Brněnské nakladatelství Elg, jehož prvním vydavatelským počinem byl sborník ibsenovských studií Ipse, Ipsa, Ibsen (2006), se i v roce 2008 vrátilo do skandinávského divadelního světa. Třísvazkový titul 3x3 Norén Fosse Saalbachová představuje českému čtenáři současné skandinávské drama v podobě jeho tří nejznámějších dramatiků.

O čem píší současní skandinávští dramatici? Vlastně o tomtéž jako Ibsen a Strindberg. O účtování po sebevraždě, o úzkosti, o krizi středního věku, rodičovském egoismu, šosáctví, o manželském pekle, o démonech v naší duši a znovu a znovu o smrti. Všichni do jednoho si navíc volí středostavovské hrdiny. Přitom dokazují, že „lidé si zaslouží politování“ i nyní, a že i měšťanovi dneška je akutně zapotřebí nastavovat zrcadlo – a bez milosti ho dráždit.

Jak je trojsvazková antologie současného skandinávského dramatu, již pod názvem 3x3 Norén Fosse Saalbachová vydal Elg, zvláštní coby nakladatelský počin a knihkupecký artikl, tak je z hlediska čtenářského zážitku skvělá: dynamická, různorodá, dobře přeložená.

Specifický fikční svět, který pro mnohé většinové čtenáře zůstával neznámý, přibližuje autorka hravě a s humorem. Kniha naznačuje, že fanfikce si pozornost (nejen) literárních teoretiků zaslouží.

Jedinečná publikace svého druhu. Přestože se v době jejího vydání našly dílčí studie a studentské práce zabývající se fenoménem fanfikce, v češtině neexistovala žádná monografie, která by ji uchopovala takto důkladně a systematicky.

Michal Ajvaz i ve svém nejnovějším románu důmyslně a s neuvěřitelnou fantazií komponuje síť na sebe navazujících, křížících se a vzájemně se ovlivňujících příběhů. Opět vytváří intertextové vazby mezi jednotlivými fikčními rovinami textu a navíc včleňuje do knihy další autorský text, jehož dialogy jsou vedeny v yggurštině – neznámém a nesrozumitelném jazyce, který Ajvaz pro tento účel vytvořil.

Experimentální povídky polské autorky Lidie Amejko jsou těžkým soustem i pro hravého čtenáře. A právě proto stojí za to si je přečíst.

Čtrnáctiletý Lorenzo není normální „malej kluk“. Aby rodiče přesvědčil, jak je v kolektivu oblíbený, namluví doma, že ho spolužáci pozvali, aby s nimi strávil týden na horách. Mezitím si ale tajně naplánuje týden klidu. Chystá se ho prožít ve sklepě. Se sušenkami, cocacolou, konzervami s tuňákem, videohrami a hororovými romány.

V Bohu v troskách se Kate Atkinsonová vrací k osudům rodiny Toddových, které zachytila už v Životu za životem. V novém románu Atkinsonová omezila postmoderní experimenty se strukturou vyprávění, a tak se čtenář může dobře soustředit na autorčino zachycení obrovských změn, jež se udály v poválečné Británii, přerodu konzervativní společnosti s neprostupnými třídními bariérami v moderní zemi, kde jsou sice dozvuky starých pořádků stále ještě patrné, ale kde je již možné skoro vše.

Jako zjevení působí debut dvaasedmdesátileté básnířky Svatavy Aubrechtové. Suverénně a bez křečovitých experimentů nám předkládá ucelenou a usazenou sbírku poezie, jež by neměla uniknout pozornosti.

Sbírka zhruba stovky nejzdařilejších textů, jež autor publikoval na serveru krajnicky.cz. Upoutá nejen vtipností, vytříbeným jazykem a stylem, ale i pozorností, s níž se věnuje některým aktuálním tématům naší doby.

Celý název Balvínovy prvotiny: Mácha: Deníky — Turistický průvodce nás vede k myšlence, zda snad nejde o novou edici Máchova šifrovaného deníku. Ve skutečnosti zde však jde nanejvýš o volnou inspiraci. Autor staví do Máchovy role sám sebe. Hlavní hrdina se silně autobiografickými rysy má být moderním „rozervancem“. Korektor a spisovatel v jedné osobě na sebe bere odvážný úkol — napsat průvodce po kraji Máchových toulek, tedy po Kokořínsku.

Několik důležitých otázek, které se dotýkají našich základních hodnot, nastoluje útlá kniha Město světla španělského spisovatele Andrése Barby. Točí se kolem případu dvaatřiceti zemřelých dětí a popisuje zvláštní střet světa dětí a dospělých.

Osamělý muž, španělský zlatník středního věku, v New Yorku na konci devadesátých let vzpomíná na svou jedinou lásku, jež do jeho života vkročila znovu a naprosto neočekávaně před pouhými několika dny. Ty však od současnosti dělí celá desetiletí... Elia Barceló postavila zápletku své prózy, odehrávající se na sklonku starého milénia, na časovém paradoxu.

„Zlatník“ rozhodně nepatří k pravověrné vědecké fantastice. Filigránská práce autorky čtenáře nadchne i poté, co prohlédne její trik...

Ve středu 4. května tohoto roku mělo české publikum čest zhlédnout premiéru hry izraelského spisovatele Jicchaka Bar-Josefa nazvanou Šimon.

U nás v Bohane to žije a umírá jako v tarantinovské gangsterce. Dystopický román je zasazen v roce 2054, ale hodně vypovídá o současném i minulém Irsku. A jeho unikátní mnohovrstevnatý jazyk má ke spisovnosti daleko jako z Galway do Londýna.

Kniha nekniha, o které byste se možná nikdy nedozvěděli a do smrti toho litovali.

Kovoví čápi, dýňové kočky, dusivá moc plížící se mlhy – ale také touha snít, pochopit sama sebe a znovu najít smysl ve zdánlivě samozřejmém. To vše se setkává na několika desítkách stran novely, kterou právě vydává crowdfoundingové vydavatelství Crowdpress.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.

On a ona. Vypravěč a Marianne. Začíná to pořád stejně a nevinně, jedno je však jisté: výsledek vždy katastrofální. Důvěrné situace se mění v bezprostřední ohrožení a blízcí lidé se stávají cizinci. Sami pro sebe si říkáme, že něco takového by se nám přihodit nemohlo, ale ve skrytu duše víme, že se obelháváme.

Úvodní povídka z knihy Geschichten mit Marianne, za kterou rakouský spisovatel Xaver Bayer získal Rakouskou knižní cenu 2020, je noirové podobenství o vzájemné neproniknutelnosti dvou světů, děním dole na ulici a v horním patře luxusního domu na pěší zóně. Dramatická zkratka a nezúčastněnost pozorovatele dodávají fatální situaci mrazivé vyznění.

Antoine Bello je pro českého čtenáře novinkou a jeho román Falzifikátoři patří mezi oddechové knihy ideální na prázdniny. I když autor poukazuje na některé více či méně znepokojivé skutečnosti dnešního moderního světa, nenutí nás věci domýšlet, a vlastně ani moc přemýšlet.

V kůži hrdiny Di Benedettova románu Tišitel, trápeného všudypřítomným hlukem, by se nikdo ocitnout nechtěl. Je trýzněn každý den, ničen každou vteřinu, pronásledován v ulicích, týrán v každé místnosti. Strůjci svého neklidu přitom nemůže uniknout, natož ho polapit. Umí snad někdo zastavit hluk?

Neprodejný debut, který nabízí pohled na město Sokolov, věčně zahalené v šedi, smogu a beznaději, z nichž není úniku. Do jaké míry mluví vypravěč o městě a nakolik líčí své vlastní vyhoření?

Próza Jany Beňovej Plán odprevádzania (Café Hyena) prináša naliehavú správu o sebaprežívaní, prežívaní sveta a vo svete. Hovorí o Petržalke – zvláštnom mieste-nemieste, nevľúdnom gete, z ktorého nechce pochádzať nikto a predsa z neho pochádzajú všetci.

Jana Beňová sa svojou najnovšou knižkou Plán odprevádzania znova o čosi pevnejšie situovala do radu tých spisovateľov, ktorí – bez prisúdenia akéhokoľvek negatívneho podtónu – stále píšu jeden text.

„Tři v jednom“ je stavebním principem kouzelných RGB ilustrací, jež využila španělská ilustrátorka Aina Bestardová ve své anatomii lidského těla, určené dětem předškolního věku. Pomocí tří barevných lup si tak malí objevitelé vyfiltrují z vrstvených ilustrací překvapivý obrázek, který je nejen poučí, ale i pobaví.

Kniha P. Bilého je do jisté míry ironicky zaměřená proti slovenskému katolicismu, který se liší od toho v Itálii a Španělsku. Autor svou ironii rafinovaně zabudovává do vyprávění příběhů odehrávajících se v italském klášteře. Klášterní postavy převora Giuseppeho di Flavia, mnichů Alberta Giovinetiho a Stefana Piginiho aj. jsou popsány velice poutavě – k jejich zvláštnostem patří, že mají vysoké vzdělání a nebojí se demonstrovat svou rebelii proti společnosti.

„Tento román je fikcia. Akákoľvek podobnosť so skutočnosťou je náhodná.“ Peter Bilý pichá do hniezda, z ktorého pred časom sám vyletel, no alibisticky sa tvári – ja nič, ja muzikant. V rámci románového príbehu ponúka hru, v ktorej sa reálny autor stáva súčasťou deja, vystupujúci ako sprostredkovateľ životných osudov niekoho iného.