Ze čtyř základních emocí – strach, radost, smutek, hněv – se v dětské literatuře nejčastěji vyskytuje strach. Autoři knih o strachu se prostřednictvím různých žánrů snaží dětskému čtenáři pomoci vypořádat se s tímto běžným pocitem. Vznikla tak třeba interaktivní kniha pro malé strašpytly Strach má velké oči Štěpánky Sekaninové, pohádka Strašidýlko Stráša Aleny Mornštajnové o malém strašidlu, které se všeho bojí, nebo autorská kniha Divný brach strach Martiny Špinkové, jež získala cenu v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2015. O tu by mohl usilovat i nejnovější příspěvek k tématu – obří příručka Neboj, neboj! osvědčené tvůrčí trojice spisovatelky Milady Rezkové, ilustrátora Lukáše Urbánka a grafického designéra Jakuba Kaše, autorů netradiční punkové série Doktor Racek nebo knihy Babočky, ve které se dotkli tématu smrti.

Strach je v knize vypodobněn jako černý puntík, a je překvapivé, že něco tak graficky jednoduchého lze zobrazit snad pokaždé trochu jinak. Lukáši Urbánkovi se podařilo vymyslet univerzální symbol pro pocit strachu, za který si přitom může každý dosadit svou představu. A dokonce ji i výtvarně ztvárnit. Součástí knihy je Galerie bubáků, a jelikož je kniha interaktivní a je dovoleno do ní čmárat, může si do ní čtenář a jeho rodina nakreslit své strašáky. V knize jsou v podobném duchu graficky vypodobněny i zbylé tři základní emoce.

Hlavním východiskem publikace je představit strach zábavně. Najdeme tu spoustu originálních „hlášek“, založených na nevšedních přirovnáních, jako třeba „zíral jako opařený kakaem“ nebo „tma jako v pytli od bonbónů“. Autoři chtějí ukázat, že strachu se netřeba bát. Hlavní hrdina kluk Jirka nakonec odchází v doprovodu černé koule s rukama a nohama se slovy: „To se mám, že tě mám.“ Strach je totiž představen jako náš pomocník, součást lidského života, kterou je třeba poznat, připustit si ji a následně pochopit. Kniha vyzývá: neboj, neboj se bát.

Celkem dvanáct kapitol naznačuje, že strach je všudypřítomný, lidé ho mají čas od času v Maďarsku i ve Francii, říkají mu tam félelem nebo la peur. Bojí se zvířata i dospělí. Lidé se báli v různých dobách, jen pokaždé něčeho jiného, v pravěku medvěda, v novověku železnice. A jsou tací, kteří se nebojí, třeba Batman. Seznámení se strachem pojali autoři zevrubně. Od etymologického a jazykovědného rozboru přes fyziologické projevy strachu k jeho různým podobám, včetně agrese.

Graficky je kniha Neboj, neboj! koncipována podobně jako předchozí publikace autorské trojice – je tedy hravá, pestrá a stylově různorodá, působí však poněkud roztříštěně pro množství neohraničených obrázků na bílém podkladě. Text v rámci knihy, ale i stránky střídá barvu, velikost i formu. Vedle edukačních odstavců odlehčených expresivnější slovní zásobou se objevují básně nebo je text vepsán do bublin. Do komiksu se soustřeďuje souvislejší dějová linka knihy a jeho úkolem je ilustrovat teoretické pasáže. Třeba jak by byla nudná pohádka o perníkové chaloupce, kdyby v ní nefiguroval strach. Nejčastěji v komiksech vystupuje postava Jirky – se strachem se setkává v lese i na školní besídce, zachraňuje Batmana z díry plné hadů nebo hledá zloděje marmelády. Karikaturní přerývanou kresbu připomínající dětské obrázky, která knize dominuje, jen zřídka ozvláštňuje a umírňuje realistická šrafovaná kresba.

Do knihy je vtěsnána hromada nápadů a tvůrčí energie, s níž autoři pracovali a vytřídili mnoho informací. Společně vytvořili nádhernou vizuální anarchii, knihu, která se dá číst odkudkoliv a i při opakovaném listování se dá vždycky najít nový detail, příběh je tu schovaný v každém tahu tužkou. Punkové vyznění nemusí někteří spořádanější jedinci ocenit. Dětem by ale mělo být blízké. Strach je zdárně zbaven moci vtipem a také pomocí jeho vlastní zbraně – fantazie.