Brněnské nakladatelství Elg, jehož prvním vydavatelským počinem byl sborník ibsenovských studií Ipse, Ipsa, Ibsen (2006), se i v roce 2008 vrátilo do skandinávského divadelního světa. Třísvazkový titul 3x3 Norén Fosse Saalbachová představuje českému čtenáři současné skandinávské drama v podobě jeho tří nejznámějších dramatiků.

O čem píší současní skandinávští dramatici? Vlastně o tomtéž jako Ibsen a Strindberg. O účtování po sebevraždě, o úzkosti, o krizi středního věku, rodičovském egoismu, šosáctví, o manželském pekle, o démonech v naší duši a znovu a znovu o smrti. Všichni do jednoho si navíc volí středostavovské hrdiny. Přitom dokazují, že „lidé si zaslouží politování“ i nyní, a že i měšťanovi dneška je akutně zapotřebí nastavovat zrcadlo – a bez milosti ho dráždit.

Jak je trojsvazková antologie současného skandinávského dramatu, již pod názvem 3x3 Norén Fosse Saalbachová vydal Elg, zvláštní coby nakladatelský počin a knihkupecký artikl, tak je z hlediska čtenářského zážitku skvělá: dynamická, různorodá, dobře přeložená.

Sbírka je pozoruhodná tím, že zahrnuje překlady z deseti jazyků, z toho šesti afrických. Tím nabízí trochu jiný pohled na africkou literaturu...

Kniha Myšlení o fotografii I má jako podtitul průvodce modernitou v antologii textů. Nejen podtitul dává tušit ambiciózní cíle antologie. Rozsah práce je skutečně impozantní. V tomto prvním díle se pohybujeme od prehistorie fotografie až do druhé světové války.

Moje Evropa – tak se jmenuje tenká knížka, která obsahuje dva eseje historicko-geografického zaměření. Jejich autory jsou Jurij Andruchovyč a Andrzej Stasiuk (oba nar. 1960) – první z nich je Ukrajinec, druhý Polák, oba pocházejí ze stejné generace a oba jsou ve svých zemích uznávanými autory.

Jedná se o výbor z kratších próz a ukázek z románů bosenskohercegovských, černohorských, chorvatských a srbských prozaiků střední a mladé generace, který speciálně pro českého čtenáře sestavil srbský spisovatel, nakladatel a publicista Vladimir Arsenijević.

Antologie Počítačoví piráti vyšla v roce 1983 a nejletitější text v ní je ještě o třicet let starší. Nejslavnější ze sestavovatelů, Isaac Asimov, už v té době v předmluvě předvídá, že stejně, jako byly dříve časté krádeže koní, bude zločinem budoucnosti přechytračení počítače a jeho vybílení.

Kniha pohádek, pověstí, legend a humorek z Bosny a Hercegoviny ve výboru Anežky Kindlerové a Jaroslava Otčenáška nám plasticky přibližuje kouzelný svět křesťansko-muslimské lidové slovesnosti.

V rámci ruské literatury tvoří lágrová literatura mnohem širší žánrové a tematické pole. A jeho esenci v sobě koncentruje antologie Jen jeden osud, kterou vydalo nakladatelství Academia v roce 2009 a k níž pro velký zájem nedávno pořídilo dotisk.

Gyvas atodūsis / Breathing Free nabízí přehled litevského básnictví. Nedá se říci, že by to byl přehled stručný – čítá přes pět stovek stran bilingvního litevsko-anglického textu.

Rozmnožování je jedním ze základních atributů života a též jednou z nejzajímavějších oblastí biologie jako takové. Pětice mladých českých badatelů téma zpracovala na nevelké ploše neobyčejně plasticky a srozumitelně.

Významný okcitánský lingvista a spisovatel Peire Bec se v tomto výboru rozhodl zaměřit svůj zájem na básnickou formu, jež v rámci okcitánské literatury není příliš studovaná, a odčinit tak odvěkou křivdu. Představuje nám antologii, která zachycuje proměny sonetu od počátků okcitánské literatury ve středověku až do dnešních dnů.

Kniha Stařec a med, kterou vydalo v minulých dnech pražské nakladatelství Portál, patří k reprezentantům velmi specifického, a přitom značně širokého bezejmenného žánru, který by se dal nazvat třeba „knižní zdravicí“.

Mezi laickou veřejností stále přežívá zjednodušená představa, jak se vlastně život na Zemi vyvíjel a vyvíjí. Autoři již klasické knihy na toto téma se po třinácti letech od prvního vydání vracejí na scénu s přepracovaným a výrazně rozšířeným spisem a srozumitelně, vtipně a erudovaně nás informují, jak to s tou evolucí je.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Ojedinělý soubor se snaží podat ucelený pohled na dílo bratrů Bensonových, tří autorů, kteří se potýkali s démony v osobním životě i ve svých povídkách. I přesto, že se každý z nich vydal docela jinou cestou, něco temného jejich tvorbu neúprosně spojuje.

Z nové švédské antologie hororových povídek čtenáře příjemně zamrazí, byť pravděpodobně osloví spíše fanoušky žánru.

Kterými záhadami se zabývá současná věda? Jaká etická dilemata dnes vědci řeší? A co je nejvíce trápí? I na tyto otázky odpovídá kniha přinášející příspěvky špičkových britských odborníků.

Je škoda, že se nenašlo dostatek studií třeba jen k posledně jmenovanému z témat, protože různých hrdinů, pseudohrdinů či antihrdinů vhodných ke zkoumání by se dalo najít bezpočet. Místo toho editoři spojují tři odlišná témata a tento počin se snaží ne zcela přesvědčivě odůvodnit tím, že je všechna zařazují pod zastřešující kategorii „vektorovosti“.

Antologie povídek a pohádek o Bretani a Bretoncích zavede čtenáře do světa této francouzské provincie, seznámí ho s jejími reáliemi, ale i těžkostmi a touhami tamních obyvatel. Povídková Bretaň je jakoby ponořena do lehkého soumraku, který neskrývá pouze tíživá tajemství, ale také veselé venkovské příběhy a lidové pohádky.

Povídky v antologii Ve světle nebo ve stínu spojuje inspirace obrazy amerického realistického malíře Edwarda Hoppera. Z jeho děl, znázorňujících běžné scény z každodenního amerického života, často čiší znepokojivý dojem, že je cosi v nepořádku. Do antologie přispěla i taková jména jako Stephen King nebo Jeffery Deaver.

Soubor čtyř próz gruzínské autorky, dlouhodobě žijící v Kanadě, navzdory vší ironičnosti ukazuje, jak těžký může být život v zemi ovládané diktaturou či – po jejím pádu – anarchií.

Antologie ruských povídek uspořádaná Leonidem Bolšuchinem a Lucií Řehoříkovou vyšla loni v létě v brněnském nakladatelství Větrné mlýny. Přestože od jejího vydání uplynul více než půlrok a titul se v knihkupectvích z přehledného oddělení novinek nejspíše ztratil v nekonečných policích se světovou literaturou, považuji za důležité na něj upozornit.

Antologie polských fantastických povídek zahrnuje díla dvanácti více i méně známých polských spisovatelů. U některých z nich bychom podobné žánrové zařazení možná nečekali. Původní koncepce vybírat pouze Poeovy následovníky naštěstí nebyla dodržena, a tak máme k dispozici čtenářsky zajímavý a poučný výbor.

V předmluvě ke knize se tvrdí, že nabízí „jeden z příběhů, který je možné vyprávět o dějinách románu“. Samotné žánrové ohraničení ale není v knize aplikováno důsledně: najdeme v něm povídkové cykly nebo román ve verších jako Evžen Oněgin či epos Lusovci, ale ne mnohem významnější eposy Homérovy, na něž přitom potom mnohé romány tematicky navazovaly. O evropských kořenech románu se tak v knize nedozvíme skoro nic; pokud tedy má jít o „dějiny románu“, jsou velmi torzovité a neúplné.

Miroslav Wanek, Eduard Vacek, Ivo Medek Kopaninský, Kateřina Valentová, František Řezníček, Viki Shock, Radim Kopáč: Břitvou do klavíru, almanach poesie. Editor a předmluva Radim Kopáč. Clinamen, Praha 2002.

Rozsáhlý výbor z textů novináře, filmového kritika, pedagoga a překladatele Vladimíra Bystrova pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

Příznivci raného středověku a jeho literárních památek by měli zbystřit: pod názvem Jako když dvoranou proletí pták totiž vychází obsáhlá antologie nejstarší anglické poezie a prózy.

Tři z pěti textů výboru současné severské dramatiky spadají do kategorie „rodinná konverzačka v ibsenovském duchu“. Nejprogresivnějším textem souboru je bezpochyby Pinocchiův popel dánského dramatika Jokuma Rohdeho v duchu Elfride Jelinekové. Norská hra zavedeného prozaika Larse Saabye Christensena je dílo na zakázku napsané obratným stylistou a nejvýstižněji ji charakterizuje přídavné jméno „ukecaná“.