Poezie psaná v herně nebo v second-handu? Proč ne? V poezii Marka Pražáka, silně svázané s duchem a duší města Ostravy, je i taková tematika možná. Nebo dokonce nevyhnutelná?

Herny a sekáče, olej a hvězdy, národnostní mišmaš a tramvaj mezi Limou a Ostravou. To jsou některé příklady témat a obrazů poezie Marka Pražáka. Texty, které na jednom místě připomínají hospodský popěvek a na jiném silnou osobní zpověď člověka žijícího ve slezské džungli, dohromady vytvářejí různorodý, efektní, živočišný i melancholický zážitek z básnického slova.

Debutová sbírka básní ostravské „renesanční osobnosti“, básníka, hudebníka, výtvarníka a performera Marka Pražáka, nabízí barvitý a různorodý pohled na autorovo rodné město. Ukázka přináší texty humorně vážné i vážně humorné. První dvě ukázky pocházejí z první části sbírky, třetí úryvek pak z počátku části druhé.

„Přestal jsem oddělovat skutečnost uvnitř imaginace od skutečnosti reálného světa,“ říká v rozhovoru brněnský básník Tomáš Přidal a nepřímo tím charakterizuje jedinečný půvab své tvorby, v níž si nemůžeme být jisti naprosto ničím. V jeho nové sbírce opice mizí v zrcadle, jahoda je popravená gilotinou a vánoční stromek kouří marihuanu. A co na to básník? Ten také poklidně kouří a na všechno vrhá svůj potutelný úsměv – v jeho světě je totiž vše dovoleno.

Reynolds se spíše než na popisování peripetií Cohenova „pozoruhodného“ života zaměřil na jeho hudební aktivity, a jeho knihu tak můžeme číst jako profil Cohena písničkáře, s dlouhými zastaveními u jednotlivých etap dlouhé cesty, u jednotlivých alb, ale i turné.

Divadelníky, a jistě nejen je, potěší inspirativní novinka z nakladatelství AMU Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka. Spisovatel a operní režisér Michel Rostain, tehdy Brookův asistent, v ní čtenářům předává autentický záznam o tvůrčím procesu významné divadelní osobnosti 20. století.

Rousseauův Esej o původu jazyků, kde se hovoří o melodii a o hudebním napodobování, vyšel v Ženevě v roce 1781; bylo to tři roky po autorově smrti, osmdesát pět let předtím, než Pařížská jazykovědná společnost prohlásila otázku původu jazyka za neřešitelnou, a dlouho předtím, než moderní antropologie spolu s dalšími disciplínami začaly tento problém rozplétat pomocí nespekulativních metod.

Když vyšlo Nebe pod Berlínem poprvé, vzbudilo doslova literární senzaci.

Možná vám titul knihy mladého českého autora cosi připomíná. Pakliže ano, jste na správné stopě: Nebe nad Berlínem je film Wima Wenderse, který popisuje rozdělené hlavní město Německa těsně po událostech roku 1989.

Jaroslav Rumpli na sklonku roka 2010 predstavil v poradí svoju tretiu knihu – Kruhy v obilí, v ktorej dokázal, že aj na slovenské pomery sa dá napísať temer päťstostranový román. Rovnako dokázal, že nihilizmu, pesimizmu a deathmetalového životnému štýlu by pokojne stačilo vydavateľstvami preferovaných dvesto strán. Kruhy v obilí sú určené pre náročného recipienta. Ich témy sú inšpirované americkou literatúrou.

Nakladatelství Paseka právě vydává v překladu Pavla Dominika dosud poslední román Salmana Rushdieho Zem pod jejíma nohama. Už teď lze s klidným svědomím říci, že vydání této knihy bude patrně největším knižním počinem roku, a to jak vzhledem ke kvalitám knihy, tak díky úžasnému překladu a redakčnímu zpracování.

Stejně jako ostatní romány britského autora, i tento buduje vlastní kosmos (anebo snad chaos?), svět nepatrně vychýlený ze své osy, z přijatého řádu věcí.

Mladý český hudebník představuje na svém novém albu písně slavného švýcarského písničkáře Maniho Mattera. Řepkovy překlady textů z obtížně srozumitelného bernského dialektu přinášejí spolu s energickým přednesem víc než pouhý náhled do tvorby osobnosti, jejíž odkaz je ve Švýcarsku považován za rodinné stříbro.

ČRo 3 – Vltava se v letošním roce zaměřil na kulturní sever Evropy. Množství programů, které nabízí, je skutečně impozantní, jejich skladba pestrá a kvalita odpovídající vltavskému standardu. Navzdory nejasné dramaturgické koncepci a slabé propagaci rozhodně převažují pozitiva tohoto seversky laděného roku, jehož velkou část mají milovníci Skandinávie ještě před sebou.

Pod titulem O medvědovi, který chtěl do opery, slibujícím pohádku se zvířecím hrdinou, se neskrývá jen dobrodružné vyprávění o nezvyklých choutkách hudbymilovného medvěda, ale úsměvná výpověď o vztazích mezilidských i o vztazích mezi lidmi a zvířaty.

Americká hudebnice a básnířka Patti Smith odešla jako dvacetiletá v roce 1966 do New Yorku. Potkala tam svou životní lásku, jen o dva měsíce staršího budoucího slavného fotografa Roberta Mapplethorpa. O jejich vztahu a počátcích umělecké tvorby v roce 2010 napsala knihu vzpomínek.

Ach, ach, nevím kudy kam, volá zmatená lidská duše hledající Ježíše v jedné z písní České mariánské muziky Václava Adama Michny z Otradovic. Podobně ale volá i recenzent třetího vydání Hudby českého baroka z pera profesora PhDr. Jaroslava Smolky, DrSc, známého českého hudebního teoretika.

Priestorom básní je pustatina vonkajšieho sveta, ktorú nedokážu uspokojivo zaplniť neónové bary, grécke reštaurácie ani sídliská. Preniká do vnútra subjektu, ktorý sa nedokáže voči priesakom zvonka nijako brániť...

Výhled do skály nám dává nahlédnout „do vnitřních věcí“, obrazů v mysli umožňujících zachytit i nepostřehnutelné změny a neviditelné diference.

S velkým očekáváním byla svého času přijata biografie britského publicisty Howarda Sounese, jež vyšla anglicky v roce 2001 a nyní ji v překladu Michala Bystrova vydal Galén.

Motýlí odysea ve verších, vystavěná na osvědčeném pohádkovém půdorysu – se sudičkami, nástrahami, statečnými činy, životní láskou a šťastným koncem. Nápadité a odvážné rýmy Ester Staré si nezadají s vždy originálními ilustracemi Milana Starého. A jako bonus audiokniha se zpěvem!

Rózi Schmiegová odejde z Vídně do Lipska, aby se tam vyučila řeznicí. Mezitím se Američan Danny Loket, provázen halucinacemi, vydává do Evropy. I jemu učarovalo řeznické řemeslo. To ještě nevědí, že dědečkové jich obou, původní profesí řezníci, proti sobě bojovali v druhé světové válce. Příběh o mase, v němž nerozhoduje, jestli zabijete zvíře, nebo člověka.

Debut nizozemského spisovatele českého původu Jana Stavinohy (1945) vychází po téměř pětatřiceti letech v autorově českém překladu. Autobiograficky laděný soubor dvanácti povídek zachycuje s humorem absurdní historky z (nejen) muzikantského života v Praze 60. let 20. století – tematicky i stylově spřízněné knihy Petra Šabacha však připomene jen vzdáleně.

Páťáci z baletního souboru trénují třikrát týdně na celorepublikovou soutěž. Intenzivně trávený společný čas akceleruje řadu vztahů, nejen mezi kamarády, ale i mezi spolužáky, učiteli a rodiči. Škoda jen, že svižně vyprávěný text s mnoha dobrými nápady tolik strádá nedostatečnou jazykovou redakcí.

Vajíčko tvoří žloutek a bílek, který je obalený skořápkou. Až ta z nich dělá vejce. Takto, možná banálně, popisuje pro TV Kosmas svou novou básnickou sbírku Olga Stehlíková. Zároveň tím ale prozrazuje hlavní koncept spočívající ve dvojakosti významů. Vejce, od kterého je odvozen název díla, se stává metaforou toho, že dvě věci mohou zároveň tvořit jeden celek i stát vůči sobě v opozici. Kniha zaujme také svým nestandardním formátem s centrální perforací – jak jinak než ve tvaru vejce.

Kniha přináší soubor vytříbených esejů, v nichž autor zkoumá důležité události svého intelektuálního růstu i vášeň pro vysokou kulturu a vzdělanost. Tyto epizody ovšem slouží především jako příležitosti k úvahám o povaze literatury, vyššího vzdělání, jazyka a hudby. Steiner uvažuje rovněž o původu antisemitismu a o přežití judaismu.

Spisovatel Jiří Stránský (*1931) patří bezesporu mezi nejoceňovanější současné tuzemské prozaiky a zároveň k nejviditelnějším postavám dnešní české literární scény. Pokud bychom chtěli najít nejvýraznější společný rys většiny jeho textů, byl by jím nepochybně vztah k naší nedávné historii.

Ohyzdnosť a obscénnosť sa stali pracovnou metódou mnohých hudobných skupín a umelcov. Niektorým z nich sa dostali tak pod kožu, až sa s nimi úplne identifikovali. História mena Marilyn Manson, opísaná v knihe Dlouhá trnitá cesta z pekla sa začala v dedkovej pivnici. Malý červ Brian Warner bol svedkom tajomstva a jeho odhalenie mu, podľa vlastných slov, vyčítala neskôr celá rodina.

Když v roce 1979 vyšly v New Yorku Paměti Dmitrije Šostakoviče, jak je zaznamenal muzikolog Solomon Volkov, okamžitě se objevilo množství hlasů zpochybňujících jejich věrohodnost. Spor je živý dodnes.

Świetlicki (jak tvrdí i ve výše citovaném odstavci) poměrně věrně následuje poezii, kterou načrtl ve sbírce Czynny do odwolania. Stále jde o verše oproštěné od abstraktního metaforizování, verše plné konkrétních činností, jakoby zmechanizované dnešní dobou. Velký prostor v nich opět dostávají existenciální pocity odcizení, samoty a vyvrženosti na tento svět, ve kterých se jejich autor nepřímo odkazuje na velké polské básníky.