Úzkost, dospívání a první láska
Kopecká, Tereza; Kopecký, Tomáš: Naprostá šílenost

Úzkost, dospívání a první láska

Nenápadný introvertní komiks je sympatickým objevem letošního roku. Chorobnou úzkost dospívající dívky totiž umně zpracovává v křehkém, ale promyšleném příběhu.

Anně je sedmnáct let a trpí chorobnými návaly úzkosti, kvůli kterým někdy za celý den nedokáže opustit vlastní pokoj, protože její nemocný mozek za každým rohem vyhlíží smrtelné nebezpečí. Když má lepší dny, ve škole to navzdory občasným posměškům spolužaček jakžtakž ujde, ale když se její stav zhorší – a spouštěčem paniky může být třeba kýchání spolucestujícího v plné tramvaji – často následuje přepjatá až hysterická reakce a Anna končívá v nemocnici, protože třeba v záchvatu při vystupování (či spíše úprku) ze zmiňované tramvaje plné bacilů klopýtne; dodejme, že děj příběhu se odehrává ještě před příchodem koronaviru, přičemž zrovna tahle pasáž je náhle dosti věrohodná a aktuální. A pak je tu ještě „úzkost z úzkosti“, tedy návaly strachu z toho, že se bude zase něčeho bát a panikařit.

Anna je zkrátka vlastní psychikou opakovaně paralyzována a zraňována, a to ve věku, kdy bývají dívky obzvláště přecitlivělé, hledají si své místo mezi vrstevníky, bouří se v nich hormony a bývá to s nimi náročné i v případě, že jsou duševně zcela zdravé. Čtenáři mají z prvních stránek dojem, že mají před sebou další drásavou, možná autobiografickou zpověď o tom, jak těžce se žije s handicapem. Zvláště, když nakladatelství Paseka, kde Naprostá šílenost vyšla, loni vydalo autobiografický komiks Bez vlasů, v němž se scenáristka Tereza Drahoňovská vyrovnává s vrozenou chorobou a který měl značný úspěch.

Naprostá šílenost je ale komiks trochu jiného ražení. Možná to souvisí s tím, že spoluvydavatelem je nakladatelství Pasparta založené Národním ústavem pro autismus. Vydává převážně odborné publikace, učebnice či pracovní sešity, ale dobré jméno si udělalo také edicí Má to háček (tu připravuje společně s Albatrosem), pro kterou zkušené autorky knih pro děti (Ivona BřezinováPetra Štarková) píšou příběhy inspirované osudy psychicky handicapovaných dětí. Tyto příběhy sice zůstávají citlivé k postiženým dětským hrdinům, ale příběh stavějí možná občas trochu modelově, vždy však dostatečně zábavně a čtivě, aby jím dětské čtenáře oslovily. Nejsou to knihy určené dětem s postižením, kterým by pomáhaly handicap překonat, ale jejich spolužákům, kteří by se díky nim měli dokázat do života handicapovaných vcítit, alespoň trochu jej pochopit, či si dokonce vědět rady, až nastane nějaká kritická situace. Podstatný je příběh, humor a nadsázka.

A přesně to platí i pro komiks Naprostá šílenost. Scenáristka Tereza Kopecká sice předtím nepsala pro Paspartu (v jiných nakladatelstvích vydávala prázdninové příběhy o školačkách), nicméně zde jako by se konceptu edice Má to háček blížila. Trable hlavní hrdinky s její vlastní hlavou nijak nezlehčuje, ale odlehčuje – tragikomickými historkami a mírně sarkastickým stylem vyprávění v první osobě. Podstatná je také kresba Tomáše Kopeckého (scenáristčin manžel), která Anniny strachy sice citlivě, ale také hravě a s humorem hyperbolizuje až karikuje. Zpočátku to trochu připomíná oblíbené stripy zahraničních (Debbie Tung) i domácích (Tereza Konupčíková) autorek, které s humorem glosují svůj každodenní život poznamenaný introvertní povahou, sled epizodních scén se však brzy rozvine v ucelený příběh – když se Anna nechá podobně uzavřeným a trochu outsiderským starším spolužákem odvézt dodávkou na prázdninový výlet do zahraničí. Jejímu rozhodnutí předchází samozřejmě mnoho nejistot a pochybností, nakonec ale tak trochu z náhlého popudu Anna přece jen nasedne a započne největší dobrodružství svého dosavadního života, pokud nepočítáme ta drásavá každodenní, která si vyvolává ve své hlavě. Dodejme rovnou, že Annino dobrodružství nijak zvlášť dramatické není, nicméně úzkostmi sužovaná dívka musí prokazovat odvahu i v mnoha běžných, banálních situacích.

Žánrově je komiks vlastně jakousi opatrnou, ostýchavou romancí, kde nedojde ani na polibek. To ale neznamená, že by čtenáři s oběma „mimoni“ všechny ty tlumené emoce neprožívali. V závěru scenáristka použije trochu laciný prvek (odposlechnutí cizího hovoru), ale jinak vypráví velmi uměřeně a docela invenčně a i některé další vypravěčské triky (odlehčení, které posílí efekt následné dramatické scény) zvládá ústrojně, přinejmenším náctiletí čtenáři si jich nevšimnou.

Zásluhu má samozřejmě také kresba Tomáše Kopeckého, která působí až žensky jemně a ke zmíněným autorkám autobiografických stripů Tungové a Konupčíkové nemá moc daleko. Ale můžeme přidat i slavnější kreslíře melancholických a křehce vyhlížejících příběhů, kteří vycházejí z neurovnané kresby dětí a dospívajících: Craiga Thompsona, Frederika Peeterse, Kerascoët či třeba Rainu Telgemeierovou, kterou zmiňuje nakladatelská anotace na obálce, byť spíše nikoliv kvůli podobnosti kresby. Kopeckého kresbu charakterizuje záměrná nedokonalost a rozcuchanost, jeho postavy jsou jednoduché, ale přesto snadno a ihned rozeznatelné, obvykle jasně charakterizované nějakým přímočarým prvkem. Zajímavě pracuje s trojbarvou: černobílý komiks doplňuje střídavě červenou, fialovou a tyrkysovou, přičemž je používá pro různé fáze rozpoložení hlavní hrdinky: červená je samozřejmě ve chvílích paniky, fialová signalizuje jen nejistotu a obavy, tyrkysová se objevuje, když je vše (relativně) v pořádku. Barva pro jednoznačnou spokojenost, nebo dokonce okamžiky štěstí se v ději nevyskytuje.

Přesto není Naprostá šílenost komiks depresivní a pesimistický. Romance možná nedojde naplnění ani náznakem, ale možnosti zůstávají otevřené a Anna si posílí sebevědomí, když zjistí, že může fungovat bez bezpečí rodičů a vlastního pokoje. Více jí autoři dopřát asi ani nemohli, aby nesklouzli do žánru červené knihovny.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Tereza Kopecká, Tomáš Kopecký: Naprostá šílenost. Paseka, Praha, 2021, 120 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse