Magda de Bruin Hüblová

Magda de Bruin Hüblová

Narodila se v Praze, od roku 1982 žije v Amsterodamu. Po maturitě na pražském gymnáziu pro studující při zaměstnání studovala na Amsterodamské univerzitě slavistiku. V roce 2003 založila s manželem Edgarem de Bruinem (překladatelem české literatury) literární agenturu Pluh, která zastupuje několik českých spisovatelů v zahraničí. V letech 2004-2008 působila v Českém centru v Haagu. Překládá nizozemskou literaturu (m.j. m.j. de Moorová, Hermans, Grunberg, Nooteboom, Wieringa, Enquistová, de Costerová, Palmenová, Westerman, Kuijer...). Je na seznamu překladatelů, jejichž práci podporuje Nizozemský literární fond a vlámský fond Literatuur Vlaanderen.

Součástí výstavy Milana Hulsinga v nizozemském Delftu je komiksové zpracování Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy. Také výloha tamního knihkupectví Paagman je věnována delftskému občanu Hulsingovi a této knize: historické centrum města je tedy momentálně ve znamení Čapkových povídek v nizozemském provedení.

Anne Franková se dostala „pod deštník“ queer dějin holokaustu na základě jedné pasáže v denících, v níž vyjadřuje stejnopohlavní touhu. Jak se k těmto „queer stopám“ stavějí české překlady? A jak ovlivňuje debatu na toto téma volba slova „girlfriend“ / „friend“ v anglických překladech?

Dvě evropská Česká centra se letos ruší, tři nová – z toho dvě v Asii – se zakládají. Znamená to, že s propagací české kultury v Řecku (ČC Atény bylo otevřeno v roce 2018) nebo v nizozemské jazykové oblasti (tam působí ČC třicet let) máme hotovo?

Širší uznání na sebe nechalo dlouho čekat, ale v současné době patří Anjet Daanje k nejvýraznějším literárním osobnostem nizozemské jazykové oblasti. Ve své tvorbě kombinuje napětí s ponorem do psychologie postav, což vede k nečekaným zvratům. Styl psaní mění podle charakteru knihy. S jejím dosud nejúspěšnějším románem Píseň o čápu a velbloudovi se teď můžou seznámit i čeští čtenáři.

Román Mary navazuje na širší trend, který se vrací k anglickým romantickým spisovatelkám 19. století a objevuje v jejich životě a díle netušené emancipační snahy či nepředpojatý přístup ke stejnopohlavním důvěrným vztahům – bez udělování nálepek bisexuality nebo homosexuality. Výprava „k pramenům“ (v češtině bohužel nečetným) přináší mnoho zajímavého.

Hanneli Goslarová vstoupila do dějin jako kamarádka Anne Frankové. Přitom osud její rodiny není o nic méně dramatický než příběh Frankových. Novinářka Dina Kraftová podává ucelený obraz Hanneliny osobní historie podpořený částečně i rozhovory s devadesátnicí Hanneli v posledních měsících jejího života.

Nizozemská divadelnice a spisovatelka Enne Koens je známá především jako autorka knih pro děti a mládež. Zabývá se v nich závažnými tématy (nemoc a smrt, rozvod rodičů, šikana ve škole apod.), ale umí je podat prostě a s humorem.

„Vzpomínky Oty Pavla: literární klenot.“ „Klenot české literatury klade otázku: Čím je pro nás ryba?“ Tak a podobně uvítali nizozemští a vlámští recenzenti dubnové vydání Pavlovy povídkové sbírky. Úspěch je o to překvapivější, že nejde o Pavlovu premiéru v nizozemské jazykové oblasti.

Nizozemská spisovatelka, která psala fantasy, když se tomu tak ještě neříkalo, volí za protagonisty svých knih mladistvé hrdiny, a proto bývá řazena k literatuře pro děti a mládež. Sama se považuje za autorku vědeckofantastických románů a svou bohatou fantazii uplatňuje i jako ilustrátorka.

Den po sv. Jeronýmu, patronu překladatelů, byla oceněna publikace, která se věnuje historii překládání v Nizozemí. O několik týdnů později připravil deník NRC na téma překládání zvláštní přílohu. Kromě recenze obsahuje i rozhovory s řadou současných nizozemských překladatelů – o jejich práci, zápalu pro věc, ale i potížích, na které narážejí.

Kniha, jejíž vydání vyústilo v Nizozemsku ve velkou blamáž autorky i celého předcházejícího výzkumného projektu, se v anglickém originále nadále prodává a vychází v dalších jazycích – i v českém překladu. Nechají se čeští čtenáři nachytat na klamavý příslib, že se teď konečně dočtou, „kdo zradil Anne Frankovou“?

S ilustracemi nizozemské autorky Annet Schaapové vyrostla generace dnešních třicátníků. Její pozdní prozaickou prvotinu Lampička, určenou v nizozemštině dětem od 7 let, ale zejména její svérázné převyprávění sedmi klasických pohádek pro starší děti s chutí čtou i dospělí čtenáři.

Čeští literární překladatelé to nemají jednoduché – to je známá věc. Ale nepřispívají k tomu trochu i sami třeba tím, jakým tónem probíhá udělování Anticeny Skřipec? Na mezinárodním překladatelském fóru se ozývá otázka na tělo: „Co děláte pro zlepšení svého postavení?“

Osmdesát let po druhé světové válce je téma protinacistického odboje a holokaustu v literatuře stále živé, což se přirozeně projevuje i v českých překladech z nizozemštiny. V posledních letech se však zdá, že zájem českých nakladatelů i čtenářů o takové tituly nebývale vzrostl. Není dokonce větší než zájem o příběhy českých obětí holokaustu?

Jak vypadal druhý rok pandemie: přehled literárních událostí v nizozemské jazykové oblasti doplňuje souhrn údajů o nizozemsky psané literatuře u nás. České nakladatele by mohly zajímat informace o podpoře překladů ze strany literárních fondů, dychtivým čtenářům předkládáme seznam přeložených titulů za minulý rok a plánovaná vydání. Připomínáme literární události v roce 2021, při nichž se u nás představili nizozemští a vlámští autoři, a upozorňujeme na ty, které nás čekají v roce 2022.

S Jeroenem Brouwersem odešel romanopisec a břitký polemik, rozkročený mezi Nizozemskem a Vlámskem, který za svou šedesátiletou literární dráhu získal snad všechny významné literární pocty této jazykové oblasti. Přesto dosud uniká pozornosti českých nakladatelů. Jen jeden jeho román byl přeložen do slovenštiny.