Brněnské nakladatelství Elg, jehož prvním vydavatelským počinem byl sborník ibsenovských studií Ipse, Ipsa, Ibsen (2006), se i v roce 2008 vrátilo do skandinávského divadelního světa. Třísvazkový titul 3x3 Norén Fosse Saalbachová představuje českému čtenáři současné skandinávské drama v podobě jeho tří nejznámějších dramatiků.

O čem píší současní skandinávští dramatici? Vlastně o tomtéž jako Ibsen a Strindberg. O účtování po sebevraždě, o úzkosti, o krizi středního věku, rodičovském egoismu, šosáctví, o manželském pekle, o démonech v naší duši a znovu a znovu o smrti. Všichni do jednoho si navíc volí středostavovské hrdiny. Přitom dokazují, že „lidé si zaslouží politování“ i nyní, a že i měšťanovi dneška je akutně zapotřebí nastavovat zrcadlo – a bez milosti ho dráždit.

Jak je trojsvazková antologie současného skandinávského dramatu, již pod názvem 3x3 Norén Fosse Saalbachová vydal Elg, zvláštní coby nakladatelský počin a knihkupecký artikl, tak je z hlediska čtenářského zážitku skvělá: dynamická, různorodá, dobře přeložená.

Sbírka je pozoruhodná tím, že zahrnuje překlady z deseti jazyků, z toho šesti afrických. Tím nabízí trochu jiný pohled na africkou literaturu...

V rámci ruské literatury tvoří lágrová literatura mnohem širší žánrové a tematické pole. A jeho esenci v sobě koncentruje antologie Jen jeden osud, kterou vydalo nakladatelství Academia v roce 2009 a k níž pro velký zájem nedávno pořídilo dotisk.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Ojedinělý soubor se snaží podat ucelený pohled na dílo bratrů Bensonových, tří autorů, kteří se potýkali s démony v osobním životě i ve svých povídkách. I přesto, že se každý z nich vydal docela jinou cestou, něco temného jejich tvorbu neúprosně spojuje.

Z nové švédské antologie hororových povídek čtenáře příjemně zamrazí, byť pravděpodobně osloví spíše fanoušky žánru.

Antologie ruských povídek uspořádaná Leonidem Bolšuchinem a Lucií Řehoříkovou vyšla loni v létě v brněnském nakladatelství Větrné mlýny. Přestože od jejího vydání uplynul více než půlrok a titul se v knihkupectvích z přehledného oddělení novinek nejspíše ztratil v nekonečných policích se světovou literaturou, považuji za důležité na něj upozornit.

Rozsáhlý výbor z textů novináře, filmového kritika, pedagoga a překladatele Vladimíra Bystrova pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

Tři z pěti textů výboru současné severské dramatiky spadají do kategorie „rodinná konverzačka v ibsenovském duchu“. Nejprogresivnějším textem souboru je bezpochyby Pinocchiův popel dánského dramatika Jokuma Rohdeho v duchu Elfride Jelinekové. Norská hra zavedeného prozaika Larse Saabye Christensena je dílo na zakázku napsané obratným stylistou a nejvýstižněji ji charakterizuje přídavné jméno „ukecaná“.

S koncem 19. století končí v českých zemích tzv. zlatý věk všeobecných kalendářů. Kalendáře však dosud neztratily svou funkci u příslušníků českých (ale také slovenských a jiných) národnostních menšin v zahraničí. Informují je o všestranném prospívání jejich „staré vlasti“ a udržují a upevňují v nich národní povědomí. K takovým kalendářům můžeme zařadit také Český lidový kalendář 2012.

Nakladatelství BB art představuje “nový, dosud nevydaný soubor překladů Jana Vladislava…

Administrátor webového portálu scifi.sk Alexander Schneider mal ku mne prosbu, či by som sa nepozrel na zborník poviedok, ktorý obsahuje výber toho najlepšieho, čo sa za rok 2010 objavilo na ich stránkach.

Výbor sedmi povídek etablovaných finských autorů Lesní lišky a jiné znepokojivé příběhy dokazuje, že fantastická literatura je v posledních desetiletích pevně zakořeněná i ve Finsku, není-li tato země na evropském Severu dokonce její výspou.

Začátkem léta vydalo nakladatelství Bassarai zajímavou antologii Violy Fischerové (1935), české spisovatelky, jejíž toulavý a zmítaný život se dá vystopovat v této knize, která shromažďuje básně celkem z devíti děl.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Objemná antologie české poezie 2. poloviny 20. stoletívyšla letos v Moskvě pod názvem Iz věka věk: Češskaja poezija (Ze století do století: Česká poezie).

Česko-německá antologie VERSschmuggel (pašování veršů) / Překladiště vzešla ze spolupráce básníků a tlumočníků obou zemí v rámci tradiční překladatelské dílny pořádané při Festivalu poezie v Berlíně. Přináší zajímavý pohled na četbu uměleckého textu, která je přiměřenější jazykové pluralitě současného evropského prostoru. Odhlédnutí od jediného (původního) jazyka básně totiž dovoluje spatřit něco podstatného v jazyce samotném i v podobách jeho (ne)přeložitelnosti.

Otázek kolem aktuální non fiction je bezpočet. V recenzované knize, která se místy až příliš utápí v nářcích na Ministerstvo kultury, kritiky a vůbec na současné poměry, ale mnoho relevantních odpovědí bohužel nenajdeme.

Čítanka představuje čtenářům jedenáct současných finských autorů, z nichž někteří vycházejí v češtině vůbec poprvé, nechybí ale ani známá jména jako Katja Kettu, Johanna Sinisalo nebo Rosa Liksom. Výběr převážně povídkových textů je tematicky i formálně pestrý, kolektivu překladatelů se povedlo vytvořit poutavou ochutnávku finské literatury.

V březnu tohoto roku vyšla v edici Gutenbergových čítanek po čítance britské, africké nebo kubánské také Holandská čítanka. Dvojjazyčné nizozemsko-české vydání, doplněné předmluvou a doslovem editorky Veroniky ter Harmsel Havlíkové, nabízí ochutnávku z nizozemské literatury od roku 1990 do současnosti a možnost seznámit se s těmi jejími aspekty, které českému čtenáři doposud zůstaly skryty.

Jde o antologii velmi pestrou, a to jak žánrově (vedle studií v ní najdeme i rozhovor, dopis a rozsáhlou báseň), tak názorově. Postkoloniální myšlení ukazuje jako heterogenní proud, v jehož rámci jednotliví autoři na ponižující postavení kolonizovaných reagují a promýšlejí ho velmi odlišně.

Dizertační práce Lady Hazaiové o hispanoamerické fantastické literatuře je psána osobitým stylem. Autorka se nezdráhá převyprávět některé příběhy i s celou zápletkou...

Kniha Ze země pana Nikoho, již ještě před koncem loňského roku připravilo k vydání nakladatelství Dokořán spolu s pražským Polským institutem, by měla být připomenutím hned dvou událostí: roku českých „osmičkových výročí“, ale především deseti let, které uplynuly od smrti významného polského básníka Zbigniewa Herberta.

K vydání útlého sborníku obsahujícího 6 studií inspirovalo kolektiv nordistů loňské stoleté výročí úmrtí norského spisovatele Bjørnstjerna Bjørnsona. Záměrně se snažili vyhnout u nás již zpracovaným tématům a naopak se soustředit na skutečnosti u nás jen málo či vůbec známé. Kniha je výjimečná také tím, že se na ní redakční prací podíleli studenti bohemistiky Karlovy univerzity v rámci semináře nakladatelské praxe.

Až doposud měli čeští zájemci o dějiny moderních skandinávských literatur k dispozici jediný souborný pramen informací. Teď vedle Slovníku severských spisovatelů (D. Hartlová a kol., Libri 1998, 2004) vytrysklo nové zřídlo, které svým neslovníkovým charakterem skýtá prostor pro hlubší pohled na literaturu severu.

Recenze nejnovější literárněhistorické příručky věnované skandinávským literaturám.

Publikace Moderní skandinávské literatury představuje první souborné vydání dějin skandinávských literatur v Čechách. Hlavním impulsem k napsání knihy bylo chybějící zpracování nejnovější skandinávské literatury. Dějiny norské literatury z pera Radko Kejzlara končily rokem 1970 a Dějiny švédské literatury od Alrika Gustafsona rokem 1950.

Maďarské pohádky už u nás nevyšly třicet let. I díky tomuto svazečku třeba roste naděje, že všech sedmasedmdesát klasických maďarských pohádek zpracovaných Gyulou Illyésem by jednou mohlo vyjít i v pěkně vypraveném českém vydání.