Děj románu Esterházyho lokaj je zasazen do jakéhosi postmoderního prostoru zámku Esterháze, kolem kterého je dá se říct divočina – z jedné strany močály, na druhé straně Neusiedlerské jezero.

Jak už název napovídá, divadelní uskupení Cabaret Calembour ve svých textech nešetří slovními hříčkami. V knize, která čtenářům představuje deset let jeho tvorby, si přijdou na své hlavně milovníci inteligentního humoru.

Brožurka ukrajinských písní vydaná v originální formě Čechách.

Velvet Havel, hra, která se hraje už devatenáct měsíců, poslední dobou však s jednou významnou personální změnou, zcela respektuje novou poetiku Divadla Na zábradlí – nápaditou výtvarnou stylizaci, specifický rytmus a významné postavení hudby v celém vyprávění, tentokrát vpravdě kabaretním.

Společně s autorovými úspěchy v literárních soutěžích (1. místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka 2015, finalista Literární soutěže Františka Halase 2016) vyvolává fakt, že sbírka vyšla jako jubilejní, stý svazek edice poesie Host, v čtenáři velká očekávání. Štěpánovy básně ho však nenaplňují.

Trojici povídek obsažených v souboru s názvem Jako pes napsal Filip Topol v osmdesátých letech. Všechny tři texty byly vydány samostatně v samizdatu, ale až nyní vycházejí pohromadě. Na podobě povídkové knihy se Topol ještě podílel, jejího křtu se ale už nedočkal. Zemřel den před ním.

Takřka paralelně s uvedením divadelní hry Kateřiny Tučkové Vitka, režírované Annou Petrželkovou v brněnském divadle Husa na provázku, vyšla v (taktéž brněnském) nakladatelství Host knižní verze tohoto dramatu. Ačkoliv jsou mnozí čtenáři či recenzenti zklamaní volbou jiné formy, než na kterou byli u Tučkové zvyklí, útlá kniha ukazuje, že původem divadelní Vitka může i ve své tištěné podobě čtenářsky zafungovat.

Nejpodrobnější a nejzásadnější monografii o skladateli Leoši Janáčkovi, který je v posledních desetiletích častěji uváděný a populárnější ve světě než u nás, nenapsal český, ale britský muzikolog John Tyrrell. Nedávného českého vydání prvního ze dvou svazků se však autor již bohužel nedožil.

Podtitul Velvet Underground den po dni naznačuje, že půjde o něco jiného než o klasickou biografii jedné kapely. Autor, dlouholetý přispěvatel hudebního „encyklopedického“ serveru allmusic, zachytil a uspořádal všechna kolotání, averze, žárlivosti a mocenské hry uvnitř skupiny silných individualit.

Čtivá i vtipná popularizační kniha se často odráží od využití známých klasických hudebních děl ve filmech a mimo jiné poradí, po které nahrávce dané skladby sáhnout.

V předposlední knize nazvané prostě a výstižně Tequila se Vargova pozice znuděného byrokrata obrací ve fabulačních obrátkách o plných 180 stupňů - stává se z něj rocker, leader úspěšné undergroundové kapely, která se však nachází na pomezí svých existenčních hranic - právě jí totiž zemřel bubeník...

Bomba★Funk jde proti mnoha ustáleným představám, které máme jak o normalizaci, tak o literatuře. Štrougal s Husákem jsou tu kladní hrdinové. Úspěch komunistické revoluce by měl podpořit příchod nového Mesiáše, který povstane z funkové hudby. A ploše podané příběhové peripetie mají nezaměnitelný a strhující rytmus, jenž stojí na funku, kterým celý text pulzuje.

Román pozoruhodného mladého francouzského prozaika - o přátelství, drogách a hudbě.

Taková normální britská rodinka: Máma nosí tak dlouhé umělé nehty, že v kuchyni nezvládne víc než ohřát v mikrovlnce jídlo ze supermarketu, kde dělá táta hlídače. Jedenáctiletý Ben. Vypadá to, že rodiče víc než svého synka milují tanec – ne že by sami tancovali, ale jsou věrnými televizními fanoušky Tance s hvězdami a občas si i zajedou do Arény, aby soutěž viděli živě. Ben tak každý pátek musí k babičce – a nechce se mu, vůbec. S babičkou je totiž strašná nuda.

V románové prvotině Niñi Weijersové (1987) Následky si hlavní postava láme hlavu s otázkami po povaze a významu umění: „Víc než kdy jindy musí člověk dát najevo, proč zvolil románovou formu.“ O tom, jak kniha vznikala, mluví autorka s Toef Jaegerovou v rozhovoru z roku 2015.

Románová prvotina nizozemské spisovatelky Niñi Weijersové (1987) Následky se vyznačuje tím, že ji nelze snadno převyprávět, současně však nabízí čtenářský zážitek i podněty k přemýšlení na mnoha úrovních, a tak si přijdou na své nejen profesionální, ale i řadoví čtenáři.

Románová prvotina nizozemské spisovatelky Niñi Weijersové (1987) Následky až s postupujícím čtením odhaluje, že není tím, čím se zdá být. Ze společenského románu z prostředí současné umělecké scény se stane „román s tajemstvím“. Anebo je to všechno literární performance?

„Labyrint“ není jen název českého nakladatelství a kulturní revue, ale především prastarý symbol s dlouhou a spletitou kulturní historií. Pro ty, kteří by se chtěli vydat na cestu do této historie, vydalo nedávno nakladatelství Vyšehrad knihu Labyrint a bojovník : symboly v architektuře, náboženství a hudbě.

Po knihách V cizí kráse (Poznań 1998) a Obrana horlivosti (Kraków 2002) je Lehká nadsázka (Kraków 2011; vše Wydawnictwo a5) již třetí knihou Adama Zagajewského, kterou musíme zařadit na pomezí literatury odborné a krásné. Všechny tři mají charakter literárněvědný, biografický, filozofický, žurnalistický i estetický; neodpovídají představě románu, pamětí ani esejí.