Sport může lidi spojovat, dodávat jim pocit pospolitosti, společný cíl a možnost vyšvihnout se mezi elitu – a v neposlední řadě také přilákat sponzory do jednoho upadajícího městečka. Může ale také rozdělovat a vychovávat z dětí takové dospělé, kteří chtějí dát gól, ať to stojí, co stojí. I za cenu vztahů nebo morálních hodnot. Překvapivě vážný román o vyrůstání na místě, které nezná nic jiného než hokej.

Slavná Barthesova kniha má setrvalý úspěch i v našich krajích. Jistou čtenářskou únavu snad mohou způsobit její časté a stereotypní útoky na buržoazii, avšak díky lehkosti, nápaditosti a hloubce ponoru u takové šíře kulturních témat zůstává dílo uhrančivé.

Kniha o profesionální silniční cyklistice přináší silné, čtenářsky atraktivní příběhy. Osudy mnoha elitních závodníků ukazují, jak mnohovrstevnatý sport je a co všechno umí člověku dát i vzít.

Sportovní komentátor opět píše o fotbalu a o zákulisí velkých zápasů. Tentokrát přidává také docela hodně o sobě, zejména o dětství a dospívání.

Žijeme ve světě, v němž se digitální technika rychle šíří i k lidem, kteří nedávno ani neznali elektřinu, a někteří civilizovaní lidé se zase (přímo či pomyslně) uchylují do pralesů, aby tam hledali „eko-moudrost“. Jak se dnes žije těm prapůvodním „divochům“?

Současný německý spisovatel Thomas Brussig, jehož román Hrdinové jako my (Helden wie wir) je známý i u nás, napsal další dílo s poněkud iritujícím názvem Leben bis Männer (Život pro chlapy).

Na kole do Akademie věd, redakce, výzkumného centra kosmické agentury nebo na univerzitu – jak se lidé, jejichž obor má se sportem pramálo společného, dostali na kolo a proč z něj neslezli? Co se jim honí hlavou při jízdě do práce či přírody? A v čem mohou být jejich postřehy přínosné pro každého cyklistu?

Proč nás po vytržení zubu může začít bolet koleno? V čem při tělesném výkonu pomáhá hekání? K čemu je Novaku Djokovičovi při tenisu dobré, že umí skvěle napodobovat jiné lidi? Známý fyzioterapeut ukazuje člověka jako opravdu složitou psychosomatickou jednotku a nabízí podněty k zamyšlení, jak se „svými“ těly zacházíme a nakolik jsme k nim pozorní.

Nové číslo časopisu Dingir hledá odpovědi hned na několik otázek: Lze meditovat a nebýt buddhistou? Proč dnes mnozí chápou slovo „náboženství“ jako urážku? Dovedou se soudobí religionisté shodnout nad pojmem „spiritualita“? A jak si představit „funkční proevropský mýtus“?

U nás první kniha zabývající se historií a legendou o známém kyjevském FC Dynamo, jehož hráči byli zastřeleni gestapem za to, že vyhráli.

Jaký vlastně ten Échenozův Zátopek je, když tak rozčeřil prázdninově stojaté vody české sportovní a literární scény?

Jean Echenoz Emila Zátopka nadmíru ctí. O tom není pochyb. Jeho román, typicky echenozovsky stručný, je vyznáním obdivu. Ódou v próze.

Echenoz několikrát zdůraznil, že nejde o biografický příběh, ale o románovou poctu Zátopkovi, tedy volně zpracované vyprávění o části jeho života.

Le lecteur tchèque a déjà eu plusieurs occasions de prendre connaissance des romans de Jean Echenoz, il serait donc inutile de présenter cet auteur. Néanmoins un changement assez important au sein de sa création depuis l’avant-dernier roman Ravel, mérite d’être remarqué.

Známý francouzský spisovatel svým portrétem českého běžce Emila Zátopka dokazuje, že o vítězství se dá hovořit nejen ve sportu, ale také v literatuře.

Vitální galský bojovník Asterix je již několik let jakýmsi francouzským národním majetkem. Jeho komiksové příběhy museli ale oživit zcela noví autoři.

Má nošení džínů nějaký ideologický náboj? Podporuje sledování seriálu Dallas kapitalismus, nebo ho spíš podkopává? Dá se v nákupních centrech chovat „netržně“ a bez utrácení „konzumovat“ samo místo? Jak postavu filmového Ramba vnímají domorodí Australané a co si z něj mohou odnést feministky? Fiskeovo vyostřené vymezení populární kultury je sice jen jedním z mnoha, konkrétní analýzy uvedené v jeho slavné knize však zůstávají stále podnětné.

O Jiřím Frantovi se už dlouho ví, že je mimořádný kreslíř s originálním rukopisem. Potvrzuje to i jeho první komiksová kniha, v mnoha směrech obdivuhodná. Jen by potřebovala lepšího scenáristu.

Dějiny Argentiny zbavené nudy: Rodrigo Fresán (*1963) se po vydání této knihy okamžitě stal novým, svěžím hlasem mezi argentinskými spisovateli – originálním, ale zároveň navazujícím na to nejlepší, čím tato země světové literatuře přispěla.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Podnětná kniha občas z převažujícího obrazoborectví přechází k mýtotvorbě a od ironie až k patosu. Autoři se snaží nikomu nenadržovat a dějiny vyprávět jinak než jako zjednodušenou pohádku. Pro inspiraci se přitom nebojí sáhnout třeba po populárním psychologickém článku z časopisu Marianne.

Spojení fotbalisty Cristiana Ronalda se superhrdinským týmem je sice bizarní, ale ne nezábavné. Škoda jen, že scenárista častěji nezapojil fotbalové prvky.

Prózy Jiřího Hájíčka mají jeden charakteristický rys – jsou obyčejné. Obyčejnost však v sobě skrývá zcela rozdílné kvality. Může být důvěrnou známostí, kdy svět textu a jeho postav je tak podoben světu našemu, že se téměř cítíme být jeho obyvateli, nezřídka ovšem bývá obyčejnost banální.

Peter Handke, rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel, jenž byl již několikrát nominován na Nobelovu cenu, se zapsal do dějin literatury už svou ranou novelou Úzkost brankáře při penaltě (Die Angst des Tormanns beim Elfmeter) z roku 1970, kterou v letošním roce zařadilo do svého edičního plánu nakladatelství RUBATO.

Jak známo, realita často předčí sebeodvážnější fantazii. Potvrzuje to i příběh brankáře Bohumila Modrého, který se svým týmem vybojoval pro Československo dvě zlaté medaile na mistrovstvích světa v hokeji. V důsledku vykonstruovaného procesu však poté strávil devět měsíců v jáchymovských uranových dolech, což se drasticky podepsalo na jeho zdraví. Přinejmenším stejně jako o osudu Modrého vypovídá kniha Jáchymov i o obrovské lásce a obdivu jeho dcery, a především o zoufalství, kterým si prošla.

Jaké mají na Černém Mostě posilovny? A můžou žít kozy v paneláku? Nadšenecká kniha o Černém Mostě, jejíž autoři ale svému sídlišti v rámci lokálního patriotismu poněkud nespravedlivě nadržují.

Od hloupého Honzy a fanzinů přes beton k píchacím hodinám. Soubor studií zkoumajících symbolickou dimenzi jevů a předmětů jen zdánlivě plochých a nezajímavých.

Máloco dnes dokáže tak propojovat příslušníky jednoho národa jako fandění jejich sportovní reprezentaci. A dnešní Čechy nedokáže nic podnítit k pseudoreligiózním projevům tak jako vítězství jejich mužstva na olympiádě. To vše si bezpochyby zaslouží seriózní výzkum. V tom všem tato záslužná kniha naznačuje některé možné odpovědi, inspirující četné další otázky.

Dospělí, děti i mládež Závod míru milovali. Projížděl jejich městy, četli o něm v časopisech, snažili se napodobovat své idoly. Poutavé vylíčení dějin významné sportovní události kromě úžasných výkonů zmiňuje také nepěkné činy socialistických sportovních svazů a činovníků či podnikatelů raného kapitalismu.

Všechny prostředky povoleny! Pravděpodobné heslo autora, jehož provokativní styl může leckoho iritovat. S vášní a vervou sepsaná kniha pléduje za radikální proměnu českého školství. Je ale otázka, jestli pomůže posunout věci dobrým směrem, podobně krásných a nerealizovaných návrhů už zde totiž byla řada.