Brněnské nakladatelství Elg, jehož prvním vydavatelským počinem byl sborník ibsenovských studií Ipse, Ipsa, Ibsen (2006), se i v roce 2008 vrátilo do skandinávského divadelního světa. Třísvazkový titul 3x3 Norén Fosse Saalbachová představuje českému čtenáři současné skandinávské drama v podobě jeho tří nejznámějších dramatiků.

O čem píší současní skandinávští dramatici? Vlastně o tomtéž jako Ibsen a Strindberg. O účtování po sebevraždě, o úzkosti, o krizi středního věku, rodičovském egoismu, šosáctví, o manželském pekle, o démonech v naší duši a znovu a znovu o smrti. Všichni do jednoho si navíc volí středostavovské hrdiny. Přitom dokazují, že „lidé si zaslouží politování“ i nyní, a že i měšťanovi dneška je akutně zapotřebí nastavovat zrcadlo – a bez milosti ho dráždit.

Jak je trojsvazková antologie současného skandinávského dramatu, již pod názvem 3x3 Norén Fosse Saalbachová vydal Elg, zvláštní coby nakladatelský počin a knihkupecký artikl, tak je z hlediska čtenářského zážitku skvělá: dynamická, různorodá, dobře přeložená.

Michal Ajvaz i ve svém nejnovějším románu důmyslně a s neuvěřitelnou fantazií komponuje síť na sebe navazujících, křížících se a vzájemně se ovlivňujících příběhů. Opět vytváří intertextové vazby mezi jednotlivými fikčními rovinami textu a navíc včleňuje do knihy další autorský text, jehož dialogy jsou vedeny v yggurštině – neznámém a nesrozumitelném jazyce, který Ajvaz pro tento účel vytvořil.

Experimentální povídky polské autorky Lidie Amejko jsou těžkým soustem i pro hravého čtenáře. A právě proto stojí za to si je přečíst.

Čtrnáctiletý Lorenzo není normální „malej kluk“. Aby rodiče přesvědčil, jak je v kolektivu oblíbený, namluví doma, že ho spolužáci pozvali, aby s nimi strávil týden na horách. Mezitím si ale tajně naplánuje týden klidu. Chystá se ho prožít ve sklepě. Se sušenkami, cocacolou, konzervami s tuňákem, videohrami a hororovými romány.

Sbírka zhruba stovky nejzdařilejších textů, jež autor publikoval na serveru krajnicky.cz. Upoutá nejen vtipností, vytříbeným jazykem a stylem, ale i pozorností, s níž se věnuje některým aktuálním tématům naší doby.

Celý název Balvínovy prvotiny: Mácha: Deníky — Turistický průvodce nás vede k myšlence, zda snad nejde o novou edici Máchova šifrovaného deníku. Ve skutečnosti zde však jde nanejvýš o volnou inspiraci. Autor staví do Máchovy role sám sebe. Hlavní hrdina se silně autobiografickými rysy má být moderním „rozervancem“. Korektor a spisovatel v jedné osobě na sebe bere odvážný úkol — napsat průvodce po kraji Máchových toulek, tedy po Kokořínsku.

Osamělý muž, španělský zlatník středního věku, v New Yorku na konci devadesátých let vzpomíná na svou jedinou lásku, jež do jeho života vkročila znovu a naprosto neočekávaně před pouhými několika dny. Ty však od současnosti dělí celá desetiletí... Elia Barceló postavila zápletku své prózy, odehrávající se na sklonku starého milénia, na časovém paradoxu.

„Zlatník“ rozhodně nepatří k pravověrné vědecké fantastice. Filigránská práce autorky čtenáře nadchne i poté, co prohlédne její trik...

Ve středu 4. května tohoto roku mělo české publikum čest zhlédnout premiéru hry izraelského spisovatele Jicchaka Bar-Josefa nazvanou Šimon.

U nás v Bohane to žije a umírá jako v tarantinovské gangsterce. Dystopický román je zasazen v roce 2054, ale hodně vypovídá o současném i minulém Irsku. A jeho unikátní mnohovrstevnatý jazyk má ke spisovnosti daleko jako z Galway do Londýna.

Kniha nekniha, o které byste se možná nikdy nedozvěděli a do smrti toho litovali.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.

V kůži hrdiny Di Benedettova románu Tišitel, trápeného všudypřítomným hlukem, by se nikdo ocitnout nechtěl. Je trýzněn každý den, ničen každou vteřinu, pronásledován v ulicích, týrán v každé místnosti. Strůjci svého neklidu přitom nemůže uniknout, natož ho polapit. Umí snad někdo zastavit hluk?

Neprodejný debut, který nabízí pohled na město Sokolov, věčně zahalené v šedi, smogu a beznaději, z nichž není úniku. Do jaké míry mluví vypravěč o městě a nakolik líčí své vlastní vyhoření?

Próza Jany Beňovej Plán odprevádzania (Café Hyena) prináša naliehavú správu o sebaprežívaní, prežívaní sveta a vo svete. Hovorí o Petržalke – zvláštnom mieste-nemieste, nevľúdnom gete, z ktorého nechce pochádzať nikto a predsa z neho pochádzajú všetci.

Jana Beňová sa svojou najnovšou knižkou Plán odprevádzania znova o čosi pevnejšie situovala do radu tých spisovateľov, ktorí – bez prisúdenia akéhokoľvek negatívneho podtónu – stále píšu jeden text.

Kniha P. Bilého je do jisté míry ironicky zaměřená proti slovenskému katolicismu, který se liší od toho v Itálii a Španělsku. Autor svou ironii rafinovaně zabudovává do vyprávění příběhů odehrávajících se v italském klášteře. Klášterní postavy převora Giuseppeho di Flavia, mnichů Alberta Giovinetiho a Stefana Piginiho aj. jsou popsány velice poutavě – k jejich zvláštnostem patří, že mají vysoké vzdělání a nebojí se demonstrovat svou rebelii proti společnosti.

„Tento román je fikcia. Akákoľvek podobnosť so skutočnosťou je náhodná.“ Peter Bilý pichá do hniezda, z ktorého pred časom sám vyletel, no alibisticky sa tvári – ja nič, ja muzikant. V rámci románového príbehu ponúka hru, v ktorej sa reálny autor stáva súčasťou deja, vystupujúci ako sprostredkovateľ životných osudov niekoho iného.

Novela upředená z rozjímání o současnosti, vzpomínání na minulost a snových sekvencí je více než co jiného obdivuhodná jazyková hra. Silně imaginativní vyprávění jako by všechny události i postavy jazykově ohledávalo a přetřásalo, aby poukázalo na výjimečnost či absurditu.

I v románu Třetí říše se setkáváme s typickým Bolañem: boření hranic mezi vyprávěcími styly, nulová tolerance vůči literatuře v tradičním smyslu, zvláštní směsice triviálních motivů s dokonalým vyprávěním, kvazidetektivní zápletka díla s tajemstvím, zarytá hra se čtenářem, který není s to dobře odhadnout autorský záměr.

Nová básnická sbírka Petra Borkovce Herbář k čemusi horšímu zaujme nejen svým tajuplným názvem. Autor, jehož knihy budí pozornost dlouho předtím, než jsou publikovány, přichází s opulentní sbírkou plnou humoru a nadsázky, v níž vedle přírodní lyriky nalezneme medailony pornohereček a vedle útržků z internetových diskusních fór vzletnou češtinu obrozenců.

Konečně je tu taky poezie, která je podivně, jedinečně vtipná a současně postrádá humorek. Vtipná tak, jak je to snad v poezii jedině snesitelné: bolestně, ironicky, úzkostně, těžce. Začal ji psát, mohlo by to být překvapení, Petr Borkovec. Jeho předchozí tvorba je nejnovější sbírkou Milostné básně vhozena do jiného nasvícení. Asi jsme to celé ty roky, co jednotlivé kousky z Milostných básní vycházely časopisecky, brali jen vážně.

City u Buddeuse ustupují rozumovým úvahám a popisnosti. Ne jako autorská metoda, nýbrž jako objekt a téma. Tak třeba slovo „láska“ se v knize vyskytuje čtyřikrát, vždy ale s přídechem ironie. Podobně je bůh jen prostředek pro kárání společnosti, nebo je rovnou umístěn do supermarketu či záchodové mísy. Tím se Buddeus přibližuje dalším autorům z okruhu Psího vína i programu „angažované poezie“.

Padesát let jsme čekali na český překlad nevšedního díla, stoprocentně kubánského románu se sugestivní, až uhrančivou atmosférou tropicko-bohémského prostředí. Guillermo Cabrera Infante čtenáře přenese do centra Havany, do zdejších klubů, hotelů i domácností, projde se s ním po typických havanských čtvrtích, bulvárech a zákoutích. To vše v doprovodu jazykových orgií: rigidní pravidla pravopisu úmyslně dostávají na frak, text ovládnou všelijaké přeřeky, slovní hříčky, vtípky, citáty, odkazy, písn

S postavou svérázného sicilského komisaře Montalbana, který si dokázal získat sympatie čtenářů i daleko za hranicemi Itálie, se čeští diváci mohli nedávno seznámit ve stejnojmenném italském televizním seriálu, vysílaném ve večerních hodinách na ČT 1. Nyní se k nám konečně dostává i překlad úspěšné knižní předlohy, podle níž byl seriál natočen.

Recenze prvního českého překladu románu Tvar vody Andrey Camilleriho, populárního autora detektivních příběhů.

Poprvé vychází kompletní český překlad Cortázarovy sbírky „minipříběhů, anekdot, surrealistických textů a cortázarovských schválností“ z roku 1962...

V Příbězích o kronopech a fámech (1962) jsme o trochu blíže spíše dadaismu nebo Jarryho patafyzice, než v jiných povídkových sbírkách.