První úplné vydání Solženicynova Souostroví Gulag v češtině
Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag

První úplné vydání Solženicynova Souostroví Gulag v češtině

Souostroví Gulag je nejrozsáhlejší literární svědectví o praktikách sovětského režimu, o stalinských represích a o systému pracovních táborů, které sovětský režim k těmto represím využíval.

Alexandr Solženicyn je považován za prvního a nejvýznamnějšího představitele tzv. lágrové literatury. Světovou popularitu mu přinesla již jeho prvotina, novela Jeden den Ivana Děnisoviče (Odin děň Ivana Děnisoviča, 1962), v níž jako vůbec první ztvárnil realitu stalinských pracovních táborů. Témuž tématu Solženicyn věnoval i Souostroví Gulag (Archipelag GULag, 1973), nejrozsáhlejší literární svědectví o praktikách sovětského režimu, o stalinských represích a o systému pracovních táborů, které sovětský režim k těmto represím využíval. Toto monumentální dílo má téměř 1700 stran, je rozdělené do tří dílů a Solženicyn na něm v utajení pracoval deset let, od roku 1958 do roku 1968. Kniha vyšla nejdříve v Paříži v roce 1973, v SSSR mohla vyjít až roku 1990. O rok později se objevilo i první oficiální vydání v češtině.

Kniha je založena jak na svědectví samotného Solženicyna, který byl roku 1945 na základě dopisu, v němž vyjadřoval pochybnosti o Stalinově politice, zatčen a odsouzen na 8 let nucených prací, tak na svědectví mnoha dalších vězňů a čerpá také z historických pramenů. Solženicyn popisuje nejen své zatčení, soud a každodenní život muklů, ale podrobně se zabývá také historií sovětského vězeňského systému a věnuje se i politické situaci v SSSR 50. let. Vyprávění tak doplňují mnohá fakta, reálie, politické, filozofické a náboženské úvahy a spíše než beletrií je kniha historickým dokumentem. Solženicyn ale v tomto případě neusiloval o výjimečné literární dílo, nýbrž o to, aby se jeho kniha stala co nejvěrnějším a nejpodrobnějším ztvárněním hrůz sovětského systému. Jeho původní záměr byl, aby se na ní podílelo co nejvíce autorů (oslovil například V. Šalamova či J. Daniela), nakonec ji ale – až na několik kapitol – napsal zcela sám. Podmínky, v nichž text vznikal, byly velmi náročné, jak autor popisuje v doslovu ke knize: „Jednu věc je potřeba vysvětlit: ani jedinkrát neležela tato kniha celá, všechny její části, na jednom stole! V době, kdy jsem nad Souostrovím pracoval naplno, v září 1965, mne postihlo zpustošení archivu a zabavení románu. Tenkrát se dokončené části knihy a materiály pro další části rozletěly na všechny strany a už jsem je nikdy nedal dohromady: bál jsem se riskovat, vždyť tu byla také jména. Neustále jsem si poznamenával, kde je co třeba ověřit, kde co dát pryč, a s těmi papírky jsem jezdil z místa na místo. Nu což, právě tato křečovitost a nedokončenost jsou charakteristické pro celou naši pronásledovanou literaturu. A takto je třeba přijmout i tuto knihu.“

Nedlouho po pařížském vydání knihy byl Solženicyn donucen k emigraci a do Ruska se – triumfálně – vrátil až v roce 1994. Ačkoliv existují v lágrové literatuře – co se úrovně literárního zpracování týká – hodnotnější díla (např. Kolymské povídky V. Šalamova) a ačkoliv čelil Solženicyn za svou knihu i kritice (ať už díky údajně nadhodnocenému počtu obětí stalinských represí, který zde Solženicyn uvedl, nebo pro některé politické názory v knize prezentované), patří Souostroví Gulag k nejvýznamnějších textům ruské i světové literatury.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Ludmila Dušková, Jan Zábrana, Libuše Kozáková a Jana Neumannová (překlad vychází z vydání z roku 1990, ale prošel revizí a byl doplněn o chybějící pasáže, a odpovídá tedy 2. vydání v Paříži z roku 1989), Academia, Praha, 2011, 1688 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Ladislav Šalda,

Nové vydání Souostroví je záslužný čin, ale je ještě mnoho děl tohoto autora, která neznáme. Třeba Srpen 1914, Srpen 1915, Pruské noci, Neviditelní spojenci, Svátek dobyvatelů, Říjen 1916, Březen 1917, Jak si zařídit Rusko, Zpod balvanů, Ruské kolo (kompletní, ne jen Lenin v Curychu)...třeba. Proč nikdo nevydá kompletní spisy? A. I. Solženicyn by si to zasloužil a měl by nám co říct!

Filip Pešek,

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, která má podlě mě nesmírnou obsahovou hloubku i literární kvalitu. Poprvé jsem slýchal úryvky ze "Souostroví" na Svobodné Evropě jako teenager (někdy začátem 80 let?), celé dílo se mi podařilo přečíst až po roce 1990, kdy u nás ofifálně vyšlo. Již předtím jsem znal Solženicynovu novelu Jeden den Ivana Děnisoviče, která u nás vyšla v 60tých letech, takže jsem již věděl, že Solženicyn je pozoruhodný autor ... ale teprve jeho Souostroví na mě zapůsobilo opravdu hluboce a v celé šířy. Uznávám, že toto veledílo se místy opravdu obtížně čte, protože se často střídá dokumentaristický, beletristický, místy i poetický a jindy až suše faktografický a historický styl ... dílo je také velké rozsahem atd. atd. Nicméně kdo má trpělivost a otevřenou mysl, musí se nechat tímto dílem unést a prožít spolu s autorem znovu utrpení tisíců a milionů lidí, jejichž osudy jsou duší této knihy. Podle mě nejde jen o odsouzení sovětské (nebo obecněji každé) diktatury a "otevření očí" pro budoucí generace - kniha pro mě má nadčasovost a obecně lidskou hloubku přinášející svědectví o utrpení, ale zároveň i o odvaze, víře a naději.. Je napsaná velmi úspornými prostředky, ale přesto velmi umělecky působivě. Opravdu doporučuju přečíst... Filip

Markéta Kittlová,

Překladatelé nového vydání jsou Ludmila Dušková, Jan Zábrana, Libuše Kozáková a Jana Neumannová. Překlad vychází z vydání z roku 1990, ale prošel revizí a byl doplněn o chybějící pasáže, a odpovídá tedy 2. vydání v Paříži z roku 1989.

Artur.22,

Kdo je nebo kdo jsou překladatelé nového vydání? A kdo vlastně přeložil to první české vydání z roku 1990? Podílel se na něm i Jan Zábrana, jak jsem někde myslím četl? Je někde k dohledání, kdo se za tím "kolektivem", jak je uvedeno v databázi Národní knihovny, skrývá? Děkuji.

grey,

Jeden den Ivana Děnisoviče byl v údobí svého vzniku opravdu zjevení, který navíc byl vydán i u nás v " době zločinného totalitního režimu " a dal se přečíst skutečně na jeden "zátah". Souostroví Gulag je celkem nezáživné čtení,alespoň co se týká literárního zpracování, mnohdy přelouskané v celém rozsahu spíše v dalším "očekávání" a z úcty k Soženicynovi