Tato sbírka povídek zve českého čtenáře na exkurzi do ukrajinské moderní literatury a nabízí jiný a pro českou společnost netradiční pohled na Ukrajinu a ukrajinskou kulturu.

Pražský rodák Jan Faktor, který od konce 70. let žije a tvoří v Německu, byl za svou dosavadní literární tvorbu vyznamenán Cenou Itala Sveva. Výroční německé literární ocenění určené pro obzvláště svébytné prozaiky autor převzal 20. června v Literárním domě v Hamburku.

Dějiny Argentiny zbavené nudy: Rodrigo Fresán (*1963) se po vydání této knihy okamžitě stal novým, svěžím hlasem mezi argentinskými spisovateli – originálním, ale zároveň navazujícím na to nejlepší, čím tato země světové literatuře přispěla.

Experimentálne ladené a autobiograficky dotované filozofujúce texty Róberta Gála, tvorené útržkami príbehov, denníkovými zápiskami, aforizmami, sentenciami, ontologickými reflexiami a slovnými hrami, môžem vnímať ako záznamy úpornej snahy preskúmať podstatu sveta, ohmatať jeho štruktúry, ako i štruktúry jazyka a prekročiť obmedzenia, ktoré sú oboma kladené.

Latinské rčení o tom, že i knihy mají své osudy, platí zcela jistě pro útlý svazek básní Allena Ginsberga Kaddish and Other Poems (Kadiš a jiné básně), jenž nyní, padesát let po svém vydání, opět vychází, ovšem v pozměněné podobě a – jak se dnes říká – s řadou bonusů.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Neúspěšný architekt Leo Lander doufá, že své pravé místo najde v Číně, ve městě, které je přesnou kopií jeho rodného Curychu. Ve vizuálně podmanivém komiksu je čtenář svědkem krátké epizody Leova života, která mu však přinese nevratnou změnu.

Příběh fiktivní americké fotografky Lillian Prestonové je chytlavý a dotýká se hned několika důležitých témat. Jen je škoda, že forma románu má místy podobný efekt, jako když se člověk levou rukou škrábe za pravým uchem.

Kronos, zprvu tajný dodatek Deníku Witolda Gombrowicze, byl v době svého vydání v Polsku velkou literární senzací. Je to suma krátkých, často jednoslovných zápisků, které doplňují naši představu o autorově životě v letech 1922–1969, tedy z polské, argentinské a evropské životní etapy.

Román Posedlí autor publikoval v průběhu roku 1939 na pokračování v novinách pod pseudonymem Zdzisław Niewieski. V témže roce odjel do Argentiny a do Polska se už nikdy nevrátil. K autorství Posedlých se spisovatel přihlásil až krátce před svou smrtí v roce 1969 během diktování své biografie.

Choutky uniknout ze všedního dne do světa fantazie může ukojit španělský román Kinolandie. Proč má smysl vracet se dnes k provokativní vizi o budoucnosti filmového průmyslu z roku 1923?

V brněnském nakladatelství Druhé město se na sklonku minulého roku dočkala svého prvního oficiálního českého vydání novela Dámský gambit z pera básníka, prozaika, překladatele a diplomata Jiřího Gruši (*1938). Takřka čtyřicet let starý text (samizdat 1972) se tak konečně dostává do rukou českých čtenářů a dokresluje umělecký profil významného představitele naší literatury a společnosti vůbec.

Básník a překladatel z českého jazyka do litevštiny vzpomíná na svérázného spisovatele Jurgise Kunčinase (1947–2002), jehož román Tūla nedávno vyšel v češtině.

Svět Gunzigových povídek, vyšinutý, ireálný, plovoucí mimo konkrétní čas a prostor, je vcelku důvěrně známý. V něčem navazuje na poetiku absurdity a antiutopie, v něčem se potkává s "novou krutostí" zejména filmu a výtvarného umění 90. let.

Skladiště vzpomínek je třetí společnou prací spisovatele Pavla Hájka a ilustrátora Petra Štefka. Zatímco v případě Hájkovy prvotiny Kráska a netvor (Host 1998) zůstal Štefek „pouhým“ ilustrátorem knihy, ve Skladišti vzpomínek se posouvá na úroveň jejího plnohodnotného spoluautora.

Jádrem zápletky Haklova románu je stvoření umělého člověka, konkrétně ženy jménem Uma, a její následná výchova, nakonec ústící až v její sebe-uvědomění, emancipaci, ale i finální tragický konec.

Ve své nejnovější próze zůstává Hakl věrný postupům, tématům a typům postav, které čtenáři znají z jeho předchozích knih. A současně překvapuje samozřejmostí, s níž do toho všeho dokázal zasadit zcela nesamozřejmý motiv.

První evropský modernistický román Hlad norského autora Knuta Hamsuna se dočkal po mnoha desetiletích moderního českého překladu, a to z pera Heleny Kadečkové. Ačkoliv již dnes Hlad nepůsobí tak revolučně jako v době prvního vydání v roce 1890, stále jde o podmanivé a podnětné dílo, s nímž se stojí za to seznámit jak pro jeho nesporné literární kvality, tak pro nesmírný vliv na mnoho dalších autorů.

Kniha představuje variace na témata, o kterých už u nás pojednaly některé starší tituly. Za přečtení stojí, v některých bodech se ale autoři vyjadřují až příliš sebejistě, přestože ke „kritickému myšlení“ by mělo patřit i stálé (sebe)zpochybňování.

Helle Helle patří k silné skupině ženských autorek, které významně zasahují do dánského literárního dění od počátku 90. let. U nás ji čtenáři znají z povídkové sbírky Zbytky (česky 2002). Helle vydala v roce 2000 ještě povídkovou sbírku Auta a zvířata (Biler og dyr) a je autorkou dvou útlých románů Dům a domov (1999) a Představa o nekomplikovaném životě s mužem (2002).

Záměr ztvárnit několik variant nezdařených pokusů o bližší kontakt vede v inscenaci dramatu A. Hillingové Spolu/Sami, složeného ze tří zcela odlišných, avšak mrazivě podobných mikropříběhů, k symbolickému odcizení scény a publika. O to víc vyniká, jak často jsme svědky podobných osudů a jak se pravidelně tváříme, že se nás netýkají.

Nakladatelství Torst publikovalo na podzim loňského roku první úplné vydání memoárového experimentu Let let, který formou dialogického deníku zachycuje proměny české kulturní situace mezi lety 1952 a 1968.

Jaké symbolické a metaforické konotace vzbuzovaly světlo a tma (a škála jejich proměn) u našich předků a jak inspirují dnešní odborníky na dané období, osvětluje sborník z dalšího plzeňského sympozia ke kultuře 19. století.

Guru dánského literárního formalismu a experimentu vydal v roce 2001 své opus magnum, román Auricula. Část kritické veřejnosti je Hojholtovým románem nadšena, část jedovatě věští tomuto "románovému monstru" jen a pouze závratnou kariéru na seminářích dánských univerzit...

Román Pavly Horákové Teorie podivnosti je rozkročen mezi různými žánry i mnoha tématy. Intelektuálka Ada Sabová coby vtipná a lehce sarkastická vypravěčka čtenáře provádí zdánlivě všední skutečností, která díky jejím neotřelým postřehům a interpretacím nabývá rázu poněkud vykolejeného světa. Je to ale jen jejím vnímáním, nebo je realita, v níž se hrdinka nachází, opravdu nemožně výstřední?

Spokojení občané, mizivá nezaměstnanost, téměř nulová kriminalita, žádná bída: hezký sen kdekoho z nás a základ programu leckteré politické strany. V takovém světě bychom rádi žili a jistě jsme ochotni pro to i něco udělat. Michel Houellebecq pro nás v románu Podvolení – ve francouzské verzi Soumission – přesně takový projekt má.

Nesmrtelný Ibsen se opět vrací na česká jeviště. Brněnské HaDivadlo pod režijním vedením Ivana Buraje si bohužel vybralo sice efektní, ale poněkud falešnou a prázdnou cestu, jak Ibsena inscenovat.

Jurij Izdryk je autorem, jenž by mohl sloužit jako vyhrocený příklad Freudovy definice procesu tvůrčího psaní: odtržený od reality a uzavřený do světa vlastní fantazie par excellence, posedlý vlastní výlučností.

Poprask okolo vydání posledního románu Jana Němce Možnosti milostného románu odhalil chybějící teoretické nástroje interpretace pro tento v našem prostředí nový typ literatury. Skandinávští recenzenti a literární teoretici mají první rozpaky dávno za sebou a za již více než deset let, poté co tamní kulturní scénu zavalil Karl Ove Knausgård svou hexalogií Můj boj, tam vyšla na toto téma řada zajímavých studií. Některé z literárněvědných prací vydaných na Severu by stály za pozornost.

„Naše antologie vznikla původně jako hec ve stolní společnosti, která se schází tradičně kolem časopisu Dobrá adresa. Řekli jsme si, že jsme schopni vytvořit něco daleko bujařejšího, než je ‚hostovská‘ edice. Rok jsme po hospodách psali texty a přiřazovali k nim básníky,“ říká jeden z tvůrců nečekaného výboru a její editor Štefan Švec, jenž se pod knihu podepsal společně s arbitryní Žofií Jandovou.