Wiesław Myśliwski se narodil 25. března 1932 v Dwikozech u Sandoměře. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů tzv. venkovského proudu románu v poválečné polské próze, zabývajícího se totožností vsi a jejích obyvatel, jeho tvorba však díky filozofické a antropologické rovině tematický okruh vesnické literatury dalece přesahuje. Jako jeden ze dvou polských autorů (tím druhým je je Olga Tokarczuková) získal dvakrát nejvyšší polskou literární cenu Nike: poprvé za román Widnokrąg (Obzor, česky vychází v roce 2020 v nakladatelství Havran) v roce 1997, podruhé v roce 2007 za Traktat o łuskaniu fasoli (Traktát o louskání fazolí, česky tamtéž v roce 2010). Zatím poslední Myśliwského román Ucho Igielne (Ucho jehly) vyšel v roce 2018 v krakovském nakladatelství Znak.

Myśliwského otec Julian pocházel z bohaté venkovské rodiny z Ćmielowa, byl vojenským důstojníkem a účastnil se polsko-ruské války v roce 1920. Po demobilizaci byl úředníkem. Matka vystudovala Lidový institut v Szycích, v mládí aktivně působila ve Svazu vesnické mládeže. Po válce studoval mladý Myśliwski všeobecné gymnázium a lyceum v Sandoměři, maturoval v roce 1951. Poté vystudoval polskou filologii na Katolické lubelské universitě, studia ukončil v roce 1956. Po studiích pracoval až do roku 1976 ve varšavském nakladatelství LSW – vypracoval se od asistenta redaktora a redaktora přes vedoucího redakce současné literatury až po zástupce šéfredaktora. V letech 1975–1999 působil jako šéfredator čtvrtletníku Regiony, v letech 1993–1999 ještě jako šéfredaktor kulturního čtrnáctideníku Sycyna.

Jeho knihy byly přeloženy do dvaadvaceti jazyků a jsou vydávány po celém světě. Za svou tvorbu získal mnoho ocenění. V současné době žije ve Varšavě.

Myśliwski debutoval v roce 1967 románem Nagi sad (Nahý sad), který zaskočil kritiky svou vyzrálostí a obsahem. V Polsku je známa také jeho filmová verze Przez dziewięć mostów (Přes devět mostů). Následoval román Pałac (Zámek), zabývající se konfliktem mezi vrozenou a chtěnou identitou, divadelní hry Złodziej (Zloděj) a Klucznik (Klíčník). Nejrozsáhlejší epopejí vesnického osudu se stal román Kamień na kamieniu (Na kameni kámen), který byl přeložen do mnoha jazyků. Následovaly další čtyři romány Widnokrąg (Obzor), Traktat o łuskaniu fasoli (Traktát o louskání fazolí), Ostatnie rozdanie (Poslední rozdání) a Ucho Igielne (Ucho jehly).

V češtině dosud vyšly přeložené tři Myśliwského romány: Na kameni kámen v překladu Josefa Vláška (Odeon, 1984), Traktát o louskání fazolí (Havran, 2010) a Obzor (2020), oba v překladu Lenky Kuhar Daňhelové, a divadelní hra Zloděj (Dilia, 1990, překlad Josef Vlášek).

Román Na kameni kámen je v podstatě jediný dramatický monolog. V myšlenkách hlavního hrdiny Šimka se prolínají autorovy vzpomínky na vlastní dětství a mládí s dramatickými osudy lidí, které znal. Líčí svůj život v rodné vesnici s výjimkou války, kdy bojoval u partyzánů, a dvou let, která strávil v nemocnici po úraze.

Druhý román, který má český čtenář k dispozici, rozsáhlý Traktát o louskání fazolí, zaujme především způsobem vyprávění. Formou dlouhého monologu hlavního hrdiny, správce letních domků u zálivu přehrady, rozvíjí Myśliwski před čtenáři jeho životní příběh, bolestně poznamenaný druhou světovou válkou. Spouštěcím mechanismem se stává příchod tajemného hosta, jenž chce od správce koupit fazole. Společné louskání fazolí je pak pozadím, na němž hospodář odhaluje nejen svůj osobní příběh, ale rovněž příběh celé poválečné polské společnosti a postavení obyčejného člověka v ní. Román je svého druhu meditace nad významem předurčení a náhody v lidském životě. Myśliwského „vesnický“ pohled na svět je pak motiv, který si autor přinesl ze svých předchozích děl. Monolog jako způsob ztvárnění příběhu nabízí vypravěči širokou škálu možností, jak rafinovaně využít bohatství jazyka.

Děj začíná v době okupace, kdy byla zastřelena hlídačova rodina a jedině on se jakýmsi zázrakem zachránil, načež se potuloval světem, vystudoval školu, pracoval na stavbě a nakonec jako saxofonista odjel na Západ, kde pracoval po restauracích a v hudebních souborech. K nejdůležitějším tématům knihy patří náhoda, osud, smrt a láska či otázka viny, dobra, zla a vykoupení. Z typicky generačního poválečného románu se stává román o životě jako takovém.

V jednom z nejdůležitějších současných polských románů Obzor ukazuje Myśliwski čtenáři polskou provincii očima dorůstajícího chlapce, představuje živoucí postavy v jejich nejednoznačnosti, zobrazuje mnohovrstevnatý svět venkova a jeho protikladu, města. Osobní a do velké míry autobiografický román zrcadlí zápletky, postavy a události tak, jak existují ve skutečnosti, kterou jsme obklopeni my sami – nejsou vždy zcela jasné a uchopitelné. Vyžadují pozornost a přemýšlení nad jejich vnitřním smyslem a konsekvencemi. Nejde o román psaný podle zákona příčin a důsledků; jeho tajemství „jednoty v mnohosti“ tkví spíše ve fenoménu života samotného, v narození, přechodu od dětství k mládí, zralému věku, stáří a smrti. Autor ve svém románovém obraze používá metaforu postupného rozšiřování lidského obzoru, sledovaného dorůstajícím chlapcem; od úzkého rodinného kruhu přes poznávání bližších a posléze vzdálenějších sousedů a odhalování jejich osudů až po stále se rozšiřující chápání společenských souvislostí a úskalí současného světa. Myśliwski panoramaticky ukazuje události, které měly vliv na proměny života za války a v průběhu padesáti poválečných let, a plasticky přitom zachycuje charaktery v klíčových okamžicích.

Zatím poslední Myśliwského román Ucho jehly je strhující meditace nad lidským osudem, pamětí a dějinami. Provokuje náznakovostí a záhadností popisovaných osobních vztahů a neuchopitelností setkávání stáří a mládí. V Myśliwského románu se jako v zrcadle odráží kus polské historie se vším, co v ní bylo dramatické a bolestné, promlčené a nevyslovené. Především však vypovídá o tom, jak plynoucí čas zanechává stopy na zkušenosti člověka se sebou samým a se světem. Ucho jehly je krásný, hluboký román, vyznačující se v autorově tvorbě snad nejsilněji pronikavým uměním observace a osobitou citlivostí vůči člověku, které se prolínají se symbolickým ztvárněním života a světa.