Citlivou sondou do duší dětí a dospívajících nabízejí všechny romány italského autora Niccola Ammanitiho, českému publiku dobře známého z několika českých překladů. Hrdinkou nové knihy je třináctiletá Anna: divoká, odvážná, silná, ale také křehká, rozmarná a citlivá dívka, jež se ocitá v postapokalyptickém světě: píše se rok 2020, všichni dospělí jsou mrtví a ona musí zachránit mladšího bratříčka.

Kniha slavného sociologa a litevského filozofa je napsána brilantní, esejisticko-dialogickou formou a obsahuje řadu podnětných postřehů. Některé její soudy jsou však možná příliš paušalizující či přehnaně alarmistické.

Byli by současní Islanďané schopni přežít bez kontaktu se zbytkem světa a vrátit se k původnímu zemědělskému způsobu života? Ve své dystopické prvotině otevírá islandská novinářka řadu nepříjemných otázek, jako jsou ty týkající se naší závislosti na technologiích a přístupu západního světa k imigrantům, což je v její rodné zemi aktuálně velmi výbušné téma.

Donedávna zcela neznámý španělský autor Jesús Carrasco (1972) se svým debutovým románem Na útěku proslavil doma i ve světě: v roce 2013 knihu madridský Svaz knihkupců zvolil za nejlepší knihu roku, dnes je přeložena už do devatenácti jazyků a připravuje se i její filmová adaptace.

„Já to doufejme ňák zmáknu,“ uzavírá žák základní školy na předměstí Neapole s upřímnou sebedůvěrou a střízlivou vyrovnaností svoji slohovou práci věnovanou biblickému konci světa. Celkem šedesát slohových kompozicí svých žáků shromáždil a s minimálními textovými úpravami připravil k vydání učitel Marcello D´Orta.

Napínavý švédský historický román z období osvícenství staví na autorových podrobných znalostech alchymie a okultismu. Kolik může chybět, aby jediný člověk zničil celý svět?

Vymírání druhů zde bylo, je a bude, avšak jeho současné tempo začíná znepokojovat i ty největší optimisty. Z čeho ale vědci usuzují, že druhy skutečně vymírají, navíc tempem v historii planety neobvyklým? Které druhy jsou primárně v ohrožení a co bychom spolu s nimi mohli ztratit? Na kloub současnému fenoménu vymírání druhů se rozhodla podívat významná americká novinářka, jejíž kniha ověnčená Pulitzerovou cenou konečně vychází také v českém překladu.

Šestý nejlépe placený spisovatel světa proměnil své jméno v jakousi obchodní značku, pod jejímž logem vychází od roku 1968 minimálně jedna kniha ročně. Od konce devadesátých let jsou čím dál horší. Až Nevinností jako by se pokusil vrátit k psaní ze svých lepších let.

V temně laděném příběhu na pomezí filozofického románu a vědecké fantastiky nás Štěpán Kučera zavádí zároveň do budoucnosti i do té nejvzdálenější minulosti, kam až lidská paměť skrze mýty sahá.

Nejhorší Boží trest není nekonečné utrpení, ale nekonečná samota. O tom je přesvědčen hlavní hrdina a vypravěč novely Svatá hlava. Hana Lehečková zachycuje, jak vypadá apokalypsa v podání „idiota“, žijícího na sociálním dně, a připomíná, k čemu jsou dobré literární experimenty.

Noc oživlých mrtvol je úzce zaměřená hororová antologie, která sice dodržuje základní pravidla zombie žánru, ale v bezmála dvacítce povídek ukazuje, že fantazii se meze nekladou a místa pro originalitu zbývá pořád dost.

Graficky i obsahově vydařená kniha seznamuje s kulturními dějinami nejvýznamnějšího chrámu České republiky a jeho sepětím s identitou obyvatel naší země. S ohledem na to, jak odlišné osobnosti se v minulosti podílely na jeho vytváření, autoři litují toho, že je v dnešní době zájem umělců o působení ve svatovítské katedrále minimální.

Společnost je v této knize jednorozměrná: na jedné straně jsou vědci, kteří neumějí komunikovat, proti nim manipulující a krátkozrací politici, průmyslníci a těžaři. Nic mezi tím: v podstatě žádná občanská společnost, schopní ekologičtí aktivisté, myslitelé a duchovní vůdci účinně burcující k proměně. Možná je ale tento drsný obraz světa nebezpečně blízký skutečnosti.

Patrik Ouředník se ve svém nejnovějším „románu“ po sedmi letech vrací k tématu apokalypsy. Tentokrát ale ne v tak depresivním tónu; naděje a optimismu tu najdeme až dost.

Dnešní Velký knižní čtvrtek přináší mimo jiné první díl finsko-norské sci-fi pro děti, včetně těch, které knihy obvykle nečtou. Kepler62 představuje další z řady obdobných, pěkně vypravených produktů, které Seveřané umějí výborně zpropagovat a dodat v patřičně cool balení. Obsah ale může být trochu zklamání.

Andrej Platonov dokončil svůj román Čevengur v roce 1928. Česky vychází ve vynikajícím překladu Anny Novákové, která Platonovův rafinovaný poetický jazyk přebásnila se vzácným citem pro napětí mezi stylistickými vrstvami češtiny počínaje vytříbenou spisovnou normou úvah a popisů a konče vulgarismy hovorové řeči.

Román o budování komunistické osady daleko od centra, kdesi v rozlehlých ruských stepích bývá nejčastěji spojován s pojmy utopie, anitiutopie či apokalypsa. Po jeho stranách stejně jako po nedozírných prostranstvích Ruska vyhlížejícího nadcházející revoluci bloudí doslova cervantesovské typy hledající štěstí, očekávající příchod pozemského ráje.

Název knihy je ve své neutrálnosti a mírnosti možná až zavádějící, protože ve skutečnosti jde spíše o historii ekologické zkázy. Publikace vyznívá jako drsná obžaloba lidstva ze skutečně dlouhodobého ničení přírody a ústí v ostrou kritiku sobectví a nezodpovědnosti zvláště nejbohatších států současnosti.

Drama dánské autorky Astrid Saalbachové Požehnané dítě rozehrává lidskou apokalypsu o převrácených společenských rolích mužů a žen. Svět řídí ambiciózní emancipované ženy, rodičky, ale nikoli matky, vedle nichž tiše existují zakomplexovaní citliví muži a jejich nejisté a nesebevědomé děti. Marná snaha o návrat ke kořenům vyráběním domácí zubní pasty a šitím tradičních šatů a bot se rychle stává módním a dobře prodejným artiklem.

Jakou budoucnost může přinést našemu světu vývoj umělé inteligence? Bude mít lidstvo ve světě ovládaném počítači ještě nějaké místo? Na tyto i další otázky se snaží odpovědět próza Adama Skořepy. Vzhledem k nevelkému rozsahu jsou však odpovědi spíš jen naznačeny mezi řádky.

Švédského výtvarníka doma i ve světě proslavily fotorealistické obrazy, které do venkovské krajiny osmdesátých let vnášejí fantaskní a sci-fi prvky. Malířský cyklus autor doplnil texty a výsledkem je výjimečná publikace, plná znepokojivých nostalgických výjevů.

Trojice sci-fi povídek zavedeného autora se odehrává v postapokalyptické Evropě a opět se tu objevuje trojice nesourodých dobrodruhů. Ovšem do děje zavítal i závan současné protimigrantské hysterie.

Ocitáme se v rurální společnosti zamořené radioaktivitou a zmítané náboženským fanatismem, která se z technologických a civilizačních výšin propadla téměř na středověkou úroveň. Ve společnosti, která ze svého středu vytěsňuje všechno „nenormální“, desetiletý David zjišťuje, že dokáže telepaticky komunikovat s dalšími dětmi.