Nakladatelství Bylo nebylo odpovídá na populární velkoformátové encyklopedie „všeho“ minimatistickým, zato však velmi inspirativním knižním počinem. Sestavilo dva kapesní atlasy, které na oboustranných poznávacích kartách představují slovem i obrazem, hravě, a přitom realisticky deset brouků a deset lišejníků. Povinná výbava nejen pro budoucí entomology a lichenology!

Tlustý, bohatě ilustrovaný špalek se tváří poměrně autoritativně. Jednotlivá hesla jsou napsána výstižně a stručně, výběr autorů však lze napadnout z příliš mnoha stran. A především nejde o všechny knihy literární historie, ale jen o romány.

V předmluvě ke knize se tvrdí, že nabízí „jeden z příběhů, který je možné vyprávět o dějinách románu“. Samotné žánrové ohraničení ale není v knize aplikováno důsledně: najdeme v něm povídkové cykly nebo román ve verších jako Evžen Oněgin či epos Lusovci, ale ne mnohem významnější eposy Homérovy, na něž přitom potom mnohé romány tematicky navazovaly. O evropských kořenech románu se tak v knize nedozvíme skoro nic; pokud tedy má jít o „dějiny románu“, jsou velmi torzovité a neúplné.

Publikace Něco se muselo stát podává jakousi mnohohlasou zprávu o stavu současného světa. Má formu abecedně řazených hesel, takže vzbuzuje dojem aktuální, živě podané a tematicky velmi pestré encyklopedie současnosti. Doporučit se dá každému, kdo chce číst o proměnách, jimiž procházíme. A pak snad ještě manželkám sexuálně frustrovaných mužů.

Průměrně vzdělaný příslušník jakéhokoli národa mluvícího slovanským jazykem nemusí být zrovna vystudovaným filologem, aby si dříve či později neuvědomil, že narazil na problém tzv. mezijazykové homonymie. Velkou mezeru na tomto poli doplňuje letos vydaný slovník prešovských badatelek Márie Čižmárové a Anny Jaškové Ukrajinsko-slovenská homonymia: Slovník ukrajinsko-slovenských medzijazykových homoným.

Mladá kunsthistorička Helena Diesing se stává specialistkou na dějiny českého komiksu. Nyní vyšel její další zásadní příspěvek k poznávání české komiksové historie: publikace Český komiks, podobně velkolepá jako loni vydaná monografie Káji Saudka.

Poslední den letošní Malé inventury patřil mimo jiné prezentaci nové publikace, CZ / PL: Divadlo po rekonstrukci.

Co je to krása? Jak se názory na krásu měnily v průběhu věků? Jakými cestami se ubírala umělecká tvorba v minulosti a co bylo považováno za ideál krásy? , Co je to krása? Jak se názory na krásu měnily v průběhu věků? Jakými cestami se ubírala umělecká tvorba v minulosti a co bylo považováno za ideál krásy?

Když se dnes v Čechách řekne „seznam“ či seznamy, většině lidí se vybaví buďto stále znovu skoro do omrzení diskutované soupisy spolupracovníků StB, anebo první český internetový vyhledávač (a vůbec nejzobrazovanější internetová stránka v Česku) Seznam.cz.

Řeky si na mapách obvykle spojujeme s modrou barvou. Žlutozelená obálka velkoformátové obrazové encyklopedie vlámského ilustrátora Petera Goese tak upoutá na první pohled. A nekonvenčním přístupem k tématu si čtenáře nepochybně získá i její obsah.

Příběhy o netvorech, na kterých si vyjasňujeme temné sklony nás samotných a jejichž prostřednictvím se s nimi vyrovnáváme, budou vznikat i nadále. Literární vědci a kulturní teoretikové, kteří se zabývají jejich interpretací, tak jistě nepřijdou o přísun nového materiálu k analýze. Způsob, jakým ji provádí Herec, se dá označit za poučený, vynalézavý a intelektuálně podnětný.

Známý a oblíbený průvodce operou Anny Hostomské se dočkal podstatně přepracovaného a rozšířeného vydání. V takovém rozsahu u nás dosud žádný průvodce s obsahy operních děl nevyšel. Kniha podává komplexní přehled čtyřsetletého vývoje operního žánru, který se přes mnohé krize a černé scénáře stále těší značné popularitě.

Nakladatelství Maxdorf vydalo v polovině letošního roku Slovník nespisovné češtiny. Jde o vynikající dílo, které by nemělo chybět v žádné knihovně, škole...

Slovník nadužívaných slov a slovních spojení, která již ztratila svůj význam a jejichž neustálým používáním mluvčí zamlžují skutečnost sdělovaného.

Na sklonku svého dlouhého života vydal největší polský básník dvacátého století Czeslaw Milosz, nositel Nobelovy ceny za literaturu, dvě zvláštní knihy: Miloszova abeceda a Jiná abeceda, z nichž česky nyní vychází obsáhlý výbor.

Z jistého úhlu pohledu to musí působit jako nezvládnutelný úkol: psát dějiny literární teorie. Obtíž rozhodně nespočívá v okolnosti, že se před pohledem historika vynořuje nezměrné množství textů a autorů, jejichž úvahy si zaslouží větší či menší pozornost.

Český zájemce o současnou literární teorii se až do loňského roku nacházel v nezáviděníhodné situaci. Byl odkázán na zdroje vyznačující se různou mírou hodnověrnosti. Nyní vychází lexikografické dílo, které je u nás v několika ohledech výjimečné: je původní a shrnuje v relativní úplnosti vývoj literární teorie za posledních zhruba 60 let.

Proč v Norsku dochází tak často k výpadkům proudu? Proč jsou trička ze skříně zase rozžvýkaná? Proč se lidé hádají kvůli nesmyslům? Senzační sbírka zvířat doktora Proktora konečně nabízí vysvětlení řady záhad, nad kterými si jistě kdekdo lámal hlavu. Ovšem pozor – k odpovědím na tyto otázky, stejně jako k mnoha užitečným varováním, se prokoušou pouze ti, kdo mají pro strach uděláno a jsou obdařeni štědrou dávkou smyslu pro humor.

Nově vydaný slovník nakladatelství Fin Publishing (FINDER), který se nedávno objevil na pultech našich knihkupectví, není nic jiného než neumělý plagiát mého Anglicko-českého slovníku s nejnovějšími výrazy, který byl vydán v nakladatelství Leda v r. 1996.

Z překladů české literatury vzbudila v poslední době v Nizozemsku příznivý ohlas Europeana Patrika Ouředníka...

Kostlivcům, kteří na nás vyčítavě hledí ze skříně naší moderní vzdělanosti, dělá již dlouhou dobu společnost italská literatura, jedna z nejvýznamnějších světových literatur, k jejímuž studiu se u nás nedostává ani těch nejzákladnějších nástrojů.

Dokončení a vydání monumentálních třísvazkových dějin domácího komiksu je nepochybně událostí nejen této sezony. Předností i limitem publikace je rozsah a detailnost: čtveřice autorů rezignovala na rozlišení podstatného a podružného a pokusila se zaznamenat veškeré české komiksové projevy 20. století.

Práce týkající se pojmů, které J. A. Komenský užíval ve svém rozsáhlém díle a jimž věnoval i svůj Pansofický slovník, skýtá zajímavý vhled do hloubky jazyka a řeči. Kolektivní monografie předních komeniologů se snaží osvětlit smysl některých slov, která používá i čtenář 21. století.

Nové vydání slovníku řeckých spisovatelů od antiky, přes Byzanc po současnost. Vhodný do všech knihoven a asi jediný svého druhu v ČR.

Výjimečná interaktivní knížka pro začínající cestovatele přesvědčí láskou k řemeslu: kvalitním papírem, odklápěcími okénky, originální ilustrací a vtipnými rýmovačkami. Jedééém! z tvůrčí dílny nakladatelství Pop-Pap vizuálně ztvárnila Marie Urbánková a otextovala Ester Stará.

Zájem naší veřejnosti o kulturu Východu se před jistou dobou podstatně zvýšil, avšak často v něm vinou jistého romantismu, touhy po neznámém a spokojenosti s nejasným, a tedy nezávazným chyběla hloubka. Východní křesťanství, ač do této sféry náleží, má přece jen mnoho společného s naší kulturní tradicí, nejasnost v něm tedy ani nehrozí, ani tolik neláká a – s výjimkou povrchních představ o křesťanství východních Slovanů – má i daleko k romantismu.

Nedávno vyšly česky hned dvě prózy Olgy Tokarczukové (* 1962): po Anně In v hrobech světa (Kniha Zlín) je to román Běguni, za nějž autorka obdržela cenu NIKE 2008.

Běguny jsou konotací na pravoslavné bezpopovce z osmnáctého století, jichž autorka v textu využívá v rámci velké metafory – koyaanisqatsi. Jde o lidi, kteří se jako čert kříže bojí spočinout, pro něž ukřižovaný Kristus je jako přišpendlený ovád, motýl v uzavřeném panoptiku, symbol zla a vítězství smrti.

Dějovou osou bezmála devítisetstránkového románu je životopis židovského mystika Jakuba Franka, narozeného na přelomu baroka a osvícenství na periferii polsko-litevské unie. Autorka v něm nejen připravila čtenáři „velkou cestu přes sedmero hranic, pět jazyků, tři velká náboženství a nespočet menších“, jak zní část podtitulu, ale také odmítla rozšířenou představu, že polský stát v 16.–18. století představoval pro všechny etnické i náboženské menšiny tolerantní ráj na zemi.

Webový portál zaměřený na knižní kořist odvezenou do Švédska na konci třicetileté války má za sebou něco přes měsíc existence, přesto již dokázal vzbudit pozornost odborné i laické veřejnosti. Jeho autorka Lenka Veselá v rozhovoru mimo jiné prozradila, jaká překvapení při svém výzkumu zažila, jaké má s portálem plány do budoucna i jak se staví k otázce navrácení knih zpět do Česka.