Miéville, China
Nádraží Perdido

recenze sci-fi

Nádraží Perdido je román, který se odvážil inspirovat se imaginací počítačových her.

Apokalyptická vize světa odsouzeného ke smrti
China Miéville
: Nádraží Perdido, překlad Milan Žáček, 607 stran, Laser Books

Když se u nás řekne „fantasy“, většina nezasvěcených si vybaví dominantní dílo J.R.R. Tolkiena či novější, čitelné, byť už hodně pohádkové příhody malého čaroděje Harryho Pottera. Ale dobrodružství Tolkienových hobitů jsou jen jedním pólem základů žánru fantasy – tím druhým je nepochybně úchvatná trilogie Gormenghast z pera Mervyna Peaka. Ostatně je s podivem, že současná vlna zájmu o tento žánr literatury dosud, vyvolaná masovým, zaslouženým, i když občas trochu hysterickým a obscénním úspěchem potterovské ságy, nevynesla českým čtenářům překlad Peakova mistrovského díla – ale ono ani v anglicky mluvících zemích nemá na růžích ustláno, na rozdíl od monumentálně zfilmované tolkienovské ságy se mu dostalo jen skromného zfilmování BBC.

O to pozoruhodnější je to, že se nám dostává do rukou román, který je hrdým pokračovatelem této druhé linii. Román Nádraží Perdido anglického autora Chiny Mievilla, který nedávno vydalo plzeňské nakladatelství Laser, je právě takovým dílem. Je to temná apokalyptická vize odlidštěného světa, jež kromě Mervyna Peaka zcela explicitně navazuje i na antiutopický román Alasdaira Graye Lanark.

Nádraží Perdido je teprve druhým dílem Miévilla, ovšem nade vši pochybnost ukazuje, že před sebou máme spisovatele neobyčejného talentu a invence.

Portrét Londýna jako jednoho pekla
Děj knihy je situován do metropole Nový Korbuzon. Lépe řečeno, fiktivní Nový Korbuzon určuje souřadnice knihy a místy se dokonce stává jednou z postav. Již po několika stránkách je jasné, že Miéville vystavil tuto fiktivní metropoli podle Londýna – je to centrum finančního světa (a tudíž světa jako takového), je to město, které na jedné straně dokáže nabídnout úžasný luxus, na druhé straně nepředstavitelnou bídu, město plné beznaděje, ale zároveň živého, inspirativního a povýtce nebezpečného vědeckého výzkumu. Dominanty města už nejsou věže kostelů, jako je tomu u jiných „londýnských autorů“ (Peter Ackroyd, Iain Sinclair), ale komíny mamutích továren, městem protéká namísto řeky jedna velká stoka zanesená odpadem z továren a rytmus noci neurčují noční kluby, nýbrž hukot sléváren.

Je na první pohled jasné, že toto není nějaká futuristická představa Londýna – nikoli, Miéville se vrátil zpět až k Dickensovi, půjčil si od něj obraz počátků moderní doby a ten v hyperbole projektoval do budoucnosti. Jeho román tak není představou budoucnosti, spíše kritikou minulosti – prostřednictvím antiutopie ukazuje minulost jako něco, co nemohlo mít budoucnost. A přesto mělo. Nový Korbuzon je totalitní stát ve státe. Řád je zde určován absolutistickým parlamentem plným zkorumpovaných politiků, jimž jdou na ruku brutální policajti a kteří společně uskutečňují odvěký sen všech tyranů – mají pod „kontrolou“ vše: průmyslovou výrobu, obchod, umění, armádu, ale i bezdomovce či prostituci.

Ohňostroj imaginace
Tolik tedy antiutopie. To by ovšem nebylo na knize to nejzajímavější. Antiutopií bylo napsáno spoustu a mnohé z nich jsou možná lepší než ta Miévillova. Jenže Miéville vyniká svou invencí – jeho vyprávění je jedna velká surrealistická báseň, Nový Korbuzon není jen antiutopickým ztvárněním Londýna, ale stává se i jedním velkým cirkusem, obludáriem, v němž vedle sebe žijí ty nejpodivnější rasy. Nejpodivnější kříženci lidí a jiných živočichů zaplňují životní prostor a vytvářejí vlastní hierarchie.

Miéville je jedním z prvních autorů, jemuž je podařilo obrátit proces inspirace – dosud literatura podobného žánru poskytovala inspiraci počítačovým hrám; zde máme román, který se odvážil inspirovat se imaginací počítačových her. A i když kniha by pod rukou zkušeného redaktora klidně mohla být o polovinu kratší a stejně působivá, jde o skutečně pozoruhodný úspěch.

© Ladislav Nagy

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 182 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Jitka J., 07.09.2018 19:37
Miéville, China: Nádraží Perdido
Nevšimla jsem si, že je recenze tak stará, děkuji za vysvětlení.
Vložil: J. Ehrenberger, 04.09.2018 13:29
Miéville, China: Nádraží Perdido
Jitce: Ano, Gormenghast samozřejmě česky vyšel, nicméně podle všeho až roku 2004. Recenze je z konce roku 2003. Ostatně Ladislav Nagy tehdy na titul taktéž uveřejnil, a to v Hospodářských novinách.
Vložil: Jitka J., 04.09.2018 10:42
Miéville, China: Nádraží Perdido
Nevím, jak mám rozumět závěru prvního odstavce – Gormenghast přece do češtiny přeložen byl? Nebo se myslí něco jiného?
Vložil: Honza, 31.08.2018 14:48
Miéville, China: Nádraží Perdido
Recenze naprosto neodpovídá mému dojmu z knihy. Většina toho, co recenzent píše, jsem v knize vůbec nevnímal jako to hlavní. Podle mě je to intelektuální blábol, vidí věci tam, kde nejsou a nemluví vůbec o příběhové a stylystické dokonalosti tohoto díla a autora vůbec. Nehledě na to, že komolí jméno... hlavního města :) Pro mě jeden z nejsilnějších knižních zážitků.
Vložil: , 16.03.2006 08:08
Miéville, China: Nádraží Perdido
Všimli jste si jak knihou prostupuje aspekt změny? Už v samotném začátku se Izák přírovnává k Nádraží Perdido. Jako je Perdido směsí všech architektonických stylů tvořící jeden celek, tak je Izák dan der Grimnebulin směsí všech vědeckých odvětví Bas-Lagu tvořící dohromady jeden nepochopitelný celek.... Mám za to že se v tom odráží spojení SF/fantasy a horroru, nebot Nádraží Perdido bezpochyby spojuje tyto žánry v jeden nový a tak se vrací zpět ke kořenům tzv. Podivné literatury (Weird fiction).
Vložil: Phoboss, 08.07.2005 00:18
Miéville, China: Nádraží Perdido
Bezesporu jeden z těch hodně dobrý románu ve SteamPunkovém podání..Nemužu hledat chyby tam kde nejsou..Tedy až na ty gramatické co v překladu sem tam nalézám.Jizvy nevijímaje...Každopádně se těším na třetí knihu..Jelikož v Angličtině sem ji trochu nepobral...
Vložil: Téma, 18.05.2004 18:34
Miéville, China: Nádraží Perdido
Tolkien je proti Mievillovi úplný břídil, to se vůbec nedá srovnat!!!!!!!!!!
Vložil: Vojtěch Němec, 05.05.2004 21:37
Miéville, China: Nádraží Perdido
Já v tom nevidím Londýn. Já v tom vidím celý náš svět. Chaos, manipulace, korupce, bída, zločin atakdál vládne světem amněsechcebrečet, nicméně tato kniha, bezesporu impresivní, i když na některých místech vcelku dost škrobeně napsaná, má podle mého názoru co říci, i přesto, že totálně nevyhovuje mému... ideálu krásy v literatuře - možná, že přílišná inspirace šablonovostí a podbízivostí počítačových her žánru RPG není pro fantasy literaturu jistý krok do budoucnosti. Je to spíše šátrání s nádechem černého pachu slepeckého psa. Ale pokus dobrej.
Vložil: , 05.05.2004 21:29
Miéville, China: Nádraží Perdido
Hrozná recenze na hrozivou a varující knihu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.10.2003 11:34
Miéville, China: Nádraží Perdido
Ach jo - je to Krobuzon, ne Korbuzon. (A "explicitně" se v úvodu odvolává, vedle Peaka, jen na autora SF/F M. Johna Harrisona; je právem recenzentů narážet dílo na jakékoli kopyto se jim zachce, ale podsouvat to přímo autorovi - vsadil bych se, že by byl sám překvapený.)
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 5530x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce