„Nárůst populismu, nacionalismu, autoritářství, extremismu, xenofobie, rostoucí nedůvěra, ba odpor k etablovaným institucím, jakož i ke globalizovaným elitám, volání po nových zdích a nových hranicích, uzavírání se do sebe.“ Vzestup konspiračních teorií, demagogie a siláctví, vulgarizace a hysterizace politické a mediální scény. Mocenský nástup bigotních fanatiků.

Takto hodnotí situaci západního světa po vítězství Donalda Trumpa a brexitu kniha Velký regres: Mezinárodní rozprava o duchovní situaci dneška. Vyšla souběžně ve třinácti jazycích a přispělo do ní šestnáct intelektuálů, sociologů, politologů a filozofů, z nichž někteří jsou naší veřejnosti známi (Zygmunt Bauman, Bruno Latour, Slavoj Žižek), jiní méně (Nancy Fraserová, Ivan Krastev, Paul Mason, Robert Misik, César Rendueles, David Van Reybrouck, Eva Illouzová, Arjun Appadurai, Pankaj Mishra, Oliver Nachtwey, Wolfgang Streeck, Donatella della Porta, Heinrich Geiselberger). Do českého vydání byl přidán ještě text Václava Bělohradského.

Nůžky nejen sociální

Kniha reaguje především na šok z posledních amerických prezidentských voleb, takže právě Trump v ní představuje asi nejskloňovanější jméno. Autoři jako by se předháněli, kdo přijde s nejpříkřejším odsudkem. „Nový král Ubu“ ještě patří k těm kreativnějším. Své si ovšem odnášejí i mnozí další politici i celé instituce. Například Evropská unie, která se k Řecku údajně chová sadisticky. Odsouzení se v publikaci dočkali též Barack Obama, Trumpova protikandidátka Hillary Clintonová a s ní „clintonismus“, stejně jako neúspěšný francouzský pravicový kandidát na prezidenta François Fillon, „nejhorší kombinace, jakou dnešek nabízí – ekonomický neoliberalismus a sociální konzervatismus“. Právě neoliberalismus je líčen jako jeden z hlavních viníků krize.

Zastoupení teoretici právem kritizují zvyšující se majetkovou nerovnost. Jako řešení navrhují přijímat zákony na kontrolu bank a podporující práva pracujících (příliš přitom nezmiňují Obamovy snahy směřující obdobným směrem, jako zavedení zvláštního úřadu na ochranu finančních zájmů spotřebitelů). Případně hledají nekonvenční, ale poněkud pochybná řešení v zavádění referend s výběrem z více možností. A další vyzývá k otevřenému střetu s „hrstkou vítězů globálního ekonomického kasina“, přičemž míru doporučovaného násilí daný autor neupřesňuje.

Podvědomí, podzemí, podnebesí

Část textů také hledá hlubší vysvětlení úspěchu populistů (nejen Trumpa, ale i Recepa Tayyipa Erdoğana, Vladimira Putina či indického premiéra Naréndry Módího). Odvolávají se kupříkladu na koncept resentimentu Maxe Schelera nebo na civilizační teorii Norberta Eliase. Ta popisovala, nejen jak se lidé stávají civilizovanějšími, ale i proces opačný, kdy někteří bojují ve jménu svých hodnot proti svým domnělým protivníkům metodami, jež jsou ve skutečnosti v protikladu k oněm hodnotám, takže se z nich de facto stávají barbaři.

Autoři také rozvádějí myšlenku Sigmunda Freuda, podle něhož se primitivní a pudová zášť lidstva „nikam nevytratila“, jen čeká, až jí bude poskytnuta příležitost se znovu projevit. V návaznosti na to jedna studie tvrdí, že dnešní rozhněvaní ultranacionalisté „nemají pevné já“ a zmítají se ve svých vlastních rozporech. Klíč k pochopení někteří z teoretiků hledají v klasických uměleckých dílech, třeba v Zápiscích z podzemí Fjodora Michajloviče Dostojevského nebo ve slavném filmu Občan Kane Orsona Wellese, kde protagonista Charles Foster Kane představuje bankovní velkokapitál, ale současně vzbuzuje dojem, že se stará o zájmy znevýhodněných (jako Trump – nebo i jistý český multimilionář, můžeme dodat).

Pro ty, které zajímají sociologické a psychologické teorie vysvětlující soudobé dění, mohou být zmíněné pasáže užitečné. Celkově však kniha představuje soubor textů recyklujících starší diagnózy, kapitol, jež až příliš velkoryse přehlížejí snahy o reformu a někdy šmahem zavrhují celý soudobý systém, aniž by jasněji a věrohodněji vysvětlily, čím jej chtějí nahradit. V jedné německé recenzi se dokonce o publikaci psalo, že pokud reprezentuje skutečně to nejlepší, co soudobí levicoví myslitelé mohou nabídnout, bylo by to otřesné. Od doby sepsání svazku nicméně proběhly prezidentské volby v Rakousku a ve Francii a parlamentní v Nizozemsku, které nástup nacionalistických populistů nepotvrdily. Je ovšem otázka, zda vítězství evropského politického „mainstreamu“ někteří z autorů nelitují ve smyslu „čím hůře, tím lépe“. Kupříkladu pro Žižeka je vítězný Emmanuel Macron, který přitom stejně jako Alexander Van der Bellen ve své zemi nepatřil ani k jedné z obou dominantních stran, stejně špatným kandidátem jako jeho národovecká protivnice Marine Le Penová. Ne náhodou původní kniha končila citátem z Mao-Ce Tunga: „Pod nebesy panuje chaos. Situace je znamenitá“.