Rušar, Daniel: Vlk a tma

Rušar, Daniel
Vlk a tma

recenze dětská

Ve tmě je všechno děsivější a rodiče dětské fantazie často ještě přiživují výchovnými chybami. Napravit to chce jednoduchý příběh o vlkovi, který svůj strach ze tmy dokázal překonat a posměch smečky proměnil v obdiv.

Kdopak by se tmy bál
Daniel Rušar
: Vlk a tma. Paseka, Praha, 2016, 32 s.

Vlk hraje v pohádkách roli záporného hrdiny, je zlý, snaží se někoho přelstít a sežrat, ať už je to červená Karkulka, kůzlata, nebo prasátka. Zřejmě i proto zvolil lektor osobnostního rozvoje Daniel Rušar vlky jako hlavní hrdiny své motivační knihy pro děti Vlk a tma. Využil hrůzné vlčí pověsti k tomu, aby ukázal, že i takové zvíře může mít strach, konkrétně strach ze tmy, a pomohl tak dětem překonat tento problém.

Zpočátku autor ještě potvrzuje tradované vlčí povahové rysy: dvě hrající si vlčata se mezi sebou kočkují, hryžou, až kousnou i starého vlka. Když je ten pak vyhání ven za dobrodružstvím, přiznají se, že se bojí jít do temné noci, a tak jim starý vlk začne vyprávět příběh o malém vlkovi, který se také bál tmy. Vysvětluje jim, čeho se přesně se na tmě bál a jak mu ostatní vlci s výsměchem přezdívali „polekánek“ a „tmalekánek“. Autor tím nastoluje reálnou situaci, kdy se tomu, kdo má z něčeho strach, posmívají druzí. Když se malý vlk přes den potuloval lesem, potkal mravence, který vláčel obrovský náklad a zvládl to díky zpěvu. Malý vlk se inspiroval a jal se čelit strachu pomocí písničky. Další pomůckou mu bylo to, že si přestavoval, jak by zvuky noci zněly ve dne. Strach se pro něj stal výzvou. Ráno se ho vydali ostatní vlci hledat a divili se, jak daleko a sám došel. Byl pro ně najednou statečný vlk, z poseroutky se stal hrdinou a inspirací pro druhé.

Beletristicky koncipovaných knih, které učí pracovat děti s emocemi nebo jim pomáhají splnit nároky společnosti, není zas až tak mnoho. Kniha Zlín např. vydala již dvě publikace od psychoterapeuta Carla-Johana Forsséna Ehrlina, které mají pomoci dětem usnout, s názvy O králíčkovi, který chtěl usnout a nově O slůněti, které chtělo usnout. Poptávka je třeba také po knize Víš, co má v plence myš? od belgického výtvarníka Guida van Genechtena, kterou do češtiny, bohužel ne příliš šťastně, přebásnil Hynek Vilém a která má pomoci při odnaučení používání plenek. Umělecká kvalita textu obecně není u těchto knih primární, důraz je kladen na terapeutickou stránku. Do tohoto šuplíku by mohly spadnout i knihy Daniela Rušara, podávající pomocnou ruku dětem a rodičům, ale volba ilustrátorů dělá z každé jeho knihy půvabný artefakt. Tituly následující po prvotině Frisbee aspirují na nejkrásnější knihy pro děti a mládež díky slovenským ilustrátorům Matúšovi Maťátkovi (Jaro kriplů, 2011), Ľuboslavu Pallovi (Kamzíkův velký skok, 2016) a konečně Lee Točekové, ilustrátorce Vlka a tmy, která nyní žije v Berlíně.

Snové, expresivní ilustrace dobře navozují atmosféru nočních děsů a noci, ve které dochází k deformaci tvarů. Jsou vyvedeny zejména v černé barvě noci a světélkující zelené, díky které vypadá plocha jako ozářená měsíčním svitem nebo bludičkami. Točeková je vyčarovala barevnými pastelkami a akvarelem.

Vlk a tma je kniha s terapeutickým přesahem, příběh je proto jednoduchý a účelný – má pomoci dětem, aby se nebály tmy. Slova, která mají daleko k snivosti a poetické vzletnosti, jsou tak sama o sobě trochu nedostatečná. Pohádkové kouzlo knížce vdechují právě až nevšední ilustrace.

 

© Martina Siwek Macáková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 15 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

60%autor článku   70%čtenáři

zhlédnuto 15367x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce