Postavit se nespravedlnosti
Bechný, Ľubo: Dvanásť statočných

Postavit se nespravedlnosti

Kniha rozhovorů s dvanácti osobnostmi českého, slovenského a maďarského společenského života je jedinečnou sondou do poměrů postkomunistických zemí, v nichž se jen velmi pomalu vzmáhá demokracie a spravedlnost. Statečnost, s níž čtyři ženy a osm mužů čelí bezpráví, korupci a politickému nátlaku, je v dnešní době mimořádná a inspirující.

V legendárním filmu Sedm statečných režiséra Johna Sturgese se bandě zločinců postaví sedm neohrožených mužů; někteří z nich za statečnost zaplatí životem. Fotograf, publicista a vydavatel Ľubo Bechný zaznamenal ve své knize odvážných osobností dvanáct. Symbolika dvanácti izraelských kmenů a dvanácti apoštolů tu je zřejmá. Snad chce autor vyjádřit radost, že nalézt mezi lidmi nebojácné a moudré, nasazující se pro druhé, je pořád ještě snazší než hledat onu pověstnou jehlu v kupce sena. Existují lidé, kteří se proti nespravedlnosti všeho druhu instinktivně postaví. Musí. Je to totiž jeden z pilířů jejich duchovního ukotvení.

Rozhovory s osobnostmi veřejného života nazvané Dvanásť statočných vedl tým devíti lidí, kromě Ľuba Bechného to byli Andrej Bán, Dagmar Mozolová, Emília Mihočová, Eva Bechná, Martin T. Zikmund, Terézia Rončáková, Vanda TuchyňováViktória Kolesničenko; autorem grafického zpracování knihy se skvělými černobílými fotografiemi několika tvůrců je Daniel Jurčo. Ze zpovídaných osobností pochází sedm ze Slovenska, dva z České republiky, jeden z Maďarska, jeden z Ruska a jeden má polské i slovenské občanství. Skoro to vypadá, že tito lidé odlišných generací a osudů pocházejí z jednoho kraje, jsou spojeni poutem svých životních zkušeností, hodnot a občanských postojů. Jenže každý z nich prožíval a prožívá naprosto jiný příběh. Český čtenář bude jistě bez problémů rozumět rozhovorům vedeným ve slovenštině a slovenský zas dvěma interview českým. Porozumění jazyku tu souvisí s porozuměním obsahu a důrazem na dvě skutečnosti, které jsou všem zpovídaným společné: vnitřní a vnější svoboda a služba druhým.

Nikoli věhlas

Některé z dvanácti český čtenář dobře zná. Mám na mysli předního křesťanského teologa, disidenta a jednoho z porevolučních děkanů Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jakuba S. Trojana a historika, kněze a pozdějšího českého kardinála Miloslava Vlka. Ze slovenských osobností si zvlášť lidé křesťanské orientace připomenou nedávno zemřelého kněze a vězně komunistického režimu, jenž paradoxně po roce 1989 nebyl přijat do kněžské služby slovenské katolické církve, Antona Srholce. Ze zahraničních autorů by čtenáři nemělo být cizí jméno ruského historika a politologa Andreje Zubova, který se po své kritice ruské anexe Krymu stal nežádoucí osobou a člověkem na cestě. Jeho nezákonně vynucený odchod z akademické půdy byl odsouzen mnoha jednotlivci i institucemi svobodného světa. Kritériem knihy o dvanácti statečných však není formální věhlas v prostoru občanské společnosti. Na každém z rozhovorů je patrné, že dotazovaní vycházejí z podobného pramene vyznávaných hodnot, třebaže je od sebe dělí hranice států, rozdílné jazyky i věk. Posuďte sami, jak velká je různost profesí a zaměření osmi dalších.

Zuzana Števulová spoluzaložila Ligu za ľudské práva na Slovensku a pomáhá těm, kdo se dostanou do neřešitelných právních obtíží. Vladimír Krčméry je slovenský exaktní vědec a lékař, zakladatel sociálních a zdravotnických zařízení s přesahem do zahraničních humanitárních misí. Zuzana Wienk, občanská aktivistka a programová ředitelka Aliancie Fair-play, monitoruje společenské a politické dění na Slovensku, zvláště pak financování politických stran a korupční jednání. Zuzana Melicherčíková upozornila na korupci v akademickém prostředí, která doslova bila do očí, a byla nucena odejít ze zaměstnání. Iványi Gábor je teolog, duchovní a rektor Vysoké školy J. Wesleyho v Budapešti, angažuje se v pomoci nejpotřebnějším a lidem na útěku před válkou. Jana Teleki se i na základě svých osobních zkušeností věnuje problematice porušování lidských práv v trestněprávních řízeních. Juraj Kudjak, znalec a milovník lidové architektury, veřejně vystoupil proti zneužití finančních prostředků při rekonstrukci Radenova domu v Čičmanech, jedné z významných kulturních památek. Tadeusz Zasępa, teolog, kněz a pedagog, rektor Katolické univerzity v Ružomberku, ve své funkci upozorňoval na finanční nesrovnalosti na tamější pedagogické fakultě a následně po nátlaku odešel. Již nežije.

Co je elita

Zápas všech dvanácti mužů a žen s různými formami korupce, psychického násilí a vydírání, stejně jako se svévolí volených zástupců státní správy vyplývá z nezbytí. Patrné je to na všech bez výjimky. Stojí před realitou nemravného jednání, o němž se ví a které poškozuje celou společnost, přičemž pachatelé se spravedlnosti a zákona vůbec neobávají, neberou je v potaz. Boj, často osobní bez podpory druhých včetně těch, kteří by měli na vymáhání a dodržování práva dohlížet, se vede s pozůstatky politiky sovětského, gangsterského typu, kdy jeden člověk nemá proti přesile téměř žádnou šanci. Přesto to žádný ze zpovídaných nevzdal, i když ne každý mohl jít až na limit sebezničení. Je zajímavé, že rezidua a zvůle totalitní moci, s níž se potýkali například profesor Trojan nebo kardinál Miloslav Vlk, existují i v této době a zdá se, že někde dokonce narůstají. Typickým znakem je nemožnost dovolat se spravedlnosti, soustředěný tlak státní správy na oznamovatele trestné činnosti a chápání lidských práv jako čehosi nadbytečného. Symbolickým příkladem je tu Kafkův Proces, v němž se jeden jediný člověk dostává do spárů mocenského aparátu, aniž by věděl, proč a kdo ho za co soudí.

A tak zatímco Trojanovi s Vlkem hrozil za jejich prodemokratické smýšlení a občanský aktivismus kriminál a různá prekarizovaná zaměstnání, současní bojovníci za svobodu a spravedlnost bývají dehonestováni v tisku, bývá jim vyhrožováno a bývají vyhazováni z práce nebo sami pod nátlakem odcházejí. Mají samozřejmě možnost odejít ze svých zemí do exilu a jít za štěstím do kulturních, civilizovaných krajin, jenže nechtějí. Řečeno slovy romanisty a literárního kritika Václava Černého na adresu komunistických funkcionářů: „A kde mám proboha být? Jsem tady, protože tu jsem doma, ať odejdou ti, kdo tu doma nejsou, je jich u nás několikrát sto tisíc, já se ze země, která mně patří, nehnu.“ Jistě, v přímém srovnání totalitního zločineckého režimu s dnešní dobou „vyhrává“ současný stav společnosti a jejího zřízení v poměru 100 : 1. Ve srovnání se zeměmi západní Evropy či se Spojenými státy, s tamějším občanským, univerzitním a církevním aktivismem a neopomenutelnou úlohou médií, jsme však stále na počátku velmi dlouhé cesty. Každý ze dvanácti lidí, o kterých vypráví kniha Ľuba Bechného, razí tuto cestu před námi a za nás. Nasazuje vlastní život, schopnosti, dovednosti a talent, ale také svobodu, životní energii, své jméno a klid svůj i své rodiny. Je to svým způsobem zázrak, že nikdo z výše jmenovaných nepřišel i přes četné výhružky a ostouzení o život, i když se mnohým kauzy podepsaly na zdraví. Přečtete-li knihu do konce i s doslovem socioložky a bývalé premiérky slovenské vlády Ivety Radičové, uvidíte, že těch dvanáct statečných nikdy nešlo vstříc mučednictví a nesledovalo svůj vlastní prospěch. Odevzdali to, co umí a čím jsou výjimeční, do služeb res publicae v očekávání, že se jim podaří změnit směr duchovního a politického uvažování, které se bohužel po krůčcích zase obrací na východ. Někteří z nich se stali doyeny svých oborů a respektovanými osobnostmi. Má-li dnes slovo elita ještě nějaký význam, je na čtenáři, zda jej použije i ve spojení s těmito dvanácti svobodomyslnými a smělými lidmi. Já je vedle mnoha jiných za elitu pokládám.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Ľubo Bechný a kol.: Dvanásť statočných. VIFO, Žilina, 2016, 146 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

90%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Ľubo Bechny,

Zdenek A. Eminger, vďaka za zaujímavé postrehy.