Jovanka Šotolová

Italské Alpy, bratři Luigi a Alfredo, těhotná Elisabetta, otcova sebevražda, zabijácký divoký pes, nebo snad vlk? Romantické koupání v řece a drsné rvačky po barech. Láska a přízeň, o které se ale nemluví. Stostránková novela italského spisovatele Paola Cognettiho přináší tolik motivů a překvapení, že s ní projdeme pořádným kusem života.

Román jako stručná a co nejúsporněji sepsaná, o to však působivější zpráva o útrapách života v cizí zemi a o tom, jak se psaní stává v nehostinném světě útočištěm. Hranice pravdy a lži – nebo spíš skutečnosti a snění jsou v textu Agoty Kristof záměrně nejasné.

Klimatická změna jako osobní problém: Paolo Giordano poutavě prolíná intimní, společenské a celosvětové průšvihy a ukazuje, že pochopit vážnost situace není tak složité jako začít jednat, abychom odvrátili nebezpečí, když se jim řítíme vstříc. Protože my to často prostě nedokážeme.

Besedovat o literatuře u jezera je příjemné, ale okružní plavba s oblíbeným spisovatelem nebo mediální hvězdou k úspěchu festivalu nestačí. Za tím stojí tradice, pečlivá organizace a dobré nápady: třeba posadit všechny pozvané autory do jednoho stanu.

Na přelomu října a listopadu to na francouzské literární scéně vře: poroty hned několika prestižních ocenění vyhlašují nové laureáty. Někteří z favoritů se sice už od léta objevují ve vícero nominacích, nakonec ale mohou odejít i s prázdnou. Anebo třímat několik pohárů najednou.

Knižní festival v Paříži představil aktuální knižní produkci francouzských a quebeckých nakladatelství, ale hledal také náplasti na bolavá místa celého knižního provozu: od podpory čtenářství v kategorii mladších čtenářů, zahlcených sledováním sociálních sítí, po metodiku informování o rostoucích cenách knih až znepokojivý úspěch segmentu prodeje použitých knih.

Proč založit knihkupectví na ostrově? Komu a jak tam nabízet knihy? Bénédicte Deprez stojí v čele jediného, o to však zajímavějšího knihkupectví v Noirmoutier.

Festival Écrivains en bord de mer organizují Bernard a Brigitte Martinovi – k literatuře mají blízko a v jejím šíření vidí své poslání. Zároveň také oba stojí v čele nanteského nakladatelství Joca Seria. Bernard Martin se snaží četbu propagovat také u mladé generace.

Festival Écrivains en bord de mer (Spisovatelé u moře) se na francouzském pobřeží u Atlantiku koná již 28 let, a to ve slavném letovisku La Baule. I v letošním roce ho organizátoři rozšířili také na ostrov Noirmoutier.

Lisa o svém znásilnění lhala: ale proč? Jak mohla nechat odsoudit nevinného? A proč chce najednou změnit výpověď? Francouzská autorka Pascale Robert-Diardová chce ukázat, že hnutí #MeToo nemá jednu, ale tisíce tváří, a role oběti a viníka nemusí být jednoznačné.

Zatímco se hladina českého rybníčku knižní branže spokojeně rozvlnila po zavedení nulové sazby DPH na knihy, francouzský tisk loví sólokapry ze samého dna. Kauzy jsou to závažné, ačkoli působí, jako by je inicioval sám Arsène Lupin.

Kreativní Evropa, Culture Moves Europe – co tyto výzvy nabízejí pro české spisovatele a překladatele? Je možné žádat i o dva miliony eur, ale vždy za přesně stanovených podmínek. Viktor Debnár z Kanceláře Kreativní Evropy představuje hlavní rysy různých dotačních programů; administrativa složitá není, větším oříškem pro žadatele bývá správně definovat obsah a koncepci projektu.

Evropou se přehnala válka, vše se tedy v dobré obrátí? Nikoliv. Po starých utrpeních zůstala traumata, křivdy nelze jen tak zapomenout, násilí a zlo nezmizelo. Manu Larcenet vytáhl z románu Philippa Claudela všechnu temnotu a předestírá nám ji ve vizuálně exkluzivní komiksové podobě.

Ovdovělá Nives nechce za dcerou do Francie, protože doma je doma, ačkoli jí tu společnost dělá jenom jedna slepice. Stačí ale zvednout telefon a svět kolem ožije až moc. S Lorianem začnou oprašovat veselé vzpomínky a pak i bolestnější věci, které si měli říct už hodně dávno.

V letos vydaném románu L’Échiquier (Šachovnice) Jean-Philippe Toussaint ohledává hranice autobiografické fikce: vyprávění o sobě prolíná vzpomínáním na osudy jiných. Náš rozhovor se tak přirozeně stáčel k tomu, jak literatura nakládá s příběhy a jak si je může přivlastňovat.

Román s atraktivním názvem má prvky romance, módního „feel good“ příběhu i příručky osobnostního rozvoje. Je to nenáročná, oddechová četba a mohla by se hodit pro ukrácení delší cesty vlakem nebo jiné nudné chvíle. Bohužel však ani tuhle roli nejspíš nesplní. Tam, kde by původní text ještě prošel, vše shodí odbytý překlad.

Příliš nenápadná, příliš obyčejná a příliš jiná – Annie Duchesne si v osmnácti na letním táboře uvědomuje, že mezi své vrstevníky vůbec nezapadá. Pochází ze skromných poměrů, vyrostla na maloměstě, chodila do dívčí katolické školy. Svět mimo domov je surový a nepřátelský.

Syrové a v určitém smyslu surové: takové jsou texty francouzské spisovatelky Annie Ernaux. Když otevřeně popisuje velmi důvěrné okamžiky, empaticky se vžívá do pocitů svého mladšího já. Svůj život ale zároveň dokumentuje s chladným odstupem nezúčastněného sociologa.

Ty holky nikoho neposlouchají, kradou, jsou drzé a zlé – a přesto v románu vystupují jako kladné postavy. Obraz Itálie třicátých let oslavuje přátelství a také vzdor proti společenským tabu a konvencím. Zůstává však silně černobílý.

Cesta za slávou a trápení s překlady: Milan Kundera a jeho francouzské trable.

Ve Francii pozorují pokles čtenářských aktivit u dětí už od začátku devadesátých let: počet přečtených knih výrazně klesá ve věku kolem 11 let. Tento fenomén rozhodně není francouzským specifikem, i proto mohou být závěry tamějších výzkumů poučné také pro nás. Podobně jako pátrání po tom, kam malí čtenáři mizí.

Beznaděj a naděje, smutek a radost, smrt a život – jako se mořské vlny bez ustání valí ke břehu, hnány zdánlivě klidnou, ale mocnou silou, i lidské osudy houpavě směřují k jistému konci. Konec však může být i začátek: jeden život odejde a druhý dostane novou šanci. Román francouzské autorky Maylis de Kerangal pluje v rozbouřeném moři hraničních momentů několika životů.

Literatura může pomáhat a chránit, ale také ubližovat. Tematika různě pokřivených nebo nerovných mezilidských a zejména partnerských vztahů má v literatuře i dalších sférách umění své pevné místo, a to od antiky po dnešek.

Rozumbrada a vášnivý zahradník – poznáváte vlastní dítě? Pak vás potěší příběh o Křístkovi. Francouzský spisovatel Maurice Druon ho sepsal před sedmdesáti lety, ale aktuální je i dnes. Možná právě dnes.

Laureátkou Nobelovy ceny za literaturu se letos stala francouzská spisovatelka Annie Ernaux. Porota vyzdvihla její práci s „pamětí“. Myslí se tím způsob, jak ve své literární tvorbě dokáže spojit osobní vzpomínky s podchycením historického a společenského kontextu, v němž se její životní peripetie odehrávaly.

V rámci letošního Světa knihy nám poskytla rozhovor Vanessa Springora, autorka románu Svolení, v němž se po mnoha letech vrátila k příběhu z doby svého dospívání. Ve čtrnácti letech se stala milenkou staršího muže, slavného spisovatele. V knize se s odstupem zamýšlí nad tím, jaké společenské mechanismy se podílely na tom, že Gabriel Matzneff mohl beztrestně udržovat vztahy s nezletilými, a dokonce se těšil uznání uměleckých kruhů, když své pedofilní záliby popisoval v knižně vydávaných denících.

V oblasti sexu očividně panuje a panovalo obrovské množství mylných předpokladů, mýtů i bizarních projevů lidské pověrčivosti. V systematicky pojaté knize o historii sexu se dostane nejen na ně – autorce se totiž v poutavém vyprávění podařilo skloubit odlehčený tón se zaujetím a poučeností.

O slepicích vesele i vážně, sepsáno s lehkostí, ale v kulisách nesnesitelné tíže bytí – a odcházení. Xavier Galmiche pozoruje nenápadný půvab kurníku a medituje o červené a černé, o bosé horákyni či o paní krůtě. Jeho zápisky z neobyčejně živého dvorku jsou však hlavně výzva k přemýšlení o světě, o Bohu, o reálné variantě samozásobení, o tom, že chovat slepice znamená mít občas i krev na rukou.

V rámci účtování s loňskem jsme se probrali diskusními příspěvky. Prostor, kam mají vstup všichni naši čtenáři, nám slouží jako zpětná vazba. Většinou se projeví jako zcela nečekaný zásah bumerangu. Přesto je pro nás cenným zdrojem poučení a někdy i zábavy. Máme své věrné hlídače, redakcí oceňované kritiky i obávané remcaly.

Nový Houellebecq? Sedm set stran o nadvládě médií a sociálních sítí v globalizovaném světě, o efemérnosti informací, byť jsou sebetragičtější, o síle deep fake a virálů, o atraktivních i negativních stránkách života vysoce postavených státních úředníků, o smutném individualismu, o důležitosti rodiny a přátelství, o bídě i radostech sexuality. A o kousku jednoho života, který se v nejlepším začne hroutit a destruovat.