Literární dům ve Štýrském Hradci vydal k patnáctiletému výročí své existence literární bedekr s příspěvky šedesáti spisovatelů, již se stali průvodci po zajímavých místech druhého největšího města v Rakousku, k nimž je pojí nějaké citové pouto. Do sborníku přispěli mj. Elfriede Jelinek, Josef Winkler, Olga Flor, Clemens Setz a také Radka Denemarková jako čestná spisovatelka města Graz 2017/2018. Otiskujeme její esejistický příspěvek o zámku Cerrini.

Antologie Nejlepší české básně se od doby svého vzniku (2009) stala jakýmsi projekčním plátnem, na kterém se zobrazoval subjektivní výběr daného arbitra a editora, vyjadřující jeho názor na to, co „nejlepšího“ za uplynulý rok česká poezie zplodila. Pro loňský rok se „vyvolenými“ – tedy těmi, kdo v české poezii pomyslně oddělují zrno od plev – stali básníci J. H. Krchovský a Ondřej Hanus.

„Naše antologie vznikla původně jako hec ve stolní společnosti, která se schází tradičně kolem časopisu Dobrá adresa. Řekli jsme si, že jsme schopni vytvořit něco daleko bujařejšího, než je ‚hostovská‘ edice. Rok jsme po hospodách psali texty a přiřazovali k nim básníky,“ říká jeden z tvůrců nečekaného výboru a její editor Štefan Švec, jenž se pod knihu podepsal společně s arbitryní Žofií Jandovou.

Antologie povídek z finského severu představuje literární území polárního dne v různých žánrových a tematických podobách současné finské literatury. Prostřednictvím příběhů, které umí být syrové i odlehčené, dává českému čtenáři příležitost dohlédnout dál za všechna klišé o depresivní evropské pustině.

Česko-německá antologie VERSschmuggel (pašování veršů) / Překladiště vzešla ze spolupráce básníků a tlumočníků obou zemí v rámci tradiční překladatelské dílny pořádané při Festivalu poezie v Berlíně. Přináší zajímavý pohled na četbu uměleckého textu, která je přiměřenější jazykové pluralitě současného evropského prostoru. Odhlédnutí od jediného (původního) jazyka básně totiž dovoluje spatřit něco podstatného v jazyce samotném i v podobách jeho (ne)přeložitelnosti.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Čítanka představuje čtenářům jedenáct současných finských autorů, z nichž někteří vycházejí v češtině vůbec poprvé, nechybí ale ani známá jména jako Katja Kettu, Johanna Sinisalo nebo Rosa Liksom. Výběr převážně povídkových textů je tematicky i formálně pestrý, kolektivu překladatelů se povedlo vytvořit poutavou ochutnávku finské literatury.

Otázek kolem aktuální non fiction je bezpočet. V recenzované knize, která se místy až příliš utápí v nářcích na Ministerstvo kultury, kritiky a vůbec na současné poměry, ale mnoho relevantních odpovědí bohužel nenajdeme.

Noc oživlých mrtvol je úzce zaměřená hororová antologie, která sice dodržuje základní pravidla zombie žánru, ale v bezmála dvacítce povídek ukazuje, že fantazii se meze nekladou a místa pro originalitu zbývá pořád dost.

Soubor článků a studií filozofa Daniela Kroupy je zdařilý pokus, jak čtenáři bez soustavného filozofického vzdělání ozřejmit a vysvětlit stěžejní filozofické koncepce tří českých ikonických autorů, jimž se podařilo ovlivnit i svět za hranicemi své země.

Knižní výbor publicistických textů polonisty a polonofila synekdochicky, na příkladu jedné osobnosti, nabízí vhled do polské kultury, literatury, mentality a historie i do našeho vztahu k severnímu sousedovi, kterému stále ještě cosi ze solidarity dlužíme.

Pokud hledáte text o umění, Landscapes Johna Bergera vám představí literaturu. Pokud hledáte literaturu, v knize Landscapes objevíte svět umění. John Berger, který v roce 1972 publikoval zásadní Ways of Seeing (v češtině Způsoby vidění), o sobě prohlašuje, že je pouhý vypravěč.

Rozsáhlý výbor z textů novináře, filmového kritika, pedagoga a překladatele Vladimíra Bystrova pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

Autorský tým z Ostravské univerzity představuje vybrané eseje předních zástupců ruského a polského symbolismu a modernismu poprvé v českých překladech. Pro snadnější postup dnešním českým územím je vyzbrojil rozsáhlou teoretickou a historiografickou municí.

Speciální číslo časopisu Nový Orient přináší výbor z japonské literatury 20. století. Zastoupeni jsou v něm různí autoři, z nichž největší literární hvězdou je Šičiró Fukazawa, kterého českému čtenáři představuje překladatelka Vlasta Winkelhöferová. Vzhledem k tomu, že autor v závěti zakázal knižní překlady svých děl, jsou časopisecká vydání jedinou možností, jak se s jeho texty seznámit.

Výbor statí o rozporech mezi formalistickou a marxistickou literární vědou skýtá jak hlavní teze představitelů ruské formalistické školy a názory marxistických teoretiků, tak pozoruhodné svědectví o Rusku v letech 1919–1930.

Rozmnožování je jedním ze základních atributů života a též jednou z nejzajímavějších oblastí biologie jako takové. Pětice mladých českých badatelů téma zpracovala na nevelké ploše neobyčejně plasticky a srozumitelně.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Po záslužné antologii moldavských povídek Naše zrcadlo uspořádal Jiří Našinec soubor současných povídek z balkánské oblasti, jejichž překladateli jsou studenti Katedry jihoslovanských a balkanistických studií na pražské filozofické fakultě. Výbor se jeví jako reprezentativní, neboť vedle žijících klasiků uvádí výrazné (a v zahraničí hojně překládané) představitele střední generace a vedle toho i mladší, ale již úspěšné autory.

Mezi laickou veřejností stále přežívá zjednodušená představa, jak se vlastně život na Zemi vyvíjel a vyvíjí. Autoři již klasické knihy na toto téma se po třinácti letech od prvního vydání vracejí na scénu s přepracovaným a výrazně rozšířeným spisem a srozumitelně, vtipně a erudovaně nás informují, jak to s tou evolucí je.

Autoři sborníku nevyvyšují fantastickou literaturu nad vše ostatní, snaží se pouze upozornit na její přednosti a legitimizovat ji jako hodnotnou četbu i důstojný předmět studia. Nikoli neúspěšně.

Povídky v antologii Ve světle nebo ve stínu spojuje inspirace obrazy amerického realistického malíře Edwarda Hoppera. Z jeho děl, znázorňujících běžné scény z každodenního amerického života, často čiší znepokojivý dojem, že je cosi v nepořádku. Do antologie přispěla i taková jména jako Stephen King nebo Jeffery Deaver.

Ojedinělý soubor se snaží podat ucelený pohled na dílo bratrů Bensonových, tří autorů, kteří se potýkali s démony v osobním životě i ve svých povídkách. I přesto, že se každý z nich vydal docela jinou cestou, něco temného jejich tvorbu neúprosně spojuje.

Revoluce důstojnosti čili Majdan a ruská agrese na východě Ukrajiny změnily nejen ukrajinský národ, ale celou Evropu. Nedávno vyšla v Kyjevě první antologie divadelních her, které Majdan a válka přímo či nepřímo zrodily.

V publikaci se sešly texty předních odborníků a její záběr je neobyčejně rozsáhlý. Inovativně propojuje různé obory, tedy neurologii s filozofií, estetikou, antropologií a etologií. Doporučit se dá všem, které zajímá aktuální stav bádání o lidské mysli a výhledy, kam se možná zaměří další výzkum. I těm, kteří doufají v překlenutí propasti mezi přírodními a humanitními vědami.

Jestliže pro dřívější literární historiky představovala mnohá fantastická či parodická díla smutné produkty „zdivočelého vkusu“, tato publikace podobné příkré soudy přehodnocuje. A to jistě i pod vlivem postmoderního obratu, který dává teoretikům oprávnění či záminku zabývat se soudobými populárními seriály jako legitimním výzkumným předmětem.

Kniha romanisty Jana Zatloukala reflektuje život spisovatele a překladatele Jana Čepa, a především jeho předválečné a exilové setkávání s francouzskými autory. Dopisy, úvahy, eseje i mnohé poznámky pod čarou vykreslují Čepův přátelský vztah k takovým spisovatelům, jakými byli Henri Pourrat, Georges Bernanos nebo Paul Claudel.

České publikum má k dispozici čtyři překlady Dantovy Komedie a nemalou řadu překladů dalších Dantových textů. Chybí nám však fundovaný odborný průvodce, který by návodně ukázal, jak ke kulturně vzdáleným a čtenářsky náročným textům florentského génia přistupovat. Editor Martin Pokorný tento dluh částečně splácí: jeho výbor nabízí mírně nostalgický ponor do jedné etapy myšlení o literatuře – přelomu 19. a 20. století.

Je škoda, že se nenašlo dostatek studií třeba jen k posledně jmenovanému z témat, protože různých hrdinů, pseudohrdinů či antihrdinů vhodných ke zkoumání by se dalo najít bezpočet. Místo toho editoři spojují tři odlišná témata a tento počin se snaží ne zcela přesvědčivě odůvodnit tím, že je všechna zařazují pod zastřešující kategorii „vektorovosti“.