Emil Staiger je švýcarský literární vědec. Pokud chceme charakterizovat Staigerovu teorii literatury vcelku, můžeme v návaznosti na Bergsona konstatovat, že ani jemu nejde o nic jiného, než o nalezení adekvátního jazyka pro oblast poezie, tj. o vymezení postoje, který by byl přiměřený onomu zvláštnímu předmětu, jímž je umělecká literatura.

Zájem naší veřejnosti o kulturu Východu se před jistou dobou podstatně zvýšil, avšak často v něm vinou jistého romantismu, touhy po neznámém a spokojenosti s nejasným, a tedy nezávazným chyběla hloubka. Východní křesťanství, ač do této sféry náleží, má přece jen mnoho společného s naší kulturní tradicí, nejasnost v něm tedy ani nehrozí, ani tolik neláká a – s výjimkou povrchních představ o křesťanství východních Slovanů – má i daleko k romantismu.

Páťáci z baletního souboru trénují třikrát týdně na celorepublikovou soutěž. Intenzivně trávený společný čas akceleruje řadu vztahů, nejen mezi kamarády, ale i mezi spolužáky, učiteli a rodiči. Škoda jen, že svižně vyprávěný text s mnoha dobrými nápady tolik strádá nedostatečnou jazykovou redakcí.

Anotace na knihu Výchova a vzdělávání dívek na cestě k moderní občanské společnosti s podtitulem Genderové a sociální aspekty procesu socializace mládeže v období 1774–1868 láká poutavými otázkami a nenásilně tak nastiňuje její hlavní témata: Jak rodiče vychovávali své děti v 19. století? Kde děti získávaly vzdělání? Co společnost očekávala od školy? Jaké vzdělání poskytovala škola chlapcům a jaké dívkám? Jana Stráníková na ně odpovídá přísně vědeckou prací.

Knihu tvoří tři části: 1. chronologický přehled politických represí sovětského zřízení, 2. dokumenty k popisovaným událostem, 3. didaktický návod k výuce.

Nakladatelství Dokořán znovu vydalo knihu o kultuře spisovného jazyka Jazyčník Dušana Šlosara z roku 1985. Autor celý starší soubor textů přehlédl, převzal stále aktuální statě a doplnil je několika novými úvahami.

Přestože je Francesco Petrarca jednou z klíčových postav dějin evropské kultury a přátelil se s Karlem IV. a jeho dvorem, tato připravovaná monografie bude vůbec první petrarkovskou monografií v českém jazyce.

Před pouhými dvaceti lety by byla takováto kniha téměř nepředstavitelná. Před čtyřiceti lety se Tzvetan Todorov, původem Bulhar a jako takový velmi dobře předurčen k tomu pamatovat si zvrácenost komunistického režimu,...

Kniha sestává z metodologické a vysoce teoretické stati Poetika a souboru esejů, kde Todorov své literárně-teoretické závěry aplikuje a demonstruje na příkladech konkrétních děl z dějin literatury.

Úvod do fantastické literatury je jednou z nejvýznamnějších raných prací Tzvetana Todorova, francouzského literárního vědce bulharského původu, jenž patří mezi ústřední osobnosti francouzského strukturalismu druhé poloviny 20. století.

V srpnu tohoto roku byl odborné veřejnosti představen první díl dlouhoočekávaného výkladového slovníku makedonského jazyka (Tolkoven rečnik na makedonskiot jazik, Institut za makedonski jazik „Krste Misirkov“, Skopje 2003).

Autor – literární teoretik a kritik - se v knize pokouší nalézt odpovědi na otázky po původu a charakteru příběhu jako takového a tato snaha jej přivádí ke kategorii dětského čtenáře/vypravěče, přesněji řečeno k problematice řeči dětí a jejího postupného vývoje.

Nejrůznějších konverzací, příruček, slovníčků a učebnic vychází nepřeberné množství. Většinou však pro světové či módní jazyky. Je velice pozitivní, že jsme se dočkali i kvalitní konverzace ukrajinštiny, kterou jistě využije každý nejen začátečník chystající se na cestu na východ.

Čtivá i vtipná popularizační kniha se často odráží od využití známých klasických hudebních děl ve filmech a mimo jiné poradí, po které nahrávce dané skladby sáhnout.

Čítanka pro studenty středních škol a jejich rodiče Všude je světlo… (Člověk v totalitní společnosti)zajímavou a přístupnou formou oslovuje starší i mladší pokolení v Rusku a významně zasahuje do diskusí o reflexi sovětské minulosti.

Březinovská monografie Josefa Vojvodíka (1964) Od estetismu k eschatonu, vydaná na přelomu roku v Academii, je pozoruhodná v řadě ohledů, na české poměry především metodologickou stránkou, rozsáhlou vědomostní základnou a precizností a systematičností interpretace.

Příběhů o vítězství člověka nad předsudky díky síle vzdělání známe tolik, že to zkušenému čtenáři může připadat jako příliš obehraná a nudná písnička. Tara Westoverová nicméně dokazuje, že tímto bolestivým procesem, který mnohdy znamená rozchod s nejbližším okolím, si někteří musejí procházet i dnes. A navíc o tom umí napsat i poutavou knihu.

Mrzáci studenej vojny bezpochyby sú cenným dokumentom obsahujúcim množstvo faktov o významnejších i menej významných osobnostiach modernej slovenskej literatúry.

Žitného práce představuje pro české nordisty cenný vhled do historie recepce severských literatur u sousedů, s nimiž jsme ještě před dvaadvaceti lety žili v jednom státě.