Pozornost čtenářů a kritiků však upoutal španělský spisovatel Cercas až románem Soldados de Salamina (2001), který ostatně vyšel i česky (Vojáci od Salaminy).

Dne 6. června 2019 ve věku 90 let zemřel ukrajinský spisovatel Jurij Mušketyk (1929–2019), klasik ukrajinské historické prózy a zřejmě poslední významný autor z plejády těch, kteří měli možnost psát a publikovat za dob SSSR. Byl držitelem sovětských a ukrajinských ocenění, mimo jiné Ševčenkovy ceny (1980), Státní ceny SSSR (1987) nebo vyznamenání Hrdina Ukrajiny (2009).

Nejpřekládanější a nejprodávanější nizozemskou knihu napsala od svých třinácti do patnácti let dívka z německé židovské rodiny, která po Hitlerově nástupu k moci emigrovala s rodiči a starší sestrou do Nizozemska. O devět let později, za německé okupace této země, se rodina z obavy před deportací do koncentračních táborů musela stáhnout do úkrytu. Dívka se stala symbolem nejen pronásledování Židů za druhé světové války, ale také boje proti diskriminaci menšin. Jmenovala se Anne Franková.

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Mezi zástupci jihoamerického kontinentu, který je čestným hostem veletrhu Svět knihy 2019, bude jedinou zemí, jejímž jazykem není španělština, portugalsky hovořící a píšící Brazílie. Na veletrhu ji mimo jiné představí i román Bernarda Carvalha; český překlad pod názvem Reprodukce vydalo nakladatelství Garamond.

Lepší chicklit, nebo nový plnohodnotný hlas nizozemsky psané literatury? Vlámská autorka Griet Op de Beecková svým debutem okamžitě upoutala pozornost a udržela si ji i dalšími romány. Její knihy patří v nizozemské jazykové oblasti k bestsellerům, autorka k vítaným hostům čtenářských besed a televizních talkshow. Recenzenti jsou však stále kritičtější.

Maarten ’t Hart píše klasické, realistické příběhy, v nichž se odráží jeho profese biologa se specializací na etologii (obor, který studuje chování živočichů), ale i láska k literatuře a hudbě. Celoživotně se vyrovnává s následky přísné kalvinistické výchovy, vrací se k dětství a mládí v městečku Maassluis, zajímá ho však také nejednoznačná sexuální identita.

V pátek 25. ledna zemřela překladatelka z portugalštiny a španělštiny Pavla Lidmilová. Svou činností i svou osobností dokázala jedinečně sbližovat vzdálené světy a kultury, a to na dálku, ale i v těsné blízkosti kolem sebe. Příští týden by jí bylo 87 let.

Bulharskému spisovateli Georgi Gospodinovi vyšel ke konci roku 2018 v Česku už druhý román – Fyzika smutku. Kromě psaní prózy se tento nejpřekládanější bulharský autor věnuje také poezii, dramatu i opernímu libretu. Jeho nejúspěšnější dílo Přirozený román byl přeložen do 21 jazyků.

Básnický debut Berlíňanky Nadji Küchenmeisterové vychválila německá literární kritika jako verše jemné a přitom troufalé, přesné a současně zasněné, jež si suverénně pohrávají s tradičními básnickými formami a autorka se v nich dává poznat jako přesný pozorovatel světa kolem nás.

Ojedinělý, smutný i nadějeplný samotář slovenské poezie. Neopakovatelný melancholik, nevyléčitelný lyrik i romantik, to vše je slovenský spisovatel Erik Jakub Groch.

Zavři! Otevři! Klapej! S barevnými knihami portugalské autorky Madaleny Matoso se nenudí děti ani dospělí. Úspěšná ilustrátorka a spoluzakladatelka nakladatelství Planeta Tangerina má na kontě už přes dvacet dětských knížek a s jednou z nich si od letošního roku mohou hrát i české děti.

3. prosince 2018 zemřel ruský spisovatel, milovník jazzu a Puškinova díla Andrej Bitov. Autora mohou čeští čtenáři znát především díky jeho románu Puškinův dům, jehož český překlad čekal podobně strastiplný osud jako ruský originál. Dožil se 81 let.

Oana Catalina Bucur, několikrát oceněná básnířka, prozaička a výtvarnice. Ukázky z její tvorby přeložil Mircea Dan Duță.

Někteří ho milují, jiní nenávidí. Většina při četbě jeho knih cítí rozpaky. Možná někoho přepadnou i u tohoto portrétu. Bukowski si nebral servítky a nesnažil se vlichotit. Právě to mu nakonec zajistilo širokou popularitu. Ta mu ale nespadla do klína.

Bulharský autor Boris Christov je v Česku většinou považován pouze za básníka. Jeho dílo ale obsahuje také zajímavé prózy a scénáře: debutoval románem s fantastickými prvky Otec vajíčka. K tomuto dílu napsal i scénář pro čtyřdílný seriál, je také autor několika scénářů, které režíroval Anri Kulev.

Literární proces v Zakarpatské Ukrajině v 20.–30. letech 20. století byl zajímavý i tím, že bylo možné sledovat, jaká byla literární erudice jednotlivých autorů, protože tento aspekt přes veškerou originalitu děl zanechal otisk v jejich další tvorbě. To se týká i básní Zoreslava (1909–2003), jehož 15. výročí úmrtí si právě v tomto roce připomínáme.

Juliana Kálnay (nar. 1988 v Hamburku) je německy (a španělsky) píšící autorka, jejíž debutový román Eine kurze Chronik des allmählichen Verschwindens (Stručná kronika pozvolného mizení) byl loni ve Frankfurtu oceněn jako nejlepší německojazyčná prozaická prvotina roku 2017. Odbornou porotu fascinoval svébytným jazykem a sebevědomým přístupem, s jakým se autorka vydala po stopách magického realismu.

Rakouský spisovatel Michael Köhlmeier (nar. 1949) se vedle literatury věnuje také hudbě. V českém překladu je z jeho rozsáhlé románové a povídkové tvorby dostupná zatím jen jediná kniha: Dva pánové na pláži (česky 2017), studie možného přátelství depresí stíhaných velikánů Winstona Churchilla a Charlieho Chaplina, která si pohrává s prvky žánru biografie.

Ana Luísa Amaral patří k nejznámějším portugalským básnířkám a vydala také několik knih pro děti: s jejími básněmi se dnešní Portugalci setkávají už v raném školním věku. Tvorba je pro ni prostředkem osobního boje proti všem projevům bezpráví a útlaku, stejně aktivistický tón volí i v poezii s tematikou feminismu a genderové rovnoprávnosti.

Roman Helinski (1983) patří k nové nizozemské literární generaci. Zajímá ho typ dobrodruha s bohatou fantazií, který může mít v některých podobách na své okolí zhoubný vliv. Českým překladem druhého románu Továrna na vafle z roku 2017 autor poprvé vystupuje před zahraniční obecenstvo.

Marko Sosič, prozaik, hlavně však vášnivý divadelník – režisér, umělecký šéf divadla a autor autobiografické divadelní kroniky. Patří ke slovinské menšině žijící v italském Terstu.

Rumen Ivančev, bulharský básník a prozaik, se po přestěhování z domovské země dokázal prosadit i na italském knižním trhu. Věnuje se satirické básnické tvorbě, přízeň si však získaly i jeho texty pro dětské čtenáře.

Slobodan Vukanović, černohorský básník, dramatik, romanopisec a autor operních libret, zakladatel literárního hnutí Poemuvis.

Z Kyjeva přišla smutná zpráva. V úterý 19. června 2018 zemřel ukrajinský básník, překladatel, filmový scenárista, politik a veřejný činitel Ivan Drač (1936–2018).

Poslední červnový den tohoto roku zemřela významná česká nordistka, docentka severských literatur a překladatelka z norštiny, islandštiny, staroislandštiny a dánštiny Helena Kadečková. Její překlady otevíraly už od šedesátých let českým čtenářům dveře tehdy ještě velmi exotické (staro)severské literatury. Texty, které převedla do češtiny, přitáhly ke studiu severských oborů několik generací, pro které bude ještě dlouho ztělesňovat českou skandinavistiku.

Vlámský divadelník a spisovatel Jeroen Olyslaegers (1967) spolupracuje od poloviny 90. let s významnými vlámskými soubory a ve stejné době debutoval také jako prozaik. Pátým románem Vůle z roku 2016, třetím dílem volné trilogie, prorazil s konečnou platností i v literárních kruzích. Tento román vyšel v roce 2018 i v českém překladu a autor ho přijel do Prahy představit osobně.

Básník, překladatel, autor knih pro děti a písňových textů Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 a zemřel 20. 4. 2018. Za svou rozmanitou tvorbu dostal řadu ocenění – Cenu Jaroslava Seiferta (2000), Cenu Karla Čapka (2012), Státní cenu za literaturu (2015) a po několika neúspěšných nominacích také Magnesii Literu (2009) za knihu pro děti Lichožrouti. Právě díky trilogii o lichožroutech se vepsal do paměti i dnešní nejmladší generace.

Autor nejlepšího irského románu 20. století, vysoce postavený příslušník IRA, dlouholetý pedagog a ředitel školy, lingvista – tím vším byl Máirtín Ó Cadhain.

Nina Šulgina, ruská bohemistka a slovakistka, zprostředkovala ruským čtenářům díla Milana Kundery, Michala Viewegha a mnoha dalších českých i slovenských autorů. Jejích překladů si vážili čtenáři i autoři překládaných děl.