Karolína Truhlářová před několika lety otevřela v Praze knihkupectví KAVKA Art Books a o málo později začala knihy i sama vydávat. Autorské knihy a knihy o umění chápe jako výtvarný projev a také prostředek, jak šířit povědomí o tuzemském kulturním odkazu, který v zahraničí stále překvapuje kvalitou.

iLiteratura: Odkud jste a jaký je váš původ?
Karolína Truhlářová: Narodila jsem se v Praze. Maminka je taky z Prahy a táta z Beskyd, kde se narodil a žil, než začal studovat v Praze. Byl zakladatel horské služby, záchranář a horský vůdce. Nikdy neztratil ten horalský valašský naturel. Dětství v rodině, která byla esteticky založená, mě ovlivnilo: maminka malířka, věnovala se ilustraci, táta architekt. Má po Česku mnoho realizací, ale málokdo je navštěvuje; stavěl hlavně krematoria a smuteční síně a zakládal hřbitovy. Sestra vystudovala muziku, byla houslistka, ale to ji už dnes neživí.

iLiteratura: Co jste studovala vy?
Karolína Truhlářová: Rozhodla jsem se pro humanitní obor. Umění pro mě byla přirozená volba, protože i jako dítě jsem se setkávala s umělci. Tehdy byla kunsthistorie poměrně prominentní obor, který neotvírali každý rok a přijímali málo studentů. Já jsem před státnicemi ještě porodila dceru, tak jsem zkoušku odkládala až na poslední termín. Možná jsem měla ještě trochu mlíka v hlavě, tak to nebylo jednoduché.

iLiteratura: Jakou jste měla zkušenost s knihami, než jste si otevřela vlastní knihkupectví?
Karolína Truhlářová: Kamarád z vysoké školy Martin Souček, který založil značku Arbor Vitae, mě oslovil, když dělal velký projekt s Otto Urbanem. Byla to výstava Dekandence: V barvách chorobných, která probíhala na dvou místech v Belgii. V Bruselu a Namuru. Já jsem měla na starost celou produkci výstavy. K tomu se připravoval také katalog a kniha.
Po výstavě jsme externě spolupracovali dál. Hlavně na důležitých knihách a katalozích. Nakladatelství se profilovalo hodně odborně a rozrůstalo se i díky subvencím státním i soukromým. Především za podpory jednoho z největších současných filantropů pana Winklera a jeho ženy Veroniky se produkovaly krásné a důležité publikace.
Podařilo se nám taky dostat naše knihy do Ameriky prostřednictvím D.A.P. (Distributed Art Publishers), jednoho z největších dovozců a distributorů umělecké literatury v USA. Tak se anglické edice českých knih objevily ve významných galeriích, muzeích nebo obchodech v New Yorku, Washingtonu atd. I když jsme se nakonec rozešli, zkušenost to byla velice dobrá.

iLiteratura: Založit vlastní knihkupectví je odvážný rok. Co bylo podnětem?
Karolína Truhlářová: Ve chvíli, kdy jsem věděla, že už nemůžu dál zůstat v nakladatelství, jsem se taky rozváděla a stěhovala se a musela jsem se postarat o sebe a své dvě dcery. Měla jsem nějaké peníze, které jsem mohla investovat do začátku, ale sama bych to stejně nezvládla. O možnosti otevřít knihkupectví jsem přemýšlela už dva roky. Napadlo mě, že by bylo fajn shromáždit celou tu produkci knih o výtvarném umění od různých nakladatelů, galerií i muzeí na jednom místě a udělat takovou speciálku.

iLiteratura: Součástí původní koncepce byl i výstavní prostor?
Karolína Truhlářová: Základní koncept byl otevřít jen knihkupectví, ale jak jsme měli k dispozici ten prostor a jeho možnosti, chtěli jsme začít propojovat knihy s dalšími věcmi. Zaměření do výtvarného umění mě přirozeně přivedlo ke galerii grafiky. S mým společníkem Davidem Glossem, který vlastní galerii U Betlémské kaple, jsme pak založili Kavku.
Baví nás organizovat výstavy, prezentace knížek a dělat z Kavky takové umělecké centrum. Do našeho prostoru se hodí drobné koláže, kresby a grafiky. Jsou to věci, se kterými se dá v prostoru žít.
Je to živý koncept, něco se tam děje, vzniká. A téměř pravidelně se u nás zastavují autoři a umělci, se kterými spolupracujeme. Dáme si kávu nebo skleničku dobrého vína, probereme společné projekty, něco nového vymyslíme… je to fajn.
Sídlíme v Krocínově 5 na Starém Městě, v unikátním prostoru v přízemí funkcionalistického domu. Nikde jsme bohužel nedohledali architekta, tak se domníváme, že by to mohl být jeden ze židovských architektů, o kterých neexistuje příliš mnoho dokumentů, protože se všechno záměrně ničilo. Prostor je také výjimečný tím, že má obrovská prosklená okna do ulice ze všech stran. Obchod jsme celý zrekonstruovali a zařídili funkcionalistickým nábytkem. Jak prostor teď vypadá, je především Davidova zásluha.

iLiteratura: Jaká díla nabízíte?
Karolína Truhlářová: Knihy o umění, monografie, autorské knihy, bibliofilie i vzácnější tisky, ale i drobnou grafiku, fotografie nebo kresby. Občas máme i olejomalby nebo plastiky, ale pracujeme s malým prostorem.
Tak trochu podněcujeme i vznik uměleckých děl. Ať už jsou to autorské knihy, nebo samotná díla. V roce 2014, když jsme otevírali, se nám povedla spolupráce s Miloslavem Mouchou, který se pětadvacet let snažil udělat barevnou verzi dřevorytů ze svého slavného cyklu BERESHIT. Deset černobílých dřevorytů původně vzniklo pro velkou bibliofilii s týmž názvem. Jde vlastně o jedinečné ilustrace ke knize Genesis Starého zákona. Dlouho se k tomu odhodlával a nakonec to udělal pro nás. Vznikla z toho krásná sbírka grafiky.

iLiteratura: Je v Praze podobné knihkupectví jako to vaše?
Karolína Truhlářová: Další knihkupectví, které si vydává a tiskne vlastní knížky, je ArtMap. Myslím, že mají taky grafiku a tisky. Ale představují spíše mladší lidi a jsou více specializovaní na teorii. Jsem ráda, že vznikají další věci i jinde.

iLiteratura: Podle čeho vybíráte knihy do knihkupectví?
Karolína Truhlářová: Už mám osvědčené vydavatele, od kterých bereme veškerou produkci. Jsou to významná, ale i malá nakladatelství, galerie a muzea v Česku. Mám i pár dodavatelů ze Slovenska. V podstatě to je spolupráce napřímo s výrobci nebo nakladateli. I když přijde někdo s jednou publikací, kterou si sám vydal, a je dobrá, vezmeme ji. Zajímá mě, když se někomu povede zaplnit nějakou mezeru, přijde s nějakou novou záležitostí.

iLiteratura: Co jste vydala jako první?
Karolína Truhlářová: Vydávání knih vzniklo spontánně s kamarádkou a bývalou kolegyní z nakladatelství Arbor vitae Magdalenou Wellsovou a jako první jsme vydaly monografii sochaře a malíře Miloslava Chlupáče. Původně jsme chtěly vydat druhé vydání jeho monografie, ale bylo to komplikované, tak jsme to udělali nově. Zaktualizovaly jsme tedy texty a použily nové reprodukce. Kniha vyšla na popud syna pana Chlupáče, protože první monografie už nebyla dostupná. Byla z toho nová publikace, ale v duchu té původní.
Pak za mnou opět přišla Magdalena a navrhla vydat něco o japonské estetice. Přinesla mi Wabi-sabi Leonarda Korena a mě ten text nadchl. Čím více jsme s ním pracovaly, tím více jsme si uvědomovaly, jak principy wabi sabi v mnoha případech, pravděpodobně zcela nevědomě rezonují v některých dílech českých umělců. Tak nakonec byla kromě knihy i výstava. Obě dost úspěšné. Vznikl z toho i dokument pro ČT Art. Jsou to asi dva roky. To nás tak nakoplo, že další rok jsme vydaly Chválu stínů, nadčasový esej, který napsal Džuničiró Tanizaki ve čtyřicátých letech 20. století.

iLiteratura: Podle čeho se jako vydavatelka řídíte?
Karolína Truhlářová: Vybírám si knihy, která mě prostě chytnou. Nemusím vydávat pravidelně, čekám na nápady a podněty. Cítím to jako povinnost, ale hlavně radost.

iLiteratura: Chystáte vydat něco dalšího?
Karolína Truhlářová: Chystáme opět něco z Japonska, a bude to nejen estetika, ale i beletrie. Máme v plánu knížku o tradiční lidové keramice. Ta nás ohromila. A pak ještě připravujeme knihu sebraných příběhů z jednoho malého města z první půlky 20. století, které sepsal tamní lékař Juniči Saga. Ten ještě žije a poslal mi nádherný dopis na svitku papíru psaný kaligraficky. Jeho texty bychom chtěli pojmout jako takový dokument s hlubotiskovými fotografiemi z 20. a 30. let z Japonska. Obecně příběhové knihy neděláme, tak bychom jí rádi dali přidanou hodnotu v podobě jedinečných fotografií. To by mělo vyjít příští rok.
Jsme zároveň uprostřed příprav monografie Miloslava Mouchy, který je podle mě jeden z našich nejzajímavějších žijících malířů. U nás je jeho dílo relativně málo známé, protože v sedmdesátých letech emigroval do Francie. Od devadesátých let se často vrací do Čech. Moucha je respektován mezi teoretiky i umělci, ale české instituce se mu zatím nějak vyhýbají, na rozdíl od francouzských. Vyšly mu monografie a katalogy a on sám vytváří autorské knihy. Ale naše monografie jde více do hloubky.
Každý rok také pravidelně chystáme nějaký menší knižní projekt s výtvarníkem Davidem Cajthamlem, většinou autorské knihy v limitované edici.

iLiteratura: Autorské knihy jsou pojmem samy o sobě. Surrealisté, Marcel Duchamp, Fluxus nebo Ed Ruscha dělali takové knihy a mnoho dalších! Taky pomáháte vzniknout podobným knížkám?
Karolína Truhlářová: Chtěli bychom spolupracovat s Mílou Mouchou, který autorské knihy tvoří, a v říjnu vyšla kniha Davida Cajhhamla Ahoj Milá, milostné dopisy s chybami a pomlkami pro polibky. Taky jsme představili autorskou knihu Ermina Bar Monolog od Františka Štorma, výborného českého výtvarníka, grafika a ilustrátora. Jezdí každý rok do Indie a na základě jedné z cest vznikla tahle autorská kniha a soubor linorytů. Všechno to jsou bibliofilské záležitosti, originální práce.
Loni jsem si udělala ediční plán pro bibliofilské tisky. Chci oslovit ke spolupráci pár umělců. Byla by to pěkná řada. Znám lidi, kteří by se do toho chtěli zapojit a pomoct nám vytvářet tento projekt, ale důležitou roli v tom hrají i finance.

iLiteratura: V čem vidíte největší hodnotu knih a jejich vydávání?
Karolína Truhlářová: Knihy jsou důležité pro život a intelektuálně i citově nás obohacují. Ta vydavatelská činnost je dost často nezisková a zaslouží si podporu státu. Protože prostřednictvím knih se dá propagovat národní kultura, předává se odkaz, a utváří se tím národní povědomí a identita. Nežijeme jen ve světě ekonomiky a sportu, kultura by měla být jasná a důležitá součást života každého člověka. Umění, literatura, hudba, nás kultivuje. Pro byznys to moc není a bez subvencí má kultura těžkou existenci.

iLiteratura: Plánujete další projekty s přesahy?
Karolína Truhlářová: Líbila by se mi internetová platforma, která by sdružovala práce na papíře, kresby, grafiku, a bibliofilie. Chtěla bych udělat takovou artbanku online, která by byla i přehledem takové práce. Umění nejsou jen velká plátna a sochy. Ke KAVKA Art Books bychom přidali KAVKA Art Works a sdružili to pod jednu hlavičku. Ale je to velký projekt, na takový musíte mít jasný koncept.

iLiteratura: Podnikáte něco pro šíření knih ze svého výběru?
Karolína Truhlářová: Bylo by potřeba šířit povědomí o publikacích o umění, hlavně o tom českém. Určitě by mělo smysl dělat něco v zahraničí, protože k nám chodí hodně lidí z ciziny a jsou nadšení. Říkají, že máme tolik dobrých věcí. Jsou překvapeni kvalitou, kterou všeobecně v Česku máme, jak v galeriích, tak i v tom, jaké knihy vydáváme. Diví se, proč to není známé venku. Rádi bychom se více zviditelňovali na veletrzích a podobně. Nebo jezdili ven a nakupovali knížky a vozili je k nám. Mohli bychom vytvářet velké věci, kdybychom na to měli prostředky, ale bez financí to nejde.
Nedávno mě oslovili z Francouzského institutu a zajímalo je, jestli bych jim navrhla nějakou výstavu, která by pro ně měla význam. Dala jsem jim jména dvou autorů, kteří mají na Francii vazby. Uvidíme, jestli se něco podaří zrealizovat.

iLiteratura: Spolupracujete s institucemi na vytváření knihoven, nebo to je spíše soukromá záležitost?
Karolína Truhlářová: Knížky u nás nakupují i instituční knihovny, například Ústav dějin umění nebo Karlova univerzita. Z Národní knihovny chtěli posílat doporučení na knížky, které by pro ně měly smysl. Tady by se vyplatilo pustit se více do zahraniční literatury. Speciálně třeba katalogy raisonné důležitých umělců nebo větší monografie, které by mohly být přínosné pro univerzitní účely, knihovny ale i pro sběratele.

iLiteratura: Je i váš osobní prostor propojen s tím, co děláte? Máte doma sbírku knih?
Karolína Truhlářová: Mám taky hodně knih, prostě se to propojuje s tím, co se děje kolem mě. Ráda se i vracím do práce, protože to je pro mě přirozené prostředí. Doma mám i knihy po mámě, včetně uměleckých časopisů z šedesátých let a podobně. Ráda si v knížkách listuju a čtu, ráda se dovzdělávám. Ale umění není jediná sféra. Po strýčkovi, profesoru genetiky, mám zajímavé vědecké knihy a mé dcery jsou také více zaujaté přírodními vědami. Ale nejsem žádný knihomol. Ráda odpočívám, jezdím na výlety, pracuju na zahradě, často chodím do lesa. Vařím a hostím rodinu. Je důležité udělat si čas pro sebe a vyčistit si hlavu, aby pak přišly nápady i síla na něco dalšího.

iLiteratura: Které knihy jsou mezi vašimi bestsellery?
Karolína Truhlářová: Především ty s tématy, které se objevují na trhu poprvé nebo po dlouhé době. Například už zmíněné naše knihy Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy od Leonarda Korena a Chvála stínů Džuničira Tanizakiho. Teď je také zájem o monografii Františka Kavána a Jaroslava Panušky. Jedním ze stálých bestsellerů je ovšem také Velká kniha čůrání z nakladatelství Labyrint… Taky jsme zaznamenali velký zájem o Magii otisků (kniha grafických technik a postupů) nebo monografie Jindřicha Halabaly. Josef Koudelka je taky oblíbený, knihy o něm se prodávaly vždycky.

iLiteratura: Když se nedaří, jaká myšlenka vám dodá smysl v té práci pokračovat?
Karolína Truhlářová: Dopředu mě žene, když se s prací ztotožňuji. I přes překážky, i když dojdou peníze, má to pro mě vnitřní smysl. A i díky kladným odezvám mám pocit, že něco přináším ostatním.
Ale ještě na širokou společnost bych chtěla mít větší tah, aby se to, co děláme, odráželo ve veřejné sféře. Na to, jak jsme malý národ, lidi hodně čtou, hlavně beletrii, ale ve výtvarném umění ten zájem není tak široký.
Umění může být propojené i s dalšími oblastmi, s hudbou, s architekturou, nakonec i s vědou nebo filozofií. Současná společnost a její realita se většinou pohybuje v ekonomických mantinelech. S výtvarným uměním, poezií, literaturou, hudbou můžete mít lepší život.