„Současní Albánci mají problém najít odpověď na otázku, čím je albánská identita, co stvořilo jejich národ a na co mohou být pyšní. Proto je pro ně tak snadné zemi opustit,“ říká polská reportérka Małgorzata Rejmer. Její nejnovější kniha Bláto sladší než med zavádí čtenáře do temného a krutého období komunistické Albánie. Jak se pracuje s obětmi nelidského režimu a jak se minulost odráží v životech současných Albánců?

Kniha polské spisovatelky a reportérky Margo Rejmer nabízí tíživý soubor výpovědí pamětníků jednoho z nejkrutějších evropských totalitních režimů, albánského budování komunismu pod vládou diktátora Envera Hodži. Nakolik je tuto (byť výborně napsanou) knihu nepříjemné číst, natolik je to důležité.

Další rozsáhlá komiksová reportáž amerického kreslíře je obdivuhodná tentokrát spíše novinářským zápalem, důkladností a poctivostí než samotným komiksovým zpracováním.

Má svoboda projevu nějaké hranice? Jaká je role umění? Do jaké míry nese umělec zodpovědnost za své dílo? Odpovědi na tyto nesnadné otázky hledá novinář Niklas Orrenius na příkladu švédského umělce Larse Vilkse, který byl kvůli své tvorbě nucený žít v utajení. Portrét kontroverzního tvůrce a problematiku svobody projevu autor zasazuje do kontextu švédského pravicového extremismu a proměny Švédska v multikulturní společnost.

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.

Útlak a násilí v internátních školách pro kanadské původní obyvatele vysvětlovaly zodpovědné úřady jako důsledek politováníhodných, avšak ojedinělých pochybení. Joanna Gierak-Onoszko v knize 27 smrtí Tobyho Obeda prokazuje opak. V roli posluchače nechává o systému promlouvat ty hlasy, které společnost dlouho odmítala vyslyšet: samotné přeživší.

Navštívit všechny hroby československých vojáků ve Velké Británii je jistě krásné gesto, je ovšem otázkou, zda samo o sobě vystačí na celou knihu.

Fast fashion neboli rychlá móda se stává čím dál palčivějším problémem dnešní společnosti. Málokdo ale nejspíš tuší, co všechno se skrývá za nápisem „Made in Bangladesh“ na prázdném bílém triku zakoupeném za nízkou cenu v obchodním centru. Polský novinář Marek Rabij ve své reportážní knize podává detailní obraz z druhého konce řetězce globálního oděvního průmyslu. Obraz, který je pro každého kupujícího alarmující.

Někteří reportéři zažili počátek převratu, zčerstva zaznamenali politické a společenské změny nebo zažili jedinou válku. S těmi zkušenostmi si profesně vystačili do konce života. A pak je tu Ryszard Kapuściński, který během několika žhavých let kolem rovníku zažil řadu převratů, osvobozeneckých i etnických bojů a také jednu válku fotbalovou. Kniha, v níž tyto události svým nezaměnitelným stylem zachycuje, nese také výraznou československou stopu.

Na jedné straně vzpurný básník udržující bouřlivý vztah s Paulem Verlainem a ještě bouřlivější se životem, na straně druhé zdatný obchodník v Etiopii, který o poezii nechce ani slyšet. Byl život Arthura Rimbauda opravdu rozdělen tlustou čarou? Básník Miloslav Topinka se nás v osobitém (jak jinak než básnicky pojatém) životopise o jednom z nejvýznamnějších francouzských básníků snaží přesvědčit, že tomu bylo právě naopak.

Odvážné ženy bojující proti diktatuře, patriarchátu, sexismu i tlaku společnosti: nejen to jsou příběhy, které v komiksu zachytila Pénélope Bagieu. Nebojí se přitom hovorového jazyka či vtipů pro dospělé.

Napadlo vás někdy, zda chod světových dějin nemohl ovlivnit někdo v pozadí? A co takhle někdo, kdo je tak neviditelný, že si na něho ani konspirační teoretikové nevzpomenou? Kdo? Kuchař. Witold Szabłowski přináší pozoruhodnou reportážní knihu nejen o tom, že kdyby diktátor dostal v rozhodující den přesolený oběd, všechno mohlo být jinak.

Přemysl Krejčík je literární obojživelník. Píše prózu i poezii a v jednom a témže roce mu vyšel dieselpunkový román i třetí básnická sbírka. Vzhledem k tomu, že typickým znakem Krejčíkovy poezie bývá ironie, je třeba se hned na úvod zmínit, že o „auschwitzu“ knížka skutečně není.

Literární reportáže ze zemí, které dodnes zůstávají na okraji zájmu nejen českého čtenáře, se po 38 letech dočkaly nového vydání. Znamená to tedy, že otázka tzv. třetího světa se dnes stává znovu aktuální?

Původní myšlenka vzniku sociálních sítí byla usnadnit navazování mezilidských kontaktů. Jak ale ukazuje kniha finské novinářky, mohou se sociální sítě stát i prostředkem k novodobé ostrakizaci nepohodlného jedince, přičemž řada uživatelů ani nepostřehne, že k něčemu takovému dochází – v měřítku, nad jakým už nelze jen tak mávnout rukou.

Bezpečnostní opatření v letecké dopravě byla v polovině dvacátého století ve Spojených státech na zcela jiné úrovni než dnes. Následkem toho lze přelom šedesátých a sedmdesátých let označit jako zlatou éru únosů letadel. Jeden z nejnovějších svazků známé edice Prokletí reportéři přibližuje, jaké cíle únosci sledovali, z jakého prostředí pocházeli a jak jejich pokusy dopadly.

Když píše o Svaté zemi dlouholetý zpravodaj veřejnoprávní televize a knížka se jmenuje Z Izrastiny s láskou, možná byste čekali, že se autor pokusí dějiny a současnost nekonečného konfliktu vyložit alespoň trochu nestranně. Z Izrastiny s láskou je namísto toho osobním a vlastně zcela logickým vyznáním Jakuba Szánta z lásky k Izraeli a shovívavým pokrčením rameny nad Palestinci.

Poutavá sonda do zákulisí brazilského narkobyznysu ukazuje nejen to, jak se z obyčejného člověka stane obávaný narkobaron, ale pokládá si také otázku, zda může být svému okolí něčím skutečně prospěšný.

Knihu 27 smrtí Tobyho Obeda tvoří mnohdy neveselé a syrově podané reportáže o potomcích původních kanadských obyvatel, kteří byli v dětství proti své vůli „vzděláváni“ (a často sexuálně i psychicky zneužíváni) v katolických internátních školách daleko od civilizace. Kromě řady dalších cen a nominací kniha zvítězila ve čtenářské odnoži prestižní ceny Nike. V úryvku z první kapitoly se společně s titulním Tobym vydáváme na jeho cestu do bolestné minulosti.

Jedno místo, jeden čas, postavy mluvící často stejným jazykem, ale rozdělené prudkou nenávistí. Všechny je uvádí na scénu své knihy reportér Forró a sám zastává roli aktéra, který se úporně snaží pochopit obě strany. A daří se mu to.

Redaktorka, publicistka a scenáristka Eva Střihavková tento rok debutovala novelou Vzácná návštěva. Kniha odkazuje ke Staré dámě od Friedricha Dürrenmatta a vypráví o životě několika obyčejných maloměšťáků, kteří nám jsou v mnohém velmi podobní. Možná až příliš podobní. A možná jsou až příliš obyčejní.

Nábožensky či politicky motivovaných pokusů opustit domov, vydat se na dalekou cestu a tisíce kilometrů od staré vlasti vybudovat ideální společnost bychom v dějinách našli mnoho. Jen málokterý přitom neskončil tragicky a ani případ Čechoslováků mířících daleko do nitra Sovětského svazu nebyl bohužel výjimkou.

Ohrožené krajiny, zvířata i lidé. Na důkaz toho, že reportérství je „ta nejlepší práce“, publikoval známý spisovatel soubor skvělých reportáží, které podávají poutavé svědectví o dynamické české realitě posledního půlstoletí.

Za vraždu svého stalkera dostala Romy Hallová dva doživotní tresty. V románu Noční klub Mars Američanky Rachel Kushnerové se její příběh živelně prolíná s kritikou vězeňského systému i s reportážním vhledem do útrob ženské věznice.

Bývalý zahraniční zpravodaj České televize předkládá mnohostranný obraz Spojených států. Zamýšlí se mimo jiné nad tím, zda se ještě v USA dá prožít „americký sen“ nebo zda je možné tamní polarizovanou společnost ještě sjednotit.

Vyprávění o soužití nežidovské pomocnice s obyvateli košer domácnosti přináší podobné sdělení jako sledovaný seriál Netflixu Unorthodox (Neortodoxní): při bližším pohledu do uzavřené komunity najdeme „lidi jako my“. Zatímco však seriál sleduje hrdinku na dramatickém útěku z ultraortodoxní židovské komunity v Brooklynu, autobiografická kniha belgické novinářky nabízí pohled do fungující moderně ortodoxní rodiny z Antverp, jejíž členové nemají zaječí úmysly a svůj způsob života pečlivě střeží.

Jak uvažují současné české dokumentaristky a po čem touží? Skoro tisíc stran nové knihy Báry Baronové nastiňuje třicet možných odpovědí. Například že nechtějí diváka manipulovat a když natočí v přímém přenosu vraždu, ve filmu ji nechají.

Příběh agenta KGB, kterému se podařilo uprchnout z Moskvy poté, co byla odhalena jeho zrada, slibuje napínavé čtení. Autor ale hledá odpovědi i na otázku, co může člověka přimět k tomu, aby se postavil proti režimu, kterému přísahal věrnost, a jakou cenu za to musí být ochoten zaplatit.

K vraždě švédského premiéra se „přiznalo“ přes sto třicet lidí, pachatel však zůstává neznámý. Švédský publicista Jan Stocklassa se prostřednictvím archivu spisovatele a novináře Stiega Larssona vydává po zavátých stopách atentátu z roku 1986, neboť „[v]ražda Olofa Palmeho je škaredý virus, kterým se už nakazili mnozí“. Podařilo se mu víc než jen sestavit napínavé vyprávění: přesvědčivě prezentuje vlastní teorii o pozadí zločinu.

Kniha Un monde sans rivage (Bezbřehý svět) vyšla ve francouzském nakladatelství Actes Sud na podzim roku 2019. Dílo bylo následně zařazeno do prvního výběru kandidátů na prestižní Goncourtovu cenu. Je to již pátý román Pařížanky Hélène Gaudy (1979), jež píše knihy jak pro dospělé, tak pro děti a mládež.