Ćwiek, Jakub: Grimm City 1: Vlk!

Ćwiek, Jakub
Grimm City 1: Vlk!

recenze fantasy

Vlk! dokáže čtenáře přitáhnout už povedenou obálkou v duchu kultovního Sin City. Detektivní příběh z drsného města se zdá být přeplněný postavami, různými aluzemi i žánrovými hříčkami. Přesto vše díky autorovu smyslu pro detail drží pohromadě a nachází se přesně tam, kde má být.

Vraždění v grimmovsky temné polis
Jakub Ćwiek
: Grimm City 1: Vlk! Přel. Robert Pilch, Argo, Praha, 2020, 326 s.

Objemná kniha Grimm City: Vlk! Jakuba Ćwieka (nar. 1982), polského autora fantasy literatury, slibuje dlouhé a příjemné čtení. Povedená obálka od Jozefa Gertli Danglára upoutá čtenáře ještě dříve, než ji vůbec otevře, grafické zpracování budí dojem napětí a dobrodružství a přitáhne fanoušky komiksů i detektivek. Čtenář díky ní bude možná očekávat gangsterku v duchu Kmotra, případně příběh podobný těm z komiksové série Sin City. Ostatně stylizaci této série (známé i díky filmové adaptaci) se obálka Vlka nápadně podobá a samotný název knihy je její parafráze.

Jakub Ćwiek čtenáře hned od začátku uvádí do děje drsným způsobem. Popisuje poměry, jež v Grimm City panují, a zároveň místní aféru, která představuje zápletku knihy – neznámý pachatel vraždí taxikáře. Hlavním hrdinou je sympatický Alfie Moore, muzikant unavený životem a pijící litry kávy a v případě potřeby také příležitostný taxikář. Po jedné z taxikářských směn najde v bytě mrtvého spolubydlícího a kamaráda Prcka. Když zjistí, že cílem zabijáků měl být on sám, mění se jeho život během sekundy v boj o přežití. Je vtažen do hry o moc a bezpečí, která probíhá mezi policií, mafiánskými rodinnými klany a jejich nájemnými zabijáky.

Různorodost nadevše
Kniha kromě Sin City přípomíná ještě jinou komiksovou sérii: akčně pohádkové (ale i hororové) Mýty od Billa Willingama, odehrávající se v americkém velkoměstě dvacátých let, o kterých se koneckonců sám autor zmiňuje v doslovu. Takové zaškatulkování do jedné kategorie by však bylo krátkozraké. Kniha nese stopy severské detektivky i atmosféru knih Charlese Bukowského a je okořeněna o fantasy motivy.

Vlk! je ze žánrového hlediska pestrá kniha – můžeme jej charakterizovat jako noirovou detektivku oblečenou do fantasy kabátu. Nechybí pohádkové prvky – tam, kde je vlk, musí být i Karkulka, což není jediná hříčka, kterou autor používá. Parafrázuje příběh o Jeníčkovi a Mařence i další klasické pohádky. Kromě toho představuje celé Grimm City Království a lidé v něm věří ve Vypravěče a Svatou knihu, ve které je zapsán Příběh obra, z jehož pozůstatků město čerpá energii a doslova těží zásoby nerostných surovin.

Povedený labyrint postav
Tím nejlepším a nejsilnějším, co kniha přináší, jsou popisy postav. Cit a um, které zde Jakub Ćwiek předvádí, jsou obdivuhodné. Často můžeme mít pocit, že postavy, které v knize vystupují, opravdu existují, jako například znepřátelený právník: „Atletický šedovlasý elegán z kanceláře Liesmith & Couscou předstíral přátelství, usmíval se a neustále používal slovo ,nedorozuměníʻ, ale v nepřirozeně modrých očích se mu zračil chladný plamen. Ten člověk ani neuměl úplně ovládat výraz v obličeji a čas od času buď vysunul bradu, ohrnul rty, nebo na okamžik rozzlobeně odhalil zuby. Někdo jiný by si toho možná nevšiml, ale Evans už v životě vyslýchal příliš mnoho podobných lidí – nejdříve cvičených, aby byli jako vzteklí psi, a pak chlácholených, aby se nasoukali do pevného kostýmu.“ (s. 97) Dokonale výstižné jsou i popisy řeči těla – jako bychom odehrávající se děj měli rovnou před očima: „Rozhovor s Alberem byl krátký, ale soudě podle odstínu rudé, který získal obličej zástupce komisaře, když opouštěl Evansovu kancelář, podle jeho vztekem planoucích očí, otevřených úst a také třesoucích se rukou sevřených do pěstí se brzy dalo očekávat další pokračování.“ (s. 288)

Ćwiek postavami nešetří a místy je těžké se v nich vyznat. Nakonec jich však hýbe celým dějem jen několik. Kromě muzikanta Alfieho jsou to především inspektor Evans a speciální agent McShane, který se zná s Alfiem ze starých časů (i zmíněná vyšetřovatelská dvojice má společnou historii). Kromě složitých vztahů znesnadňuje vyšetřování i prostředí města plné nástrah a jeho nepřející klimatické podmínky. Jakub Ćwiek polehoučku odkrývá i společnou minulost hrdinů, což vytváří skvělé pozadí celého vyprávění.

Množství postav, které se v příběhu objevují a mizí jako mlha nad Grimm City, může být matoucí, ale zároveň dodává napětí. Čtenář má možnost hádat, kdo je vrahem. Variant je opravdu spousta a je více než pravděpodobné, že někteří obyvatelé Grimm City budou důležití v pokračováních trilogie o tomto fantaskním temném městě. Jejich pojítkem je i klasický motiv, který autor využívá – osoby, které jsou za normálních okolností na opačných stranách systému, spojí síly, aby dosáhly kýženého výsledku. Nakonec se ukazuje, že i „špatní hoši“ mají vlastně ve skutečnosti dobré srdce. A naopak policejní zaměstnanci, již se běžně drží předpisů, se občas promění v gangstery, kteří se nebojí ušpinit si ruce a překročit neviditelnou hranici zákona, pokud je to nezbytné pro dobrou věc.

Kartoni, elity, prasátka a další
Věrohodně popisuje Ćwiek i samotné Grimm City, až se někdy zdá, že jde o autorovo rodné město. Jak píše v prologu, dlouho město promýšlel, což je citelně znát (bylo by bezpochyby milé, kdyby autor připojil mapu). V knize se můžeme dočíst o systému sociálních vrstev, pro který autor vymyslel specifický slovník – například „karton“ je osoba „hlásící se k vyšší třídě, kde dokonce i matky v kuchyni měly dokonalý účes a čistou zástěru a otcové nosili kolem krku upnuté kartonové límečky“ (s. 10); „Domek třetího prasátka“ je zase název pro vězení. Tyto detaily se mohou zdát na první pohled nedůležité, ve skutečnosti však jsou nosným trámem Grimm City a je na nich vidět jeho propracovanost.

Děj se místy jeví jako uměle poslepovaný, ale kombinace detektivky a fantasy nakonec funguje. Samotná detektivní linka je téměř na hranici klišé, avšak nezvyklé prostředí ji pozvedá o úroveň výše. Autorovi se navíc povedlo, ať už vědomě, nebo nevědomě, parafrázovat lidskou společnost a její univerzálně platné vzorce: „Jedni i druzí, elity i kartoni, také používali různý slovník. Pro elity bylo přirozené používání delších slov občas převzatých z jiných jazyků; mezi ambiciózními kartony dominovala aktuálně módní slova, i když byla často nadužívána a používána neadekvátně. Témata však byla stejná, diktovaná titulky prvních stran novin a rozhlasovým zpravodajstvím.“ (s. 205)

Ćwiekowa kniha je napínavá a tajemná. Děj je občas až příliš zamotaný, ale díky skvělým popisům postav i prostředí, humoru, parafrázím klasických pohádek i odkazům k naší každodennosti se ve finále ukáže, že v Grimm City vše souvisí se vším.

 

© Míša Ditrichová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložil: droog, 29.07.2020 20:17
Ćwiek, Jakub: Grimm City 1: Vlk!
15,5 × 21,6 × 3,5 cm je dost velký objem; většina fantasy se vejde do polovičního, takhle krátké i do menšího.
Vložil: Martin Liška, 28.07.2020 07:53
Ćwiek, Jakub: Grimm City 1: Vlk!
326 stran připadá recenzentce jako objemná kniha, nota bene v žánru fantasy, kde nejsou výjimkou sedmisetstránkové i ještě tlustší romány?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.