Otčenášek, Jaroslav G.: Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon

Otčenášek, Jaroslav G.
Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon

anotace beletrie zahraniční

Pražské nakladatelství dybbuk vydalo už třetí překlad z bulharštiny během čtyř let. Po povídkovém výboru Aleka Popova (Zelný cyklus, 2008, přel. Ivana Srbková) a románu stejného autora (Mise Londýn, 2010, přel. David Bernstein) se dostalo i na knihu převážně erotických legend, pohádek a humorek z Bulharska a Makedonie.

Folklor bez cenzury
Jaroslav Geraskov Otčenášek: Jak muži přišli ke svému údu aneb Bulharský erotikon, dybbuk, Praha, 2011, 272 s.

Pražské nakladatelství dybbuk vydalo už třetí překlad z bulharštiny během čtyř let. Po povídkovém výboru Aleka Popova (Zelný cyklus, 2008, přel. Ivana Srbková) a románu stejného autora (Mise Londýn, 2010, přel. David Bernstein) se dostalo i na knihu převážně erotických legend, pohádek a humorek z Bulharska a Makedonie (ukázky viz ve stejné sekci na iLiteratura.cz). Texty do knihy vybral a přeložil z několika bulharských sborníků zkušený folklorista a etnolog Jaroslav G. Otčenášek. Ideální čtení nejen na léto, protože takovýto výbor se v českém překladu dosud neobjevil.

Počet textů zařazených do knihy (celkem 131) je rozhodně dostačující, aby si čtenář díky Erotikonu mohl udělat velmi dobrou představu o erotickém folkloru z bulharsko-makedonského prostoru. Množství textů se zdá místy dokonce až nadbytečné a rozhodně by neškodila větší přísnost při rozhodování, co se ještě do knihy vejde a co už ne. Jak je tomu u lidových příběhů běžné, texty se občas skoro až dublují. Ať už jde o téměř totožnou fabuli nebo jen o závěrečnou pointu, opakování působí rušivě – viz Jeden pták stačí a S brejlema. Folklorista různost vyprávění ocení, ale běžný čtenář může být lehce otrávený. Takových případů v knize naštěstí není mnoho. Naopak je v Erotikonu výrazný nadbytek textů, které v sobě nemají ale pranic erotického (Prchlivý pop, Hluční vrabci nebo Cikán a pop). Tyto texty jsou sice zajímavé a zábavné, ale do celkového erotického až pornografického vyznění knihy prostě nezapadají. Zkrátka – kdyby byl výbor o několik pohádek/humorek kratší, jenom by mu to prospělo.

Přes několik mých výhrad (namířených především proti nakladatelství dybbuk) je pro mě kniha pozitivním zjevem. Nejenže vyplňuje bílá místa bulharsko-makedonského folkloru u nás, ale troufám si tvrdit, že obstojí i bez národnostního upřesnění – zkrátka jako sbírka erotické lidové tvorby z Balkánu. Otčenáškova folkloristická praxe je v knize dobře patrná. Překladatel nemá nejmenší problémy s formou pohádky, legendy či anekdoty, takže kniha je skutečně velmi čtivá. Se zarděním mohu prozradit, že slovanským obyvatelům Balkánu opravdu nic lidského nebylo cizí, takže se ve výboru setkáme jak se zábavným zpracováním erotických motivů, tak téměř s pornografickým materiálem. Heterosexuální styk se v knize střídá s homosexuálním, místy se čtenář dokonce dočká i zapojení zvířete, počet partnerů není pevně stanoven a nevěra ve veselém podání provází celou knihu. Citlivější povahy tak sice mohou mít se čtením problémy, ale všem ostatním lze knihu doporučit.

© Ondřej Zajac

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.