Edelbauer, Raphaela: Das flüssige Land

Edelbauer, Raphaela
Das flüssige Land

recenze beletrie zahraniční

Městečko Groß-Einland, které se propadá do jámy, ale jeho obyvatelé si to odmítají připustit, podle autorky představuje zmenšeninu Rakouska. Možná to nezní jako příliš originální metafora, ale chmurnou grotesku, založenou na rakouském sahání si do svědomí, si čtenář docela užije.

Nová generace rakouského sebezpytu
Raphaela Edelbauer
: Das flüssige Land. Klett-Cotta, Stuttgart, 2019, 350 s.

Románový debut mladé rakouské spisovatelky Raphaely Edelbauer (1990) Das flüssige Land (Tekutá země) se v loňském roce ocitl na shortlistu Rakouské knižní ceny i Německé knižní ceny. Dílo porotce v obou zemích zaujalo, přestože základní teze se nezdá nijak objevná: o tom, že se Rakušané dostatečně nevypořádali se svou rolí za druhé světové války, se v minulosti vyjádřil už nejeden z autorčiných předchůdců. Podle Raphaely Edelbauer problematika nepřestává být palčivá ani osmdesát let po válce. Vystavěla na tomto základě poměrně zábavný, napínavý, filozoficko-fantastický román se surreálnými prvky, kde pro samého kostlivce není kam šlápnout.

Za svůj úspěch kniha vděčí mimo jiné hlavní postavě a vypravěčce, přestože se v žádném případě nejedná o psychologický portrét, spíš o dobře vystižený typ moderní, vzdělané, emancipované, zdánlivě racionální, avšak přece jen nejisté a za poněkud upjatou fasádou mírně potrhlé ženy, užívající nadměrně psychofarmaka. Pětatřicetiletá teoretická fyzička Ruth Schwarz se dozvídá o tragické smrti svých rodičů, s nimiž příliš neudržovala kontakty, a jejím úkolem je zorganizovat pohřeb v jejich rodném městečku Groß-Einland. Ukazuje se, že toto záhadné místo není zakresleno v žádných mapách, jako by ani neexistovalo. Shodou náhod (anebo taky ne) se tam však Ruth nakonec dostane, postupně se začlení mezi obyvatele a nakonec se oproti původnímu plánu usadí v domě, který jejím rodičům kdysi patřil.

Každodenní život městečka v mnoha směrech připomíná devatenácté století, jeho fungování je značně tajuplné – například tu podivně běží čas, anebo je za tím jen zmatenost vypravěčky? Ale člověk si nakonec zvykne na všechno a i Ruth se s nejrůznějšími bizarnostmi naučí žít. Tou hlavní je zdejší specifické politické uspořádání: větší moc než demokraticky zvolený starosta a zastupitelé má „hraběnka“, majitelka veškerých nemovitostí. Tato samozvaná šlechtična se s pomocí Ruth usilovně snaží zabránit postupnému hroucení a propadání města, které stojí na velice pochybném podloží, anebo alespoň odvést od této nemilé skutečnosti pozornost obyvatel. Ruth se ale zároveň vydává po stopách své rodiny a zkoumá historii celého místa. Odkud se berou všechny ty kostry zakopané na zahradách mírumilovných sousedů?

Možná až příliš názorná chmurná metafora společnosti, která se ochotně nechává klamat a odmítá si připustit, že se co nevidět celá propadne do jámy, je stravitelná díky autorčinu vypravěčskému talentu, řadě zajímavých dílčích motivů a zábavnému sarkasmu. Rakouský publicista Florian Baranyi knihu vtipně označuje jako anti-anti-anti-heimat-román: autorka se podle něj vymezuje vůči spíše roztomilému a veselému obrazu Rakouska v „anti-anti-heimat“ díle například Vey Kaiser, která zase reaguje na anti-heimat literaturu, jež nenechala na Rakousku nit suchou. Raphaela Edelbauer je nicméně originální v tom, že líčí i rozpor mezi vypravěččinou touhou konfrontovat obyvatele města s jejich vytěsňovanou vinou a vynést na světlo pravdu o historii a mezi jejími stále většími „ohledy“ vůči nově nalezené komunitě a domovu.

Oproti románu Michaela Stavariče Dny ohňů, spálenišť a popela, který by se mohl čtenářům v souvislosti s motivem neprobádaného, hrozivého podzemí a tématem nezpracované minulosti v rakouské literatuře vybavit, je Tekutá země jistě přístupnější, stravitelnější, lehčí, „mainstreamovější“. Působí víc jako dobře odvedené řemeslo, ale má možná potenciál oslovit a přivést k zamyšlení nad nepříliš dávnou historií širší publikum. Ne že bychom neměli v Evropě dostatek aktuálních důvodů, proč si sahat do svědomí. Ale pokud bychom se vypořádali s temnými jámami minulého století (které se nepochybně netýkají jen Rakouska), aspoň bychom začínali s čistým stolem.

 

© Marie Voslářová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 693x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce