Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014

Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014

přehled sci-fi

Pražský knižní veletrh Svět knihy pravidelně nabízí řadu křtů, setkání a vyhlášení. Jedním z nich jsou i ceny Akademie SFFH, které již vyhlížejí jubilejní dvacátý ročník. Jak dopadl ten aktuální devatenáctý, si nyní přiblížíme v tradičním přehledu vítězů.

Nejlepší sci-fi a fantasy roku 2013

Pražský knižní veletrh Svět knihy pravidelně nabízí řadu křtů, setkání a vyhlášení. Jedním z nich jsou i ceny Akademie SFFH, které již vyhlížejí jubilejní dvacátý ročník. Jak dopadl ten aktuální devatenáctý, si nyní přiblížíme v našem tradičním přehledu vítězů.

Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka
Ivan, Michal (Zlato Arkony 2)
Kučerovský, Tomáš (Mycelium 1: Jantarové oči)
Malík, Milan (Prachožrouti)
Šouflová, Jana & Dvořák, Miroslav (Legendy: Prokleté knihovny)
Trávníček, Pavel (Plnou parou)

Stejně jako loni začínáme oceněním výtvarným. Loni jsem si pochvaloval, kterak zde panuje trend oceňování koncepčních děl, která přesahují rozměr jednorázové ilustrace. V duchu této logiky byly favority příspěvky Milana Malíka (Prachožrouti, návaznost na další „bacigalupovské“ obálky), Pavla Trávníčka (Plnou parou, skvělá atmosféra ilustrující pojem retrofuturistika, nijak podbízivé, ale výrazné, můj osobní tip) a Tomáš Kučerovský (Mycelium 1: Jantarové oči coby první z podobně laděných obálek ságy Vilmy Kadlečkové). Ovšem nakonec se letos smála Jana Šouflová s Miroslavem Dvořákem. Jejich práce k Broncově antologii Legendy: Prokleté knihovny však není jen líbivý obrázek, ale nese se v duchu jiných prací pro Broncovy Straky na vrbě jako celek. A tak se s ní smířím vlastně rád. Už proto, že Straky mají několik rozběhlých malířských „projektů“ jako obálky sborníků Žoldnéři fantazie, souborné vydání díla Rogera Zelazného nebo obálky pro knihy Roberta Fabiana – rozmanité, výrazné, často odvážně necílící na první signální.

Nejlepší internetové médium
FantasyPlanet
Legie
XB-1

Když se poprvé hlasovalo pro internetové médium, tak nějak jsem doufal, že do příštího cyklu výrazně zasáhnou stránky knihkupectví Daemon nebo že se konečně rozběhne web časopisu Pevnost. Ani jedno se bohužel nestalo. Vítězství webu XB-1 mě však těší. Logicky bych sice měl fandit domovské FantasyPlanet, ale ta si podle mě může myslet na ocenění za dva roky – pod novým velením a v transformované podobě (což byla nutnost, protože starý koncept podobných neprofesionálních webů je už pravděpodobně přežitek, uvidíme). Hlasování v této kategorii je především ocenění Martina Šusta – jím vedené stránky nemají nejvíce článků ani čtenářů, ale mají jasně danou tvář a jsou na hony vzdálené dosud v recenzích převládající nadšené fanouškovské dikci ostatních webů. Plus kdo jiný by měl referovat o zahraničních žánrových cenách či vyhlášených žebříčcích než právě XB-1? U nás prostě nikdo větší přehled než Martin Šust nemá.

Nadějný nováček / počin roku / zvláštní cena
Jan Hlávka a Jana Vybíralová za založení v rámci české space opery výjimečného románového cyklu Algor
Martin Králik za založení nakladatelství Rogerbooks, v němž poskytuje šanci začínajícím slovenským i českým autorům.
Kristina Nowakowska a redakce Pevnosti za záchranu časopisu Pevnost
Nakladatelství FANTOM Print za nové vydání fantasy ságy Kolo času
Nakladatelství XYZ za Zlatou knihu komiksů Vlastislava Tomana

Tato kategorie byla naprostá, ale naprostá sázka na jistotu. Představa, že by cenu dostalo něco jiného než opětovné nastartování Pevnosti, byla od začátku marná. Osobně bych ovšem i tak vyzdvihl odvahu Fantom Printu znovu vydat Kolo času. Z této obří ságy vyšlo kdysi 10 a ½ dílu... což znamená, že Fantom se k novinkovým dílům musí propracovávat cca tři až čtyři roky. Vzhledem ke stavu trhu, kde jsou jednoznačně preferovány moderní ságy nebo xté vydání samostatných sci-fi románů od klasiků jako Asimov či Clarke, je to prostě rozhodnutí, před kterým lze jen smeknout (a spolknout všechny uštěpačné poznámky o nehodících se obálkách).
Pozornost si ovšem zaslouží i Martin Králik a osobně bych trochu přeformuloval nominaci pro Jana Hlávku a Janu Vybíralovou – jejich Algor je sice vynikající, ale to bychom museli nominovat jakýkoliv vícedílný projekt domácího autora. Ovšem nominovat Roberta Pilcha a jeho Brokilon za to, že rozběhl edici mapující evropskou space operu (tedy žánr, který si propagaci zaslouží a potřebuje ji jako příslovečné prase drbání) a nadto ji zahájil dvěma tituly domácích autorů? To je jiná. Prosím tedy příští rok o repete.

Cena za dlouholetou práci pro SF
Martin Fajkus
Richard Podaný
Martin Šust

Richard Podaný a Martin Šust byli jasnými favority a proti vítězství obou pánů by se nedalo říct ani popel. Martin Fajkus je slovy sportovních komentátorů tím hráčem pro černou práci a upřímně si myslím, že jeho čas ještě přijde, ale nikdy nebude „hvězda“. To Martin Šust je už svého času legenda. A důvodů, proč si zaslouží cenu, bychom mohli vysypat z rukávů na počkání hned několik: výborné antologie, vedení již zaniklé české mutace Magazínu science fiction, fantasy a hororu, jeho práce pro XB-1 (pro tištěnou verzi i pro web), tipování zajímavých autorů a titulů pro nakladatele nebo informacemi nabité medailonky autorů... Jen si vyberte a připijte na jeho vítězství. A také na Miloslava Havlíčka, doyena české žánrové ilustrace, a Ivana Kmínka (in memoriam), kteří byli v rámci této kategorie oceněni zvláštní cenou zřizovatelem cen Akademie, tedy Československým fandomem.

Nejlepší překlad
Caha, Petr (Oceán na konci uličky)
Niklová, Kateřina (Spálená mrazem)
Podaný, Richard (Prachožrouti)
Rečková, Jana (Leviatan se probouzí)
Žáček, Milan (Kolejmoří)

Ocenění, které se dalo čekat... Tak jsem uvedl tuto kategorii loni a nic nemusím měnit ani letos. Kolejmoří je coby překlad „vidět“ – novotvary a zajímavá řešení jsou u něj v „genetickém“ základu a Žáček prostě svého Miévilla umí. Otázkou je, zda to nakonec není ocenění podobné kdysi velmi oblíbeným pratchettovským překladům Jana Kantůrka, u kterých také stačilo nasekat další várku vtipných jmen a poznámek. Z tohoto hlediska bych u Žáčka vyzdvihl spíše jeho ochotu a nasazení v nových překladech kingovek Tommyknockeři a Zelená míle (do loňského roku ovšem spadá jen prvně jmenovaný román). Mimochodem, Kolejmoří zde porazilo Leviatan se probouzí v překladu Jany Rečkové, které jsem přál vítězství asi nejvíc. Důvod? Rečková je pro mě podobným typem překladatele jako Michael Bronec – nejsou možná ortodoxně přesní, ale jejich práce jsou neuvěřitelně živé a poetické. A Jana Rečková tohle dokáže jak ve fantasy, tak ve sci-fi, kde ona poetičnost znamená něco opravdu hodně odlišného.

Nejlepší povídka
Bandžuch, Tomáš: Andělíčkářka (Legendy: Prokleté knihovny) (Straky na vrbě)
Kotouč, Jan: Velitelské rozhodnutí (XB-1)
Stožická, Zuska: Letec do večnosti (Fantázia 2013)
Štiblaríková, Lenona: Bratislavská bludička (Mlok 2013)
Vrbenská, Františka: Čas řeky (Fantastická 55)

Tomáš Bandžuch je jednou z nových hvězd stáje Strak na vrbě a jeho Andělíčkářka je typickou ukázkou toho, čím si získává další a další čtenáře: výborná znalost domácí historie první poloviny dvacátého století, skvělé zapracování nadpřirozených motivů a cit pro akci i hororovou atmosféru. V mých očích mu konkuruje povídka Jana Kotouče. Ne pro nějaké strhující kvality, ale pro Kotoučovu důslednost, s níž si jde za svým cílem – tedy být domácí obdobou Davida Webera, momentálního krále vesmírné military sci-fi. Kotouč přesně ví, co žánr vyžaduje, a každým svým textem se blíží ideálu. Pracovitost, cílevědomost a pokora k žánru, to jsou jeho devízy.

Nejlepší povídková kniha
Bronec, Michael (ed.): Legendy: Prokleté knihovny (Straky na vrbě)
Červenák, Juraj: Chřestýš Callahan (Brokilon)
Erikson, Steven: Potoky krve (Talpress)
Šust, Martin (ed.): Plnou parou (Argo)
Willisová, Connie: Vnitřní záležitosti (Triton)

Dostáváme se k ocenění konkrétních knih. A musím říct, že letos je dosti „veselo“. V nominacích na nejlepší povídkovou knihu se sešla oceněnými povídkami doslova přetékající kniha Connie Willisové Vnitřní záležitosti, kultovní Steven Erikson s trojicí cvičení v černém humoru a cynismu pro pokročilé v Potocích krve, vždy úspěšný Juraj Červenák a jeho westernový mix fantasy a hororu Chřestýš Callahan, Martin Šust s výbornou antologií mapující retrofuturismus (aneb steampunk) a nakonec Michael Bronec s dalším mamutím sborníkem z cyklu Legendy. Že nevyhrál Červenák, chápu. Je to jeho nejslabší kniha za hodně dlouhou dobu. Že nevyhrál Erikson, to chápu také. Tohle zboží je u nás prostě úzkoprofilové a míjí se s Akademií dlouhodobě (navíc jsou jednotlivé povídky silně nevyvážené).
Ovšem neocenění Willisové už mě překvapilo. Nevýhra Plnou parou pak docela naštvala. Při vší úctě, Legendy: Prokleté knihovny jsou plné parádních a čtivých povídek, ale jsou prostě moloch, kde je všechno a jednotící téma je často napínáno až nepřirozeně. Plnou parou je oproti tomu antologie, která v duchu svého tématu připomíná dokonale vysoustružený stroj. Každé kolečko zapadá na milimetr přesně a kniha jako celek dokazuje, že editor je svého druhu umělcem a hraje stejně důležitou roli jako nejlepší jím vybraný text. Ale stalo se a vyhrála kniha, kterou můžeme jízlivě popsat jako tu, kde má v podstatě každý z hlasujících nějakého kamaráda (i já, ale to nic nemění na tom, že tohle je projekt jako zrozený pro Cenu čtenářů).

Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha
Bronec, Michael (ed.): Legendy: Prokleté knihovny (Straky na vrbě)
Červenák, Juraj: Chřestýš Callahan (Brokilon)
Hlávka, Jan & Vybíralová, Jana: Mráz a hry(Brokilon)
Kadlečková, Vilma: Mycelium 1: Jantarové oči (Argo)
Novotný, František: Křižník Thor (Klub Julese Vernea)

Nejlepší domácí kniha. Na jednu stranu musejí jásat (a dštít síru) všichni milovníci konspirací a teorie, že „Kadlečková vyhraje všechno“, na druhou stranu je třeba napsat, že Mycelium je dokonalé dílo pro sbírání cen. Má silný příběh – čímž myslím to, že se jedná o největší autorčin projekt, za nímž jsou léta dřiny. Má v zádech silného ne čistě žánrového nakladatele – a souhlasím, že už to je pro Akademii důvod knihu vyzdvihnout (protože jedním z cílů přece je propagovat fantastiku mimo ghetto). A je to chytrá kniha – propracovaný koncept budoucnosti, mimozemských ras a jejich kultur a vždy populární vzorec vyprávění, definovaný již v Herbertově klasice Duna coby „plány uvnitř plánů“. Víc se mi zamlouval Algor, ale to je otázka osobního vkusu, ne důvod zpochybňovat vítězství Jantarových očí. Celé Mycelium si navíc zaslouží uznání za nápaditou kampaň na webu i důsledné, takřka myceliální pronikání do nežánrových médií.

Nejlepší SF
Bacigalupi, Paolo: Prachožrouti (Albatros)
Beukesová, Lauren: Zoo City (Laser-books)
Corey, James S. A.: Leviatan se probouzí (Triton)
Kadlečková, Vilma: Mycelium 1: Jantarové oči (Argo)
Miéville, China: Kolejmoří (Laser-books)

Zde už ovšem problém mám. A ne jediný. Nejprve bych si dovolil zpochybnit zařazení Zoo City – ano, kniha se odehrává v Jihoafrické republice a není to ani tak městská fantastika jako slumová, ale točí se kolem magie a jakýchsi astrálních průvodců, kteří jsou asi stejně vědecky zdůvodnění jako ti v Pullmanově Zlatém kompasu. A nevšiml jsem si, že by tu knihu u nás někdo považoval za sci-fi. Aby bylo jasno, ta kniha je skvělá, ale mám pocit, že ctihodní akademikové pořád nepochopili, že fantasy skutečně není jen literatura o barbarech s meči a družinách táhnoucích se k cíli vícedílné ságy jak opilec křížovkou k tajence. A totéž u Kolejmoří, byť tam by se to nakonec asi na sci-fi uhádat dalo. Asi. Obě knihy bych ale, odhlédna od pro mě nepochopitelného žánrového zařazení, zařadil mezi favority.
No a nyní k tomu, kdo vyhrál. Leviatan se probouzí je velmi příjemná sci-fi. Bavila mě, ale opravdu bych její ocenění viděl raději v kolonce Překlad. Bacigalupi si cenu za svůj výlet do oblasti knih pro mládež, aniž by opustil svá témata a nelichotivé vykreslení lidského rodu i jeho budoucnosti, zasloužil víc. Nebo první Mycelium, když už... ale o tom dále...

Nejlepší fantasy a horor
Abercrombie, Joe: Rudá země (Polaris)
Andrews, Ilona: Magie zabíjí (Fantom Print)
Erikson, Steven: Potoky krve (Talpress)
Gaiman, Neil: Oceán na konci uličky (Polaris)
Hearne, Kevin: Praštěný (Laser-books)

…jen co se dostaneme přes letos „nejzábavnější“ kategorii. Nad hodnocením fantasy pláču každý rok. A opravdu mě děsí (a zároveň pociťuji perverzní touhu odhalit) chápání „fantasy“ a jejích kvalit mezi hlasujícími. Jen tak mezi námi, jedním ze zásadních rozměrů cen, jako jsou ty Akademie, by mělo být bojování proti předsudkům a tomu, co „přeci všichni víme“. Letošní nominace (o vítězi nemluvě) je pro mě ale spíše potvrzením zažitých stereotypů a vyjádřením neochoty o žánru přemýšlet jinak než ve vzorcích definovaných někdy v osmdesátých letech v debatách o Conanovi a na začátku let devadesátých sledováním záplavy pitomostí typu Dragonlance.
Jinými slovy: kde je Půlměsíční trůn Saladina Ahmeda s jeho „orientálním hlasem“? Kde je nejzajímavější příspěvek polské fantasy posledních patnácti let v podobě pokračování Příběhů z meekhánského pohraničí od Roberta M. Wegnera? Chápu, že běžný čtenář nemusí vidět nápaditost, s jakou autor pracuje se stereotypy hrdinské fantasy, jak zapojuje antropologii a jak propracovanou má naraci skákající mezi postavami i světovými stranami, a přesto posouvající děj vpřed... ale pro lidi, kteří hodnotí celoroční produkci, by tohle měla být jedna z knih roku!
Nebo co Brandon Sanderson s Poselstvím práva, dalším přírůstkem k jeho pomalé, ale o to důslednější modernizaci klasické tolkienovské fantasy? Nebo, když už jsem v kritice tohoto spojení osamocený, kde jsou hororově laděné příspěvky Joea Hilla (který jinak chybí i v povídkových knihách, stejně jako třeba antologie Rej stínů k poctě Raye Bradburyho) nebo i návrat do světa Temné věže v podání Stephena Kinga? Kde skončilo Zoo City a Kolejmoří, bohužel už víme...
Tak tu máme aspoň tuctovou fantasy pro masy (kterou mezi nejlepší knihy ze své produkce nezařadil v tradiční anketě ani její vydavatel!) nebo zábavnou, avšak populární druidskou hříčku (v rámci vlastní série zatím nejslabší díl). A pak knihy, na které se nezlobím. Již letmo zhodnocený Erikson je zde sice spíš kvůli velkému haló, které jeho fanoušci okolo každé jeho knihy vyvolají, ale budiž, jsem rád. Pak je tu Joe Abercrombie, který prostě umí a jeho žánrová fúze Rudá země by se měla vyučovat na seminářích žánrů, remediace a bůhvíčeho ještě.
A nakonec vítěz – Neil Gaiman, u kterého si dovolím tvrdit, že vyhrál prostě proto, že je to Gaiman a ten přece a priori nepíše blbosti, ale velká, závažná postmoderní díla... bez ohledu na to, že zrovna teď si opravdu vybral slabší chvilku. Z téhle kategorie prostě letos chytám psotník a je třeba říct, že Akademie potřebuje vlastní hlásnou troubu, kterou by v ideálním světě asi plnil Interkom – prostě médium, kde by se debatovalo a skutečně přemýšlelo o knihách a trendech uvnitř žánrů. Bez toho chápu výtky některých zúčastněných, že je Akademie jakousi cenou knihkupců...

Nejlepší nakladatelství
Argo
Brokilon
Fantom Print
Laser-books
Triton

Loni jsem napsal, že se jedná o v podstatě předplacenou kategorii. A vida. Laser-books se nám bohužel tak trochu zhroutil a Argo přišlo s Myceliem a Plnou parou. A to se ještě nestihly vydat Jirešovy Klenoty české fantasy. Znovuvydání klasiky Santiago také potěšilo. Tohle narušení starých pořádků snad povede k tomu, že čistě žánrová nakladatelství (včetně Fantom Printu, který je zaslouženě na vzestupu) vrátí úder a Argo se bude snažit o naplnění nastoleného trendu.

Kniha roku
Bronec, Michael (ed.): Legendy: Prokleté knihovny (Straky na vrbě)
Willisová, Connie: Vnitřní záležitosti (Triton)
Kadlečková, Vilma: Mycelium 1: Jantarové oči (Argo)

A jsme u poslední a teoreticky nejprestižnější kategorie. S vítězstvím Mycelia vážně nepolemizuji. Ano, nevyhrálo v kategorii nejlepší sci-fi, ale „jen“ v nejlepší domácí knize, ale jsou tu již výše uvedené přidané hodnoty. Spíš mě zaráží další nominace. Konkrétně Vnitřní záležitosti. Tedy kniha, která není ani v jedné nominační pětici žánrových hodnocení a v rámci „povídkových knih“ se musela sklonit hned před dvěma jinými tituly. Prostě je mi líto, ale tohle mi opravdu zavání hašením černého svědomí, že se na takovou autorku, jakou Willisová je, jinde nedostalo. Ale v porovnání s „fantasy masakrem“ to je prkotinka.

© Boris Hokr

Diskuse

Vložil: administrace, 22.05.2014 13:16
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Jen malá poznámka do této trochu nepřehledné diskuze: opravdu není v zájmu nikoho z redakce iLiteratury "rozbíjet" odkazy - proč by mělo být? Každopádně po doplnění www už proklik na FP funguje.
Vložil: Boris Hokr, 22.05.2014 10:47
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
No, abyste měl radost: Michal Tesáček je pseudonym, který využívám já a další dva lidé (prakticky však píšeme jen dva). Původně vznikl pro Pevnost (dohledejte si ještě články s Pavlou králíkovou - to mimochodem fakt nejsem já), postupně se rozšířil i jinam (ano, v té knize jsem zodpovědný za pasáže... s kočkama). Na spoustu věcí máme stejný názor, některé věci jsme vyloženě psali společně, všechny si dáváme k nahlédnutí. Co se týče "tesáčků" na FP, když si dáte jejich výpis, můžete hádat, kteří jsou čistě moji (napovím, že jsou tři). Pro texty v časopise Pevnost doplním, že tam jsem pod každým Tesáčkem minimálně jako spoluautor. Svět je krásné, hravé místo, že? Mimochodem, ad vydání článků o Kingovi, jestli vás to zajímá, tak můj na iliteraturu je tuším o cca týden starší. Datum vydání je interní záležitostí toho kterého webu.
Vložil: adenoidní paranym, chcete-li, 22.05.2014 00:34
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Možná si přečtěte nějaké kulturní dějiny: polemik nepodepsaných plným jménem byly odjakživa spousty, internet změnil jen tolik, že se nemusejí posílat do redakce psané husím brkem a čekat, až je vysázejí olověnými literami. Ale iLiteratura samozřejmě má plné právo stanovit na svém serveru pravidla diskuse,... jaká se jí zlíbí; jako daňový poplatník s potěšením kvituji, že současný relativně otevřený přístup s občasným redakčním brbláním není zdaleka nejhorší z možných, a za to je i brutální přepisování odkazů ex post (ten níže jste rozbili a nefunguje) přijatelná cena. --- Co se týče páně Hokrova textu, doporučím čtenářům, kteří mají ten odporný zvyk věřit raději vlastním očím než vám (natož mně), srovnání např. pasáže "V posledních cca deseti letech sice podnikl několik návratů ke kořenům své tvorby, ale jen o jediné knize ze zmíněného období se dá mluvit jako o skutečném pokračování. Tou knihou je Černý dům, napsaný společně s Peterem Straubem. Příběh navazující na nepříliš známý Talisman (taktéž napsaný ve spolupráci se Straubem a u nás vydaný zatím pouze jednou v otřesném překladu nakladatelstvím Perseus)" s Tesáčkovou "Hezky je to vidět na celé jeho poslední desetiletce ... i když se často vracel ke svým oblíbeným motivům a fíglům, kolik tam najdete dnes, v době sequelové, pokračování? Jedno jediné. Jde o Černý dům, což je román, který navazuje na v českém vydání neuvěřitelně zmršený román Talisman, napsaný společně s Peterem Straubem"; nebo "poznámka na okraj, tentokrát přímo z doslovu k aktuálnímu románu, tvrdí, že Osvícení napsal „dobrácký, leč problematický alkoholik“" x "čirá depka, ze které je cítit pach zvratků, pálenky a dech „dobráckého, ale problematického alkoholika“, co kdysi napsal Osvícení, ale pak se z té závislosti dostal" a "A jen tak mimochodem přitom vesele zamává svému synovi Joe Hillovi, jehož Vánoční říši dopřeje, filmovou terminologií řečeno, příjemné cameo." x "Kolega Rabyniuk dostane třeba orgasmus z toho, jak King vesele zamává svému synátorovi Joeu Hillovi a jeho Vánoční říši." (chápu, proč shledáváte takový rozdíl v úrovni obou textů, byť ani zde s vámi nemohu souhlasit, jsou špatné docela srovnatelně). Ptám se s Toddem Thromberrym: kdo od koho opisuje? Samozřejmě ani v nejmenším nezpochybňuji upřímnost vašich ujištění, a jelikož zdejší článek vyšel 6. května, zatímco na FP o den dříve, není jiná možnost, než že mizera Tesáček pro osobní prospěch zneužívá stroj času, a já doufám, že domovský blog pana Hokra zakročí už z úcty ke svému donedávna šéfredaktorovi, když ne kvůli hrozbě chronoklasmu. --- Ale to jen pro pořádek - nic by mi nebylo protivnější než budit dojem, že se pokouším o útok ad hominem. Ne, jen houšť a větší kapky! Jen ještě trochu úsilí, chcete-li dostihnout Radima Kopáče; jen o to mi šlo a o nic jiného. Vy nepokládáte chyby pana Hokra za podstatné, pročež je také neopravujete; já mám jiný názor, tak je alespoň okomentuji. Nechť kvete tisíc květů! Hodně úspěchů v mudrování!
Vložil: iLiteratura, 20.05.2014 13:52
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
V dobách papírové korespondence se na anonymy neodpovídalo vůbec, plevelný internet v tomto bohužel k odpovědím nutí. Ale paranoidní anonym si nějak nevšiml, že ho nikdo nechce kádrovat, dokonce ani polemizovat s jeho výčtem chyb a překlepů. Jen jsme je opravili, nebyly nijak fatální. A co se týče obvinění... Borise Hokra, že texty prodává dvakrát: recenze na Fantasy planet je podepsaná Michalem Tesáčkem (což je taky pseudonym, aby těch skrývaček nebylo málo), Boris Hokr ji nepsal a její úroveň je znatelně horší, než té, která byla publikována na iLiteratuře.
Vložil: Antje Coulagin, 20.05.2014 09:02
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Jasně, leccos by bylo krásný, kdyby se to stalo, jenže znáte internet (zejména pan Hokr jistě potvrdí z vlastní zkušenosti): stačí se jednou uklepnout a člověk si zkazí jméno. A ještě víc než to podučitelsko-strážmistrovské bazírování na dokladu totožnosti mě leká ženská logika paní iLiteratury "ZVLÁŠTĚ,... když (...) výtky jsou (...) věcné": cožpak potom záleží na tom, kdo je vznesl? (Nakonec kdyby nebyly, také by stačilo vyvrátit je ad rem a netřeba shánět munici ad hominem.) Nebo potřebujete moje nacionále, abyste mě mohli kyberšikanovat na Facebooku, čekat před chalupou s kyticí růží a požádat o ruku, stěžovat si třídní učitelce nebo si na mé jméno vzít úvěr? Co se týče dotazů - jak praví klasik, názor je jako řitní otvor, udělá se každému (jen vzácné výjimky potřebují pomoc univerzitně školených specialistů) a vystrkovat jej na veřejnost vyžaduje lidi zvláštního ražení a přesvědčení o jeho ceně. Opravdu mi přijde, že rýpat se tady v takovémto mudrování by bylo plýtvání časem VŠECH přítomných, když třeba pan Hokr ho produktivněji využije při koncipování svého dalšího dvojtextu (o tom, že by neodkýval úplně všechno, oč je kde požádán, se ani neodvažuji snít) tak, aby se jeho půlky vzdálily víc než zdejší nedávná recenze posledního Kinga od té na fantasyplanet.cz Prve se mi podařilo nechat bez komentáře mimořádně komicky bohorovný kalk dvou nesouvisejících názvů "zaniklé české mutace Magazínu science fiction, fantasy a hororu", za což se omlouvám: spěch, pozdní hodina a znechucení tou hromadou matérie; pan Hokr jistě potvrdí z vlastní zkušenosti.
Vložil: iLiteratura, 19.05.2014 09:30
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Překlepy a chyby opraveny, text doplněn o druhého laureáta zvláštní ceny Čs. fandomu. A bylo by sympatické, kdyby se čtenáři v diskusi podepisovali, zvláště, když jejich výtky jsou sice jízlivé, ale jinak docela věcné.
Vložil: Boris Hokr, 19.05.2014 00:41
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Ano, na iliteraturu píšu mudrování již čtvrtým rokem. Na Aktuálně jsem byl požádán (pokud vás to zajímá, tak až po odevzdání textu pro iliteraturu), abych něco k předávání napsal také - a ano, snažil jsem se ten text koncipovat jinak, což se myslím povedlo. Jinak chyby jdou na můj vrub, jako vždy. A... neměl(a) byste i nějaké konkrétní připomínky k mudrování? Nebo vám to stejně jako konkrétní podpis přijde jako plýtvání zase vašimi mocnými kapacitami? :)
Vložil:  , 18.05.2014 23:42
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Je sympatické, že když pan Hokr prodá totéž mudrování dvěma různým médiím, dá si tu práci pro každé napsat něco drobet jiného: magazin.aktualne.cz. Ale pořád mi to přijde... trochu jako plýtvání jeho mocnými kapacitami; snad by mohl napřed poučit redakci iLiteratury, jak se píšou Clarke, Králik, Dragonlance a Akademie.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5564x

Inzerce
Inzerce