Už jen názvy kapitol nejnovější knihy německého lesníka a popularizátora pralesů Petera Wohllebena (nar. 1964) Půjdeš s námi ven? Objevitelské výpravy za přírodou ve městě nejspíš na děti s dobrodružným duchem zapůsobí jako magnet. Kdo by odolal nadpisům jako „Plevel na talíři“, „I zvířata někdy musejí“, „Zblízka nejen slizká“ či „Bláznivé rostliny“? Ostatně i rétorická otázka v titulu děti vybízí, aby opustily své pokojíčky a vydaly se na nevšední expedice třeba jen na balkon, zahradu či na ulici. Zdá se, že s nápady na malá dobrodružství v „přírodě“ odehrávající se přímo před domem, přichází Wohllebenův průvodce právě včas – online výuka doby koronavirové a vládní omezení si o ně přímo říkaly. Originál i překlad vyšly letos (2021) a přirozeně se tak staly neotřelou vzpruhou pro celou rodinu, uvězněnou velkou část roku lockdownem. Wohllebena český čtenář již poměrně dobře zná: kromě jeho nejúspěšnější knihy Tajný život stromů si našly své podobně smýšlející příznivce i knihy Tajná síť přírody, Citový život zvířat či Přírodě na stopě.

Komáři v metru!
V knize Půjdeš s námi ven? se tentokrát z lesů opředených záhadami (Slyšíš, jak mluví stromy) přesouváme do města. Ve spárách na chodníku tak můžeme obdivovat třeba úrazník a založit si jej do herbáře, na fasádách domů se mohou objevit řasy, které se dají sbírat pomocí izolepy, a v parku se můžeme naučit rozlišovat hromádky hlíny krtka a hraboše.

I na vlakovém nádraží bývá živo! Vosy a holubi hodující na odhozené svačince či myška, která se mihne mezi kolejemi, se můžou stát vzrušující podívanou. V metru nás v zimních měsících možná nepříjemně překvapí i komáři, přičemž v Británii se v teplých tunelech metra vyvinuly dokonce nové druhy.

Co to tu páchne?
Jak už to má Wohlleben ve zvyku, i v této publikaci vyzývá čtenáře ke stoprocentnímu vnímání světa kolem nás, a to nejen prostřednictvím našeho nejdůležitějšího smyslu, tedy zraku, ale také sluchem (zvuky nočního města, pleskání křídel ptáků, vysoké „bzizzizzizzizzí“ komárů), čichem (vůně vzduchu na ulici po dešti, zapáchající kněžice zelená v ohrožení či exkrementy lišky), chutí (proč neochutnat pampelišku?) i hmatem. Pro dětské čtenáře jakožto taktilní tvory je skoro každá popisná část doplněná pobídkou k akci – pouhé pozorování nestačí, je třeba skloubit s poctivým „osaháním“ nálezů, sbíráním exponátů a zaznamenáním poznatků do deníku.

Praktické pokusy mohou být i dlouhodobé, jako pěstování rostlinek a „nedočkavé zeleniny“ či chov jednobuněčných „mazlíčků“. Hrozí-li u experimentu sebemenší nebezpečí, červený trojúhelníček s krátkým vysvětlením přináší varování. Díky němu se snad děti nebudou dívat dalekohledem přímo do slunce nebo si po prozkoumání trusu kuny skalní nezapomenou umýt ruce.

Populární mechanika pro děti v přírodě
Spousta experimentů, které Wohlleben nabízí, rodičům čtenářů zajisté připomínají oblíbený naučný televizní pořad 90. let Populární mechanika pro děti: vedle méně originálních nápadů, jako je výroba vlastního kompasu pomocí korku a jehly, postavení lodičky, tření nafouklého balonku o vlasy a vytváření elektrického náboje či obligátní rozdělání ohně, přichází autor i s kreativnějšími podněty. Děti tak můžou doma chovat slizkou hlenku jako domácí zvířátko, rozsvítit žárovku pomocí hřebíku a citronu nebo prozkoumat „plivance na stéblech“ a najít tak v husté pěně larvy pěnodějek. U každého pokusu je v rohu uveden stručný seznam potřeb, které většinou najdeme doma či ve sklepě, takže rodiče nemusí nic kupovat. Wohlleben vyzývá i k práci s dnes již všudypřítomným smartphonem a radí, jak ho využít k přesnému určování druhů rostlin, fotodokumentaci či časosběrným snímkům. Nápomocný je obzvlášť při zpomaleném režimu – jak jinak pouhým okem zachytit velikou rychlostí až sedm metrů daleko vymrštěná semínka netýkavky žláznaté?

Při pokusech a výpravách s knihou získají nové poznatky spolu s dětmi i rodiče, což činí společně strávený čas nejen zajímavějším pro obě strany, ale autor tak opět předává ekologické poselství i dospělým.

Pozorně se dívejte… a recyklujte
Peter Wohlleben nezapomíná, že píše pro děti, v jeho podání i stromy spí a vstávají jako člověk, dokáží komunikovat prostřednictvím vůní a „mají kůži stejně jako my“. Čtenáře přímo oslovuje, vybízí k akci a přístupnou formou zodpovídá přírodovědné otázky, které sám klade v úvodu každé kapitoly. Názornost podporují krásné fotografie i vydařené ilustrace Stefanie Reichové. Místo zábavných mini kvízů, jako tomu bylo v případě knihy Slyšíš, jak mluví stromy?, je v horním rohu stránky uveden „infokoutek“ s krátkou zajímavostí, která však, co se obsahu týče, splývá se zbytkem stránky a za napínavými kvízovými otázkami tak trochu pokulhává.

Některé poznatky Wohlleben již tradičně opakuje, jako např. oblíbený popis mravenců, kteří „dojí“ mšice tykadly jako lidé krávy (Půjdeš se mnou ven?, s. 45, Tajný život stromů, s. 98, Slyšíš, jak mluví stromy? s. 86). Není divu, neboť je vskutku plodným autorem a je až zarážející, že vedle publikační činnosti má ještě vůbec čas na správu své Lesní akademie a průvodcovství. Na kontě už má téměř 30 knih, spolupublikuje časopis Wohllebenův svět, podílí se na dokumentárních snímcích a na jeho stránkách si můžete koupit i výbavu do lesa od nože, lupy až po eko-hrnek, vše s jeho logem. Při autorově vytížení tedy ani nepřekvapí, že někdy tak trochu recykluje i své vlastní materiály… Většinou k nim naštěstí dodává další fakta nebo nový úhel pohledu.