Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži

Wallace, David Foster
Krátké rozhovory s odpornými muži

recenze beletrie zahraniční

Nakladatelství Rubato se podařilo splatit jeden z dluhů, které dosud máme i vůči tak známým literaturám, jako je ta severoamerická. Vydalo první český překlad z díla „hlasu generace X“, amerického prozaika Davida Fostera Wallace, povídkovou sbírku, kde se to hemží odpornými muži a ženami.

Analytik postindustriální společnosti hledá Boha
David Foster Wallace
: Krátké rozhovory s odpornými muži. Přel. Martin Pokorný, Rubato, Praha, 2018, 408 s.

David Foster Wallace (1962–2008) byl mimo jiné plodný novinář a akademik a obojí se promítlo do jeho prozaické tvorby, jejíž téma by se povšechně dalo nazvat „Spojené státy na přelomu tisíciletí“. Ty jsou prolezlé konzumem, který zabíhá i do mezilidských vztahů: řada „odporných mužů“ hledí na ženy jako na pouhé objekty a zdroje potěšení, hrdinka povídky Adult World se ve svém manželství s pomocí sexshopového zboží obsesivně zaměří na technikálie pohlavního styku a například Wallaceovo opus magnum Infinite Jest (Nekonečný vtip, 1996) je nazváno podle filmu, který v románu figuruje a je tak zábavný, že lidé po jeho zhlédnutí ztrácejí zájem o cokoli jiného a doslova se ubaví k smrti. Wallace vydal celkem tři romány – ještě The Broom of the System (volně přeložitelné např. jako Najít své místo, 1987) a posmrtně The Pale King (Bledý král, 2011) – a k tomu tři povídkové sbírky: kromě Krátkých rozhovorů s odpornými muži (1999) jde o Girl With Curious Hair (Dívka se zvláštními vlasy, 1987) a Oblivion: Stories (Bezvědomí: povídky, 2004).

Titulní „odporní muži“ jsou zpravidla alibističtí ztracenci, kteří neumějí přijmout odpovědnost za svá selhání, bez okolků přiznávají prachobyčejnou vypočítavost, případně mají nalomenou psýché. Někteří se též vyznávají ze sexuální úchylky nebo trpí nějakou deformací, což ale není primární příčinou jejich „odpornosti“. Rozhovory s nimi vypadají jako přepisy skutečného rozhovoru, ve kterém nám však zůstávají skryty otázky i identita tazatele. Někteří by se mohli zpovídat třeba psychoanalytikovi, někteří vězeňskému kaplanovi, kamarádovi nebo ženě, kterou chtějí sbalit. „Rozhovory“ nicméně nejsou jedinou součástí Wallacovy sbírky: zbytek povídek pokrývá škálu od příběhovějších (Navěky nahoru, A neznamená nic) přes mrazivé vztahové anekdoty (Extrémně zhuštěná historie postindustriálního života) až po výrazně experimentální texty (I sold to Tri-Stan: Siss Nar & Ecko, Deprimovaná).

Jestliže prvním pilířem sbírky zůstává komodifikace všeho možného a s ní související odcizení a vyprázdněnost, druhým je neuróza, obsese, hysterie (autor byl mimochodem označen i za „hysterického realistu“). Nejde ani tak o to, že v jeho povídkách vystupují traumatizovaní, vyšinutí či nějak nezdravě fixovaní jedinci; v prvé řadě se ocitají pod exaktním drobnohledem akademika, který vše s posedlostí do nejmenších detailů zaznamenává a nešetří poznámkami pod čarou. Ty jsou často sebeironickou parodií, jako třeba v případě poznámky v závěru Smrtí to nekončí: „Není to úplně pravda“. V povídce Deprimovaná zabírají poznámky pod čarou i několik stran a v Oktetu nalezneme v poznámce pod čarou celou jednu povídku. Nejde však pouze o jakési postmoderní hříčky. Wallace bývá označován za následovníka Thomase Pynchona a Dona DeLilla, ale v některých povídkách připomene spíš – hlavně dlouhými větami, tautologičností, ironií, tématem smrti či hnusu – jednoho velikána z našeho kulturního okruhu, Thomase Bernharda: jako třeba v případě následujících téměř (byť nebernhardovsky) něžných, neustálých připomínek smrtelnosti v povídce Smrtí to nekončí:

„Šestapadesátiletý americký básník, laureát Nobelovy ceny, v amerických literárních kruzích známý jako ‚básník pro básníky‘ (…) ležel na vydlážděné terase s rozhalenou košilí a lehkou nadváhou v mírně nakloněném lehátku, slunil se a četl si napůl vleže s lehkou, ne nadměrnou nadváhou, vítěz dvou Národních knižních cen, Ceny národního kruhu kritiků, Lamontovy ceny, dvou grantů Národní nadace pro umění, Římské ceny, stipendia Lannanovy nadace, (…) emeritní prezident PEN klubu, básník, kterého dvě samostatné americké generace uctívaly jako hlas své generace, nyní šestapadesátiletý, ležel v suchých plavkách velikosti XL a značky Speedo na ovladatelném plátěném lehátku na vydlážděné ploše u soukromého bazénu (….).“

Bernhard má s postmoderními literáty určité styčné body, například téma paranoie. Pro postmodernu je však zároveň příznačná určitá hravost, lehkost. U Wallace lze tuto polohu v celé její kráse pozorovat hlavně v nesmírně vtipné povídce I sold to Tri-Stan: Siss Nar & Ecko, legendě o tom, jak kdysi „před Kabelem (př. K.)“ vznikl jeden zábavní kanál. Programový ředitel s rodinou a další postavy zde vystupují jako mytické bytosti nebo personifikované společenské trendy (bohové Codependa a Stasis) a povídka kombinuje archaický styl kroniky či legendy s výrazivem, ze kterého je evidentní, že se kronikář ohlíží právě za naší současností („metastáza originality“, „konfabulace mýtu s fakty“, „načuřená“). Wallace však zároveň umí sestoupit i do bernhardovských nížin. V povídce Otec pozitivně recenzovaného mladého dramatika z vedlejších newyorských scén na smrtelné posteli drží cizí ruku a prosí o dar balancuje na hraně černého humoru a neméně temné směsice hnusu a zoufalství. Otec se v ní vyznává z celoživotní nenávisti a odporu k vlastnímu synovi: „Naučil mě nenávidět tělo, naučil mě, co vůbec znamená mít tělo: být zhnusený, štítit se. (...) Bezmyšlenkovité mimoděčné rýpání, škrabání, šťourání a sahání, bezedná fascinace vlastním tělem. Jako kdyby jeho končetiny byly hranicemi světa.“ V povídce Sebevražda jako druh příchylnosti nebo Další ukázka proustnosti některých hranic (VI) se pak téma fatálně narušeného vztahu k dítěti vrací v čistě věcné podobě.

Wallace si všímá i jiných společenských trendů, například vlivu médií, ale minimálně v Krátkých rozhovorech s odpornými muži stojí v centru jeho zájmu – na rozdíl od DeLilla a Pynchona – mezilidské vztahy. A poměr k dětem slouží jako nejpádnější ukazatel jejich pokřivenosti či vyprázdněnosti, viz také závěr povídky Adult World (II), jejíž hlavní hrdinové jsou po sáhodlouhém líčení několika let praktik a patálií svého sexuálního života „připraveni v poklidu a vzájemné úctě začít diskutovat o tom, zda [spolu] chtějí mít děti“. Wallace zjevně toužil po nějakém východisku z neslavného stavu věcí, postmoderní ironie a intelektuální hra mu přestaly stačit. Dvakrát se mimochodem pokoušel stát se katolíkem, ale nikdy neprošel celým přijímacím procesem. Jeho texty se ovšem nikdy nezvrhnou v moralizování, třeba i proto, že o démonech pronásledujících jeho postavy věděl své. Po více než dvaceti letech boje s depresí se ve čtyřiceti šesti letech oběsil.

Přestože Krátké rozhovory s odpornými muži vznikly už na přelomu milénia, kniha zůstává aktuální a vzbuzuje chuť přečíst si od autora v češtině víc. Zejména román Infinite Jest, který však naneštěstí čítá přes tisíc stránek a realizace takového projektu by byla velmi obtížná. Překladatel Martin Pokorný, který si v Krátkých rozhovorech velmi dobře poradil se všemi Wallacovými jazykovými výstřelky a stylistickými rovinami, by na něj ale jistě stačil.

 

© Johana Horálková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 17 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Johana Horálková, 09.12.2018 14:48
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Já jsem chtěla ocenit právě ono zvládnutí jazykové roviny. Děkuji panu Vaňkovi, že vykompenzoval mé ukvapené závěry.
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.12.2018 00:50
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Nechtěl jsem tu (a neměl čas teď) to vytahovat, ale když už se tato nápadná mezeru v beztak řídké recenzi (ovšem "proustnosti" je hezký překlep, to zas jo) začala řešit, co mi zbývá: Mohu se vší vážností prohlásit, že v překladu p. Pokorného se zhruba stejnou měrou mísí působivé zvládnutí jazykové... roviny, řekněme čestné, přiznané a předem dané prohry u těch nejnepřeložitelnějších aspektů (kterých je mimořádně mnoho), a pak zdaleka ne "pár jednotlivostí", ale hojné chyby až šokantně školáckého kalibru nebo (v nejlepším případě) pochybná rozhodnutí. ¶¶¶ Abych v rychlosti uvedl aspoň jednu ukázku: v Krátkém rozhovoru č. 3 11/94 (Trenton, "stát New Jersey") subjekt opakovaně mluví o tom, jak (se) po přistání vystupuje z "the jetway thing". Stačí jediný pohled na internet k ověření, že Jetway je zgenericizovaná ochranná značka takových těch gumových chodbochobotů, co se jimi přechází přímo mezi dvířky letadla a letištní budovou, bez nutnosti přistavovat schůdky a vylézat na ranvej; česky se to oficiálně nazývá nástupní most, ale v přímé řeči laika to lze řešit všelijak, viz výše. V knize ovšem třikrát čteme "z/do tý imitace přistávací dráhy"!!! (Str. 39 a 42; čtvrté nakousnuté "times I spend on jetw—" je generalizováno "na letišti trávím tuny ča–") ¶¶¶ Redakce (jak rovněž nestojí iLiteratuře za uvedení, odpovědným redaktorem byl Petr Janus ) ovšem, pokud člověk soudí podle výsledného textu a nespolehne se na zdání pí Horálkové, nezvládala ani dohlédnout na tu nejelementárnější konzistenci: Třeba na str. 365 (KR č. 20 12/96, New Haven CT) je semineologismus "Granola Crunchers or simply Crunchers" přeložen "u ženy jejího typu, kterou [sic] bychom mohli […] nazvat müslikřupka, post-hippie, new-ager, jak libo. Na vysoké […] jsme jim říkali müslikřupky". (Osobně se mi to z několika důvodů moc nelíbí, ale budiž, taky je to řešení.) Jen aby o odstavec níž stálo "její typická granulácká morfologie" (her proto-typical Cruncher morphology). ¶¶¶ A jako příklad pochyb(e)ných interpretací, které by bývala měla redakce hodná toho jména a tohoto titulu ještě seriózně prodiskutovat: Otec pozitivně recenzovaného nového mladého dramatika z vedlejších newyorských scén [mimochodem, to těch pár set českých čtenářů Wallace opravdu nikdy neslyšelo termín off-Broadway?] na smrtelné posteli drží cizí ruku a prosí o dar začíná apelem "Poslyšte, opravdu jsem ho nenáviděl. Vyslechněte mě." Originál (On His Deathbed, Holding Your Hand, The Acclaimed New Young Off-Broadway Playwright’s Father Begs a Boon. Víte, co jsem říkal o nepřeložitelnosti? Ta výstavba s postupně rozvíjenými clauses pro okolnosti před základní skladební dvojicí a hlavním substantivem, málem po německu, až na samém konci se replikovat nedá, a snad ani celková sevřenost jakkoli mnohomluvného titulu, ale nahrazení čtvrtou zeď prorážejícího Your opisným "cizí" [čí, jak se tak po englicku říká stále častěji, ruku by taky mohl držet, svoji vlastní?] mi přijde stěží obhajitelné poukazem na používání zájmen "v současné angličtině", uvážíme-li, že v celém monologu se otec obrací na jakousi druhou osobu u lůžka) je (opět) mnohem konciznější "Listen: I did despise him. Do." V kontextu následujícího příběhu je evidentní, že ta závěrečná izolovaná slabika není míněna jako odskok k předminulé větě a stylisticky nesourodý imperativ "Do listen", nýbrž upřesnění gramatické kategorie téhož zdůrazňovacího pomocného slovesa bezprostředně předcházejícího: "(I) (still) do", jako by se našinec obratem opravil "Nenávidím." Více případně až se vyspím.
Vložil: M. Pokorný, 08.12.2018 18:30
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Wallace v PQ9 nepíše o čtenářce, nýbrž používá to zájmeno, které se v současné angličtině používá jakožto genderově neutrální, tj. she.
Vložil: Johana Horálková, 08.12.2018 02:20
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Já jsem taky pár jednotlivostí objevila, ale spočítala bych je na prstech jedné ruky, tak se mi právě zdálo nefér na ně v kontextu těch čtyř stovek stran poukazovat. Měly se vychytat v redakci, která určitě taky nebyla špatná, ale něco zkrátka uniklo.
Vložil: Doris Kouba, 07.12.2018 19:19
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Nuze, pane Alexo, laskave mrknete do originalu a presvedcte se sam o vyznamu i jednoho slova v ramci tzv. umeleckeho prekladu - v mem anglickem vydani (Abacus, Londyn 2011) se to tyka celeho odstavce na strance 131. S pozdravem, D*K (clovek zenskeho rodu)
Vložil: Michael Alexa, 07.12.2018 17:09
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
To by chtělo lepší příklad, pane Koubo, takové "odstřelení" na základě jednoho slova se mi zdá nespravedlivé.
Vložil: Doris Kouba, 07.12.2018 12:32
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
No jo, je to kniha vynikajici, jenze preklad bohuzel selhava - a fucking lot lost in translation! Jako priklad jen uvedu zfalsovani vyznamu "Pop Quizu 9", kde DFW vyslovene pise o ctenarce a pan Pokorny z ni dela ctenare, cimz naprosto smete subtilitu originalu. Je to skoda velikanska. Ale verim,... ze ty, ktery ten text laka, si ho budou moct precist v originale - a ze "Inifinite Jest" bude prelozen nekym jinym...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

90%autor článku   68%čtenáři

zhlédnuto 1764x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce