Čeští básníci v Modern Poetry in Translation

Čeští básníci v Modern Poetry in Translation

aktualita beletrie česká

Prestižní britský časopis Modern Poetry in Translation, zaměřený na překlady současné zahraniční poezie, vyhradil v zářijovém čísle zvláštní prostor českým básníkům. Jeho vznik iniciovala aktivita Českého literárního centra.

Čeští básníci v Modern Poetry in Translation

Britský časopis Modern Poetry in Translation založili v roce 1965 jeden z nejlepších britských básníků 20. století Ted Hughes a komparatista a překladatel Daniel Weissbort. Jejich cílem bylo seznámit čtenáře a autory z anglicky mluvícího prostředí, kde se překlad zdaleka nepěstuje tolik jako v kontinentální Evropě, s kvalitní zahraniční poezií. V prvé řadě však chtěli uvádět v širší známost poezii zpoza železné opony, přičemž čeští básníci dostali největší prostor v čísle 35 z roku 1978. Od té doby uplynulo už přes čtyřicet let, a tak redakce získala oprávněný dojem, že je načase prozkoumat současnou českou poezii. Za vznikem čísla The World For a Moment – Focus on Czech Poetry nicméně stála iniciativa Českého literárního centra, jmenovitě koordinátora Jana Zikmunda.

Genderově vyvážený výběr (přináší básně pěti autorů a pěti autorek) ukazuje českou poezii v sympaticky internacionální poloze. Tereza Riedlbauchová, jejíž poslední sbírka mimochodem nese název Pařížský deník, zůstává rozkročena mezi Českou republikou a Francií. Olga Słowik je bohemistka původem z Polska, která píše básně i v češtině – jakkoli je třeba poznamenat, že její poezie v prvé řadě poukazuje na všeobecné odcizení a křehkost existence současných žen, jak ve svém medailonu uvádí David Vichnar, který básně Riedlbauchové překládal. V básních Kateřiny Rudčenkové, které jsou ve výběru obsažené, se zase zrcadlí zkušenost z pobytu na tvůrčí rezidenci v lotyšském přímořském městě. Adam Borzič má zčásti chorvatské kořeny a v jeho poezii žije vědomí střední Evropy.

Výběr básníků, z jejichž práce časopis přinesl ukázky, byl do značné míry dílem překladatelů, a to i těch, jejichž překlady se do výběru nedostaly. Jak v rozhovoru pro internetové stránky FF UK prozrazuje Jan Zikmund, redakce časopisu nejprve uveřejnila oznámení, že shromažďuje překlady českých básníků, a nakonec se k ní dostaly básně od asi padesáti autorů. Valná většina těch, kdo se se svými autory do konečného výběru probojovali, jsou pevně spjatí s českým akademickým prostředím. Tři básníky (ještě Olgu Stehlíkovou a Adama Borziče) přeložil již zmiňovaný David Vichnar, který působí na anglistice Filozofické fakulty UK, stejně jako uznávaný básník irského původu Justin Quinn, který přeložil básně Jana Zábrany (Zábrana a Skácel jsou jedinými již nežijícími autory z výběru), nebo americký básník a poeta laureatus massachusettského Plymouthu Stephan Delbos. Matthew Sweeney z olomoucké anglistiky přeložil básně Sylvy Fischerové. Básní Milana Děžinského se zhostil oceňovaný překladatel Nathan Fields, básně Petra Hrušky přeložil harvardský akademik Jonathan Bolton a básně Kateřiny Rudčenkové původem česká překladatelka Alexandra Büchlerová, která překládá jak z češtiny, tak do češtiny. Anglické verze Skácelových básní spatřily světlo světa méně tradičním způsobem: nejprve je doslovně přeložila Kateřina Matušíková a následně je dotvořil básník Simon Pettifar, který sám hovoří pouze anglicky. Každý z překladatelů uvádí svého autora osobitě pojatým medailonkem.

Šéfredaktorka časopisu Clare Pollardová uvádí aktuální číslo Modern Poetry in Translation zamyšlením na téma pandemie covid-19, jež kromě jedné básně Olgy Stehlíkové inspirovala i povedenou obálku z dílny české výtvarnice Toy_Box. Na obálce vidíme dvě děti, zjevně už nějakou dobu zavřené doma, jak sedí na podlaze s očima přišpendlenýma k pračce, v jejímž bubnu však nevidí točící se prádlo, ale jakési daleké kraje. Pollardová popisuje bezmoc, která v těchto dnech čas od času doléhá na nás všechny: bezmoc konzumenta on-line zpravodajství, který si nikdy nemůže udržet stoprocentní přehled o všem, bezmoc člověka ve vynucené izolaci, který se uvázaný k domácím pracím a dětským vystřihovánkám dozvídá o dramatických událostech po celém světě. Jakou roli má v této situaci poezie? Zřejmě stejnou jako vždycky. Pollardová přímo zmiňuje útěchu, jakou jí přinášela například báseň Olgy Stehlíkové, ironicky glorifikující plnění myčky nádobí. Jednoduchost i hloubka toho, co nám dnes poezie přináší, je v zastavení, vytržení z každodenní normality. Nejlépe to koneckonců vystihuje samotný podtitul časopisu The World For A Moment, což je zároveň anglický název básně Petra Hrušky, jež je ve výběru také zahrnutá.

 

© Johana Horálková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 673x

Inzerce
Inzerce