Gessen, Masha: Přežít autokracii

Gessen, Masha
Přežít autokracii

recenze sociologie

Americká novinářka se snaží čtenářům vysvětlit, jaké škody napáchal Donald Trump na politické kultuře své země a jak zásadně vychýlil křehkou rovnováhu mezi jednotlivými institucemi amerického veřejného života. Co si z knihy mířící primárně na zámořské publikum může odnést český čtenář?

Čtyřletá lekce o křehkosti demokracie
Masha Gessen
: Přežít autokracii. Přel. Tomáš Kačer, Host, Brno, 2021, 320 s.

Americká autorka rusko-židovského původu Masha Gessen (nar. 1967), mimochodem sestra spisovatele Keitha Gessena a po nějakou dobu ředitelka ruského vysílání Rádia Svobodná Evropa, se do povědomí amerických čtenářů dostala především svou knihou Muž bez tváře: Neuvěřitelný vzestup Vladimira Putina, která v roce 2016 vyšla i v českém překladu. Proto příliš nepřekvapí, že její další český překlad je věnován Donaldu Trumpovi, tedy rovněž celosvětově významnému politikovi snažícímu se ve své domovině vybudovat silný kult osobnosti a oslabit roli tradičních institucí a právního státu obecně. Pod názvem Přežít autokracii jej vydalo nakladatelství Host v překladu Tomáše Kačera. Autorka se přitom nezaměřuje výlučně na politická témata, mezi jejími dříve vydanými, avšak do češtiny zatím nepřeloženými knihami nalezneme například paralelní životopis obou jejích babiček, portrét ruského matematika Grigorije Perelmana, úspěšného řešitele Poincarého hypotézy, či knihu o bratrech Carnajevových, odpovědných za teroristický útok na účastníka bostonského maratonu v roce 2013.

Přežít autokracii přitom není klasický životopis, informací o Donaldu Trumpovi z doby před rokem 2016 kniha obsahuje jen minimální množství. Navzdory názvu se nejedná ani o návod, jak se chovat ve státě potlačujícím dosavadní obvyklé demokratické tradice. Tématem knihy je analýza postupných kroků, jimiž Donald Trump dokázal převrátit na hlavu téměř vše, na co byli Američané v politické kultuře doposud zvyklí. Zároveň autorka nepopírá, že jí leželo na srdci především to, aby Trump neuspěl v loňských prezidentských volbách (originál knihy vyšel na jaře 2020).

Americký versus český čtenář
Není možné jednoznačně určit, který z rysů Trumpovy osobnosti a vlády autorka pokládá za zásadní vzhledem k tendenci proměnit Spojené státy z demokracie v autokracii, tedy vládu jednotlivce, byť nikoli, jak sama několikrát píše, totožnou s totalitou. Málokterému tématu věnuje souvisle více než několik stran, k některým se opakovaně vrací, přičemž témata neřadí ani chronologicky, ani podle větších souvisejících celků (např. podle jednotlivých ministerských resortů). Kniha celkem pochopitelně cílí primárně na americké čtenáře, přesto se autorka dotýká i řady událostí a afér, které si ze zpravodajství mohou pamatovat i čeští čtenáři – jde např. o dekrety zakazující vstup do země lidem cestujícím z určitých zemí, výstavbu zdi na hranici s Mexikem, politická prohlášení zveřejňovaná ve formě tweetů nebo nezvládnutí první vlny koronavirové epidemie. Mnohá další témata jsou klíčová především pro samotné obyvatele Spojených států a v našich končinách je blíže zaznamenala asi jen úzká skupina politologů a pozorovatelů, ať už jde o změny v zdravotnickém systému, personální složení Trumpovy vlády a jím jmenovaných soudců Nejvyššího soudu, pozvolný odchod řady odborníků napříč vládními institucemi, nebo postoj ke kritickým novinářům, jimž byl postupně omezován přístup na (stále řidčeji konané) tiskové konference. Posledně jmenované tendenci autorka věnuje velkou pozornost, neboť podle ní a maďarského politika Bálinta Magyara, na jehož postřehy ohledně mocenského vzestupu Viktora Orbána se často odvolává, jde o jeden z klíčových aspektů proměny fungující demokracie v autokracii. V této souvislosti si jistě není těžké vzpomenout na nedávné rozhodnutí české prezidentské kanceláře zcela ignorovat vybraná média i zcela aktuální odborný přístup premiéra Andreje Babiše. Na posledně jmenovaného si čeští čtenáři vzpomenou i nad kapitolkou o střetu zájmů Trumpa-podnikatele a Trumpa-prezidenta. Autorka si všímá i Trumpovy záliby ve vojenských záležitostech, vlastní mnoha dalším světovým politikům nedemokratického ražení, tyto pasáže však vyznívají poněkud chaoticky.

Co se „hodí do krámu“
Na druhou stranu je nutné uznat, že některé argumenty, které autorka proti Trumpovi používá, působí poněkud malicherně, téměř ve stylu přísloví o touze bít psa a úspěšném hledání hole. Případně se nechala svést vlastními, k levici inklinujícími postoji a jaksi automaticky předpokládá, že její čtenáři tyto postoje sdílejí. Vyčítat Trumpovi instalaci závěsů do oválné pracovny nebo skutečnost, že větší část dortu servírovaného při jeho inauguraci byla z plastu (jak známo, při podobných příležitostech se stejně většina jídla bez užitku vyhodí) působí poněkud zvláštním dojmem. Kritika Trumpem jmenovaných soudců v tom smyslu, že zastávají pravicovou ideologii, pak přinejmenším na čtenáře v zemi, která má krví vykoupenou historickou zkušenost se soudci zastávajícími levicovou ideologii, nepůsobí právě přesvědčivě. V některých momentech kromě toho i český čtenář cítí, že autorka nezmiňuje to, co se jí lidově řečeno nehodí do krámu: pokud Trumpovi vyčítá, že se snaží své spoluobčany vyděsit vidinou násilných demonstrací, které zachvátí jejich domovská města, už nepíše o tom, že průběh demonstrací spojených s hnutím Black Lives Matter nejednou dal Trumpovi zapravdu. Jako trefný naopak český čtenář jistě vyhodnotí postřeh týkající se jedné z prvních prezidentských lží Donalda Trumpa, týkající se počasí během jeho inaugurace (patrně v tomto kontextu zaznělo také ono slavné spojení „alternativní fakta“) – není možné si nevzpomenout na mezinárodní ostudu při návštěvě Miloše Zemana na pohřbu Michala Kováče, za kterou prý také mohlo počasí, i když to meteorologové spolehlivě vyvrátili.

Marketing a křehkost demokracie
Vedle těchto paralel s tuzemskou politikou potěší českého čtenáře jistě i zmínky o Václavu Havlovi, obecně lze však konstatovat, že kniha je zaměřena téměř výlučně na Spojené státy a informace na obálce knihy, že autorka nedávné dění „srovnává s podobným vývojem v Rusku či Maďarsku“, vyznívá spíše jako marketingový tah – Orbán je zmiňován jen několikrát v souvislosti s názory Bálinta Magyara a Vladimir Putin víceméně jen jako příklad skutečného autokrata, kterému se Trump navzdory vší své snaze nevyrovnal, o Putinově vzestupu k moci a případných paralelách s Trumpovým případem se ale v knize nepíše nic.

Není asi příliš objevným závěrem recenze, že kniha potěší Trumpovy odpůrce a pobouří jeho příznivce. Bez ohledu na případný nesoulad názorů autorky a čtenáře se ale jedná o čtivou a srozumitelnou analýzu procesů, jak americký politický systém funguje a také názornou ukázku toho, jaká témata jsou pro americké občany ve volbách i v politice důležitá. Obecně pak lze říci, že hlavním spojencem nepřátel demokracie je rozšířený občanský nezájem, neboť – a v tomto je nutné s formulací na obálce knihy souhlasit – „demokracie je křehčí, než se může zdát“.

 

Na podobné téma:
Michael D´Antonio
: Donald Trump: Nespokojený
Steven Levitsky, Daniel Ziblatt: Jak umírá demokracie
Yascha Mounk: Lid versus demokracie
Timothy Snyder: Tyranie

 

© Martin Liška

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 372x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce