Citlivou sondou do duší dětí a dospívajících nabízejí všechny romány italského autora Niccola Ammanitiho, českému publiku dobře známého z několika českých překladů. Hrdinkou nové knihy je třináctiletá Anna: divoká, odvážná, silná, ale také křehká, rozmarná a citlivá dívka, jež se ocitá v postapokalyptickém světě: píše se rok 2020, všichni dospělí jsou mrtví a ona musí zachránit mladšího bratříčka.

„Já to doufejme ňák zmáknu,“ uzavírá žák základní školy na předměstí Neapole s upřímnou sebedůvěrou a střízlivou vyrovnaností svoji slohovou práci věnovanou biblickému konci světa. Celkem šedesát slohových kompozicí svých žáků shromáždil a s minimálními textovými úpravami připravil k vydání učitel Marcello D´Orta.

Vymírání druhů zde bylo, je a bude, avšak jeho současné tempo začíná znepokojovat i ty největší optimisty. Z čeho ale vědci usuzují, že druhy skutečně vymírají, navíc tempem v historii planety neobvyklým? Které druhy jsou primárně v ohrožení a co bychom spolu s nimi mohli ztratit? Na kloub současnému fenoménu vymírání druhů se rozhodla podívat významná americká novinářka, jejíž kniha ověnčená Pulitzerovou cenou konečně vychází také v českém překladu.

Šestý nejlépe placený spisovatel světa proměnil své jméno v jakousi obchodní značku, pod jejímž logem vychází od roku 1968 minimálně jedna kniha ročně. Od konce devadesátých let jsou čím dál horší. Až Nevinností jako by se pokusil vrátit k psaní ze svých lepších let.

Společnost je v této knize jednorozměrná: na jedné straně jsou vědci, kteří neumějí komunikovat, proti nim manipulující a krátkozrací politici, průmyslníci a těžaři. Nic mezi tím: v podstatě žádná občanská společnost, schopní ekologičtí aktivisté, myslitelé a duchovní vůdci účinně burcující k proměně. Možná je ale tento drsný obraz světa nebezpečně blízký skutečnosti.

Dnešní Velký knižní čtvrtek přináší mimo jiné první díl finsko-norské sci-fi pro děti, včetně těch, které knihy obvykle nečtou. Kepler62 představuje další z řady obdobných, pěkně vypravených produktů, které Seveřané umějí výborně zpropagovat a dodat v patřičně cool balení. Obsah ale může být trochu zklamání.

Název knihy je ve své neutrálnosti a mírnosti možná až zavádějící, protože ve skutečnosti jde spíše o historii ekologické zkázy. Publikace vyznívá jako drsná obžaloba lidstva ze skutečně dlouhodobého ničení přírody a ústí v ostrou kritiku sobectví a nezodpovědnosti zvláště nejbohatších států současnosti.

Jakou budoucnost může přinést našemu světu vývoj umělé inteligence? Bude mít lidstvo ve světě ovládaném počítači ještě nějaké místo? Na tyto i další otázky se snaží odpovědět próza Adama Skořepy. Vzhledem k nevelkému rozsahu jsou však odpovědi spíš jen naznačeny mezi řádky.

Trojice sci-fi povídek zavedeného autora se odehrává v postapokalyptické Evropě a opět se tu objevuje trojice nesourodých dobrodruhů. Ovšem do děje zavítal i závan současné protimigrantské hysterie.

Ocitáme se v rurální společnosti zamořené radioaktivitou a zmítané náboženským fanatismem, která se z technologických a civilizačních výšin propadla téměř na středověkou úroveň. Ve společnosti, která ze svého středu vytěsňuje všechno „nenormální“, desetiletý David zjišťuje, že dokáže telepaticky komunikovat s dalšími dětmi.