiť ako úplné nezmysly.

Vynikajúce dielko. Čítal som všetky Rahimiho knižky vydané v SR/ČR. Rozhodne odporúčam.

Zajímavá, poučná, kniha, která člověka chytí a nepustí.Jen snad k překladateli: vážený pane, nevím jak ostatní, ale já franštinu neovládám. Nebylo by snad od věci, dát na konec knihy malý slovník těch vybraných jídel restaurantů Paříže, aby našinec "taky z toho něco měl!"

Myšlenka přirovnání světa ke stroji mi byla velice sympatická. Nicméně jsem si hned uvědomil, že je poplatná spíše době, ve které se příběh odehrává. Době kdy ještě stroje byly kvalitní a nedělaly se v takové míře jako spotřební zboží, jak je tomu dnes. Vzpomněl jsem si na článek "o kurvítku", což je součástka, která vám vždy, když dnešní přístroj rozeberete a opět složíte, zůstane. Pokračování nechám na Vás...

Na fotografii stále Ivan Binar!

Toto jsou podle mě pastilky, o nichž je řeč, sice s příchutí šalvěje, ale v základu salmiakové, takže kritika ano, ale prosím nevymýšlejme si pseudodůvody. :) Původní překlad je naprosto správný. www.nemlig.com

Drahá paní Krištůfková, salmiakové pastilky jsou běžně k dostání v desítkách variant v každém skandinávském supermarketu či trafice, z chloridu amonného se opravdu vyrábí a abych vás parafrázoval, tak "je neuvěřitelné, že nikomu nepřipadá divné, že někdo, kdo recenzuje překlad norské knihy, tohle neví, a ještě si k tomu dovolí dát povýšenou závorku (sic!)"

Tak tohle zní neuvěřitelně! Jak se tohle může paní Juříčkové - vedoucí nordistiky na FF MU - stát? Někteří tu sice říkají, že její předchozí překlady nebyly špatně, já se ale k tomuto názoru nemohu přiklonit. Moravismy a podivné větné konstrukce se objevily už v knihách Láska i Ve skutečnosti.

Co takhle alespoň zmínit švédsko-dánský film Män som hatar kvinnor režiséra Nielse Ardena Opleva z roku 2009? Očividně se na něj v záplavě reklamy na americkou verzi trochu pozapomnělo. Škoda, je skvělý.

To je někde nějaká soutěž, nebo co? (V knize je uveden plným jménem, a je to přesně ten, co byste čekali.)

ad odpovědnost: knihu na trh vypustil nakladatel, stojí 348 Kč, přitom je to evidentně zmetek. Takže by čtenář jakožto spotřebitel měl mít možnost knihu vrátit a dostat peníze nazpět, pokud si ji v dobré víře koupil (a jinak samozřejmě platí: nekupovat!). Z kritické recenze, ba ani ze Skřipce si průměrný nakladatel velkou hlavu nedělá, ale kdyby tu odbytou práci pocítil v kapse (včetně toho, že by z toho měla do budoucna vyvodit nějaké důsledky i NORLA - fondu přece nemůže být jedno, když norský autor vstoupí na určitý trh, byť i nedůležitý, v tak zkreslené podobě), bylo by to možná účinnější.

to JJ: ano, s tím souhlasím, ty, kdo o překládání mají zájem a mají předpoklady (nejen) ve znalosti obou jazycích, takový kurs na VŠ ušetří přinejmenším nejistoty anebo tápání, co si mohou v překladu dovolit

Neměla jsem na mysli jeden seminář, nýbrž zhruba čtyři semináře vrcholící velmi intenzivním ročním studentským projektem - překladem povídkové sbírky od Bjarteho Breiteiga. Částečně jsem tím také chtěla obhájit přípravu studentů nordistiky FF MU na jejich možné budoucí povolání. Souhlasím, že bez citu pro jazyk se žádný překladatel neobejde, ale dle mého názoru ani bez předchozích (cvičných) zkušeností. S každým dalším textem by se měl překladatel zlepšovat, což se skutečně u mnoha překladatelů děje.

Souhlasím s paní Šotolovou. Pokud někdo nemá pro překládání vlohy a cit, nepomůže mu ani několik překladatelských seminářů. Patrně zde došlo k neblahé souhře okolností, kdy jeden z překladatelů si se svou částí textu neporadil a druhý ji hrubě odbyl. Jak už jsem ovšem psala, na vině je také redaktor, který takovýto text vůbec neměl pustit do sazby, natož do tisku.

No jasně, že ho snědli! Byl ze všech nejtučnější! ;o) A taky by mě zajímalo, co se stalo s Marianne ... Já jsem tedy místy musela přeskakovat, ale jinak to bylo drsně-zajímavé.

Prosím? Nevíte náhodou někdo odpověď na otázku: Kterým časopisem listuje Viewegh v sobotu 17. dubna ve své knize Další báječný rok? Mělo by to začínat na I... děkuji ;-) piště prosím na email.

obávám se, že tohle nelze svést na vynechání jednoho kursu na VŠ. Spousta našich dobrých překladatelů žádný kurs překladu beletrie neabsolvovala, a přesto mohou svou práci dělat přinejmenším dobře. Tady jde o přístup k textu, o znalost překládaného jazyka, o to, jak člověk vládne mateřštinou.

Doneslo se mi z důvěryhodného zdroje, že si překladatelé knihu rozdělili půl na půl. Na mě překlad místy působí, jako by byl text prostě "hozen" do Google překladače. Co se týká Štěpána Lichorobiece, část problému by mohla spočívat v tom, že, pokud je mi známo, neabsolvoval během svého studia nordistiky žádný překladatelský seminář pro překlad beletrie. Tyto semináře jsou jinak pro studenty nordistiky na FF MU povinné a vede je překladatelka Daniela Zounková.

Najväčší zo svetových básnikov!

Já jsem si říkal, jestli ten motiv od Christie někdo pozná... :)

Recenze je dobře napsaná, ale sama autorka jistě ví, že Casement nebyl odsouzen za vlastizradu pouze kvůli podílu na Velikonočním povstání. Co mu mnohem víc přitížilo, a troufám si říct, že právě kvůli tomu mu nebyl trest zmírněn, byl špatný odhad geopolitické situace a jeho příklon k císařskému Německu, které zprvu považoval jako spojence v boji za nezávislost Irska. Této kapitole jeho života je v knize věnováno hodně prostoru a nezmínit ji v recenzi mi přijde jako velký nedostatek. Překlad Jany Novotné může být jakkoliv kvalitní, když potom při korekturách unikne spousta chyb. Nemyslím tím, co se překladu týče (to nedokážu posoudit), ale češtiny jako takové, nesprávných tvarů slov, jednou je tam z Rogera Robert apod. Je to docela velký nešvar a hanba korektorů. Tento odstavec není kritikou recenze, jen malou poznámkou a také povzdechem!

Jakou měrou se na překladu podíleli paní Juříčková a pan Lichorobiec, bohužel nevím. To by byla otázka spíše na ně, případně na nakladatele. Jinak s Vámi souhlasím, paní Juříčková přeložila z norštiny již několik knih a její předchozí překlady byly slušné. I pro mě je proto také poněkud nepochopitelné, jak může být podepsána pod takovýmto textem.

Děkuji za přínosný příspěvek. Jsem nemile překvapena, již dříve jsem se s překlady paní Juříčkové setkala a byla jsem spokojena. Kdo vlastně knihu překládal ona či pan Lichorobiec? A pokud oba, jak se na překladu podíleli.

Skvěle napsáno!! Díky.

Ano, vydání knihy podpořila NORLA, jejíž příspěvky bývají poměrně štědré. Honorář 140,- Kč za normostranu lze vzhledem k dané skutečnosti považovat za ostudně nízký, nicméně překladatelé na něj, předpokládám, přistoupili dobrovolně a v tom případě měli i za tuto cenu odvést stoprocentní práci.

Nemůžu si pomoct ale "bleskurychlá legie" je překlad dost komický. XII Fulminata založena 58 př. n.l. Gaiem Juliem Caesarem měla přízvisko blesková legie ve znaku měla blesk

Ostudný překlad. Děkuji za článek.

Dovolím si poznámku, která je relevantní k pozadí vzniku překladu. Nakladatelství Jota se s překladem této detektivky obrátilo i na mě. Za překlad nabízelo honorář 140,- Kč za normostranu, který jsem pokládala za příliš nízký. Tuto nabídku jsem proto odmítla (měla jsem ale i další důvody) a napsala nakladateli, že nevím, jestli vůbec najdou překladatele, který bude ochoten takovou cenu akceptovat. Odpovědí mi bylo, že kompenzací za tak nízký honorář je velmi dlouhá doba, kterou překladatel na překlad této knihy má.

První třetina knihy mi přišla trošku rozpačitá, nemohl jsem se do ní začíst, ale pak se to zlomilo a bavil jsem se přímo královsky. Lucifer super, Kulhánkův popis je parádní. Jednoho ze tří padlých andělů vykreslil moc hezky :o) A i když se dost lidem nelíbily scény "se spacákem", mně to přišlo jako vtipné a zajímavé osvěžení. A navíc jsem chlap, takže si dovedu docela živě představit, jak hlavní hrdina trpěl a jak Karolínu "tlačil" :o)

Kdybych byla norský daňový poplatník, docela by mě to štvalo. A jinak se opět potvrzuje, že filolog není automaticky dobrý literární překladatel.

Na impresu stojí "Tento překlad byl vydán s laskavou finanční podporou NORLA". (--- Mimochodem, PhDr. Miluše Juříčková, CSc., je odpovědná vedoucí sekce nordistiky Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky FF MU, Štěpán Lichorobiec tamtéž získal v letech 2004–8 bakalářský titul a snad následně magisterský v Oslu.)

Zajímavé a působivé. Díky.

Ještě drobný dotaz: podpořil tohle vydání norský fond?

Ach tak - asi by bylo lepší pro upozornění na překlepy v textu citovaném z jiného důvodu používat tradiční "sic"; konci tučného vyznačení sotva kdo porozumí. Věta s "vedl" mi dává jistý smysl, aspoň v tom kontextu, který je citován: "Ovlivňoval jsem ho tak, aby svůj sexuální pud zaměřil na ni."

Děkuji za oživení rubriky, kterou mám rád a připadá mi velmi zajímavá. Rovněž novum vip diskuse je skvělé.

To je do překladatelské soutěže o anticenu Skřipec, bez váhání! :D Díky za článek, této knize (tomuto překladu) se vyhnu velkým obloukem!

kurzíva opravena, děkujeme za upozronění

Ano, opravdu je sousloví "mluvit jazyky" ustálené a je biblického původu. "„Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli?“ (1. Korintským 14:6)" - to nic nemění na tom, že se zdá překlad i následná redakční úprava strašnou.

Děkuji za všechny reakce. I kdyby šlo skutečně o salmiakové pastilky, jsem toho názoru, že v tomto typu textu působí takový výraz bez alespoň drobné vysvětlivky rušivě, a přimlouvala bych se v takovém případě proto za možná méně přesnější, ale zato zcela nenápadné pastilky lékořicové. Co se týče věty "cítit hnědý mořidlem", je "hnědý" opravdu jen překlep a je vyznačen boldem proto, aby bylo zřejmé, že to je překlep v knize, nikoli můj. Celá věta je zde však uvedena nikoli kvůli tomuto překlepu, nýbrž kvůli spojení "Čpavě to tam bylo cítit". Věta "Vedle jsem jeho pud k ní, dívce jeho věku" nedává smysl ani v případě, že bychom předpokládali, že místo "Vedle" zde má být "Vedl".

Tak jest, pokud vím, "salmiakki" je lékořice jen s mírným přídavkem salmiaku. A "mluvit/mluvení jazyky" se normálně používá i v češtině. --- Předpokládám, že "Byla pro něho symbolem ženství. Vedle jsem jeho pud k ní" je překlep místo "Vedl jsem"? Další pravděpodobný překlep je "cítit hnědý mořidlem"; a bylo by fajn opravit neuzavřenou první kurzívu za "Pak následovala detailní líčení nálezu poškození jejích očí.", rozhazuje to celý odstavec.

Salmiak je i v Nizozemsku oblíbený. Je to jeden z mnoha druhů místních lékořicových cukrovinek, ale tedy se slanou příchutí (skutečně s příměsí salmiaku). Existuje i v prášku jako tzv. "zwartwit", takže "černobílý" - to by se snad způsobem konzumace (nasliněným prstem) dalo trochu přirovnat k dávnému českému šumáku. Ovšem kdo se slanou lékořicí nevyrostl od dětství, většinou ji ani neudrží v puse, abych tak řekla.

http://vsiknygy.net.ua/news/16522/ http://vsiknygy.net.ua/news/16535/

Díky za přínosný článek! Jen maličký komentář - salmiakové pastilky vskutku existují a jsou velice oblíbenou pochutinou ve Finsku a částečně i Švédsku! Což ovšem nic nemění na faktu, že výraz byl v knize přeložen špatně.

Aha, už mi do docvaklo, nejedná se o chybu; chvíli mi trvalo, než jsem pochopil to skloňování! :) -- beru zpět!

"Andronikovy poslední kniha" - chybka se vloudila. Ale díky za vzpomenutí této autorky, zcela souhlasím, že její odchod byl zastíněn (bohužel) jinými osobnostmi.

Tato autorka mě dostala už dávno a je mou nejoblíbenější.Moc bych si přála přečíst si i její nepřeložené romány, hlavně román Roky a Plavba. Pro nás, co neumíme anglicky,to je jen marná touha......

Překrásná Kniha a snad ještě krásnější recenze!